Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6366
6366
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Krásná, úžasná kniha.. V poslední době jsem nečetla nic, co by mě víc chytlo u srdce. Styl psaní je čtivý, příběh dojemný, postavy všech hrdinů mi byly svým způsobem sympatické. Pokud je tohle nejslabší knížka autorky, tak nevím co čekat od těch dalších, na které se neskutečně těším. Po dlouhé době knížka, kterou MUSÍM doporučit!
Bohužel ze všech tří knih, které jsem od autorky četla, byla tato nejslabší. Kdybych asi neměla to porovnání, tak hodnotím o stupeň lépe, ale oproti zbylým dvěma byla tato kniha taková jednodušší. Nevím, jak přesně to popsat, ale nedostavil se žádný silný pocit, který by mě donutil si knihu zapamatovat. Kniha je čtivá, ale je vidět, že postupem se autorka opravdu zlepšuje. A to je super!
Další skvělá knížka od této spisovatelky... Čte se jedním dechem... Doporučuji!
Téměř "učebnice" novodobých dějin. Moc dobře a uvěřitelně popsané události a různé způsoby "přežívání"... Až na to udání vlastního manžela... Trochu přitažené za vlasy.
Určitě stojí za přečtení, aby si všichni připomínali, jak to měli naši předkové těžké a jak se máme nyní dobře.
Nádherná kniha. 400 stran přelouskaných za čtyři dny. Proč mi přišel konec a otevření hranic, uvolnění komunistického teroru, nejkrásnějším obdobím z knížky? Žijeme ve svobodě, není na nás donášeno, není nám hrozeno, že pokud nebudeme donášet, žádný člen naší rodiny nikdy nebude dělat to, co ho baví nebo co by chtěl. Nemusíme se na každém rohu bát, můžeme se věnovat tomu, čemu chceme, můžeme cestovat, můžeme číst, co chceme, poslouchat, co chceme, ženit a vdávat se, za koho chceme. Máme plný obchoďáky jídla a pití. Sakra, máme se tak strašně dobře a pořád se najdou lidi, kteří pyskujou a nadávaj, jak bylo za komoušů líp. Ta knížka reflektuje naše dějiny. Naše babičky a dědové zažili dvě světové války a potom dušení socialismem. Nové generace přichází a berou svobodu a mír jako samozřejmost, ale samozřejmost to rozhodně není. Pečujme o ně, prosím, jsou strašně křehké.
Přečtena tak rychle, jako Hana. Styl paní spisovatelky mi prostě sedí a čte se jedna báseň. Určitě doporučuji.
Autorka umí zaujmout, autorka umí psát, autorka ví co psát a jak to vyjádřit. Autorka se stává mou oblíbenkyní, protože mi každou knihou skýtá nevšední čtenářský zážitek.
Asi už nemám co dalšího k tomu napsat .... jako první knihu od Aleny Mornštajnové jsem četla Hanu a měla jsem trošku obavy, že ty další na ni nebudou mít. A u Slepé mapy se moje obavy rozhodně nepotvrdily. Je to opět kniha, která se čte jedním dechem, v bezprostředním dojmu po dočtení knihy jsem dokonce měla pocit že ještě lépe, než Hana. Jediné, co mi možná trošku vadilo byl fakt, že jsem nějak nechápala myšlenkové pochody vypravěčky. Neměla jsem problém uvěřit v její matku ani babičku, ale ona mi nějak nekápla do noty. Její udání manžela mi přišlo nesmyslné tím spíš, že jsem vůbec nepochopila myšlenkové pochody a důvody, které jí k tomu vedly, prostě tuhle postavu jsem autorce moc neuvěřila. Ale co už, knížka moc pěkná.
Vynikající román, dokonale psané, čtivé, sága přes tři generace, sice málo přímých vět, ale přesto hodně čtivé. Protože to není o pěkných dobách, nemůže v tom být téměř nic než deprese, ale přestože se román dotýká první, druhé války i komunistů, je to psáno tak, že vás to zároveň tíží a zároveň láká k optimismu, na který čekáte. Nechtěl bych prožít jedinou jejich minutu. Jestli tito lidé i v tak těžkých dobách uměli být šťastni, pak na co si stěžujeme my?
