Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6338
6338
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení knihy Hana jsem s nadšením klusala do knihkupectví pro další knížku od této autorky. Ale asi jsem ji neměla číst hned. Jak se mi zdá kniha Hana propracovaná a promyšlena do konce, přijde mi kniha Slepá mapa tak nějak nedotažená. Ano, nemůžu na necelých 400 stránkách očekávat podrobný příběh životů tří generací, ale způsob se mi až tolik nelíbil. Uvítala bych spíše hlubší zpracování důležitých milníků v životě hrdinek, než obsáhnout vše za cenu "stručného popisu, co se dělo". Přitom námět je úžasný, dokázala bych si představit čtivou trilogii.
Celkově je kniha ale pěkná, dávám 3 hvězdičky.
Mě kniha neoslovila, nevyhovoval mi styl vyprávění. Od druhé kapitoli jsem se začala ztrácet v postavách (vlastně jen podrobněji popisovala, co už bylo řečeno v té první). Asi po 50 stranách jsem knihu odložila, neměla jsem chuť pokračovat dál.
Opět bravurní román této autorky, který vystihuje životy tří generací žen. Po její Haně jsem byla plná očekávání a tentokrát trvalo déle, než jsem se začetla, nicméně příběh dokáže chytit a zaujmout a můžu říct, že čím víc jsem se blížila ke konci, tím čtivější knížka byla. Slepá mapa si rozhodně zaslouží pozornost a místo v knihovně.
3 ženy, 3 generace a 3 osudy. Ze začátku možná budete mít problém s orientací, způsobem jakým je kniha napsaná ale když si zvyknete, najednou jakobyste do příběhu zapadli a žili v něm. Byly Annou, pak Alžbětou a nakonec Anežkou. Pořád jsem přemýšlela o tom, co se mi zdá na té knize zvláštního. Až jsem na to přišla. Tato kniha pro mě byla šedo-hnědá. Všechno se to prostě obalilo lepkavým mazlavým blátem ze zákopů 1.světové války a poté pomalu přecházelo v šeď totality. I když jsou tyto milníky lidstva v příběhu upozaděny, vůbec to nevadí. I tak na Vás dolehnou jak hrůzy obou válek, tak i následně komunistických procesů. Vůbec Vám nevadí, že příběh prožíváte nejdříve v městečku a následně ve městě. Aniž byste znali přesný název města, ulice kde žijete. Prostě město. Nepřekáží ani odskoky od hlavních postav, a příběhy ostatní postav. Krásně zapadnou do celého příběhu, i když jej ovlivňují jen z části.
Přesně jak je napsáno v popisu. Kniha která musí být přečtena. Od první řádky víte, že to prostě přečíst musíte.
Dávám 5*. A mohu říci, že tato kniha se může řadit hned vedle Vyhnání Gerty S. od Kateřiny Tučkové a nebo Světel, která nevidíme.
Překvapení a hodně milé! Krásně obyčejně podaný život několika generací jedné rodiny. Při čtení jsem znovu prožívala i svůj život a autorka mě mluvila z duše. Absurdita éry, která nás všechny něčím poznamenala.
Určitě si přečtu i druhou knihu.
Tak to byla síla.....u této knihy vám bude běhat mráz po zádech, budete mít husí kůži, slzy v očích.....a budete mít problém ji odložit, aby vám něco zůstalo na druhý den. Asi třikrát mi spadla hlava do dlaní, když jsem u čtení nevěřícně vydechla, že to přece není možné. Bohužel je....teda bylo. Paní Mornštajnová, smekám před Vaším psaním. Na stole mám po Haně a Slepé mapě další Vaši knihu Hotýlek. Pište dál prosím!
Milé. Smutné. Lidské. Začetl jsem se do toho, i když jsem se tu a tam ztrácel. Kdo, kde, jak, s kým… jako ve slepé mapě… Po dlouhé době jsem byl opravdu vděčný za happy end. A to, že jsem ten dobrý konec jedné z hlavních hrdinek přál, svědčí o tom, že mě kniha chytla na háček. A asi mohu říct, že i za srdce.
Po Haně mě další kniha od této spisovatelky naprosto vtáhla do děje a já prožívala život s jejími hrdiny. Je to opravdu paní spisovatelka a pro mě jeden z největších literárních objevů v životě. Pokud mám srovnat s Hanou, tam byl příběh pro mě silnější a dojemnější, ale Slepá mapa je v těsném závěsu.
ALENA MORNŠTAJNOVÁ JE KLENOTEM ČESKÉ LITERATURY.
Slepá mapa, druhá kniha (první Hana), kterou jsem od autorky přečetla. A určitě ne poslední, v knihovně na mě čeká Hotýlek.
