Sláva uřknutí přehled

01.12.2021

V souvislosti se stým výročím básníkova narození jsem se po dlouhých letech vrátil k jeho poezii (a po dlouhé době k poezii čtyřicátých let) a odkryl v jeho první sbírce, napsané za války mladíkem jen lehce přes dvacet (psáno 1943-44), pozoruhodně svěží a originální výpověď, a to jak z hlediska dobového, tak i dnešního čtenáře a kontextu. V podstatě v jisté (někdy zárodečné, jindy už plně rozvinuté) formě obsahuje všechny postupy, jaké autor uplatňuje i v ostatních sbírkách sdružených v devadesátých letech do knížky První věty a i v některých knihách pozdější. Abych byl konkrétnější: je to především obrovská slovní zásoba všech možných rejstříků, využívání asociací a improvizování, zvláštní "arytmická" práce s rytmem a zvukem, svérázný mix lidové písně, surrealismu, poezie všedního dne v duchu Skupiny 42, dobových politicko-kritických aluzí, ale i Halase a Ortena a dědictví českých avantgard. Jedna z pěkných básní, kde je část z výše uvedeného dobře patrná, za všechny:

MELANCHOLIA

Nehybné nebe. Pro nás těžké.
Pro pohyb, který odumřel.
A tmavnou, tmavnou, tmavnou deště
teď stékající po kůře

té země, kterou verboval jsi
nežíti to, co žijeme.
Zemřel a zemřel někdo kdysi
před lety, která píšeme...

A střemcha nad střechou se vine
jak kouř toho hřbitova.
U silnice zemské, stinné,
smutné doslova.