Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6342
6342
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
V knihách A.M. nepotřebujete stránkové popisy událostí. Stačí drobné naťuknutí, náznak nebo jen pár prostých slov. A stejně to s vámi zamává. Příběh "áčkových" žen byl strhující, každá drobná dějová linka zajímavá, politické pozadí dokonale vykreslené. Pro mě v současné době nejlepší česká próza!
Moc pěkně napsané.....netuším, jak to autorka dělá, ale každý její román je tak čtivý a přitom jsou to osudy žen, které nám často připomenou osudy ve vlastní rodině a našem bližším i vzdálenějším okolí. Možná právě proto.
Slepá mapa líčí na pozadí dějin našeho státu v minulém století osudy tří představitelek jedné rodiny. Babička Anna je krásná a upovídaná, maminka Alžběta naopak málomluvná, zato odvážná a praktická a nejmladší Anežka, která příběh vypráví, je nejsmutnější postavou. Mně nejvíc imponovala Alžběta se svojí bojovností, rázností, zkrátka svým přesným "tahem na branku".
Tyhle rodinné ságy autorka umí, dokáže vylíčit obyčejný život ve vztahu k velkým historickým událostem velmi čtivou formou. Románové osudy jsou podobné mnoha skutečným osudům žen i mužů ve stejné době, řeší podobné problémy, nejsou vyloženě kladní ani záporní a právě to dělá četbu tak poutavou.
U knih Aleny Mornštajnové mám vždy ten teplý domácí pocit, jako by všechny její příběhy vyprávěla moje babička. Tyhle příběhy jsou tak neuvěřitelně lidské, že v nich každý musí najít kus sebe. A já je všechny znám - jen s jinými lidmi v jiných městech. Nikdo by neměl zapomenout na historii a minulost. Už u Hany jsem psala, že jazyk autorky je nádherně čtivý, ale nikoli jednoduchý a laciný. Opět klobouk dolu za tuto knihu.
Ano, Hana je Hana. JENŽE! Příběh se četl sám. Nádherně napsáno, poutavě odvyprávěno. Paní Alena dokazuje, že je neskutečná spisovatelka.
Naprosto skvělá knížka, od které se nelze odtrhnout. Všem třem hlavním hrdinkám jsem fandila hned od začátku a od začátku se o ně i bála na jejich cestě životem. Četla jsem po Hotýlku a musim říct, ze toto bylo ještě lepší. Naprosto skvělé. Mrzí mě, že jsem už knížku dočetla.
Opět skvělé oddychove čtení mapující osudy "běžných smrtelníků" v průběhu 20 století. Tohle prostě paní Mornstajnova umí opravdu luxusně. Krásně napsáno, jednotlivé postavy velmi pestré a výborně vykreslené, skvělé mapování dobové reality. Moje autorčina druhá kniha a opět jsem okouzlen a velmi pozitivně naladěn.
Tuto knihu jsem četla po přečtení Hany. Proto jsem od ní očekávala asi až příliš. Příběh tří žen byl strhující, žily v těžké době a měly těžké životy a popis každé té doby byl pěkně vykreslen. Člověk pochopil a vcítil se, běhal mu mráz po zádech, přesto popis nebyl nijak brutální. Velmi čtivě a zajímavě napsané. Po přečtení se mi v mysli tak trochu vybavil seriál Vyprávěj. Ale stojí za přečtení určitě si ráda přečtu další knihu této autorky.
Příběh tří žen, tří generací, vyprávěný Aněžkou, nejmladší z nich. Po Haně, která se mi jako kniha opravdu velmi líbila, je tady opět další dílo autorky, které za přečtení určitě stojí. Každá z těchto žen žila v nelehké době, každá prožívala své osobní ztráty a bolesti. Ačkoliv jim osud leckdy nepřál, přesto si dokázaly poradit, jít dál a žít relativně šťastně. Doporučuji.
Knihy od Aleny Mornštajnové jsou velmi čtivé. Člověk o nich pak po přečtení musí i hodně přemýšlet a jednotlivé příběhy zůstávají pod kůží dlouho. Nejinak to bylo i u Slepé mapy. Tentokrát jsem cítila úzkost a deprimaci při čtení příběhu Anežky ... autorka se dokáže tak vcítit při psaní, že i já jsem lehce vklouzla do Anežčiných pocitů ze situací, z nichž není úniku a pocitů bezmoci ...
Krásné, ač smutné. Přesto doporučuji k přečtení.
Moc hezká a čtivá knížka. Měla jsem pocit, že sedím v kuchyni, a poslouchám, jak mi to autorka vypráví. Kdo v dětství rád poslouchal vyprávění o životě rodičů a prarodičů tak jako já, si přijde s touto knihou na své.
Všechny knížky od Mornštajnové jsou hodně podobné, u mě ale stále vítězí Hana. Moc se mi líbí prolnutí obyčejného života s bohužel takovou historií, která byla. Za mě ale průměr.
Mnoho už tu bylo napsáno, takže za mě tentokrát jen několik postřehů bez nároku na ucelenost.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla ještě Hanu. Opět opravdu čtivá kniha, člověk se těší, jak bude příběh pokračovat. Stejně jako v Haně mi tu těch "náhod a náhodiček", které se umně splétají do sevřeného příběhu, přijde až dost, ale románu to snad lze odpustit. Tady se mi líbila povahová a názorová pestrost tří generací žen a asi i větší role mužů než v Haně. A skutečně hodně se mi líbil závěr příběhu.
"Udělali pro mě, co mohli. Dál už je to jenom na mně."
Hezky pribeh, ctivy, jen mi to prislo nejak ploche. Jedna z autorcinych slabsich knih.
Moc pěkně napsaná kniha o smutných osudech tří žen, tří generací. Ale bohužel takhle to bylo...
Knihu jsem koupila poté, co se i do rukou dostala Hana. Nemýlila jsem se a byla úplně stejně skvělá, četla jsem jedním dechem, hodněkrát se zamyslela, zasmutnila, těším se na tiché roky
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Paní Alena prostě umí vyprávět, čistě a lidsky často drastické okamžiky všedního života, proto jsou její knihy tak čtivé a krásné. Slepá mapa nebyla výjimkou. Doporučuji.