Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215574/mid_slepa-mapa-215574.jpg
5
6367
6367
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech.... celý text
Přidat komentář
Po skvělé Haně jsem tušila, že i jiné romány této spisovatelky budou stát za to. A nemýlila jsem se. Tentokrát se jedná o příběh tří žen, tří generací. Trochu mi to připomnělo Sto roků samoty od Márqueze.
S paní Mornštajnovou jsem se seznámila přes „Hanu“, která mě přiměla vzlykat s takovou vehemencí, že by i zkušené balkánské plačky záviděly. Byla jsem odhodlaná nenechat si ujít další díla této spisovatelky, zároveň jsem však krotila svá očekávání - každá kniha nemůže být nejlepší. Přesto se neubráním srovnávání.
„Slepou mapu“ jsem zdolala shodně za dva dny, což je skvělou vizitkou s ohledem na 90 stran navíc. Autorčin styl nahlížení do životů trojice žen a lidí s nimi spojených mi vyhovuje, oči i mozek přes text klouzaly hladce jako dlaně po kočičí srsti. Příběh tentokrát není splétán nijak rafinovaně, žádné postupné sbíhání k rozhodujícímu okamžiku mezi předtím a potom. „Slepá mapa“ připomíná chronologicky řazenou kroniku - od dob před první světovou válkou až po Sametovou revoluci. Sice není věrohodné, aby Anežka vyprávěla tak zasvěceně například o povaze a činech svých prarodičů, když je znala jen z fotek a vzpomínání staré drbny (ta taky nemohla vědět vše), to ovšem berte jako formální výtku. V první polovině si vlastně skoro neuvědomíme, že nás románem provází vypravěčka v první osobě. Staneme se svědky mnoha zrození i úmrtí, milostných vzplanutí, zklamání i vztahů, co pevně drží navzdory původním nejistým základům. Prožijeme různé zrady, vzdor, vinu, (ne)schopnost čelit následkům vlastních rozhodnutí či vnějším okolnostem, neústupnost, laskavost, i vůli bojovat s nepřízní doby.
Prostě obyčejní, chybující lidé v běhu dějin a jejich rozmanité osudy, to je „Slepá mapa“. V podání Aleny Mornštajnové získáme velmi kvalitní babské čtení s výrazným myšlenkovým přesahem - bez filozofických přednášek; otázky a někdy také odpovědi vyplývají samy z událostí a chování účinkujících v těchto malých soukromých dramatech. „Hana“ mě emocionálně rozebrala, zasáhla silou kovářského kladiva přímo na komoru, „Slepá mapa“ byla sérií lehce štiplavých facek. K dehydrataci organismu nedošlo, četné smutné chvilky jsem překročila bez náznaku vláhy v očích... pátou hvězdu s čistým svědomím dát nemůžu, ovšem uznale zvedám všechny čtyři palce.
Anna, Alžběta, Anežka. *
Roman popisující tři ženy, tři generace jedné rodiny. Provede nás nenásilně dějinami téměř celého 20. století - od první světové války až po převrat.
*
Začátek knihy zastihne babičku Annu na cestě do pohraničí, před první světovou válkou, se svým milovaným Antonínem. Ten však musí narukovat, na frontě je raněn a zranění jej trápí do konce života.
*
Alžbětu, jejich dceru, čeká také její začátek, její cesta, po které s ní ovšem dusá německá armáda, která zabírá pohraničí a Alžběta přes ní prchá.
*
Po válkách, zdá se vše zalité sluncem, však ani Anežka nemá o drama nouzi. Tentokrát se do života této rodiny připletl komunistický režim v podobě důstojníka StB.
*
Kniha pro mě byla úžasným zážitkem. S napětím jsme hltala stránky popisující dramata a zvraty ze životů tří žen, ale nejen jich!
Kniha nestojí jen na příbězích tři statečných a silných žen, ale najdeme zde i několik paralelních příběhů a postav, což mě osobně těší a jen to umocnilo můj uzasny literární zážitek.
Pro mě osobně asi jedna z nejslabších knih od Aleny Mornštajnové, ale i přesto si drží dost vysokou úroveň. Mám strašně moc ráda její styl vyprávění, ještě když jsou v centru tři hlavní hrdinky, tři generace jedné rodiny. Jak se příběh chýlil ke konci, trochu mi přišlo, že se opakuje zápletka z Hotýlku a k nejmladší dceři jsem si nedokázala najít pouto jako k její matce, potažmo babičce, proto 4 hvězdičky.
Mě prostě tato paní baví. Líbí se mi styl psaní, jak "skáče" od jednoho příběhu k druhému jen tak "hala bala". Opět jsem si knihu paní Mornštajnové užila a opět se něco nového dozvěděla.
Krásné přiblížení části našich dějin v příběhu tří zajímavých žen. Příjemné čtení.
