Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6340
6340
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Moje druhé setkání s paní Mornštajnovou a opět čtenářský zážitek. Hana se mi líbila asi o trošku víc (z Hany běhal často mráz po zádech a osudy postav mi ležely dlouho v hlavě), ale i tak osudy tří žen byly zajímavé a děj pěkně plynul, takže mi bylo líto, když jsem knihu dočetla.
Mornštajnová mě hrozně baví. Kniha nemá tak silný příběh jako Hana, ale je fantasticky napsaná.
Kniha je naprosto geniální, úžasné příběhy tří žen, tří generací.
Čekala jsem průměrné čtení, ale na tuhle knihu budu ještě dlouho myslet.
Závidím budoucím čtenářům ten pocit nevědomí "co mě čeká v této knize"
Tak plných 5 hvězdiček...Osudu nejmladší Anežky jsem se sice dopředu trochu obávala, že mne to nebude bavit, když tu dobu člověk sám zažil, ale bylo tomu právě naopak. Autorka to popsala jen zlehka, vytáhla z té doby to podstatné a k tomu přidala příběh Anežky, který mne na závěr dojal...
Hezká kniha, přečetla jsem jí za dva dny...první půlka mě úplně sebrala, protože mi připomínala život mé babi. Druhá polovina mi přišla slabší, ale především proto, že zápletka, kdy Anežka udala svého manžela z velké lásky, na mě prostě zapůsobila příliš jednoduše...tak moc jednoduše, že takové nedomyšlené řešení by nejspíš nenapadlo desetileté děvčátko, natož dospělou ženu z tak osudem ošlehané rodiny...Autorku jsem četla poprvé a nelze jí upřít mimořádný talent, rozhodně si přečtu všechny její další knihy.
Tady pojedu asi s prooudem...měla jsem trochu problémy se všemi těmi (podobnými) jmény a ano, Hana je prostě jedna. Ale pořád se jednalo o velmi čtivou knihu.
Asi nezačnu příliš dobře, ale já si prostě po dočtení tohohle velmi povedeného dílka, musím postesknout. A víte proč? Protože tahle malá knížečka (čteno v paperbacku - takže ještě umocněno i formátem) přeci na tak obrovský příběh nemůže stačit. (nebo ano?)
Já bych si prostě a jednoduše přála, aby každá jedna jediná postava (muži i ženy bez rozdílu) z toho příběhu měla vlastní malou knihu, stejně dobrou a stejně objemnou jako je tahle, a pak bych byla opravdu spokojená - protože teď po dočtení toho příběhu jsem si jistá, že si každý nich vrchovatě zaslouží víc než se mačkat společně na těch necelých 400 stranách.
.... kniha se čte sama, možná bych řekla, že v některých pasážích je lepší než Hana. Příběh nejmladší Anežky byl pro mě slabší a méně zajímavý. Celkově ale hezké čtení
Moje první kniha od Mornštajnové. Mám ráda příběhy, které se odehrávají na pozadí skutečných událostí. Životní osudy Anny, Alžběty a Anežky jsou tak skutečné, že na tom nezmění nic ani to, kdyby byly vymyšlené. A pokud je jejich příběh příběhem žijících postav, tím lépe.
Alena Mornštajnová se řadí k autorům, kteří dokáží používat češtinu v takové šíři a rozmanitosti, že si hned uvědomíte, jak dřív byla většina knih chudá ve výrazových prostředcích.
Moc se mně líbí Dcery od Kateřiny Dubské, ale musím říct, že tahle Mornštajnová ještě o chloupek víc. Možná proto, že mně přijde optimističtější. Už si ji zařazuji mezi oblíbené autory a samozřejmě dávám 5*. Ve vlastních seznamech pak do 5*nestačí.
