Bedřich Bridel

česká, 1619 - 1680

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Bedřich Bridel

Co Bůh? Člověk? Co Bůh? Člověk?

Dodatek k mému minulému komentáři: často se říká, jak jednostranně tu Bridel líčí člověka jako pouze nedokonalého, slabého, nedostatečného, chatrného... Podle mne to není pravda. O tom, jaký je nebo není "člověk", Bridel vůbec nic neříká; jen vnímá SÁM SEBE jako nicotného, a to pouze při tomto výstupu k Bohu a při myšlenkách na Něj. I to je součást toho meditativního postupu.... celý text
J.F.


Co Bůh? Člověk? Co Bůh? Člověk?

Jak napsal editor Bridela Milan Kopecký: „hluboká monologická meditace ... tak otřesná a hluboká tragičnost, jakou nepozná česká literatura až do Máchova Máje.“ Ty prudké kontrasty a ten dnes až bizarně působící jazyk podle mne zakrývají, že tu máme co do činění s popisem meditativního výstupu, který se v něčem až překvapivě podobá popisům, které známe z tzv. Apokalypsy Abrahámovy, od Parmenida nebo sv. Bonaventury: Výstup („rostou mně jakás křídla, / strojí se všecko k litání. / Zdá se mi, že k vysoku / již se nad planéty beru“) postupně dochází až k bodu, kde přestává stačit koherentní řeč („Ty jsi koule tříhranná“) a kde člověk nahlíží, že vlastní silou poznat Boha nemůže, že se musí dotazovat Boha samého („Ach, kdo tebe mi ukáže? / Ach Bože můj! Co jsi ty? / Z lásky se má duše táže: / cos ty, Bože nad bohy?“). Jako nejpřiměřenější se pak ukazuje mluvit o Bohu jako o nejvyšším DOBRU („kde se Bůh můj nachází, / tam jest ten nejlepší statek“). Nakonec se však i tato řeč ukazuje vůči Bohu jako nedostatečná („Já, ten nejmenší cvrček / ... / zeměplazí červíček, / cosi v temnostech předkládám.“) Snad někdy někdo udělá důkladné srovnání.... celý text
J.F.


Co Bůh? Člověk? Co Bůh? Člověk?

Toto je úplný skvost!! Ta lehkost, místy vtip, a přitom úcta a hluboká znalost Božích tajemství. No a ten barokní jazyk!!!
Achillesaželva



Co Bůh? Člověk? Co Bůh? Člověk?

V tomto případě je důležité přihlédnout k době vzniku a k účelu díla. To se v dnešní literatuře už moc nenosí, proto mnozí čtenáři mohou mít pocit, že autor přehání, je k lidem příliš kritický nebo nábožensky přepjatý. Jenže baroko takové v umění prostě bylo. Já se vyznám spíše v malířství a sochařství a tahle báseň jen potvrzuje, co vidím v ostatních uměleckých projevech doby. A když uvážíme výrazovost, sílu sdělení současných malířů a sochařů, pak spisovatel prostě zapadá. Možná přijde generace, která bude podobné projevy vyhledávat, jako se dříve obdivovali impresionisté a ta dokáže barokní umění a tohoto spisovatele ocenit lépe než my (já si to čtení totiž teda taky moc nevychutnala;).... celý text
irskádívka


Co Bůh? Člověk? Co Bůh? Člověk?

Chytré církevní hlavy už na koncilu v Lateránu v roce 1215 konstatovaly, že "mezi Stvořitelem a stvořením nelze konstatovat žádnou podobnost, při níž by nebylo nutné konstatovat ještě větší nepodobnost". A rozumí se, že ta nepodobnost je ve prospěch Boha, protože Bůh je dokonalý a člověk ... no, člověk prostě opravdu často nevypadá na to, že by byl víc než „prach, neřest a bída mnohá.“ Proti správné víře se tedy Bridel neproviňuje. A v naší antropocentrické době určitě není špatný nápad, připomenout si, jak zásadně daleko to k Hospodinovy máme. Přesto mi tohle dílo připadalo nejen básnicky kostrbaté (zdůrazňuji, že hodnotím svůj čtenářský pocit, „objektivní“ historický význam nechávám stranou), ale také jaksi teologicky nepatřičné a problematické, k člověku přehnaně kritické. Protože člověk sice skutečně sám o sobě není nic a ve všem je závislý na Boží milosti (což už nám – mnohem působivěji, myslím - sděluje třeba Augustin ve svých slavných Vyznáních), ale právě Boží vdechnutí a jeho sklonění se k nám z nás dělá bytosti krásné a vznešené, protože Bohu podobné. Nemohl jsem si nevzpomenout na Romana Guardiniho a jeho postřeh o tom, kolik zla natropil ten druh zbožnosti, který se domnívá, že povýší Boha tím, že poníží člověka. Mluví-li se tímto způsobem o Božím milosrdenství, dostávají pak tato slova přídech, jako by boháč házel cosi žebrákovi. Jenže pravda je jiná, člověk není hodný opovržení. Člověk je Bohem chtěný a Bohem milovaný a žádné sebeponižování po nás Bůh nechce.... celý text
mirektrubak