Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
Dobře čtivé.Obyčejný příběh tří generací obyčejných žen a jejich rodin,a dokázali prostě a nekomplikovaně držet pospolu v dobrém i zlém
Musím narušit tu snůšku maximálních hodnocení tady.
Autorka má v tomto případě totiž štěstí na příběh. A ten nejspíš zdědila ze své rodiny, nebo jí blízkého okolí.
Nebýt silného tématu, tak to hodnocení tady tak vysoké nebude, si troufám tvrdit.
Osudy postav semletých soukolím velkých českých dějin jsou bez debat to, co knihu dělá poutavou od začátku do konce.
To ale neplatí o stylu psaní. Je to, jako by mi to vyprávěla babka od vedle a ne spisovatelka. Ale je možné, že autorce křivdím a byl to záměr. Jen mám prostě pocit, že z té síly tématu se dalo vyždímat víc.
A musím říct, že mám pocit, že autorka má jeden mustr, podle kterého píše romány pro dospělé a začíná to být ohraná písnička.
Za téma dávám 5 hvězd, za styl 2. Což v průměru hodí solidních 3,5 hvězdy. A jestli i to není moc. Víc ze mě tentokrát paní Mornštajnová nevymáčkla.
Přesné komentáře podle mě například:
janek, ponti, luciiis, dáma s hrntjm
Alena Mornštajnová je autorkou, která nikdy nezklame. Pro mě je to její třetí kniha, bavila mě, zařadila se po Haně na druhé místo, ale mám pocit, že čtu skoro to samé. Ne že by se autorka tématicky opakovala, ale její knihy jsou stále výletem do minulosti jedné rodiny. Tady jde o generaci tří žen... Mornštajnová má nádherný jazyk, knihu jsem přečetla za tři dny, přesto mě zajímá, co dále nám nabídne. Myslím, že to rozhodně nebude mít jednoduché.
Dějově bohatá kniha, tady si na nedostatek invence rozhodně nemůžeme stěžovat. Jinak ale vyprávěno standardním způsobem.
Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a nadchla mě úplně stejně. V něčem jsem dokonce ocenila, že byla o něco méně "bombastická" a brutální než "Hana" a zároveň posloužila jako skvělý ukazatel české historie 20. století z pohledu tří úplně nedůležitých lidí, přicházejících postupně. Příběh se čte sám, postavy jsou vesměs sympatické a realistické a všechny zmíněné osudy ve čtenářovi zanechají silnou emoci. Ráda jsem četla o úplně každodenních příhodách lidí před první světovou, které postupně vyústily až v každodenní příhody lidí po skončení komunismu. Opět výborný příběh, za jehož četbu jsem ráda.
Autorka podle mého názoru umí hezky popisovat osudy běžných lidí i to, jak je mohou ovlivnit jak drobné náhody, tak dějinné události. Její postavy nejsou charakterově ploché, mají své kladné i záporné stránky (i když musím říci, že v mých očích měla vypravečka Anežka měla spíš ty záporné a trochu mi lezla na nervy i svým postojem k životu). Děj přirozeně plyne, takže se knížka dobře čte. Jen konec mi přišel takový hodně zvláštní a vlastně jsem nepochopila, proč se knížka jmenuje zrovna Slepá mapa. Nicméně ani tentokrát autorka nezklamala.
Já musím dát bohužel tři hvězdy. Téma vděčné, napsáno svižně, ale nějak extra mě to nebavilo, nezaujalo.
Další kniha Mornštajnové, kterou jsem nedokázala odložit. Výtečná stylistika, příběh, od kterého se nedá odtrhnout.
Slepá mapa je opět velmi čtivá kniha. Autorka zde velmi umně, ač se nepouští do náročných charakteristik, či hlubších zkoumání psychologie postav vypráví až někdy dost překotně událostmi nabytý příběh. Krásně se zde proplétají osudy tří představitelek a čtenář má možnost během jedné knihy celkem dost často přehodnotit své názory a čtenářsky nabyté soudy. Autorka nás krásně vede celým obsahem knihy přesně tak, jak ona chce a my se necháme krásně vtáhnout do sice fiktivního a přesto tak skutečného příběhu. Je to kniha, která nabízí mnoho a mnoho si z ní můžeme odnést i v dnešní zcela odlišné době.
Kniha se četla dobře, a kdo má rád toto téma, přijde si na své. Mně to bohužel přišlo velmi podobné Haně, tudíž mě to moc nebavilo.
Dokonalá četba. Začala jsem autorku vnímat Hanou, ale ani touto knihou mě Alena Mornštajnová nezklamala.
Ano, lze udělat špatné věci s prvotně dobrými úmysly. Člověk si to stejně "vyžere" vlastně sám.
Tyhle příběhy mám ráda, nicméně mi přišlo, že na jednu rodinu je toho až až. Nejsympatičtější ze třech žen mi byla upovídaná Anička. Alžběta a její neschopnost dávat najevo emoce mi příliš nesedla a Anežka a její pesimismus nestojí ani za řeč. Ovšem nic nemění na tom, že kniha je dobrá a čtivá.
Fajn počtení, ale od autorky jsem četla lepší příběhy, které mě dokázaly vtáhnout do děje. Zajímavý koncept, ale bohužel jsem byla lehce zklamaná, jelikož jsem předtím četla Hanu nebo Hotýlek. Tato díla byla dle mého lepší.
Opět jedna z dalších krásných knih této autorky. Ač na bestseller Hana dle mého nedosáhla, dokázala opět čtenáře vtáhnout do děje a stotožnit se s hlavními postavami a jejich životními cestami. Autorka má můj obdiv za to, jak si dokáže hrát s dějem a proplétat lidské osudy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Byl to parádní zážitek a poslední kniha, kterou jsem od této skvělé autorky ještě neměla přečtenou. Tak snad budou brzy další...protože každá její kniha v sobě ukrývá svůj příběh i překvapení.