Velice čtivé, což mě naprosto překvapilo, leckdy totiž mívám potíže s udržením pozornosti. Tuto knihu jsem přečetla za týden. Jinak jsem ale žádnou hlubší myšlenku nezaznamenala. Přijde mi nepatřičné, skoro drzé, hodnotit něčí práci, ale poznamenala bych, že postav bylo hodně, taky to období je dlouhé, tomu však neodpovídá počet stran. Je to pak málo propracované, leckdy velmi málo uvěřitelné, vždy náhodou někdo někoho potká a pak spolu žijí, náhodou někdo umře, aby děj mohl jít dál a postava mohla být "uzavřena", též ty časové smyčky se mi někdy pletly... (Mno, klasika je klasika, to je prostě kvalita.) Jsem však ráda, že jsem si knihu přečetla a mám tedy další představu o současných autorech a dílech... Moc chválím vyjadřování a používání košaté češtiny. Je vidět, že autorka pracuje s jazykem. Doplněk z 29.9.2019: Z knihy si nepamatuju prakticky nic. A minule jsem zapomněla napsat, že konec ála deus ex machina je takový jednoduchý a neoriginální.
Nemyslím si, že by se měly knihy Hana a Slepá mapa srovnávat, obě jsou jiné a zároveň psané tak nenásilnou formou, že si je prostě zamilovat musíte. Nikdy jsem nečetla české autory, ale teď s tím začnu a další knihy od této spisovatelky budou pro mě samozřejmostí.
Po Haně jsem s určitým časovým odstupem a s ještě větší zvědavostí sáhla po další knize Aleny Mornštajnové. A znovu musím smeknout svou čtenářskou hučku - tahle autorka umí psát opravdu dobře. Její knihy plynou jako voda v řece, ale je to voda dostatečně hluboká, žádný plytký žabinec.
Slepá mapa na mne nejvíce zapůsobila zachycením několika generací (žen) a jejich osudů. Mám tuhle retrospektivu velmi ráda i v běžném životě, když se naskytne "vhodný" vypravěč. Je zajímavé pozorovat, jak rozhodnutí jednoho člověka může ovlivnit život i následujích generací.
Jak píše o komentář níže Monnyska - klidně by se v tomto duchu dalo přečíst dalších 800 až 1000 stran a pořád by mě to bavilo.
Přemýšlela jsem, jaké mám dát hodnocení. Kniha je sama o sobě osobitá, velmi čtivá. Celou dobu čekáte na velký boom, ale on ten boom v té knize vlastně nikde vůbec není. Kniha pluje, tak jak pluje život sám a proto je asi tak jedinečná. Nic podobného jsem zatím nečetla a velmi mě to překvapilo. Musím říct, že mne bavily všechny linie rozrostlého příběhu, každý střípeček byl vložkou originality. Když čtete, máte pocit, že to žijete s hlavními postavami. Kdyby kniha měla více stránek a více příběhových linií, četla bych klidně i 800 stran, protože mě ty osudy opravdu zajímaly a bavily mě. Pro jiné by to mohlo být na škodu, moc odboček od hlavních protagonistů, takže pak víte, že tam někde vedlejší postavy žijí a nakonec Vám chybí, jak to s nimi dopadlo. Za sebe musím dát plný počet hvězd, protože ještě teď nad celým příběhem přemýšlím :)
Knize něco chybělo. Napětí? Tajemství? Emoce? Přestože se vypráví o přelomových či tragických událostech v životě rodin a naší země, nechávalo mě to chladnou. Dočítala jsem jen ze zvědavosti, trnutí a mrazení v zádech jako u Hany se nekonalo.
Slepá mapa je psaná podle stejné šablony jako Hotýlek, který jsem četla již dříve. Na pozadí osudů jedné rodiny se odvíjí také historie naší země - nebo naopak se příběh obyčejné rodiny odvíjí na pozadí událostí naší země? Co je důležitější? Poutavé vyprávění o "třech A", nebo věrohodné líčení toho, jak se tu žilo, když byl u moci ten či onen? Paní Mornštajnová obě linie bravurně spojila do jedné knihy a opět potvrdila, že si zaslouží čelné místo ve výlohách knihkupectví i v době, kdy se na nás valí hlavně detektivky, psychothrillery a fantasy. Rozhodně doporučuji!
Četlo se to velmi příjemně, osudy postav mě dokázaly zaujmout. Ale nebylo to nic, co by mě nutilo přemýšlet po dočtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Moc pěkná kniha, která se četla sama. Nejzajímavější mi přišel osud Alžběty, ale hezké to bylo celé. Paní Morstajnova se stává mou oblíbenou spisovatelkou.