Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6340
6340
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Slepá mapa je druhou knihou, kterou jsem od Aleny Mornštajnové četla. První kniha byla Hana a nastavila laťku poměrně vysoko, tudíž nešlo knihy nesrovnávat. Slepá mapa je příběh tří žen, který ale vesměs vypráví jedna z nich, čili emoce ostatních si můžeme jen domýšlet, což bylo pro mě možná trochu škoda, protože mi v důsledku toho přišla kniha emotivně poměrně slabší.
Autorčin styl vyprávění je však skvělý a kniha se čte s lehkostí, bez zbytečných hluchých míst. Osobně se mi dost motaly jména postav tak jsem s tím měla občas trochu problém, ale to je osobní problém, nikoliv problém knihy (četla jsem na čtečce a v ní se mi přece jen hůř listuje). :-)
Za mě ano. :)
Takový krásný příběh... i když slovo "krásný" nevystihuje pohnuté osudy, popisované v knize, ale víte, jak to myslím. Sága podobného typu jako Hotýlek, i když v něm hlavní roli hráli muži, tady to jsou zase ženy. Osudy jedné rodiny a jejího okolí od války až po sametovou revoluci, které se dotýkají snad všech problémů, se kterými se lidé v naší zemi museli potýkat.
A pak ten jazyk, styl vyprávění. Řekla bych, že to je přesně ta věc, za kterou jsou spisovatelé schopní upsat duši ďáblu. Vyprávění jen tak plyne jako potok - ale pod hladinou jsou jasně zřetelné všechny temné proudy a víry. Nádhera, požitek.
Jsou knihy které mne dokážou natolik pohltit, že když otáčím poslední stránkou propadám obavě "a co bude teď ?!" Jak budu moct chodit spát když už na mě nebudou čekat všichni, které tak znám a je mi s nimi dobře. Je to velice dobře napsané a je to třetí kniha od autorky. Pohled na život napříč generacemi. Anna , Alžběta a Anežka každý si v některé z nich najde kousek sebe. Skvělá kniha zařazuji mezi mé nejoblíbenější a určitě se budu těšit na další knihu od autorky.
Slepá mapa mě bavila rozhodně více než Hotýlek. Stále však ve mě převládal
můj osobní problém s tím, že jsem četl Hanu jako první.
Mám za sebou Hanu i Hotýlek a musím konstatovat, že Slepá mapa je opět bravurní. Výborně vykreslené charaktery postav, z nichž skoro každá je vám něčím blízká. Měla jsem celou dobu pocit, že jsem součástí příběhu. Opět názorná ukázka toho, že stačí moment, chybné rozhodnutí nebo krůček stranou a celý život máte naruby. Doporučuji.
Dechberoucí, pravdivé, melancholické čtení. Paní Mornštajnová je spisovatelka na svém místě! Děkuji
Knihu jsem četla jako druhou v pořadí po Haně, ačkoliv Hana byla lepší , tak slepá mapa byla velmi povedená.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla zatím "jenom" Hanu. Slepou mapu jsem tedy brala do ruky jako něco se zárukou; to se člověk může docela dobře splést. Ale ne v tomhle případě...
Občas jsem vůbec nevěděla kdo jsem a kde jsem, zkoprnělá, jak se na mě valily dějové smyčky, historie jako na dlani, tak přehledná, tak věcná - všechen ten humus, který zahrnují všechny anexe a odsuny a totality, zabraná území států i životů, vlekoucí se následky strachu a nesvobody, a dilemata a špatná rozhodnutí pod tlakem, rezignace a úpadek. A tíha na prsou při přemítání - být tehdy na jejich místě, tak - co..? A pachuť zbabělosti. A úleva, že jsem nemusela...
A přitom je to napsáno tak poklidně a střídmě a dějinné reálie jsou tak nenásilně vpletené do smyšleného příběhu a - člověka to úplně ochromí.
Ale nejsilnějším dojmem je přesto naděje, kterou ta knížka nabízí...
opět skvělá kniha od autorky.Výborně napsané,nemohla jsem se odtrhnout.prostě to nešlo
Slepou mapu jsem četla po Haně a Hotýlku, jako třetí knihu autorky a musím říct, že to bylo opět skvělé . Alena Mornštajnová má dar nádherně povyprávět příběh, čte se s neuvěřitelnou lehkostí. Co mě dělalo malinký problém, tak to byly jména postav, která začínala hodně na A a trochu se mi na pletly, jinak skvělé a všem doporučuji :-)
Čtivý příběh jen mi chybělo ze jsem v důležitých momentech nevěděla kolik bylo klíčové postavě v tu chvili let.. Napr kolik bylo hlavní hrdince na konci knihy musíme jen hadat atd.
