Slečno, ras přichází
Edgar Dutka
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12775/mid_slecno-ras-prichazi-qfH-12775.jpg
4
22
22
Dutkova próza je vášnivým příběhem o hranicích mezi lidskou civilizací a divočinou, o hranicích mezi podivnou, nikdy nekončící spletí lidských příběhů a živlem přírody, o vratké hranici mezi touhou i strachem ze smrti a neúprosně postupujícím požárem buše ničícím vše živé. Je to i příběh vzdoru, kdy raději volíme riskantní útěk do hrdého exilu než ponižující přijetí předem stanovených podmínek, idejí a ochranných zbarvení. Román se stal doslova mimořádnou literární událostí a Edgar Dutka za něj nečekaně, avšak plným právem získal ocenění nejvyšší – Státní cenu za literaturu.... celý text
Přidat komentář
Život a smrt psíma očima. Pes je to velice vnímavý, upřímný a vtipný, trefuje to dokonale. Krásné čtení o lidském a psím životě a o tom, že mezi námi nemusí být až takový rozdíl, jak by se nám mohlo zdát. Vzpomínky na doby, kdy
"...někomu se něco narodilo nebo se někdo vdával, oslavoval kulatiny (tenkrát se ještě neumíralo)"
ED se stal definitivně mým oblíbencem.
Velmi krásně napsané. S citem pro vystižení toho, jak by se takový pes vyjadřoval.
Po přečtení se mi změnil pohled na naši fenku - Kami. Jako bych ji víc rozuměl. Tušil, co si myslí a jak to v sobě prožívá. Nejspíš je to opravdu jen tušení.
Stará Bojana cítí smrt všude kolem, ale ví, že tu ještě musí zůstat. A zatímco plyne den, dozvídáme se podrobnosti o buši, o moři, o životě zvířecím i lidském, a hlavně o Nele, která kdysi vzala roha. Německá vlčice vzpomíná na roky své krásy a síly, na nesvobodu a touhu po divokosti, i na život u lidí. Vypráví o zvířatech i lidech, o lásce a krutosti. Poznala, co je v kom dobra a kolik zla. Chybí už jen jedna zkušenost - co je pak....když ras dokončí své dílo.
Dobrá kniha!
Obyčejný příběh o obyčejných lidech, ale moc zvláštně podaný. Už nevšední osoba vypravěče (stará fena vlčáka) mě zaujala. Do textu je snadné se ponořit a pokračovat dál a dál, tak jak myšlenky a vzpomínky plynule navazují. Dlouhé odstavce přes několik stran, rozvitá souvětí, která přidávají další a další podrobnosti k už tak barvitému obrazu třeba požáru australské buše.
Slečno, Ras přichází, v sobě nese cosi nadčasového, že ani nedovedu popsat, co tím, co prostupuje písky času je. Stroze výstižné filosofické myšlenky skryté v závěji slov se coby echo odrážejí od stránek knihy a putují do Vaší mysli, kde si s nimi pohráváte.
Neobyčejný příběh o obyčejném životě. O životě nás všech. O strastech, jaké přináší. O životě po životě. A tak se i my, stejně jako Nela, putujeme spirálou času do minulosti, abychom znovu vzpomněli na první velké lásky, zakázané, nebezpečné, ale tolik lákavé, že jsme pro ně byli schopni učinit cokoli, klidně obětovat vlastní život.
Četla jsem ji, když vyšla a byla zvláštní, nejen tím, že vypravěčem je pes (fena). Jen z ní mám zpětně pocit smutku a budu si ji muset někdy znovu připomenout. Ale určitě to byl zážitek, když jsem si ji i následně zakoupila (dávám 4, pan Dutka je mi sympatický i ostatní tvorbou).
Poutavý, dojemný i napínavý příběh (nebo spíš hned několik příběhů?) napsaný tak, že jsem ho musela přečíst prakticky jedním dechem.
Snažil jsem se, snažil, ale poctivě nedočetl.
Ale pročetl.
Souhlasím u této knihy s názorem, že to či ono jako bych už někde četl.
A navíc by to chtělo zkrátit.
Rovněž se nakladatel netrefil s nákladem, ten byl vysoký patrně skrz úspěšnou první knihu próz od autora.
Štítky knihy
psi Austrálie psychologické romány emigrace
Autorovy další knížky
| 2003 |  U útulku 5 |
| 2016 |  Matka vzala roha |
| 2004 | Slečno, ras přichází |
| 2021 | Letní valčíky |
| 2007 | Staženi z kůže ze tmy vycházíme |
Dlouho jsem měla tuhle knížku v merku a celou tu "merkovou" dobu jsem dumala nad názvem. Proč ras? Vždyť to je přece pohodný.... A už to vím! Sice mi to pár stránek trvalo, ale pak už to do sebe všechno zapadlo.
Těšila jsem se moc na tuhle cenami a uznáním ověnčenou knížku, ale nejspíš mám na takto filozoficky pojatý příběh moc plebejskou duši. Takže pěkné, duchaplné čtení, u kterého jsem se však těšila, až bude tak nějak.... konec.
"Věřila, že všechno máme předem kdesi napsáno a nic na tom nezměníme, proto je zbytečné lámat si hlavu marnými otázkami, proč se něco stalo nebo nestalo, má-li se toho přeci ještě tolik stát!"