Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6367
6367
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Otevřela jsem knihu - Slepá mapa.
Poslední list, poslední stránka a ,,mapa,, je kompletní. Jsou v ní zakresleny osudy tří žen - babičky, matky a dcery v rozpětí jednoho století.
Půjčila jsem si po přečtení Hany a taktéž jsem ji přečetla jedním dechem. Kniha je stran hlavních postav pozitivnější, přestože události v ní líčené jsou samozřejmě skličující. Strašně se mi líbí autorčin styl vyprávění, kdy kapitolu končí odhalením toho, co se do budoucna stane a člověka to pak nutí číst ihned dále. Těším se na další její knihy.
Knížka mi nedovolila přestat číst. Vtáhla mne do děje a já jsem čekala jak to vše dopadne. Vykreslené pozadí doby bylo moc zajímavé a obdivovala jsem co všechno se dá přežít a nenechat se zlomit..
Skvělá kniha, stejně jako Hana. Ale kdybych mohla, tak hodnotím na 4 a půl, protože okupační doba není zrovna můj šálek kávy. Ale jako celek je to perfektně zpracované.
Moc se mi do toho nechtělo,ale nakonec se mi kniha velmi líbila.Doporučuji i když je místy docela depresívní.
Tato kniha byla neuvěřitelně zvláštní. Moc mě bavilo poutavé popisovaní postav, a jak spisovatelka dokázala vyprávět i o spoustě vedlejších postav, až se zdály hlavní. Knihu jsem však četla dlouho a neměla jsem potřebu číst stále či objevovat pokračování. Děj byl ovšem tak geniálně vystavěný, že nemůžu dát nic jiného než plný počet hvězdiček.
Anna, Alžběta a Anežka, tři silné hrdinky, tři silné osobnosti, žijící svůj život v odlišných historických kulisách. A já jsem ty životy žila s nimi, naprosto pohlcená nádherně psaným příběhem o životě. Žádný thriller, ale i tak mě chvílemi mrazilo. Je to přesně kniha, kterou by si v rámci povinné četby na gymnáziu měla přečíst dnešní mladá generace, své dceři jsem ji předala a tak uvidím...Opravdu nádherná kniha.
Pro mě první knížka od autorky. Na začátku mě moc nezaujala (pletl jsem si jednotlivé ženy od A, nevěděl jsem, jaká se právě odehrává časová linka), pak jsem se ale zorientoval a konec to napravil, ve výsledku tedy pro mě dobré čtení.
Velmi příjemné čtení, pohled na dobu nedávno minulou i z jiné strany - odsun Němců. Židovská tématika je jen na okraj na rozdíl od Hany. Knížka se krásně četla, události plynule navazují a není natolik smutná jako Hana. Doporučuji k přečtení
Po Hotýlku a Haně další přečtená kniha od této autorky a stejně jako předchozí nezklamala, ba dokonce nadchla. Skvělé čtení, oceňuji především vypravěčský styl a spád, který v knihách paní Mornštajnové nechybí
Slepá mapa je první knížka od této autorky, kterou jsem četla. Vybrala jsem si ji sice pouze kvůli knižní výzvě, ale o to jsem teď raději, že jsem se k ní dostala. Oslovil mě autorčin styl. Samozřejmost a spadovost, se kterou se události děly, mě bavila. Žádné zdlouhavé problémy, prostě život je takový jaký je a je potřeba žít s tím, co zrovna je.
Kniha je rozdělena vyprávěním o hlavních postavách. Byl mi sympatický různý vypravěčský styl u každé postavy, ne tolik jiný, aby budil dojem podpisu jiného autora, ale tak akorát, aby byly cítit lehké niance a čtenář udržel pozornost. I když mi dobou byl bližší čas ze života Anežky, tak mě více zaujala i vypravěcím stylem první část o životě Anny, Antonína a Alžběty s Boženkou. Tvrdé osudy rodiny předkládány s naprostou přímostí dovolí přečíst knihu jedním dechem.