Další kniha od Aleny Mornštajnové mě opět nezklamala. Příběh prošel několika generacemi žen jedné rodiny a vždy plně vykreslit danou dobu. Opravdu krásná kniha, těším se na další co od pí. Mornštajnové bude.
Během období 4 měsíců jsem přečetla postupně Hanu, Hotýlek a Slepou mapu. Líbily se mi všechny tři knihy, nedokážu říct, která více. Těšila jsem se vždy, kdy už budu moci zasednou s kávičkou a číst. Ta bezmoc v knihách je hrozná. Bytostně jsem cítila s Anežkou ze Slepé mapy. Bála jsem s ní, když čekala, jak dopadne návštěva na STB. V knihách je silně cítit to napětí, obavy, strachy a krutost doby.
Už při čtení jsem si říkala, že hlavně nesmím srovnávat s Hanou, která nasadila laťku hodně vysoko. Bohužel jsem tomu nedokázala zabránit. Kdybych četla Slepou mapu dřív než Hanu, asi bych dala plné hodnocení, ale nemůžu se ubránit pocitu, že prostě Hana je Hana a té se jen tak něco nevyrovná. Příběhy tří žen (s Boženkou vlastně čtyř) pokrývající tři generace jsou skvěle napsané, ale ve výsledku se mi nějak až moc slily dohromady (což bylo možná dané i tím, že všechny tři hrdinky začínají na písmeno A :-). Bohužel jsem se nedokázala do osudů Anny, Alžběty ani Anežky naplno vcítit, jako tomu bylo u Hany, kde se mnou emoce doslova cloumaly. Co ale musím u knihy jako takové ocenit, je, že žádná z hlavních postav není černá ani bílá, má svoje klady i zápory, přesně jako tomu je v reálném životě.
Naprosto nádherne vyprávění o 3 generacích žen. Hlavně o nelehkem osudu za válek a komunistického režimu. Je to moje třetí knížka přečteš od autorky a musím říct, že opět skvělá i když se neobesla bez slz.
Paní Morštajnová psát umí. Další ze skvěle vystavěných příběhů, tentokrát 3 generací žen, z nichž každá vyrůstala v jiném období 20.století. I přesto, že je dělilo vždy asi 30 let, musely se potýkat s nástrahami, které celý náš národ v minulém století potkávaly. Taková kronika posledních téměř 100let. V roce, kdy si připomínáme výročí založení republiky a s tím i dějinné události, má tento příběh ještě další přidanou hodnotu. Popisuje historii z pohledu obyčejných lidí. Mě osobně oslovily osudy všech tří. Nejméně možná upovídané Anny, která z příběhu zmizela jako první, osud chladné Alžběty a nesebevědomé Anežky jsem prožívala doslova na vlastní kůži. Anežka byla ve věku mých rodičů, Alžběta pak mé babičky. I moje rodina musela projít mnohými nástrahami nejprve války a posléze komunistického režimu. Nikdo se nestal hrdinou, ale otázkou je, zda slušný a poctivý život v totalitním režimu není hrdinstvím sám o sobě. Anežka je nešťastnou postavou, ale není to zrádce. Její slabost a strach ji provází po mnoho let, je to velmi vysoký trest za jedno selhání a vlastní neznalost. Alžběta žije uzavřený život, je však vždy připravená postavit se osudu a nefňukat. I přesto, že se zdá chladnou, je její život naplněn láskou.
Velmi pečlivě vykreslené osobnosti, dějové zvraty, živé dialogy, uvěřitelné náhody, to je vše, co tuto knihu dělá zajímavou a čtivou. Je dobře, že takové spisovatelky máme.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Opravdu skvěle napsané knížka. Asi jako většina jsem také první četla knihu Hana a až poté Slepou mapu, ale jsem nadšená úplně stejně. Knížka je zase popsána z jiného úhlu a vykresluje jinou situaci. Škoda, že v příběhu není více Anna, ale chápu, že to je spíš okrajově. Alžbětu jsem měla ráda byla to silná žena a šla si za svým i v nepřízni doby. Anežka oproti ní byla už semletá systémem a i když věděla co je a není správně její rozhodnutí mi v mnoha případech vadila. Dotkl se mě i příběh Ctirada a Boženy, na které mi přijde, že se tady v recenzích zapomíná. Doporučuji všem!