Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6437
6437
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Výborně napsaná kniha. Musel jsem čtení přerušovat, pro mne dost blízké téma, ale s dobrým koncem. Doporučuji.
Moje třetí kniha od autorky a zase musím dát plný počet bodů. Hrozně se mi líbí tento styl, kdy se pořád v knize něco děje, postavy přicházejí a odcházejí a já musím pořád číst a číst, dokud to nedočtu.
ČV 2023 - Kniha, která obsahuje mapu.
Když jsem přemýšlela, jak knihu resp. svůj pocit z knihy co nejvýstižněji popsat, napadlo mě, že je v ní všeho akorát. Není v ní nic navíc, co by člověk chtěl přeskočit, protože by ho to třeba nudilo. Osudy lidí, dějinné zvraty a zpráva, kterou já jsem v knize viděla, že je vždycky potřeba jít dál. Velký dík autorce za závěr.
Je to prvotina paní Mornštajnové. Knížka mi nesedla, chyběla mi přidaná hodnota, něco navíc.
Mornštajnová mě ještě nikdy nezklamala. Její knihy se velmi dobře čtou, a tato nebyla výjimka. Přečetla jsem ji během dvou dnů a nemohla se odtrhnout, příběhy byly zajímavé. Líbí se mi strohost vyjádření a popisování příběhů poroste bych od přílišných emocí. Zprostředkovává jiné životy bez příkras tak, jak je ovlivňuje i doba a režim.
Množství postav, ve kterých se člověk ztrácí. Dějově průměrné. Vysoké hodnocení jen kvůli období, do kterého byl děj zasazen.
Pro mě první setkání s autorkou považovanou za "ženskou" a hádám, že na tom něco bude - důraz na prožívání, hodnocení postav i tajná místa našich životů (slepé mapy, chcete-li) ji výrazně odlišují od běžné románové literatury. Tak lehké to ale není: kniha se čte sama, málokdy se mi stane, že závěr čtu za chůze od vlaku (snad jen Harry Hole...) a zároveň vyprávění místy bezstarostné až si člověk vybaví Hemingwaye. Ale zase knize schází jeho krutost...nebo...je spíš přítomna v jiné, podprahové a pocitové formě obav a náznaků. Možná i proto chrtí závod do závěru, který knize (a Anežce) sluší. Příjemná byla spíš první polovina, druhá, kdy se forma změní na 1. osobu, pro mě byla hůře uchopitelná. Předávám ke čtení manželce, která mě knihou podarovala, a jsem zvědav na její vnímání.
Slepá mapa nepatří a ani se zdaleka neblíží tomu, co běžně čtu. Měla jsem jí spíše zařazenou v seznamu knížek, které bych si měla přečíst, než že bych nutně chtěla. Náš maturitní seznam mě ale popostrčil a já si tak Slepou mapu přečetla. A jsem za to fakt ráda. Bylo to něco úplně jiného než na co jsem zvyklá i než co jsem čekala, ale bavilo mě to. I přes to, že má knížka delší kapitoly se skvěle čte a já chtěla číst pořád dál a dál. Bála jsem se, že se ztratím v těch postavách, zvlášť když všechny hlavní postavy začínají na stejné písmeno. Autorka ale nějakým zázrakem zvládla udělat to, že se mi nepletly. Každá z nich byla jiná, skvěle vykreslená a bavilo mě sledovat příběh každé jedné z nich. Líbilo se mi, jak se to proplétalo a že celé vyprávění bylo dost netypické. Tohle není knížka našlapaná dějem a stejně se mi líbila. Párkrát mě zvládla i překvapit a byla jsem z ní tak uchvácená, že jsem na ní pořád myslela a chtěla se k ní vracet. Klidně bych ten příběh ještě rozplétala do dalších generací, chápu ale, že to muselo někde skončit. Nikdy by mě nenapadlo že mě bude tak "všední" vyprávění obyčejných postav bavit, bylo tomu ale tak. Moc jsem si to užila a mám rozhodně v plánu autorčinu tvorbu objevovat i nadále.
Tyhle knihy z dob války bez války já můžu. Ona tam tedy vlastně je a obrací lidem životy naruby. Tolik osudů a nepletl se mi ani jeden. Skvělé jako vždy.
Přečetla jsem knihu asi před 5 lety a úplně zapomněla jak je skvělá. Teď jsem si ji znovu dala v audiu a bylo to snad ještě lepší. Osudy hlavních postav se proplétají a ději to dává spád. Každá rodina má svá tajemství, konec mě potěšil.
*Bohouš se při pohledu na svatební památku smál, ale Alžběta fotografii zastrčila do zásuvky a vystavila ji až na opakovanou žádost tchyně, která prohlásila, že když se Alžbětě nelíbí, odnese si jí domů a umístí ji na důstojném místě. Při pomyšlení, že by visela u Králových v ložnici a musela se dívat na tajný živost tchána a tchýně, zvolila menší zlo a opřela fotografii o květináč s hustým kapradím. "Jako kdybyste se chystali položit kytici k hrobu neznámého vojína," okomentoval fotografii Ludva. *
Tři ženy prožijí postupně 20.století, od první světové války až po sametovou revoluci a nejmladší z nich vypráví celý ten příběh. Tajemství, za kterým se stále někdo z rodiny skrývá a před kterým utíká.
Na vzdory zdejšímu popisu žánru si nemyslím, že je jedná o román pro ženy. Popsala bych tuto knihu spíš jako historických román s rozpracovanou psychologií postav několika generací jedné rodiny. Je to úžasná kniha (jako všechny od této autorky). Doporučuji.
Zajímavá kniha, ležela mi v knihovně rok, než jsem se do ni pustila, nevím proč, ale na první pohled mě nezaujala. Ovšem jakmile jsem začala číst, prečetla jsem ji během pár dní. Určitě ji můžu jen doporučit. Četla se sama, stejně jako "Hana", a těším se na další knihy od paní Mornštajnové.
První půlka mne až tak nebavila, nejvíce mne bavila druhá půlka o životě Anežky.
Konec zajímavý :)
Další ze zajímavých příběhů od paní Mornštajnové. Konec se mi moc nelíbil, zněl mi nepravděpodobně ale i tak mě některé situace zavedly k zamyšlení. Pro mě to byla ale jedna ze slabších knih.
Skvělá rodinná sága z českého prostředi, ale ke konci musím vytknout až příliš mnoho neuvěřitelných “náhod”, které shazují autenticitu příběhu.
Dobře popsané osudy se všemi pády a problémy, které přicházejí. Mám ráda rodinné ságy a paní Mornštajnová tohle umí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Pěkné vyprávění o osudu jedné rodiny. Nejvíc se mi líbila poslední část knihy. Četla se dobře, ale není to kniha, ke které se v blízké době vrátím.