irskádívka komentáře u knih

Tak milá kniha! Je to hezké, zajímavé, čtivé a roztomilé. O malé slečně, která hledá svoje místo ve světě.

Pohádka mého dětství. Je to zábava a mým klukům se taky moc líbila.

Posloucháno jako audiokniha. Což pro mě osobně je trochu náročnější forma, raději čtu. Snad i to ovlivnilo moje hodnocení. Protože pro mě to bylo docela náročné a místy i úmorné čtení (poslouchání).
Matthewa je mi nesmírně líto, že zemřel, stále hledajíce spokojenost, aniž by ji našel (podle toho, jak jsem to pochopila). Bohužel, ho nedokážu příliš litovat, protože ve svém životě měl nebo mohl mít všechno o čem snil a nedokázal to přijmout, mít z toho radost, nějak to zužitkovat. Jeho pocit sebelítosti a nedokonalosti je něco, s čím se musí naučit pracovat a překonat leckterý z nás a ne všichni to řešíme tak jako on.
Mně to taky dává velký náhled do amerického lékařství a "obchodu se závislými". Spousta lékařů a léčeben tam dle mého soudu závislé spíš vytváří než léčí.
Za mě dobré, ale ne skvělé.

Knihy Anne Frasierové se mi moc líbí. Baví mě postavy Reni Fisherové i Daniela Ellise. Příběhy jsou svižné, zajímavé, napínavé, zkrátka dobré.

Hezká, laskavá, sice detektivka, takže napínavá, ale takovým tím dobrým způsobem. Chcete vědět, kdo to udělal, co se stalo, kdo a jak, ale nebojíte se potoků krve.
Moc se mi to líbilo!

Nápad dobrý, myšlenka a záměr taky, začátek vypadá nadějně, ale jak děj ubíhá, je to méně uvěřitelné a vlastně i méně zajímavé.
Postavy se proměňují pro mě nelogicky . Entity Smrt, Život by měly mít pevnější charaktery, ne?

2 03.11.2024

Tiché drama v nitru člověka. Spor svědomí a soucitu se strachem o budoucnost.

Radost ze čtení, to tahle kniha je.

11 03.11.2024

Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů ze Zeměplochy. Miluju Smrtě a představit si kostlivce oblečeného v červeném kostýmu s vysokými botami je recept na záchvat smíchu. Přidejte si k tomu Pratchettovský humor, Vánoce a postavu pana Časnačaj (moudří už vědí a ostatní si doplní za domácí úkol s tužkou) a máte perfektní knihu.

6 03.11.2024

Knížečku jsem si nepřečetla hned, trochu mě odrazovala průměrná hodnocení tady na Databázi.
Škoda, že jsem se nechala ovlivnit a tenhle malý, komorní příběh si upírala. Není to velký román, není to divoké drama, ale ... má to ono "něco", co dělá dobrou knihu (aspoň pro mne).
Postavy mi přirostly k srdci, chápala jsem je a doufala v jejich dobrý konec (a to přes kulturní propast, kterou mezi mým a japonským pohledem na život pociťuji), děj plynul, trochu překvapil, potěšil, pobavil. Bylo to milé, oddechové čtení.

5 03.11.2024

Mám velmi ráda historické knihy a přečetla jsem jich už dost. Ale tahle se mi prostě nelíbí. Autor v mnohých kapitolách zapomněl, jak zní titul knihy :"České princezny na evropských trůnech". Jako čtenář tedy předpokládám, že hlavními postavami budou ony princezny. Bohužel si autor v mnohých příbězích vypomáhá osudy jiných postav, které staví do středu příběhu. A co mu vyčítám nejvíce, se k tomuto triku uchyluje tam, kde mu (dle mého dojmu) chybí dostatek informací o samotných princeznách. I o ženách, o kterých lze nalézt dost dokladů a informací popisuje spíše povrchně, nestrhl mě k soucitu, mnohdy ani k zájmu.
Osudy některých z princezen, které ve svém textu zmiňuje pan Bauer, pojednal mnohem lépe, hlouběji a zajímavěji Friedrich Weissensteiner v knize "Dcery Habsburků na cizích trůnech". Tu doporučuji jako alternativu k druhé polovině Bauerovy knihy.

1 03.11.2024

Já jsem se bavila. Ano, je to zastaralé a vlastně takový seznam, spíš než kniha. Ale mě to opravdu potěšilo. Ne, nepobaví to každého. Ale já si podle rad této knihy pořídila krásné povlečení, uklidila ložnici a koupila květinu a vychutnávám si chvilky pro sebe (i když nežiju sama...ale podle téhle knížky bych vážně ráda:).

