Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6114
6114
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Nevím, jestli mám dříve vychvalovat propracované postavy, spletitý děj, který pádí kupředu svižným tempem, nebo skvělou obálku, na kterou se nemůžu vynadívat. Začněme těmi postavami - na knihách paní Mornštajnové se mě velice baví, že její hrdinové jsou obyčejní lidé. Nejsou všichni dokonalí, bezchybní a z dobré rodiny. Mám pocit, že někteří autoři mají sklon svým postavám malovat růžovější životy, než tomu v opravdovém světě bývá, ale ty z pera Aleny Mornštajnové působí dojmem, že byste je opravdu mohli potkat na ulici. Mají dobré dny, ale i ty špatné. Prožívají radosti i starosti, a snad jako každý člověk mají i své mouchy. To mě opravdu baví. Co se děje týče, nenašli byste slepé místo, kde by se děj vlekl a vy byste měli touhu trošku zalistovat stránkami, aby se opět něco začalo dít. Naopak se toho děje tolik, až občas musíte nakouknout zpět a připomenout si nějakou drobnost, kterou jste kvůli překotnému běhu událostí už stihli pozapomenout (alespoň tak tomu bylo v mém případě, protože Tiché roky jsem přečetla téměř najednou). V samotném závěru hluboce smekám zrovna tak jako před autorkou i před tím, kdo vytvářel grafický design knihy. Skvělá práce!
Osobne muzu rici, ze Slepa mapa je snad to nejlepsi, co pani Mornstajnova sepsala. Uzasne
Opět super a napínavá kniha, jako vždy od této autorky. Četla se sama, chvílemi se od ní nedalo odtrhnout. Pokud v knihovně uvidím další knihu od této skvělé autorky, tak po ní určitě sáhnu :)
Poslední kniha Aleny Mornštajnové určená pro dospělé, kterou mi zbývalo přečíst.
Osudy několika generací jedné rodiny, zasazené do rozsáhlého období téměř celého 20. století, v ní pomalu plynou, ale jsou zajímavé, opírající se o skutečné události.
Je dobré si minulé časy připomínat, nesmí se na ně zapomenout.
Autorka věrohodně popisuje své postavy, žádná z nich není bílá nebo černá, všechny mají své chyby, jsou to zkrátka lidé z masa a kostí. Doufám, že paní Alena bude pro dospělé psát dál.
Moje první kniha od této autorky, moc se mi líbilo jak velké období dějin zasáhla pomocí tří žen, z nichž každá má jinou náturu a názory.
Pěkná, čtivá knížka. Skvělý popis chování a myšlení jednotlivých postav, především jejich slabostí a přešlapů, ve kterém se snad každý najde. Je to prostě neuvěřitelně lidské. Na můj vkus akorát příliš mnoho postav a osudů.
Slepá mapa...
Slepý jsem byl já, protože jsem se dlouho knihám Aleny Mornštajnové vyhýbal... Byla to veliká chyba, kterou jsem již stačil čtyřikrát napravit... Začal jsem Hanou, která je druhou nejlépe hodnocenou knihou zde na databázi knih... Té jsem se vyhýbal kvůli obalu!! Nicméně pod obalem knihy, na kterém byl věneček s polevou, který já prostě nemám rád ;-) , byla tak skvělá kniha, do které jsem se doslova knižně zakousl... Následovaly u mě Tiché roky, Listopád a nyní Slepá mapa... Jedna lepší než druhá... Mně už zbývá v současné době ke čtení z tvorby paní Mornštajnové jen Hotýlek, který budu muset teprve zakoupit... Ještě tedy literatura dětská, ale do té se pouštět nebudu... ;-) I když kdoví, třeba se za pár let dočkám vnoučat a pak... ;-)
Hodně jsem odbočil... :-)
Zpět ke knize...
Můžete se těšit na příběh jedné rodiny - tří generací, který začíná v období před první světovou válkou a končí až v období po sametové revoluci... Anna, Alžběta, Anežka... Nebo chcete-li babička, maminka, dcera...
Slepá mapa je velice čtivý románový příběh... Že je kniha označena jako román pro ženy? Není to žádná červená knihovna, ale skvělý román, který by neměl uniknout ani mužským očím... Pánové, knihy Aleny Mornštajnové Vám mohu jen doporučit k přečtení...
Paní Mornštajnová smekám klobouk a hluboká poklona...
