Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6340
6340
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Protože je Alena Mornštajnová neustále vyzdvihována jako jedna z našich nejlepších spisovatelek současnosti, tak jsem si dala další její dílko. Úplně mi nesedlo. Četlo se docela dobře, ale těch postav. Zbytečně moc a měla jsem v tom chaos. Tady obzvlášť, když se jich velké množství jmenovalo od A. Neustálé cestování sem a tam, to už jsem taky nevěděla, kdo a kde je. Druhá část mě bavila víc a přišla mi záživnější. Přečetla jsem. Neurazilo, nenadchlo. Za mě zatím nejlepší Hana.
Slepá mapa se čte snadno. Má ale několik zásadních nedostatků. Tak především kniha působí tak, jako by se autorce vymkl popisovaný příběh z ruky. Děj je stále rozšiřován o nové postavy a jejich příběhy působí rušivě. Jejich svázání s hlavními hrdinkami je navíc vyumělkované. Další problém představuje způsob vyprávění. Er-forma by by byla vhodnější, protože to, co Anežka vypráví, se jen těžko mohla sama dozvědět (tím spíš od své matky, která pravděpodobně nebyla sdílná, natož od babičky, kterou nepoznala a dalších lidí, jejichž myšlenky a pocity by musela dokonale znát). Její perspektiva je pro příběh v podstatě zbytečná. Pokud chtěla autorka použít první osobu, bylo by asi lépe knihu rozdělit do tří částí a napsat každou část z pohledu babičky, dcery a vnučky. Výtku bych měla i k dialogům (přímé řeči), které nevypadají moc přesvědčivě, spíš jako z nějakého průměrného seriálu.
Od knihy jsem čekala trochu víc sofistikovanější styl i příběh. Hana od stejné autorky mne oslovila víc.
Další z příběhů Mornštajnové, kdy neuděláte chybu, když si přečtete. Příběhy několika generací, s různými zvraty a záludnostmi života a politických režimů..
Anna, Alžběta, Anežka. Tři generace, tři osudy. Knihou provází vypravěčka Anežka, třetí žena v příběhu. Alena Mornštajnová díky třem ženám shrnula dramatické události 20. století a vykresila jaký život byl. Kniha se mi četla hezky, ale pořád jsem čekala na nějaký ten aaaaach efekt. Konec mi teda vadil a to hodně. Není to vyloženě zklamání, to ne, ale dorazil to konec a tím myslím poslední dvě strany. To kdyby v knize nebylo, byla bych spokojenější.
Krásná oddechovka. První část knihy se mi líbla malinko více než druhá, která byla trochu slabší. Bylo to krásné vyprávění o životě tří ženských generací jedné rodiny, doplněno o barvité vyprávění ze života jejich nejbližších během zásadních milníků minulého století.
Tak tato kniha je pro mně uměleckým dílem. Byla jsem úplně pohlcena do běhu událostí.
Ze začátku jsem se trochu neorientovala v osobách s křestním jménem začínajícím na “A”, ale po zorientování to byla jedna z těch lepších knih - která popisuje životy běžných lidí v přelomových okamžicích let nedávno minulých.
Tato knížka se mi velmi líbila, děj mě vtáhl po celou dobu. Doporučuji ji přečíst.
Miluju styl jakým píše autorka, ale musím přiznat, že mě kniha trochu zklamala. Byla jsem velmi nadšená z knihy Hana od autorky a tato mi přišla slabší, ale bavila. Od začátku jsem tušila jak to celé dopadne, což mě mrzelo. Kniha mě ale neodrazuje od koupi další knihy od autorky.
Nádherná kniha, čte se úplně sama. A. Mornštajnová umí opravdu dokonale vykreslit všechny postavy, i když tady jich bylo na můj vkus trochu moc, až jsem se v tom někdy ztrácela. Ale jsem ráda, že tahle kniha měla uzavřený konec.
Je to takový zvláštní text. Vyprávění, plyne jako slohová práce, ale obsahuje zajímavé a smutné příběhy lidí.
Obyčejný život obyčejných lidí za druhé světové a v období komunismu vyprávěný typickým čtivým a lehce plynoucím stylem Mornštajnové. Nic víc jsem si přát nemohla a jsem ráda za to, že žiji až teď a musím řešit jen svoje malicherné problémky.
