Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192958/bmid_slavnosti-snezenek-BSR-192958.jpg
4
522
522
Povídky o lidech, kteří si uchovali pohled první lásky na tento svět i na často nelehký život. Lidé z Hrabalových podobenek jsou obyčejní venkované z oblasti Kerska, kam se autor vrátil do krajiny svého mládí, aby psal a psal. Toto vydání vychází z autorem zamýšleného souboru, který v nezkrácené a necenzurované podobě poprvé vyšel až jako součást Sebraných spisů Bohumila Hrabala v roce 1993.... celý text
Přidat komentář
Tohle mi tedy nesedlo. Já v tom tu poetiku nevidím. Střílení psů, střílení krav, střílení kolouchů, vraždění králíků, nadávky na vosy a několik úmrtí. Film se mi líbil, ale v knize jsem postavy poznala jen stěží. Nebýt výzvy, nedočtu to.
Konečně jsem se dostala k přečtení knihy, kterou jsem viděla na televizní obrazovce už snad stokrát, protože patří k mým oblíbeným...
A mrzí mě, že jsem si ji nepřečetla dříve.
Bohumil Hrabal píše jinak. Jako by čtením řádků před očima naskakovaly barevné obrazy. Pro někoho je možná těžké se do těch dlouhých souvětí začíst, ale z nějakého zvláštního důvodu mi to zrovna u něj nevadí.
Krásná kniha!
Slavnosti sněženek bylo bylo režimem cenzurováno a tak necenzurovaná podoba povídek vyšla až v roce 1993.
Státním nakladatelstvím vydaná podoba povídek byla ochuzena vyškrtáním o erotické, filozofické a náboženské motivy místo nichž Hrabal po vůli cenzorů zdůraznil ty sociálně kritické.
Měl jsem možnost poslechnout si cenzurovanou podobu ve skvělém podání Lubora Tokoše a necezurovanou podobu ve svělém podání Pavla Soukupa a musím přiznat, že necenzurovaná verze je lepší.
Tuto knihu som prečitala len koli čtenárskej výzve a fakt som sa nu natrápila. Niektoré poviedky boli dobré a niektoré nemali ani hlavu a ani pätu. Mne sa to dosť ťažko čítalo.
Tragikomické Hrabalovy povídky mě dost zaujaly. Některé mě opravdu dojali, některé byly slabší. Tady mám takový zvláštní pocit, buď je povídka spíše komediálního charakteru, nebo mě dojme příliš. Ale celkově je to milá, občasně dojemná povídková sbírka, která je vesměs velmi povedená. Mezi mé oblíbence se řadí: NEJKRÁSNĚJŠÍ OČI, ŠKOLENÍ, BEATRICE, LUCINKA A PAVLÍNA ČI VLASY JAKO PIVARNÍK.
Myslím, že k Hrabalovi musí člověk dozrát. To, co mi v -nácti připadalo jako „žvanění“ bez hlavy a paty, mne teď nadchlo svou poetikou, laskavostí a lidstvím. Přečteno po návštěvě Kerska a Hrabalova domečku, takže jsem si vše dokázala zasadit do kulis tohoto stále poetického místa.
Sněženek slavnosti.
Bohoušku,Bohumile,tentokrát si potrápil,kapánek můj intelekt :)
Něco vyloženě nadchlo,jednoduše půl na půl.
Kersko a lidičkové v něm.
Samozřejmě a nevyhnutelně,mě zajímalo srovnání s filmovou verzí,tomu se prostě nešlo ubránit.
Tady se muselo hodně upravovat,to jest scénář i dialogy,včetně notorických hlášek.
Atmosféra a postavy výtečné,ale jakoby knižní verze psaná v povídkách,zůstala ve stejnojmeném filmu,spíše jen šmrncnutým zlomkem,a jen si tu a tam vypůjčovala to podstatné a zajímavé.
Už i nejenom proto,je tato knížka celkem zážitek.
Věru zfilmovat tohoto osobitého,byl jistě pokaždé oříšek :)
Bohumil Hrabal,je prostě nenapodobitelný.
Filmové zpracování již kultovních Slavností sněženek znám již dlouhá léta. A tak když jsem procházel knihovnou a zahlédl tuto knihy, řekl jsem si, že to zkusím. S Hrabalem jsem měl už jednu audiozkušenost a ne zrovna špatnou.
Co se týče povídek, nemohu říct, že by byly špatné. Ale co se týče do stylu psaní - díky absenci uvozovek a dlouhým souvětím jsem se ve čtení hodně ztrácel. Přitom kdyby byly v knize normálně užívány uvozovky a trochu by byly věty stylisticky uhlazeny, zážitek by byl úplně odlišný.
Většina povídek se mi líbila. K těm nejlepším řadím Na zahrádce - příběh o školení salámu přímo vháněl slova do úst, Pak Metek - sběratel všeho možného i nemožného, Maminčiny oči byly dojemné a úzkostlivé, čekání na chleba + Lucinka a Pavlínka lidské a milé...
Když na to vlastně tak kolem a kolem koukám, kromě Králíčků v křídle, Pana Iontka, Slavnosti sněženek a Mazánkova zázraku se mi všechny povídky líbily a i přes obtíže v jejich čtení ve mne něco nechaly. Byly psány lidsky, o běžných lidech a o běžných strastech života. To vše v úžasném prostředí Kerského polesí, které už jsem měl tu možnost navštívit.
Suma sumárum - 3/5 70% (Kdyby byla kniha lépe stylisticky upravena, dal bych 4/5. Možná jsem měl jen nějaké "neuhlazené vydání", neporovnával jsem jej s ostatními.)
