Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka přehled
Bedřich Bridel
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235568/bmid_zivot-svateho-ivana-prvniho-v-cecha-sfC-235568.jpg
4
4
4
Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače od F.B. (Fridricha Bridelia) z Tovaryšstva Ježíšova. Podle tisku z roku 1657 vydal Josef Vašica.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Kdo se chce něco dozvědět o české barokní literatuře, měl by začít u Bedřicha Bridela. A kdo zkouší Bedřicha Bridela, měl by začít u Ivana. Zajímavě prokomponované příjemné vyprávění. Škoda že autorovi chyběl básnický talent, takže veršované pasáže jsou spíš jednotvárným výčtem. Celek však stojí za těch pár hodin čtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| v Doporučených | 1x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
| 1934 |  Co Bůh? Člověk? |
| 1968 |  Kapka rosy tekoucí |
| 1999 | Jesličky |
| 1999 | Básnické dílo |
| 1936 | Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka |
Pardon, ale komentář pode mnou je tak mimo, jak jen při hodnocení básníka lze být. Fridrich Bridel byl jeden z největších českých lyriků, a i když se mu v Ivanovi některé verše nepovedly (často kulhá čtvrtý verš strofy), jiné sloky tyto nedostatky vyváží. Už tady nalezneme náznaky metafysické a kosmické poesie, která předjímá jeho Rozjímání o nebi a skladbu Co bůh? Člověk. Jeho přírodní lyrika a žhavá mystická emfasis ho řadí k největším duchům baroka; hloubka a síla jeho planu mluví k universálnímu člověku.
„Ó samotné hory,
mého Pána dvory ...
Vítej, ó studnice,
budeš má vinice ...
Vítejte, hájové,
obydlí májové ..."
Příroda je sice v baroku častým předmětem rozjímání, ale Bridelova lyrika prozrazuje také vlastní pozorování květin a hvězd, zřejmě při putování za misiemi.
„Ach! Ty moje bylinko,
též i okolní kvítkové,
i též má konvalínko,
buďte mé lásky svědkové!
Ej, jak červená růže
milost boží plápolá,
který tě spasit může,
abys miloval, vše volá!“
Dílo vrcholí v mystických pasážích, kde se básník dotýká boha. Ve srovnání s hvězdami se zdá sám sobě chladným, proto prosí Otce, aby ho zažehl láskou. Vše v přírodě slaví Tvůrce a on se chce pnout ke kůrům tak jako vavřín. Kolik je bylin v poli a kapek v moři, „tolik, Bože, dej srdcí, tolik úst, ať tě vyznávám“.
„Na ohnivém oltáři
láskou boží podpálený
vyletím k věčné záři,
budu všecek obnovený.
Propůjč mně, Pane, ústa,
dej tolik, Bože, jazyků,
ať tato místa pustá
nejsou bez chvály, bez křiku!"
Prozaické části, které se střídají s básnickými, jsou epické a podávají nám ivanskou legendu tak, jak ji známe i z jiných podání. Chorvatský kralevic odmítá světský dvůr ve prospěch nebeského, utíká od rodiny a stává se poustevníkem v českých lesích. Tam rozjímá o bohu, koná zázraky a nechává se kojit laní, dokud zvíře neuloví kníže Bořivoj. Krátce poté, co je svatý muž odhalen a uctěn knížecím párem, umírá.
Když jsem legendu ve dvě hodiny ráno dočítala, byla jsem docela podrážděná, že jsem na semináři neočekávaně dostala zadání zmínit ji v referátu. I přes moje rozhořčení a únavu ale proniklo nadšení nad některými strofami. Nechápu, že Bridlovo dílo prošlo rukama několika generací literárních vědců, aniž by někoho trklo, že autor je, zatraceně, génius.