Sláva uřknutí
František Listopad (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290482/bmid_slava-urknuti-OI8-290482.JPG
4
3
3
Debutová sbírka Františka Listopada se vyrovnává se závažnými tématy lásky a smrti: volá radost a žalost, ať se setkají, obrací se k zemi dýchající důvěrou a Františku Halasovi adresuje „malé písně vlastních žalů“.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1995 |  Oprava houslí a kytar |
| 2007 | Rosa definitiva |
| 1997 |  Tristan z města do města |
| 1996 | První věty |
| 2001 |  Chinatown s Rózou |
V souvislosti se stým výročím básníkova narození jsem se po dlouhých letech vrátil k jeho poezii (a po dlouhé době k poezii čtyřicátých let) a odkryl v jeho první sbírce, napsané za války mladíkem jen lehce přes dvacet (psáno 1943-44), pozoruhodně svěží a originální výpověď, a to jak z hlediska dobového, tak i dnešního čtenáře a kontextu. V podstatě v jisté (někdy zárodečné, jindy už plně rozvinuté) formě obsahuje všechny postupy, jaké autor uplatňuje i v ostatních sbírkách sdružených v devadesátých letech do knížky První věty a i v některých knihách pozdější. Abych byl konkrétnější: je to především obrovská slovní zásoba všech možných rejstříků, využívání asociací a improvizování, zvláštní "arytmická" práce s rytmem a zvukem, svérázný mix lidové písně, surrealismu, poezie všedního dne v duchu Skupiny 42, dobových politicko-kritických aluzí, ale i Halase a Ortena a dědictví českých avantgard. Jedna z pěkných básní, kde je část z výše uvedeného dobře patrná, za všechny:
MELANCHOLIA
Nehybné nebe. Pro nás těžké.
Pro pohyb, který odumřel.
A tmavnou, tmavnou, tmavnou deště
teď stékající po kůře
té země, kterou verboval jsi
nežíti to, co žijeme.
Zemřel a zemřel někdo kdysi
před lety, která píšeme...
A střemcha nad střechou se vine
jak kouř toho hřbitova.
U silnice zemské, stinné,
smutné doslova.