Výborná, možná nejlepší kniha autorky. Krásně popsána sága tří silných žen, jejich mužů i dětí v období od druhé světové války po pád komunismu, se všemi hrůzami, které se nevinným lidem děly. Opět jako v Haně, se autorka dotýká mnoha citlivých témat politické minulosti a s lehkostí dobu představuje nám mladším, kteří jsme ji nezažili, a připomíná všem, kteří se jí museli probít. Krásný a dojemný závěr. Jsem velmi zvědavá na letošní novinku.
Naprosto úžasná kniha! Nedávno jsem četla Hanu, která mě moc bavila, ale když to srovnám s touto knihnou, tak Slepá mapa mě naprosto očarovala. Možná je to tím, že se povahově dokážu stotožnit s Alžbětou a Anežkou, možná celým dějem? Nevím. Knihu jsem četla jedním dechem a byla jsem v napětí, jak se život Anežky a celé rodiny bude rozvíjet a pokračovat. Moc díky za knihu, už se těším na autorčinu novinku!
Skvělá kniha, pro mě druhá od této spisovatelky po Haně. Začínám ji mít oblíbenou. Píše skvěle, barvitě popisuje životní osudy rodiny-několika generací českých žen ve 20.století. I některé smutné osudy barvitě, čtivě popíše tak, že z toho člověk nemusí mít nutně deprese. Knihu jsem měl přečtenou za dva dny.
Další výborná kniha od této spisovatelky. Styl psaní je neskutečně poutavý a čtivý. Paní Mornštajnová dokáže příběh vyprávět tak, že stránky hltáte jednu za druhou. Hledáte-li knížku českého autora o životě obyčejné rodiny vyprávěný napříč minulým stoletím neobyčejným stylem, přečtěte si Slepou mapu.
Příběh se četl sám od sebe, dokonce mi byl o něco bližší než "Hana". Mornštajnová prostě umí :-)
První jsem četla Hanu, hned na to po kratičké pauze následovala Slepá mapa. Musím říct, že se to četlo opět stejně dobře a rychle. Paní Mornštajnová prostě umí psát a upoutat svého čtenáře. Líbí se mi, že od každého tématu je zde naťuknuto něco a vylíčené pocity a znechucení lidí nad všemi těmito událostmi se mi zdá celkem uvěřitelné.
Uvidíme, co přinesou Tiché roky, neboť se opravdu těším s jakým příběhem přijde autorka tentokrát.
Já osobně bych dala tak 3,5, kdyby to šlo:)
Příběh je moc pěkný, čte se doslova sám, stránky pod rukama jen letí a pravda je, že chytí a nepustí. Nicméně vylíčit na tak "málo" stránkách tolik postav a tak dlouhé časové období nejde jinak než jen "z rychlíku".
Od této autorky jsem ještě žádnou knihu nečetla, takže jsem byla hodně zvědavá. Pro mě je Slepá mapa jakási (opravdu moc dobře vykreslená) dobová sonda se spoustou zajímavých postav, které se příběhem jen mihnou a mizí v nenávratnu. A to je velká škoda. Chápu, že autorka asi chtěla zachytit v první řadě proměnu postav v závislosti na době. Pro mě tak příběh není celistvý, ale tvoří ho jakási mozaika mnoha nezávislých epizod uvádějících nás do té které doby. A výsledkem je, že čtenář nemá vůbec čas s některou postavou se ztotožnit, případně ji pochopit, protože najednou skok, všechno je pryč a jedeme dál. I to, že se vypravěčka vracela v čase, mě trochu mátlo, o orientaci v postavách ani nemluvím. Častokrát jsem se musela zastavit a zapřemýšlet, o kom právě čtu a zda už se v příběhu náhodou neobjevil. Mám raději méně postav, kratší časový úsek a detailnější prokreslení děje. Takhle je to takové neutrální, nijak zvlášť mě to nezasáhlo, přitom osudy hlavních postav jsou nepředstavitelné! A co jsem nepochopila - proč Anežka mluvila o rodičích jako o Alžbětě a Ignácovi?
Jinak je příběh moc povedený, ale říkám si, že to mohly být třeba alespoň dva díly (Anna a Alžběta jeden, Anežka druhý).
Z Hany jsem byla unešená, tato kniha ve mě nechala ještě více emocí. Kniha má rychlý spád, který mi nedovolil ji odložit. Řadím do kategorie "přečtena jedním dechem".
Příběh trochu jako z rychlíku, ale příjemně se čte a postavy jsou v situacích, které jsou zajímavé.
Líbilo by se mi víc vnitřního života postav, ale autorka si zvolila raději průlet novodobými dějinami ČR.
Úžasná kniha, četla jsem jedním dechem, autorka dokáže zaujmout a totálně vtáhnout do děje. Hana byla také skvělá, ale tohle mi přijde snad ještě lepší. Těším se na další knihy od paní Mornštajnové !
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Knihu jsem koupila poté, co se i do rukou dostala Hana. Nemýlila jsem se a byla úplně stejně skvělá, četla jsem jedním dechem, hodněkrát se zamyslela, zasmutnila, těším se na tiché roky