Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6346
6346
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
Famózní kniha. Myslela jsem, že ji budu číst aspoň týden, ale nestihla jsem ani zamrkat a kniha byla u konce. Žádná pasáž nenudila. Nádherné čtení, průřez dějinami, autorce děkuji.
Nebudu se rozepisovat...Láska k Aleně Mornštajnové začala Hanou...Slepou Mapu jsem dočetla před chvílí jedním dechem a jdu se pustit do Tichých roků. Autorčin styl i tématika jsou mi velice blízké.
Po 2 letech jsem se vrátila ke knize a znova wau.Paní Morštajnová prostě umí psát o běžném životě,lidské povaze,lásce,rodině a historií naší republiky a to vše zabalené ve vyprávění jako od babičky.
Kniha se mi líbila, ale upřímně mě zaujaly více příběhy Anny a Alžběty, než život Anežky, o které byla skoro polovina knihy. Nelituji toho, že jsem po ní sáhla, celkově se četla dobře, ale neoslovila mě natolik, jako Tiché roky od stejné autorky.
Alena Mornštajnová umí psát. Čtivě a poutavě. Má svůj snadno rozpoznatelný styl, který se v jednotlivých knihách opakuje a nechám na každém, zda to považuje za přednost či nikoliv (...ale jinak tam žijí lidé úplně stejně jako jinde a ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás"). Třígenerační příběh Anny, Alžběty a Anežky zasazený do dějinného soukolí 20. století je řemeslně kvalitně odvedená práce. Přestože mi rozepisování rodinných historií občas přišlo příliš opakující a zbytečně roztahané, Anežčiny vztahy neměly daleko do béčkových ženských románů a doušky prozrazující, co přijde na nadcházejících stranách, působily velmi rušivě a místy navíc nesprávně, za hlavní výtku považuji, že knize chybelo něco navíc, něco, díky čemu by kniha nezapadla v zapomnění a zůstala v mém srdci po boku jiných podobně zaměřených knih jako Zvuk slunečních hodin, Marie a Magdalény či Němci.
Výborně napsaná kniha, neustále žasnu, jak krásně Alena Mornštajnová dokáže pracovat s jazykem. Těším se na další, pište, prosím!
Pěkný, místy smutný příběh tří generací žen jedné rodiny. Každá si svůj kříž nesla v jiné době, každá se s ním vypořádala jinak. Svým stylem vyprávění a vykreslením postav mě autorka vtáhla do děje, dá se říct až do jejich kuchyně. A já tam s nimi pobyla ráda.
Další z autorčiných počinů, který mě nemohl minout. Osud všech třech žen byl zajímavý a doslova mě vtáhl do děje. Nejvíce mě však zajímala Anna a pak Alžběta, která prchala z pohraničí před německou armádou. Skvěle napsané, čtivé a poutavé.
Moje první kniha této autorky, která mě přiměla přečíst si hned i všechny ostatní, které napsala. Nenásilně propojené příběhy tří generací na pozadí historických událostí minulého století mě hned od začátku vtáhly do děje, a ke konci jsem se do osudu hrdinky tak vžila, že jsem téměř fyzicky cítila její strach.
Dočetla jsem teď tuto knihu a po celém těle se neskutečně klepu. Tuhle knihu jsem odkládala, na doporučení, jako tu nejméně hodnocenou v mém okolí. Taky s faktem, jak velmi syrově autorka líčí něčí smrt jen tak mezi řečí (řádky), což už zase mne připadá krapet drsné. Ale musím říct, že po přečtení téhle knihy jako třetí v pořadí od autorky, ji stavím na stejné místo jako Hanu. Mně se tato líbila opravdu hodně. Ale ano, ta pachuť bezpráví ve mně zůstává, není to žádná oddechovka, i když kniha se čte opravdu snadno. Několikrát dívajíc se na titulní stránku, jsem přemýšlela proč zrovna název Slepá mapa, nedává mi to smysl. Možná to je tím, že v knize nezazní přesné místo děje? Kdyby měl někdo jiné informace, budu ráda za osvětlení. Plním své předsevzetí přečíst autorčiny knihy.