Celkem zvláštní kniha která mě osobně moc nebrala. Některé povídky jsou protkané ponurou atmosféru a krutostí. Pokud mám hodnotit knihu a filmové zpracování tak film suverénně zvítězil. Pan Hrabal měl zvláštní styl psaní ale také dokázal do svého vyprávění nacpat hodně emocí. Dám si nějaký čas od tohoto autora oddych, jde o celkem náročnou četbu.
Děkuji celému filmovému štábu filmu Slavnosti sněženek, že z ničeho dokázali stvořit něco tak úžasného. U filmu se člověk baví téměř po celou dobu. Číst knižní předlohu pro mě bylo ztrátou času. A mnohdy také utrpením.
Čtenářská výzva 2024: Téma 18. Kniha od držitele Ceny Jaroslava Seiferta.
Musím bohužel přiznat, že film mne zaujal více než kniha. Povídky jsou napsané krásnou češtinou, to ano, ale propojení jednotlivých povídek ve filmu je prostě skvělé. Některé povídky si určitě ještě někdy přečtu.
Hrabal byl člověk.. Ne bájná bytost bez chyb a zlozvyků. Sám sebe i druhé v těchto povídkách svléká na dřeň. Člověku se to nemusí líbit, ale musí uznat, že i nepěkné stránky patří k celistvosti našeho krutě nádherného života... A ta poezie mezi řádky.. Nádhera!
Já opravdu nemohu jinak než hodnotit takto. Nejsem povídkový člověk a toto jsem zkusil číst kvůli čtenářské výzvě a fakt ne. Chápu že je dnes jiná doba než tehdy, ale i tehdy to co autor popisuje bylo násilí nebo trápení zvířat a dnes je to vidět o dost více. Film je udělán velice dobře a toto napsáno rozvláčně a nudně. První povídka je o čem proč by to někdo psal a četl. Druhá tu si nepomatuji a četl jsem to včera večer. Třetí docela jde. a Pak jsou dvě kde je pácháno pouze násilí na zvířatech super fakt zajímavé čtení pro koho a proč. Další s hostinskými jsem už vzdal a dávám si to do dočtených jelikož jsem přečetl 100 stran z knihy kterou jsem dal do nedočtených letos a to byly texty od pana Suchého což se mi špatně četlo a chtěl jsem tím původně splnit čtenářskou výzvu a pak jsem zkusil číst jednu knihu a tam jsem to odložil na straně 150 tak z mé logiky si tuto mohu minimálně stránkami počítat mezi dočtené ale je to hnus. Pardon jestli jsem někoho urazil, ale proč. Násilí není jako v některých detektivkách kde dotváří atmosféru ale je to to hlavní co se děje a popisuje se jen to. Mám obavu co dělal autor se zvířaty v mládí nebo v dospělosti.
Podle filmu jsem čekala spíše humorné povídky, o to víc jsem byla překvapená, kolik krutosti se v knížce nachází. Těžce se mi četly hlavně povídky o zvířatech, někdy mi přišlo, že si autor v jejich utrpení vyloženě liboval.
Napsáno krásnou češtinou, ale příliš moralizující navíc používající hrubost a lidskou krutost ke zvýšení dramatického účinku. To mi nebylo sympatické. Náznaky humoru jsem vnímala jen málokdy - nejvíc snad v nejznámější povídce "Hostina" a mé nejoblíbenější "Jeden dětský den".
Můj výsledný dojem je, že kniha prostě plynutím času trochu zastarala (na rozdíl třeba od nestárnoucích "Ostře sledovaných vlaků").
To bylo opět příjemné počtení.
Pan Hrabal v Kersku zažíval velice úsměvné situace, takové opravdové, chalupářské. :) Já jsem si s knihou pár dní před výročím jeho narození do Kerska i zajela a obhlédla i stav chaty. Zatím nic moc, ale budou se konat prohlídky- snad jednu stihnu. :)
Film samozřejmě znám, a často jsem si při čtení pokládala otázku, jak se z této knihy dal udělat takový film, ale povedlo se. Nejvtipnější situace jsou naštěstí ve filmu i zachycené.
Neobyčejně obyčejné, obyčejně neobyčejné. Dosti dojemné, obzvláště jak dojde na přírodu, ale i lidi. Hrabal nenuceně píše o bláznech i postižených, o umanutých i volnomyšlenkářích. A píše krásně. Ale na Obsluhoval jsem anglického krále to nemá.
Přečteno v rámci ČV 2024. Přiznám se , že se mi líbil víc film. Nicméně Hrabalova poetika a figurky z Kerska mají něco do sebe.
Milá knížečka o prostých věcech, o zcela obyčejných lidech a jejich každodenním životě a samozřejmě o Kersku. Působí to, že právě v takových obyčejných dojmech spatřoval Hrabal krásu, kterou zpracoval skutečně s citem.
Některé povídky byly humorné, některé smutné, ale s celkem jsem měl problém se ztotožnit. Způsob vyprávění ani obsah není bohužel úplně můj šálek kávy.
Štítky knihy
humor zfilmováno sousedské vztahy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Soubor rozdílných povídek, mnohdy pro mě nezajímavých, při jejichž čtení jsem se divil, jak z tohoto základu mohl vzniknout výborný film. Autora jsem si vybral jen kvůli ČV a nepřesvědčil mě o tom, že zařadím do knihovničky další jeho díla.
Některé povídky bych si ale klidně přečetl znovu - Mazánkův zázrak, Školení nebo Leli. Z celkového vyznění sbírky jsem spíše zklamán, čekal jsem více, ale třeba k autorovi ještě dorostu, stejně jako s přibývajícím věkem oceňuji dříve neoblíbené pasáže filmu.