Poněkud za zvláštní jsem považovala Anežčiny migrénozní stavy spojené s úzkostí,
Za poetický považuji konec se zásahem z hůry, který s sebou nese krásnou sentimentální tečku za příběhem jedné rodiny, který zdaleka nekončí.
Ano, autorka má dar vyprávění, i tady mě osudy vtáhly a přečetla jsem jedním dechem. Dávám plný počet.
Morštajnová je výborná v psaní smutných příběhů. Dokáže si s lidskými osudy krásně pohrát a vše popsat do nejemnějších detailů, od popisů doby až po nejniternější pocity postav.
Nedokážu se ubránit srovnání s Hanou, která na mě zapůsobila mnohem emotivněji a tíživěji, zřejmě je to tím, že jsem se nedokázala tolik sžít s postavami. Slepá mapa je pro mě sice o chlup slabší, ale stále dobrá kniha.
Pokud hledáte českého současného autora stejně jako já, Alena Mornštajnová je správná volba! Po Haně se ke mně dostala i Slepá mapa, která se povedla. Ukazuje nám důležité momenty naší historie na osudech babičky, maminky a dcery. Co musím opět vypíchnout je styl psaní, vykreslení situace a postav, bezkonkurenční práce s českým jazykem. Velké ANO! Velké díky, Stáničko!
Kniha je čtivá, osudy zajímavé a propletené, provede nás 20.st.jako nic... Určitě sáhnu i po Hotýlku...
Jsem moc ráda, že jsem se ke knihám od Aleny Mornštajnové dostala. Tato byla velice čtivá a místy i dojemná. Styl autorčina psaní byl poutavý, takže ani nevím jak a byla jsem na konci knihy. Nápadité bylo na knize vyprávění z pohledu tří generací, postav tam bylo sice mnoho, ale děj zmatečný nebyl a celou dobu jsem byla v obraze.
Nejprve jsem četla Hanu, pak Slepou mapu. Hana je strašně silný příběh, takže možná je to ten kontrast. Slepá mapa je také silná, ale nedokázala jsem se s postavami tolik ztotožnit, snažit se jim porozumět nebo mít neutuchající touhu poznat celý jejich příběh.
Alžběta byla na můj vkus příliš neosobní, což byla ale její úloha v příběhu, u Anežky mi vadila její “sebelítost”, pesimismus a možná i ten klam, ve kterém dokázala žít....
Na druhou stranu je kniha opět úžasně napsáná a nedá se než doporučit dál. =)
Hvězdičku ubírá jen to, že mi postavy nepřirostly tak úplně k srdci.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Paní Morštajnová psát umí. Další ze skvěle vystavěných příběhů, tentokrát 3 generací žen, z nichž každá vyrůstala v jiném období 20.století. I přesto, že je dělilo vždy asi 30 let, musely se potýkat s nástrahami, které celý náš národ v minulém století potkávaly. Taková kronika posledních téměř 100let. V roce, kdy si připomínáme výročí založení republiky a s tím i dějinné události, má tento příběh ještě další přidanou hodnotu. Popisuje historii z pohledu obyčejných lidí. Mě osobně oslovily osudy všech tří. Nejméně možná upovídané Anny, která z příběhu zmizela jako první, osud chladné Alžběty a nesebevědomé Anežky jsem prožívala doslova na vlastní kůži. Anežka byla ve věku mých rodičů, Alžběta pak mé babičky. I moje rodina musela projít mnohými nástrahami nejprve války a posléze komunistického režimu. Nikdo se nestal hrdinou, ale otázkou je, zda slušný a poctivý život v totalitním režimu není hrdinstvím sám o sobě. Anežka je nešťastnou postavou, ale není to zrádce. Její slabost a strach ji provází po mnoho let, je to velmi vysoký trest za jedno selhání a vlastní neznalost. Alžběta žije uzavřený život, je však vždy připravená postavit se osudu a nefňukat. I přesto, že se zdá chladnou, je její život naplněn láskou.
Velmi pečlivě vykreslené osobnosti, dějové zvraty, živé dialogy, uvěřitelné náhody, to je vše, co tuto knihu dělá zajímavou a čtivou. Je dobře, že takové spisovatelky máme.