Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6345
6345
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
Autorka opravdu Hanou nasadila vysokou laťku a tu těžko něčím přesáhne. Kniha se mi zdála zvláštní, příliš mnoho jméně, příliš mnoho příběhů, zttacekat jsem se v tom a moc mě to nebavilo. Ale konec mě zaujal hodně, vlastně celá druhá část knihy mě bavila o mnohem víc :)
Krásná moc krásná kniha, jak jsem začala číst, nešlo přestat, chtěla jsem vědět jak osudy všech dopadnou. Paní Mornštajnová píše úžasně a určitě si ráda přečtu i její ostatní knihy.
Skvělá kniha, skvělá autorka. Poutavé čtení, těžko se přerušuje. Kéž by bylo více takových.
Tohle je druhá kniha, kterou jsem od autorky přečetla a určitě ne poslední. Kniha se čte skvěle a jen těžko se od ní odchází. Co mi trochu vadilo bylo, že většinu postav, které v knize byly čekal tragický osud, vím že smrt k životu patří, ale tady mi to už občas přišlo až moc vyhrocené. I přesto ale nejsem zklamaná a dávám plný počet hvězdiček.
Tohle byla nádherná sága plná lidských osudů, ale taky mnoha historických dat, probíhajících na našem území, podaných lidským a velmi chytlavým způsobem. Musím hodnotit plným počtem bodů.
Autorka se po druhé knize stává jednou z mých oblíbených.
Co mne trošku mrzí je to, že se v knize nevyskytují zmínky o tom, v kolikátém roce se jaké události udály.
Mne vždy v knihách chybí to, když si nemůžu postavy zařadit na časové ose a mohu si jen domýšlet kolik jim asi tak momentálně je, a to taky jen pouze podle zrovna probíhajících méně či více známých událostí.
Konkrétní roky jsou však nejasné.
Opět mě kniha velmi bavila, i když jsem ji původně vůbec neměla v plánu číst. Kdyby mi ji "nevnutila" známá, tak by mě minula. Teď jsem ráda, že se ke mně dostala. Opět velmi pěkně propracovaný příběh ze života. Doporučuji ...
Tohle byla moje druhé kniha od autorky ... a jsem z ní nadšená .... zaujala mě od prvních stran .. a četla se vážně skvěle ...
Na Slepou mapu jsem se třásla jak alkoholik na skleničku. A v jistém smyslu jsem nebyla vůbec zklamaná. Kniha je velmi čtivá, dychtivě jsem otáčela další a další stránky, abych se dozvěděla, jak dopadnou postavy Mornštajnovou vyobrazené. Velmi mě zaujala Alžběta. Nevím, jestli bych ji ve skutečném životě snesla, ale v knize si paradoxně získala spolu s Ignácem moje největší sympatie. Co mě ale velmi rozptylovalo, bylo neustálé odbočování k postavám, které nebyly pro děj až tak významné. Dělo se tak hlavně ve druhé části. A příběh celkově nebyl tak silný jako u Hany. Tam jsem některé okamžiky opravdu jen těžce rozdýchávala. Rovněž tápu nad názvem, ačkoliv mám takový dojem, že se týká hlavně Anežky. ****1/2
Moje druhé setkání s touto autorkou. Opět jsem ocenila věcný až strohý styl vyprávění, který dodává věrohodnost postavám i dějům. Tento styl občas vede k určité zkratkovitosti v líčení událostí a šablonovitosti postav, což se podle mne stalo zejména v druhé polovině knihy. Celkově však byly spletité osudy postav na pozadí pohnutých historických událostí zajímavé a k zamyšlení.
Toto byla moje ctvrta kniha od pani spisovatelky a opet sazka na jistotu. Pani Mornstajnova je pro mne spisovatelka s velkym "S"!
Moc se mi libi jeji styl psani. I kdyz se v knize vyskytuje mnoho postav, ani na vterinu jsem nemela pocit, ze bych se v nich ztracela. Ocenuji jeji pristup priblizit pribeh z nekolika uhlu pohledu ruznych postav, coz dava prostor pro uplne jiny pohled na vec. Kniha je velmi ctiva a poutava, posledni stranky jsem napjate cekala, jak to vse dopadne, protoze az do uplneho konce to nebylo jiste..
Je neskutečné, kolik života dokáže dát autorka do jedné jediné knihy. Krásná, čtivá kniha.
Autorčin styl psaní je čtivý a "technicky" bezvadný, ale tak nějak bez života. Kromě toho je zvolené téma v kontextu české literatury sázkou na jistotu, a to bohužel takovou, která mě už dávno omrzela - nebylo by lepší zariskovat a přijít s něčím novým, nezasazovat příběhy knih stále znova na pozadí světových válek a do doby komunismu? Druhá část knihy se mi zdála nadbytečná.
I když jsem si čtení moc užila, nemohla jsem se zbavit myšlenky, že by tato kniha mohla být klidně rozdělena na tři samostatné knihy. Ráda bych se totiž dozvěděla nějaké další detaily o všech postavách. Myslím, že mi v tomto více vyhovovala Hana. Už se moc těším na další knihy.
"Za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás."
Opět paní Mornštajnové tleskám, další výborná kniha!
Velmi čtivá kniha, zajímavé téma, které je výborně zpracované a plně odpovídá reálnému životu.
Vřele doporučuji :-)))
Neuvěřitelně citlivě napsaná knížka.
Každý člověk je jiný. Jiný je i doba, ve které žije. Někdo bojuje, někdo vzdoruje, někdo zůstává netečný.
Díky autorce ožívá minulost a je jedině dobře, že není opomíjena.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Mé první setkání s autorkou, ano ještě jsem nečetla Hanu, jsem ostuda. Slepá mapa je skvělá kniha, hodně dobře propracovaná, autorka opravdu ví, o čem a jak dobře má psát, aby si čtenáře získala ihned od první stránky. Moc se mi líbilo provázání příběhu, ani u jedné stránky jsem se nenudila. Naše hlavní hrdinky to neměly moc lehké, ale kdo by měl, za války, poté v době nesvobody, to neměl nehké nikdo, ale ony se nevzdávaly a bojovaly až do konce. Jsem ráda, že jsem se konečně dokopala si něco od paní Mornštajnové přečíst a hodlám v tom pokračovat i nadále.
Při čtení takové knihy se člověk zamyslí nad tím, jak to v dnešní době máme vlastně jednoduché a kdo nezažil dobu minulých režimů, jen s těží si to dokáže představit. Proto si vždycky ráda přečtu takové knihy, i když to mnohdy není úplně veselé čtení, ale zamyslím se nad tiím, jak asi žili moji prarodiče a rodiče ve srovnání se mnou. Stojí to opravdu za zamyšlení.