Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6295
6295
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
"....lidé, ale ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás."
Na osudech babičky, dcery a vnučky a jejich blízkých nám Alena Mornštajnová čtivým způsobem rozprostírá historii srdce Evropy během celého dvacátého století.
A tak s krásnou a něžnou Annou, babičkou, prožijeme první světovou válku a vznik Československa. Neústupná a praktická Alžběta, dcera, nás provede nelehkými lety před a během druhé světové války v Sudetech a Protektorátu. A introvertní, nesebevědomá Anežka, vnučka, lety budování socializmu a normalizace.
Je to kniha i o vině a trestu, skoro každá z postav provede něco ošklivého, zlého, s čím se musí vyrovnat. Zvláštní je, že mi nevadilo to, co udělali Hans, Antonín, Ludva ani Friedrich, zato s činem Anežky jsem měla problém. Asi jsem jinak nastavená, to, co udělala mi připadá těžko uvěřitelné (i když celé to období, jak si ho pamatuji, bylo těžko uvěřitelné a zoufalí lidé dělají příšerné věci). Přemýšlím, že si možná tím svým činem zachránila krk, protože to vypadá, že se o všem vědělo a ona jen spustila zátah... Nevím, po té události jsem si k ní přeci jenom hůř hledala cestu, proto dávám dolů hvězdičku.
Opět nádherný, čtivý příběh. Ač má kniha téměř 400 stran, přečteno jedním dechem.
Krásně napsaná kniha, popsán život tří generací žen, které to v životě neměly jednoduché.
(SPOILER)
Už tato první kniha paní spisovatelky byla jako zjevení. Osudy tří generací žen z jedné rodiny napříč stoletím které začalo i končilo válkami,krizemi, bylo naplněno radostí a nadějemi i bolestí a utrpením. Annu, Alžbětu i Anežku jsem si zamilovala, možná proto jak krásně jsou každá jiná. Bylo mi moc líto, že kniha končí, četla bych ráda dál,jak plynul život dalších generací.
Přidám malý spoiler - vrátila jsem se po letech k této naprosto skvělé knížce i proto, že narozdíl od dvou posledních knih paní Mornštajnové má Slepá mapa šťastný konec a po přečtení nezůstal pocit zmaru a smutku...
Děkuji paní Mornštajnová za to že píšete a za to, jaké knihy píšete. A za Slepou mapu děkuji z výše uvedeného důvodu dvakrát....:-)
Opět skvěle napsaná kniha, je napsaná tak lehce, že nechcete, aby skončila. A najednou je konec a vy si řeknete, tak to bylo fakt dost dobrý a ještě po čase budete vědět o čem byla a bude mít svoje kouzlo.
Paní Mornštajnová má neuvěřitelný dar slova. Píše tak něžně, poeticky byť o hrozných věcech. Z knihy jsem na konci měla tíhu v žaludku jak byla uvěřitelná.
Alena Mornštajnová má jednu kouzelnou vlastnost. Nedokáže napsat knížku, která by stála za méně než pět hvězdiček. Tohle je pátá kniha této autorky, která se mi dostala do ruky, a ani v tomto případě není o čem diskutovat. Byla jsem napjatá, a taky hodně dojatá. Nevím, jak se jí to daří, že píše tak poutavé příběhy. Nejsou to žádná šokující vyprávění, která by vám vyrazila dech, a přesto se nemůžete odtrhnout. Tuhle knížku musím zařadit na úplný vrchol autorčiny tvorby, hned vedle Tichých roků a Hotýlku. Nádherná sonda do tří krutých období, kterými jsme si v našich novodobých dějinách prošli, pohledem tří žen. Rozhodně doporučuji.
Pěkné vyprávění o osudu jedné rodiny. Nejvíc se mi líbila poslední část knihy. Četla se dobře, ale není to kniha, ke které se v blízké době vrátím.
Výborně napsaná kniha. Musel jsem čtení přerušovat, pro mne dost blízké téma, ale s dobrým koncem. Doporučuji.