Moc se mi líbilo,jak se prolíná historie 20. století s osudy tří generací. Kniha byla čtivá a zaujala mě o poznání více než Hana. Společně s Listopádem nebude tato kniha chybět v mé knihovničce.
Tři různé ženy. Sice z jedné rodiny, ale každá z jiné generace, a tedy i jiné historické éry naší země. Musím přiznat, že místy jsem se ztrácela ve jménech postav. Hlavní hrdinky začínaly všechny písmenem A. Do toho každé partner, milenec, rodiče… Ale nakonec jsem se začetla a příběh si mě získal. Moc silně na mě působily právě jednotlivé éry našich dějin. Dvě války, komunisti. A myšlenka na to, že to někdo zažil všechno? Wow… Takže spíše než samotný příběh na mě působily hlavně atmosféry jednotlivých dob. Pro mě to spíše mělo význam právě v té sondě do dob, které já sama nezažila.
@knihodura
Opět skvělý výkon od mě oblíbené spisovatelky. Příběh babičky, dcery a vnučky, průřez tří generací. Jako vždy čtivé a jsem moc ráda že to dopadlo jak to dopadlo :-)
Skvěle a čtivě napsaná kniha, která se mi dokonce o poznání líbila více než Hana. Silný příběh, který se jako nitka vine generací tří žen. Skvělý přednes interpretky.
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství.
Moje třetí kniha od Mornštajnové (po Haně a Tichých rocích) a opět jsem nadšená! Do života hlavních hrdinek neúprosně zasáhnou hrůzy 1. i 2. světové války, nacistická okupace, odsun Němců z Československa a v neposlední řadě komunistický převrat a dlouhé období nesvobody. Z hlavního trojlístku mi byla nejsympatičtější Alžběta, i když ne hned.. člověk si k ní musí najít cestu.
Opravdu krásně napsaná kniha, užívala jsem si každou stránku, každé slovo. Řadím do oblíbených a už mám na stole přichystaný Hotýlek!
Musím říct, že ač knihy od Aleny Mornštajnové miluji, nikdy asi žádné kromě Hany nedám 5/5 hvězd, jelikož vím, že se jí nic nerovná.
I tak mě však kniha nezklamala, ba naopak bavila! Autorka píše velice hezky a čtivě, tak že se těšíme na další stránku. Zároveň chválím, že jsme opět nenahlíželi do dějin druhé světové války (lépe řečeno do židovské rodiny).
V knize jdou krásně vidět i určité generační neshody napříč dějinami, rozdělení sourozenců, kteří by si měli být nejblíže a také samozřejmě dopady režimů na nás lidi. Troufám si říci, že jde o nadčasovou knihu, kterou by si měl přečíst vážně každý, abychom si začali pořádně vážit svobody, kterou tu máme zatím velmi krátkou dobu.
Ač už jste některé z těchto režimů zažili či ne, určitě byste si měli knihu přečíst. Jde o velmi poutavý příběh se zajímavými postavami, ve kterých se občas najde každý z nás.
Děkuji:)
Slepá mapa je hned po Haně druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Její styl psaní mi prostě sedí, takže opět přečteno za pár dní a opět spokojenost.
Kniha má podle anotace tři hlavní postavy, Annu, Alžbětu a Anežku (matka, dcera, vnučka).Mne ale zaujaly více mužské postavy, Ludvík, Hans, Jakub, Werner a další. Politický vývoj a změny v myšlení lidí nejvíc vystihuje postava Ludvíka. Vše politické je v knize nastíněno, ale pro mladé čtenáře to nemusí být srozumitelné. A naivita Anežky po r.1968 mi přijde neuvěřitelná. Opět pesimistický příběh, jako kdyby člověk neměl nárok na radost a štěstí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Wow. To je moj záverečný dojem z knihy! V niečom mi pripomínala knihu Šikmý kostel od Karin Lednické, asi ako sa v knihe popisovalo viac generácií. Ale bola to bomba, veľmi sa mi kniha páčila. Čítala sa veľmi ľahko a hneď ma vtiahla do deja. Našla som si veľa svojích obľúbencov a hrozne som sa na konci o Anežku bála, hoci som teda neschvaľovala jej rozhodnutia, ale aj tak som jej držala prsty. A rozhodne by som ale hrozne chcela poznat Alžbětu!