Nejvíce se mi líbí, že jediným odstavcem je autorka schopna popsat dobu koncentračních táborů tak, jako by o tom byla popsána celá kniha, ten smutek, ty hrůzy. Autorku jsem přečetl poprvé a jdu do další knihy - jen si dám něco malinko na odlehčení - mezitím, aby mne to moc nepohltilo.
Nádhera!!! Rozhodně nejsem po Haně a Hotýlku zklamaná, naopak. Hrozně se těším na nějakou novou knihu, prozatím se na jaře spokojím s knihou pro děti, která autorce vyjde :) Snad se jim bude líbit...
"Hana" se mi moc líbila, tak jsem se rozhodla číst i Slepou mapu. Narozdíl od Hany mi tady připadalo, jako by to bylo z nějaké větve naší rodiny, příběhy jsou tak blízké, jako kdybych je četla mezi řádky při sestavování vlastního rodokmenu. Přečetla jsem to na jeden zátah a určitě si ještě koupím Hotýlek a budu se těšit na další knihy, které, doufám, paní autorka napíše
LIdské osudy ovlivněné válkami, režimy a svým vlastním osudem neumí nikdo tak dobře zpracovat jako paní Mornštajnová. Jde do hloubky a dokáže pojmout tolik lidských osudů, že kniha pro svých téměř 400 stran neomrzí.
Čteno po Haně a Hotýlku a musím říci, že pro mě je Slepá mapa asi nejslabší kniha od autorky. Dala bych asi jinak 3 hvězdičky, protože kniha mě mírně zklamala. Ale neboť knihy s rodinnými příběhy mám velmi ráda a kniha byla velmi čtivá (jako vždy u autorky), dávám čtyři.
Osudové příběhy různých žen, různých povah v různých časových úsecích. Nemůžu napsat, že by mě knížka nebavila...naopak jsem ji zhltla "jak jednohubku". Jen mi tam chybělo něco hlubšího, něco co mě chytne za srdce a nepustí.
Moje první kniha od autorky. Byla jsem nadšená z krásné češtiny a stylu vyprávění. Tři hlavní hrdinky byly bohaté, pestré neokoukané osobnosti, ostatních postav nemálo, ale žádná nebyla plochá, nebyl v nich zmatek a vykreslení jejich osudů mělo vždy dokonalé načasování.
...knížka je opět velice čtivá, jen škoda, že jsem ji nečetla jako první - před Hanou. Ta nasadila laťku opravdu opravdu hodně vysoko...tak Ještě přečtu Hotýlek a budu netrpělivě čekat, kdy paní Mornštajnová zase něco pěkného napíše:-)
Pravdou je, ze kniha je velmi ctiva a ctenar zustane vmziku ponoren do deje. Nejvice me bavil osud Alzbety, prisel mi jaksi nejsurovejsi ze vsech.
A to je prave to, co mi na tomto pribehu chybelo. Cekala jsem vice drsnosti a je to nejspis tim, ze se neubranim srovnani s Gertou Schnirch. Te jsem to vsechno verila mnohem vic a myslim si, ze tam autorka nebyla od realnych udalosti daleko. V pripade Slepe mapy me pomerne zklamal konec, vskutku happy-end a ty nejsou vzdy zadouci a zbytecne zkazi celkovy dojem.
Roman jistojiste povedeny, dobre napsany a odvypraveny. Neco malo mi ale do 5* chybelo.
Precitana jednym dychom, za jedno popoludnie-vecer. Autorkine knihy mi pripominaju knihy J. Archera, 2-3 generacie jednej rodiny na pozadi svetových udalosti.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Je těžké hodnotit poté, co jsem od Mornštajnové jako první četla Hanu. Kniha je to skvělá, hlavně její první polovina, opět čtivý a osobitý styl vyprávění. Chyběla mi ale gradace příběhu, v zhruba poslední třetině příběhu jsem měla pocit, že se už nic moc neděje a ani stát nemůže. Asi bych zvolila (a ocenila) i jiný konec.