Kniha se mi líbila, ale musela jsem si zvyknout na styl vyprávění, přímá řeč se objevuje zřídka. Jde o osudy jedné rodiny, počínaje před 1. světovou válkou, a konče po sametové revoluci. Hlavni osobou je žena, později její dcera a vnučka a její rodina. Kniha připomíná serial "Vyprávéj", ale je mnohem dramatičtější. V postavách jsem se dost ztrácela, skoro jsem si chtela rozkreslit, kdo kam patří. :-) Jinak obrovske plus za vykreslení našich dějin v minulém století, klobouk dolů paní Mornštajnová, moc se mi Vaše dílo libilo.
Trošku zklamání, první část poměrně čtivá, ale následně se to zvrhává v prostup československými dějinami a milníky. Pokud znáte naši historii, tak je to jen doplnění pár postav a příběhů do typického normalizačního prostředí a následného porevolučního procitnutí se vším, co už v podstatě znáte. Hana a Tiché roky mě upoutaly více.
Příběh Antonína a Anny a jejich rodiny a přátel, malé lidské osudy na pozadí velkých dějinných událostí 20. století - obě světové války, hospodářská krize, obsazení Sudet, vyhnání Němců, nástup totality, normalizace a demokratizace. Nejvíc jsem si oblíbila Alžbětu a absolutně nechápala Anežku. Na to, jak to celé roky hnojila, měla nakonec pořádný kus štěstí. Četlo se to velmi dobře, ale něco tomu chybělo, to navíc, co měla Hana a Tiché roky.
Pro mě je tohle úplně nejkrásnější kniha od Aleny Mornštajnové, která nasadila laťku hodně vysoko. Mám ráda knihy, které pojednávají o delším časovém úseku a tahle byla ještě navíc čtivě napsaná. Každý příběh tří žen popisuje zároveň i nějakou zásadní a důležitou část 20. století. Před autorkou klobouk dolů. Krásná kniha.
Krásná kniha. Ačkoli příběhy v ní nejsou vždy šťastné, četla jsem ji s jemným úsměvem na tváři. Příběh není vyprávěn jako dokument, ale jako skutečné události, které se staly konkrétním lidem. S pocity všech zúčastněných. Byla to má první kniha od Aleny Mornštajnové a určitě si ráda přečtu i další.
Kniha mě úplně pohltila. Líbil se mi výklad našich dějin 20. a části 19. století z perspektivy lidských osudů. Při čtení mě napadlo, jak je možné, že spousta lidí by si přálo návrat komunistů k moci. To se jim dnes daří tak špatně, že se chtějí vrátit do nesvobody a kádrových posudků? Že chtějí zpět nalinkovaný život socialistického člověka? Nebo má pan doktor Jakub Šimák z knihy pravdu, že lidská paměť je milosrdná a pamatujeme si jen samé hezké věci?
Zajímavý příběh, chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala kdo je kdo a která osoba je vypravěč. Konec byl trochu jako z červené knihovny.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Podle recenzí jsem od knihy měl velká očekávání, a nenaplnila se. První polovina knihy mi přišla jako nepříliš vydařený pokus na zadání "napasuj ten nudný dějepis na konkrétní lidi, ať to děcka trochu baví". Postavy nejsou moc prokreslené, příběhy takové typizované, zvláštně vyzobané výseky z životů. Velký akcent na "kdo s kým", pomalu jak z červené knihovny. Emoce to ve mně moc nevyvolávalo a knihu jsem neodložil jen díky tomu, že dva dny dovolené skoro v kuse pršelo a jiné čtení jsem neměl.
Druhou polovinu knihy jako by napsal někdo jiný. V životě Anežky najednou přijde zlom, události mají spád, postavy šťávu, příběh mě vtáhl. Byl v tom zmar normalizace, neviditelná pavučina ničící lidské životy.
Ale možná jsem jen naletěl na nevhodnou anotaci, že totiž jde o příběh tří žen. Mně to přišlo jako příběh Anežky, příběhy její matky a babičky (a dalších předků i sousedů) by byly spíš přípravou hlavního příběhu, jakousi rodinnou anamnézou - pak je ale otázkou, proč je ta příprava tak dlouhá a nudná...
Celkový dojem z knihy tedy průměrný, zlepšující se s vzrůstajícím číslem stránky;-)