Moje třetí kniha od autorky a zase musím dát plný počet bodů. Hrozně se mi líbí tento styl, kdy se pořád v knize něco děje, postavy přicházejí a odcházejí a já musím pořád číst a číst, dokud to nedočtu.
ČV 2023 - Kniha, která obsahuje mapu.
Když jsem přemýšlela, jak knihu resp. svůj pocit z knihy co nejvýstižněji popsat, napadlo mě, že je v ní všeho akorát. Není v ní nic navíc, co by člověk chtěl přeskočit, protože by ho to třeba nudilo. Osudy lidí, dějinné zvraty a zpráva, kterou já jsem v knize viděla, že je vždycky potřeba jít dál. Velký dík autorce za závěr.
Je to prvotina paní Mornštajnové. Knížka mi nesedla, chyběla mi přidaná hodnota, něco navíc.
Mornštajnová mě ještě nikdy nezklamala. Její knihy se velmi dobře čtou, a tato nebyla výjimka. Přečetla jsem ji během dvou dnů a nemohla se odtrhnout, příběhy byly zajímavé. Líbí se mi strohost vyjádření a popisování příběhů poroste bych od přílišných emocí. Zprostředkovává jiné životy bez příkras tak, jak je ovlivňuje i doba a režim.
Množství postav, ve kterých se člověk ztrácí. Dějově průměrné. Vysoké hodnocení jen kvůli období, do kterého byl děj zasazen.
Pro mě první setkání s autorkou považovanou za "ženskou" a hádám, že na tom něco bude - důraz na prožívání, hodnocení postav i tajná místa našich životů (slepé mapy, chcete-li) ji výrazně odlišují od běžné románové literatury. Tak lehké to ale není: kniha se čte sama, málokdy se mi stane, že závěr čtu za chůze od vlaku (snad jen Harry Hole...) a zároveň vyprávění místy bezstarostné až si člověk vybaví Hemingwaye. Ale zase knize schází jeho krutost...nebo...je spíš přítomna v jiné, podprahové a pocitové formě obav a náznaků. Možná i proto chrtí závod do závěru, který knize (a Anežce) sluší. Příjemná byla spíš první polovina, druhá, kdy se forma změní na 1. osobu, pro mě byla hůře uchopitelná. Předávám ke čtení manželce, která mě knihou podarovala, a jsem zvědav na její vnímání.
Slepá mapa nepatří a ani se zdaleka neblíží tomu, co běžně čtu. Měla jsem jí spíše zařazenou v seznamu knížek, které bych si měla přečíst, než že bych nutně chtěla. Náš maturitní seznam mě ale popostrčil a já si tak Slepou mapu přečetla. A jsem za to fakt ráda. Bylo to něco úplně jiného než na co jsem zvyklá i než co jsem čekala, ale bavilo mě to. I přes to, že má knížka delší kapitoly se skvěle čte a já chtěla číst pořád dál a dál. Bála jsem se, že se ztratím v těch postavách, zvlášť když všechny hlavní postavy začínají na stejné písmeno. Autorka ale nějakým zázrakem zvládla udělat to, že se mi nepletly. Každá z nich byla jiná, skvěle vykreslená a bavilo mě sledovat příběh každé jedné z nich. Líbilo se mi, jak se to proplétalo a že celé vyprávění bylo dost netypické. Tohle není knížka našlapaná dějem a stejně se mi líbila. Párkrát mě zvládla i překvapit a byla jsem z ní tak uchvácená, že jsem na ní pořád myslela a chtěla se k ní vracet. Klidně bych ten příběh ještě rozplétala do dalších generací, chápu ale, že to muselo někde skončit. Nikdy by mě nenapadlo že mě bude tak "všední" vyprávění obyčejných postav bavit, bylo tomu ale tak. Moc jsem si to užila a mám rozhodně v plánu autorčinu tvorbu objevovat i nadále.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Krásně napsaná kniha. Četlo se to samo.