Ctiva kniha zabývající se osudem tři zen z jedné rodiny a jejich blízkých. Příběh začíná před první světovou válkou a postupně plyne dal historii. Kniha se zabývá zejména osobními pribehy, avšak zároveň nás nenásilnou formou informuje o politické situaci. Výborná kniha, doporučuji.
Pani Mornstajnovou, jako vetsina lidi, co se kdy k jejim dilum dostala, naprosto zboznuju. Jeji neuveritelna, ctivost, hloubka, s kterou umi vykreslit osudy postav tak, aniz by to nepusobilo monotonne ci prehnane a take primereny pocet stran, ktere mi knihu vzdy dovoli do max jednoho dne docist je neco, co se u autoru dnesni doby vidi malokdy. Ackoliv take miluji jeji styl, kdy si za tema vybira osudy rodiny, ktery je nasledne vylicen v prubehu staleti a ruznych politickych obdobi nasich dejin, je treba poznamenat, ze toto stejne tema uz pomalu zacina nudit, a to i presto, ze autorka vzdy prijde s trochu jinym napadem a lidmi v nem. Slepa mapa je za mne jeji nejlepsi knihou. Kazdopadne si myslim, ze do budoucna by se autorka mohla zamerit na soudobejsi dejiny a starosti lidi dnesni doby. Kdovi, treba aktualni pandemie zazehne v jeji mysli napad na novy tragicky namet :))
Moc hezky napsaná kniha o rodinné historii. Bála jsem se, že se budu nudit, ale naopak to bylo jednoduše napsané a velmi zajímavě.
Příběh začíná před první světovou válkou, kde nás postupně příběhem provedou tří generace .
Opravdu mě to bavilo, bylo to nenásilné. Zapojilo se zde i dění v té době a zároveň se zde objevuje i láska.
Jediné, co mi trošku vadilo, bylo odskakování v příběhu k jiných osobám, které nebylo nijak odděleno. Takže jste najednou četli plynule o někom jiném. To mi v tom dělalo ze začátku bordel, než jsem si na ten styl psaní zvykla. Nakonec jsem opravdu spokojena a byl to velmi zajímavý příběh. Za mě mnohem lepší jak Hana.
Příjemné čtení. Klidný děj bez nějakých extra výrazných skoků v ději. Přesto však kniha byla velice zajímavá a pěkná.
Tato kniha se mi přesně trefila do mého vkusu. Rozhodně se nejedná o nudnou rodinou kroniku. Chvílemi se velké životní drama odehrává jen na pár stránkách a já knihu hltala s napětím. Skvěle se zde snoubí příběhy lásky s okolnostmi dvacátého století. Vřele doporučuji!
Hodně mi připomíná Hanu, ale příběh zase jiný i když hodně podobný způsob vyprávění a obsah knihy. Zaujala hodně a dobře se četla i když mě přišlo, že chvílema čtu Hanu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
A tahle kniha byla prvotina? Soukromně jsem si seřadil knihy Aleny Mornštajnové na Hana - Slepá mapa - Tiché roky - Hotýlek. Sice by se z nich daly sestavit knihy dvě (Hana a ty ostatní), ale kouzlu rodinných ság jsem díky ní propadl. Slepá mapa má v sobě tajemství, která známe, na rozdíl od všech postav, krutost dějinných zvratů i hledání štěstí obyčejného života. Kolik rodin zná své předky, zná jejich osudy, kolik tajemství se v nich skrývá. A kolik už se přes generaci nepřenese - praděda, který hrál blázna, aby nemusel zpátky do zákopů první světové, prastrýc udaný za poslech rádia v době Protektorátu, jiný strýc přes koleno, který stál u vývoje první české počítačové diakritiky. Omlouvám se za tolik osobní poznámku, ale muselo to ven. Asi si v rámci rodiny budeme muset všechny tyhle historky zapsat, ať naše děti vědí...