Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543439/bmid_slavnosti-snezenek.png
4
529
529
"SE ŠÍPKOVOU NEBO SE ZELÍM?" Soubor Slavnosti sněženek obsahuje dvacet povídek (Hostinec u Bernardýna, Měsíčná noc, Pan Metek, Zdivočelá kráva, Králíčci v křídle, Jumbo, Nejkrásnější oči, Mazánkův zázrak, Slavnost sněženek, Přátelé, Školení, Leli, Dětský den, Beatrice, Lucinka a Pavlína, Hostina, Variace na krásnou slečnu, Pan Iontek, Vlasy jako Pivarník, Rukověť pábitelského učně) sepsaných v sedmdesátých letech 20. století, ale v této podobě poprvé vydaných až v roce 2013. Autor nás zavádí do půvabné polabské krajiny kolem chatové osady v Kersku, kde od poloviny šedesátých let trávil svůj volný čas. Většina literárních postav má svůj reálný předobraz v lidech z autorova prostředí a máme tak jedinečnou možnost seznámit se s jejich zvláštními zálibami i osudy. V textu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Ve skvělém podání Pavla Soukupa poznáme například starousedlíka pana France a jeho svéráznou rodinu, sběratele nesmyslných kuriozit pana Metka, pana Leliho, který vždy všem „dobře“ poradil, řádovou sestru Beatrice, která přes všechny těžkosti světa milovala svěřené postižené děti, pana Karla s jeho mučícím zájmem o jídlo, nebo znovu prožijeme legendární příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem.... celý text
Přidat komentář
Panoptikum prostých, prásklých a nepochopitelných dědinčanů.
Jeho knihy jsou prostě jako nějaká fantasmagorie.
Stresuje mě i film.
Že lidské? proboha, to bysme na tom byli hodně špatně, kdyby tito křupani byli výrazem lidství.
Nejlidštější na tom byla věta " pozor na polívku ať se nevylije.,., vezu ji pro kamarády....dáme si ji o půlnoci" - člověk ve chvíli, kdy umíral, myslel na kamarády, ne na sebe. Ovšem na "kamarády", kteří na něj kašlali a raději se pořád jak malí parchanti rvali.
Jinak se to veze v rytmu s knedlíkem- se zelím.
Buranské.
Neuvěřitelně lidské a naprosto humánní příběhy prostých lidí. Krásná poetiky, lehká melancholičnost jsou pro Hrabala typické. I love Kersko :D
Úžasná kniha plná lidského humoru...co se týče filmového zpracování, pomohlo mi v představě pana Karla, jak v leže pleje záhony, moje hlava to nebyla schopna samostatně fantazijně zpracovat )))
Knihu a film by som vôbec nespájal. Dve rozdielne veci. Obe fantastické, ale každá úplne inak. Milujem tú knižku.
Bogan prostě uměl popsat život jaky je krásný a živočišný laskavý i krutý .Já ty jeho knihy prostě miluju !!!!!!!!
Tato kniha mne už tolik nezaujala, jako předchozí Hrabalova tvorba. Některé části se mi velmi líbily, některé jsem musela (ač nerada) lehce přeskakovat, jelikož mne zkrátka nebavily. Možná je to tím, že tato kniha už není tak plná humoru. Je spíše naplněna hořkostí života lidí na venkově.
Hrabalovy knihy, které vycházely oficiálně v sedmdesátých letech (tedy mimo samizdat a zahraniční vydání) byly výrazně poznamenány censurou. Redaktoři nakladatelství (v podstatě cenzoři) žádali od spisovatele jediné - aby z textů odstranil všechny nepřípustné motivy a historické, politické i kulturní souvislosti.
Cenzurními i autocenzurními zásahy nejvíc utrpěla Jarmilka a povídková sbírka Slavnosti sněženek, jejíž autorskou verzi čtenáři poznali teprve v roce 1993, kdy vyšla jako Rukověť pábitelského učně, Sebrané spisy sv. 8.
Slavnosti sněženek vznikly z deníkových poznámek, která byly upraveny tak, aby je bylo možno publikovat. Jak říká sám Hrabal (Rozhovor ve Skotsku, Sebrane spisy, sv. 17, Praha 1996) :“Na těch si já dodnes nezakládám . Snažil jsem se prostě dát tomu jistou formu, aby to šlo publikovat.“ (volně citováno).
Sám jsem autorskou verzi nečetl, nemohu proto porovnat své vydání z r.1978 s necenzurovanou verzí – obecně ale platí, že na knihy vycházející zejména v období tzv. normalizace je nutno nahlížet prismatem doby. To může být pro později narozené leckdy poněkud obtížné.
Část díla
Beatrice
Čekání na chleba
Hostina
Hostinec u Bernarda / Hostinec u Bernardýna
1975
Jeden dětský den
Autorovy další knížky
| 2000 | Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 | Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Tož já mám s Hrabalem jeden problém a tím jsou pábitele, respektive ten termín. Nesnáším jej do morku svých studených kostí, ble i ta definice celkově je mi odpudivá, ano souhlasím s tím, že to tak nejspíš je, ale proč to musí z každého textu tak ostentativně trčet a upozorňovat na sebe! Na každém dni, každého umoulousaného ožralce třpití se perlička; no a? Kdyby nebylo pábení, měl bych Hrabala mnohem víc rád, ale to je mu stejnak jedno. Slavnosti sněženek je soubor povídek celé řady podivínů, v podstatě nešťastných lidí, některé povídky jsou až zlé, jiné melancholicky hřejivé, hravé. Nejvíc se mi líbí pasáže, ze kterých vystupuje Hrabal sám a popisuje genezi textu, kterých tedy moc není. Napsané je to výborně, čtivě, nenudil jsem se, ale popravdě jsem se už těšil až to dočtu, za poslední cca týden jsem přečetl dva Hrabaly a zase na dlouhou dobu stačilo.