Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6340
6340
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
První dva příběhy se mi strašně líbili, obzvláště ten Alžbětin. Ale s hlavní hrdinkou jsem se nějak nemohla sžít, v poslední části mi přišly některé věci hrozně klišé, obzvláště konec.
Příběhy Paní Mornštajnové mě vždy dokonale pohltí, jako bych byla jejich součástí. Jednoznačně úžasné počtení. Smekám této autorce.
Po Haně a Tichých rocích jsem dočetla i Slepou mapu. Dala jsem si takový Mornštajnovský maraton :-D a jsem proto momentálně jejích knih, příběhů, postav a osudů úplně plná... Bijí se ve mě nejrůznější emoce. Smutek, deprese, zloba, soucit, ale i radost (radost se týká závěrů knih, vždy je v nich alespoň trochu světla a naděje.)
Život není vůbec jednoduchý, tím spíš, když si ho my lidé tak rádi ještě navíc komplikujeme. Ať už je řeč o Alžbětě, Božence nebo Anežce...
Moc ráda čtu takovéto vícegenerační romány napříč stoletím, čtete o životě druhých, sledujete jejich radosti i strasti v plynoucím čase a na ty své tolik nemyslíte, navíc vám najednou v porovnání s tím, co prožívají postavy v knize, vlastně nepřijdou až tak zásadní a neřešitelné.
Máme se dobře. Možná až moc dobře...
No, jdu se vrhnout ještě na Hotýlek. Ale předtím si asi přečtu pár jiných knih, abych si poté paní M. o to víc vychutnala. Ono i moc čokolády najednou škodí :D
Nemůžu si pomoct, ale její knihy mám prostě ráda, když už třetí kniha byla výborná, tak to nebude náhoda :-)
Lidské osudy, které doba zahnala do určitých "koutů". Některé mě vyděsily víc, jiné méně, ale děs tam asi byl. Autorka si s historií protagonistů "vyhrála" a rozehrála tak neskutečnou dějovou "hru". Možná text byl místy méně svižný, než jsem od autorky zvyklá (obvykle knihu hltám, dokud mě poslední stránka "nevyplivne" zpátky do reality, zde jsem se musela dvakrát do knihy ponořit, leč nebylo to činěno s donucením), což ale není předmětem hodnocení, neb: 1) To může být jen můj subjektivní postřeh. a 2) Nejde napsat tak skvělou čtivou knihu jako např. "Hana" vždy. Autorce moc děkuji, že knihu napsala a myslím, že jsem ji četla i ve "vhodném" období v tom smyslu, že si tak nějak člověk, jež nebyl na světě v době Sametové revoluce, tak nějak ještě intenzivněji po přečtení uvědomí, jak je rád, v jaké době žije vůči tomu, co se dělo před...ne tak dávnou dobou, bohužel.
Skvělá, tato autorka opravdu umí psát. Krásně a věrohodně popsáno, člověk se musí zamyslet a popřemýšlet. Těším se na další její knihu, kterou jsem teď dostala jako dárek.
Knihu jsem měla doma už hodně dlouho a celou dobu na mne poctivě čekala a vyčkávala, až přijde na správná doba. Ta přišla až nyní a já jsem strašně ráda, že jsem si kdysi koupila knihu od tehdy (pro mne) neznámé autorky.
Krásný příběh jedné rodiny a třech žen-Anny, její dcery Alžběty a Anežky. Vyprávění o životních peripetiích od první války až po konec komunismu. Na pozadí důležitých historických událostí se dějí malé a velké výhry obyčejných lidí.
Zamilovanost, manželství, děti. Malé i velké starosti, malé i velké radosti. Zklamání, výhry...
Místy mi příběh přišel hodně depresivní, ale takový už život tehdy byl. Držela jsem palce Anně, Alžbětě i Anežce a přála jsem jim více štěstí, než kolik se jim dostalo... Každý dělá chyby, jen některé jsou větší než jiné... A je jen na každém z nás, jak se s nimi popereme. A Anežka toho na svých zádech nesla hodně...
Paní autorka opravdu umí a já už se hodně těším na její další knihu :)
Příběhy tří žen ve třech důležitých obdobích dějin naší země.
Kniha určitě stojí za přečtení a dozvíte se z ní jak se žilo v době první a druhé světové války a také v době před revolucí.
Alena Mornštajnová svými příběhy vždy dokáže zaujmout.
Knížka je moc pěkná, ale závěr slábl a slábl a useknutej konec mě teda vyloženě zklamal. Za přečtení ale i tak stojí. ????