Nejedná se o klasicky líbivou knihu, takovou tu, kterou nemůžete odložit a přečtete na jeden zátah.
Je to taková zajímavá, má jisté kouzlo, vyprávění připomíná vyprávění babiček o době, když byly mladé. Umí překvapit, zaujmout, trochu nudit a zase překvapit. Nakonec jsem si ji docela oblíbila. Rozhodně to nebyl ztracený čas.

(SPOILER) Taková ta klasická, milá, odpočinková Jenny Colgan. Miluju knihkupectví a knihy, proto jí ráda odpouštím klasicky romantický příběh.

Spoiler!
Neúspěšná sestra potřebuje pomoc od té úspěšné sestry, která se ukáže trochu moc přepracovaná, hodně stresovaná a ne tak perfektní (jakkoliv je třeba finančně zajištěná).
Původně neúspěšná sestra nastoupí někam, kde to bankrotuje a nakonec samozřejmě nezbankrotuje, protože neúspěšná sestra se ukáže docela úspěšnou.
No a pak tam nesmí chybět láska a rozhodování mezi dvěma muži: Někdo trochu podivný, ale milý, a někdo děsně hezký, úspěšný, ale hrozně špatný člověk.
Jak to asi dopadne? :)

Kéž by takových knih bylo více. Těch skrytých pokladů, které s každou stránkou oživují a vykreslují živoucí postavy vystupující z knih, které vás provázejí po vašich domovech, na vašich cestách, kam berete rozečtenou knihu a které s poslední přečtenou stránkou jen neradi opouštíte.

Já se tady neshodnu s většinou. Mne kniha nestrhla. Bylo to milé vyprávění, které mělo velký potenciál. Sama, v neuvěřitelné zimě, krajina bez konce a začátku, ona nevyhnutelnost postavit se sobě samému...to vše tam je a přitom to nějak klouže po povrchu. Oceňuji osobní odvahu autorky, její rozhodnutí jet za manželem na rok na Špicberky považuji za jedno z nejodvážnějších, její život tam za zajímavý, nebezpečný, ale nějak mě neoslovilo zpracování, to co bych chtěla vědět je tam vynechané. Autorka je skvělá dobrodružka, u toho bych asi skončila.

Návrat do městečka Mason k přátelům, kteří člověku přirostou k srdci. Tedy pro mě ano. Taková je tahle knížka. Laskavá, milá, plná naděje na dobrý konec.

4 24.10.2024

Elison Weirová krok za krokem vyčerpává téma Jindřicha VIII., jeho žen a všeho okolo až začíná mírně vyčerpávat mě, jako čtenáře. Kniha mi nabídla možnost urovnat si jisté znalosti, zasadit je do dobového kontextu, a také poupravit si názor na Tudory obecně (za mě byli malicherní, sebestřední, ješitní a vůbec nechápu, jak mohli vejít do historie s takovou slávou).
Nicméně, byla to celkem nuda, což nevím, jestli bylo osobou Alžběty nebo stylem vyprávění. Každopádně, kniha by přece měla bavit, strhnout, zaujmout, ne? Proč bychom je jinak četli? A tahle mě nebavila.

1 23.10.2024

V záplavě brutálních detektivních příběhů, mrazivých krimi, opilých či duševně narušených hlavních postav (nebo ještě lépe, duševně narušených a k tomu věčně opilých) je tento příběh milým pohlazením. Odvykli jsme si bavit se s lidmi okolo nás a skutečně je poznávat, je hezké si připomenout, že to může mít za následek například nové přátelství, radost do života a ne rozčtvrcené tělo v řece:).

Pro mě dost znepokojivá kniha, ne snad o současném rusku (velké "R" si nezaslouží), ale o rusku před pěti lety. Podivnost pseudodemokracie, ukázky z toho, jak absurdně je možné v nějaké zemi fungovat, ale i znepokojivé zprávy o tom, jak je možné zneužít demokracii v jiných zemích a profitovat z ní a omezovat při tom její vlastní občany.

Předchozí díl "Psychiatr" je skvělý a hrozně mě nadchl, tato kniha pak pro mě byla zklamáním.
Nevadí mi popisy, pokud patří na místo a vysvětlují děj nebo jsou prostě zajímavé, tady jsem byla znuděná. Což je škoda. Nicméně, tento díl se námětem a zpracováním nepotkal s mou čtenářskou chutí. Takové nemastné, neslané.

1 21.02.2024