Opět naprosto dechberoucí příběh, který jsem nedokázala pustit z rukou. Spisovatelka prostě umí napsat poutavý, zajímavý, velmi velmi čtivý příběh nenásilnou formou. Život třech generací mě zaujal natolik, že jsem si přála, aby nikdy neskončil. Autorka umí naprosto přesvědčivě a dokonale proplést osudy několika lidí. Poprvé jsem četla i o životě lidí v době komunismu ve formě knižního příběhu.
Slepá mapa, debut autorky, je kniha, před kterou se klaním.
*Vytvořila si vlastní teorii, podle níž se Všemohoucí při pohledu na hrůzy, které si lidé sami způsobují, obrátil k té spoušti zády, pevně zavřel oči, zacpal si uši a čeká, až ta mela dole na zemi skončí.*
Zdařilá, čtivá kniha. Popsat období skoro jednoho století osudy tří generací žen....smekám před paní autorkou.
Zařadila bych do povinné četby, aby se nezapomínalo.
Příběh tří generací žen,babičky Anny,dcery Alžběty a vnučky Anežky,je napsán ,jako rodinná kronika.Kniha nás provede obdobím od první světové války až po dobu pádu komunismu.V knize je nám přiblíženo každé, svou dobou kruté období ,ale zcela bez emocí,proto za mě pouze čtyři hvězdičky.Ale četla se dobře.
Velmi mile jsme byla překvapeni čtivostí této knihy. I když se v ději prolínaly 3 životy a každý měl na určitý kousek knihy svůj podíl ne i na chování dalších postav. Knihu jsem z lítostí dávala zpět do knihovny, kde si jiný čtenář muže prožít osudy 3 žen, které to neměli jednoduché,ale nevzdaly to ani jedna.
Po přečetní “Hany” jsem si musela přečíst další knihu od této skvělé autorky. Kniha se četla velmi dobře, opět výborný styl psaní. Ale nedokázala jsem se ztotožnit s hlavní postavou/vypravěčkou Anežkou. Možná byla nejvíce sympatická veselá a přátelská Anna, ale nejvíce zajímavá postava pro mě byla Alžběta - na povrch tvrdá, bezcitná, cílevědomá a uvnitř naopak citlivá a srdečná žena, která by nikdy nezradila a neopustila svoje nejbližší. Kniha má i zajímavý děj, který by mohl mít trošku větší spád, proto dávám jen 4 hvězdičky.
Peklo na zemi po tři generace. Nemohla jsem se celou dobu zbavit projekce postav do mé prababičky, babičky a mámy, které generačně odpovídají postavám a na které už mám bohužel jen vzpomínky. Vyprávění není nijak dramatické nebo strhující, vše tak nějak plyne, a když se zpětně zamýšlím nad stylem autorky, tak po tom, co jsem v poslední době přečetla musím říct, že právě toto bylo skvělé. Protože čtenář může naplno vnímat osudy hrdinů a ne se zabývat zvláštnostmi autora.
Moc mě kniha nezaujala, postavy jsou takové ploché, bez emocí. Děj skoro žádný.
Mozaika osudů jedné rodiny ve 20. století odehrávající se převážně v oblasti Sudet a tudíž zasažena vyhnáním Čechů v roce 1938 a poválečným odsunem Němců i komunistickým převratem,politickými procesy v 50.letech i spoluprací s StB. Rodina je rozdělena a jednotliví členové žijí v různých realitách (ČSSR, NSR, USA).
Osud 3 žien a ich rodiny, ktorá možno nemala veľa členov, ale ani jedným z nich sa osud nemaznal. Knihy mi svojimi čriepkami šťastia, pripomínala Hartlove Okamžiky štěstí- teda, nič netrvá večne a nikdy sa nestane, že žili šťastne až kým nezomreli, pretože dovtedy prídu ešte desiatky a desiatky pádov, ktoré boli najviac videné v osude Anežky...
Autorka sa inak veľmi pekne pohrala s gradáciou deja, na začiatku spomenula dejový zvrat z budúcnosti, ale kým tam čitateľ dospel, dej sa zvrtol. Pokladám to za skvelý ťah, neustále som nakoniec očakávala, že sa dej rozvinie iným smerom a boli strany, keď som ani nedýchala.
Inak ešte malá poznámka z mojej strany- mám pocit, že súčasná česká próza veľa čerpá doteraz z obdobia prvej republiky/2.sv.vojny. Len nedávno som dočítala Hanu, ktorá je založená na obdobnom námete. Ale páčia sa mi tieto súčasné české autorky a ich silné, ani zlé, ani dobré hrdinky...
Téma, převážně ženské hrdinky, časové zasazení, totalitní režimy ... to vše mi připomínalo knížku od K. Tučkové (Vyhnání Gerty Schnirch). Ale životní příběh Gerty mě vtáhl a její osud jsem prožívala ... u Slepé mapy jsem se cítila jako nezúčastněný pozorovatel.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Zajímavý příběh jedné rodiny. Čte se dobře, ale nějaký přesah pro mě do života...no ani nee.