Alena Mornstajnova je bezpochyby vyborna spisovatelka, je vyslovene radost se seznamovat s postavami, ktere vytvari zajimave a ctive, ale nikoliv nerealne. Protagoniste jejich pribehu, od tech hlavnich, az po ty "beckove", ktere dej dotvari jen okrajove, jsou nedokonali a zivi, jejich osud me pri cteni uprimne zajima. Na pomerne skromnem poctu stran vykresluje zivoty prislusniku nekolika generaci sahajicich az na uplny zacatek 20. stoleti, aniz by celek pusobil zkratkovite, aniz by ctenar dostal z jednotlivych pribehu mene, nez kolik potrebuje. Patou hvezdicku odebiram za zaver, ktery na me pusobil unahlene a v ramci postav, jichz se nejvice tykal, i neverohodne, coz me u tak skvele knizky obzvlast mrzi.
(podobny problem jsem mela i se zaverem knihy Besa od Dity Taborske)
Dlouho jsem se rozhodovala zda-li dát plný počet hvězd. Na druhou stranu jsem si říkala, že se mi u knihy nestalo, že bych se u nějaké stránky nudila či ztratila myšlenku! A to je přeci u knihy to hlavní. Občas jsem si říkala, že by se tato literatura hodila jako povinná četba na ZŠ, kde by žáci mohli pochopit nejen tehdejší omezenost režimu, ale i pokoru v rodině či vazbu k lidem, která v dnešní době chybí. Je to nenáročné čtení, ale vtáhne do děje.
V jednoduchosti je krása a to platí i pro knihy paní Mornštajnové. Její příběhy jsou vždycky tak civilní a neobyčejně obyčejné nebo obyčejně neobyčejné, že i když čas postupně a poklidně plyne, osudy postav Vás vtáhnou do děje a zajímá Vás, jak to celé skončí. Charaktery jsou uvěřitelně vykresleny se svými dobrými i horšími vlastnostmi a díky tomu se stávají uvěřitelnějšími a připadá Vám, že je to napsané podle skutečné události. Hanu zatím nic nepřekonalo, ale Slepá mapa mě velmi mile překvapila, po dočtení mám takový hořkosladký pocit. Teď mě i zpětně mrzí, že mi Hotýlek kdysi nesedl a tak nízko jsem ho hodnotila. Myslím totiž, že na knihy tohoto typu musí být nálada a určitý časový rozestup mezi jejich čtením. Nejde k nim přistupovat, jako k houskám na krámě, to si tyto příběhy nezaslouží.
Moje třetí setkání s knihou od Aleny Mornaštajnové. Velmi rychle jsem ji přečetla, bylo to milé i nemilé. Krásné i smutné. V třech příbězích se setkáváme pokaždé s jiným obdobím a zároveň nám vyprávění nastiňuje v jakých podmínkách lidé žili. Děj rychle ubíhá a s každým dalším řádkem chcete vědět, co bude dál. Určitě si
ráda přečtu další knihu od autorky.
Dlouho jsem se bránila ke čtení této knihy. Po knize Hana jsem měla strach, že mě opět hodně zasáhne. A stalo se. A jsem šťastná, že jsem ji mohla číst. A přečetla jsem ji jedním dechem. Paní Mornštajnová je královnou v psaní příběhů v příbězích. Prostě dokonalost a mě je teď trochu líto, že příběh skončil.
Maličko slabší než ostatní knihy, co jsem od autorky četla. Nicméně i tak je to jedna z nejlepších knih. Rodinné linie a osudy mě baví, je to fakt uvěřitelné a lidské. Jen možná potřebuju mezi jednotlivou knihou od této autorky větší pauzy, aby mě to stále bavilo v takovém tom zápalu, kdy člověk zapomene na čas.
Sázka na jistotu, krásně se čte. Po různých krimi a thrillerů, které ráda čtu úžasná oddechovka.
Autorka má skvělou fantazii jak osudy zaplétá...
Opravdu smekám před úžasným spisovatelským stylem, kdy máte pocit, že tu knih sami žijete. U jednotlivých postav jsem se opravdu cítila jako jedna z nich, ovšem celkově byla rodinná linie velice dlouhá se spoustou postav. Kdybyste po mně zpětně chtěli, abych vám povyprávěla, kdo, kdy, kde, s kým, tak si nejsem schopná na nic vzpomenout, protože mám z celého děje jednu velkou šmouhu.
Autorka je pro mě už vlastně sázka na jistotu. Opět velmi čtivé dílko plné různých lidských charakterů a osudů.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Skvělá kniha, velmi čtivá. Autorka umí krásně vykreslit lidské osudy, scenérii a vytváří pro čtenáře ucelený obraz. Na pozadí se pak odehrávají historické události, ale nejsou v příběhu to hlavní. Prim stále hrají lidské příběhy. Mohu jen doporučit.