Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Tato knížka se čte sama od sebe, vůbec by mi nevadilo, kdyby měla mnohem více stránek.
*A jedno jsem věděla naprosto jistě: Člověk buď umí být šťastný, nebo to prostě neumí. Jestli nejsem šťastná teď a tady, je chyba ve mně a nebudu šťastná ani nikde jinde.
*Všichni jsme v životě o někoho přišli a museli jsme se s tím nějak vyrovnat. Nechci zapomenout, ale ani nemůžu truchlit navěky. Možná se ti to zdá zvláštní, ale já si s těmi fotografiemi v duchu povídám. Řeknu jim, co mě potěšilo, postěžuju si, když mě něco trápí. Ty už se, Anežko, taky musíš vzpamatovat. Je to těžké, ale na tak velký smutek nemáš právo.
*V téhle zemi žijí lidi jako v mraveništi. Každý má přidělenou svou úlohu, a když ji plní, má pokoj. Máme jediný cíl - přežít. Na veřejnosti provoláváme slávu a doma si o tom pak vypravíme vtipy. Z tebe mám pocit, že nechceš být mravencem v mraveništi.
Moje druhá kniha, po Haně. A ani tato nezklamala, příběh člověka vtáhne, kniha je čtivá. Hned jsem zabrouzdala do knihkupectví a dokoupila si zbytek tvorby autorky.
(SPOILER) První část se mi zdála taková víc románková, druhá už o poznání závažnější. Celkově ale fajn kniha a jsem ráda, že dopadla jak dopadla.
Nádherný příběh. Krásně napsáno. Doporučuji jako všechny knihy od paní A. Mornštajnové.
Příběh jsem zhltla za tři večery. Po Hotýlku, který mě tolik nebavil, bylo tohle tak fajn, že jsem dostala chuť přečíst si i další spisovatelčiny knihy. Smutné, ale s citem napsané. Za mě skoro tak dobré jako Hana.
První jsem od autorky četla Hanu, teď už vím, že si pořídím všechny její knihy. Těžký, smutný příběh. Určitě doporučuji. Nejvíc mě zasáhl příběh Anežky. Ta tomu teda dala, holka...
Asi to bylo o něco málo lepší jak Tiché roky, ale i tak mě ani tato kniha moc nenadchla. Je to od autorky má 3.kniha a už se nejspíš do další pouštět nebudu.. Osudy rodin byly zajímavě propletené, i když kolikrát si říkám, zda by to takto bylo i v reálu? Byli by si lidé takto nápomocní i dnes v případě podobného "nouzového stavu"? A jinak samozřejmě pozadí dějin mě zajímá a baví.
Jelikož jsem doposud četla jen její "pozdější" díla (Hanu a Listopád), ihned jsem poznala, že se jedná o autorčinu prvotinu: příběhy jsou totiž místy značně dlouhé a táhlé (což u těch novějších knih není). Ale je vidět typický autorčin rukopis - styl psaní a prolínání více generací na pozadí českých dějin.
Příběh pojednává o dlouhém časovém úseku, začíná před 1. světovou válkou a končí v 90. letech 20. století. Je v něm i hodně postav a pro mě to bylo na škodu. Nedokázala jsem se do nich vcítit tak, jako když je postav méně. Anežka mi k srdci nepřirostla, její postoj nechci odsuzovat, ale nedokážu ho pochopit. Naopak Ignác, Alžběta a babi Králová jsou pro mě nejvíce sympatické postavy.
Hlavní myšlenku vidím v tom, že nic není černobílé.
Hezký příběh o štěstí i smutku na cestě životem, četlo se dobře. První polovina příběhu mně bavila více.
Nejprve jsem si myslela, že kniha pro mne nebude úplně vhodná, ale někde kolem padesáté stránky jsem se do děje tak moc zabrala, že mi trvalo pouze dva dny ji dočíst. Mohu pouze doporučit.
Paní Mornštajnová prostě úžasně píše. Hana pro mě byla sice silnější knihou, ale i tak nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. A zase jsem si připomněla, jak se máme v těchto časech dobře.
Autorka píše dobře a kniha se mi celkem líbila. Trochu mi zde chyběla větší zápletka. Je to vlastně takové vyprávění části života v nelehké době, ale tak nějak okrajově. Jedna věc mi hrozně vadila. Autorka vyprávěla například z pohledu Anežky, která v jednom odstavci mluví o rodičích jako o mamince a tatínkovi, ale v druhé větě pokračuje jako o Alžbětě a Ignácovi. Rušilo mě to a možná je to i důvod, že někteří píšou, že se v postavách ztráceli.
Moje čtvrtá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Sedí mi styl vyprávění, příběh byl zajímavý a díky vykreslení postav má čtenář pocit, že je všechny dobře zná.
Musím se přiznat, že jsem po Haně a knize Tiché roky čekala maličko víc. Autorka umí neskutečně vyprávět, o tom žádná. Jen mi tady chyběla nějaká větší zápletka:)
Druhá kniha od autorky, kterou jsem každou volnou chvilku brala do ruky a četla. Prostě super. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení a knihu si přečetla.
Moje první kniha od Mornštajnové. Líbilo se mi, jak dokáže vykreslit jednotlivé postavy, ale zároveň pro mě bylo občas těžké vžít se do příběhu. Nejspíš to bylo stylem vyprávění. Každopádně bych však knihu každému doporučila, krásně zachycuje velké události 20. století, především pak komunismus. Historie je něco, na co bychom neměli zapomínat.
Kromě Strašidýlka Saši jsem přečetla všechny její knihy. A tahle byla nejlepší. Nemám vůbec co vytknout. Sice bylo postav hodně, ale vyprávění o nich bylo celkem chronologicky, takže se v tom člověk zase tolik neztrácel. Navíc jsem to četla jedním dechem. Opravdu krásná knížka z období války a komunistického režimu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Tak tato kniha mě nebavila, rozvláčná a moc politická, ale taková je holt Alena M. Bez politiky by to nešlo.