Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Povídky o lidech, kteří si uchovali pohled první lásky na tento svět i na často nelehký život. Lidé z Hrabalových podobenek jsou obyčejní venkované z oblasti Kerska, kam se autor vrátil do krajiny svého mládí, aby psal a psal. Toto vydání vychází z autorem zamýšleného souboru, který v nezkrácené a necenzurované podobě poprvé vyšel až jako součást Sebraných spisů Bohumila Hrabala v roce 1993.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně lidské a naprosto humánní příběhy prostých lidí. Krásná poetiky, lehká melancholičnost jsou pro Hrabala typické. I love Kersko :D
Úžasná kniha plná lidského humoru...co se týče filmového zpracování, pomohlo mi v představě pana Karla, jak v leže pleje záhony, moje hlava to nebyla schopna samostatně fantazijně zpracovat )))
Knihu a film by som vôbec nespájal. Dve rozdielne veci. Obe fantastické, ale každá úplne inak. Milujem tú knižku.
Bogan prostě uměl popsat život jaky je krásný a živočišný laskavý i krutý .Já ty jeho knihy prostě miluju !!!!!!!!
Tato kniha mne už tolik nezaujala, jako předchozí Hrabalova tvorba. Některé části se mi velmi líbily, některé jsem musela (ač nerada) lehce přeskakovat, jelikož mne zkrátka nebavily. Možná je to tím, že tato kniha už není tak plná humoru. Je spíše naplněna hořkostí života lidí na venkově.
Hrabalovy knihy, které vycházely oficiálně v sedmdesátých letech (tedy mimo samizdat a zahraniční vydání) byly výrazně poznamenány censurou. Redaktoři nakladatelství (v podstatě cenzoři) žádali od spisovatele jediné - aby z textů odstranil všechny nepřípustné motivy a historické, politické i kulturní souvislosti.
Cenzurními i autocenzurními zásahy nejvíc utrpěla Jarmilka a povídková sbírka Slavnosti sněženek, jejíž autorskou verzi čtenáři poznali teprve v roce 1993, kdy vyšla jako Rukověť pábitelského učně, Sebrané spisy sv. 8.
Slavnosti sněženek vznikly z deníkových poznámek, která byly upraveny tak, aby je bylo možno publikovat. Jak říká sám Hrabal (Rozhovor ve Skotsku, Sebrane spisy, sv. 17, Praha 1996) :“Na těch si já dodnes nezakládám . Snažil jsem se prostě dát tomu jistou formu, aby to šlo publikovat.“ (volně citováno).
Sám jsem autorskou verzi nečetl, nemohu proto porovnat své vydání z r.1978 s necenzurovanou verzí – obecně ale platí, že na knihy vycházející zejména v období tzv. normalizace je nutno nahlížet prismatem doby. To může být pro později narozené leckdy poněkud obtížné.
Štítky knihy
humor zfilmováno sousedské vztahy
Část díla
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Panoptikum prostých, prásklých a nepochopitelných dědinčanů.
Jeho knihy jsou prostě jako nějaká fantasmagorie.
Stresuje mě i film.
Že lidské? proboha, to bysme na tom byli hodně špatně, kdyby tito křupani byli výrazem lidství.
Nejlidštější na tom byla věta " pozor na polívku ať se nevylije.,., vezu ji pro kamarády....dáme si ji o půlnoci" - člověk ve chvíli, kdy umíral, myslel na kamarády, ne na sebe. Ovšem na "kamarády", kteří na něj kašlali a raději se pořád jak malí parchanti rvali.
Jinak se to veze v rytmu s knedlíkem- se zelím.
Buranské.