Slezské písně
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323511/mid_slezske-pisne-6pC-323511.png
3
972
972
"Plným právem se nazval Petr Bezruč ’věštcem svého lidu’, ’bard prvý z Beskyd, co promluvil’. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co stotisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctéhostoletí znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální i národnostní. Proti panské tyranii rostl ’lidu hněv’. Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit.vyřknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin ... Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl ... (Antonín Zápotocký.)... celý text
Přidat komentář
Tohle je něco, na co opravdu nedám dopustit. Lepší básně jsem nikdy nečetla, dokážou neskutečně chytit za srdce, zvláště člověka, který je ze stejného kraje, jako Petr Bezruč (a myslím tím Ondřeje Boleslava Petra). Nepopsatelně silná věc.
Básně jako povinná četba, člověk musí přemýšlet, a hledat, co asi básník říci chtěl, ve skutečnosti to stejně myslel určitě jinak.
Vaškova stylizace je natolik autentická, že náhle neexistuje státní úředníček, nýbrž ramenatý bard, který v uhelném dole cedí krev na papír a vznikají z toho básně. Mezi nimi se najde celá řada přímo monumentálních hymnických veršů, které navíc úžasně vykreslí atmosféru a připodobní slezský národ k odevzdanému, přesto silnému lidu porobenému Němci a (paradoxně) Židy. Samozřejmě z toho cítíte velkou míru nadsázky, jenže se nedá nevyhnout momentům, kdy díky Petru Bezručovi cítíte touhu všechno rozbít, udělat revoluci a bít Poláky přes zátylky. Ne celá sbírka se však nese v tomhle duchu a možná je to i tím, že poezii moc nerozumím, nicméně rytmicky mi nesedělo víc, než pár řádků a ne vždy jsem v tom cítil záměr. Bezručova chmurná vize Slezska by každopádně byla dobrým materiálem i pro dramatickou adaptaci a rozhodně je to dobrá kniha, po které sáhnout, když máte pocit, že trpíte bezprávím, protože litovat se je nejlépe se zaťatou pěstí.
Četla jsem vydání z roku 1920. Do výtisku autor vepsal 13.XII.1949:
"Co v duších prostých lidí lká
při Olze, Odře, Ostravici
/: všichni byli lepší než já!/
jsem zkusil chybným veršem říci."
Zajímavé jsou Bezručovy rukopisné opravy textů některých básní v této knize. Například všude přeškrtal slovo "kovkop" a nahradil je slovem "horník"; patrně se mu kovkop v této době už zdál zastaralý. Pozměňoval ve verších slova a občas i celé verše. V básni Pluh u původního verše "Zpomínám: Opa ... břehem topoly ..." černým inkoustem připsal "břehy s topoli...", přičemž měkké "i" dokonce 2x podtrhnul. Žádný autor zkrátka není se svým dílem zcela spokojen a kdykoliv má příležitost, tak opravuje a upravuje.
Knihu jsem přečetla, nicméně neumím poezii číct, a nevím co nám tím chtěl básník říci. Takže jsem si z této knihy nic nevzala, prostě jen přečetla a znovu ji číst nebudu.
5 hviezdičiek za báseň Jen jedenkrát. Čítali sme ju v škole a po analýze nezostalo jedno oko suché.
Při prvním čtení jsem asi na tyto básně nebyla dost vyzrála, možná mi i vadila představa psát z nich písemku....
Ovšem nedávno jsem si některé básně četla znovu (Já, Škaredý zjev, 70 000, Ostrava), a byla jsem uchvácená, neboť mohou být vnímány i nadčasově (nebo se jen točíme v kruzích). Probudily ve mně spící hrdost.
Je o mém kraji (napsána borcem, který tady žil celé 2 roky a už se cítí jako nenahraditelný bard), je to povinná četba. 2+ - některé se mu povedly.
Překvapila mě. A musím říct, že mile. Je pravdou, že kdyby to nebyla povinná četba, asi bych si knížku nepůjčil.
Ale nakonec jsem jak už jsem zmínil, velmi překvapen.
Pro mě celkem překvapení. Kniha se mi líbila. Samozřejmě hned, jak jsem narazila na Ostravu,tak jsem si okamžitě vzpomněla na nezapomenutelný přednes Jiřího Wimmera a hned jsem si báseň četla několikrát.
Tahle kniha byla pro mě - Slezana odkojeného Olzou - povinná. Když jsem ji poprvé dočetl, působila na mě lehce rozporuplným dojmem. Některé básně jsem si okamžitě zamiloval, jiné se mi prostě "jen" líbily, a našlo si i pár takových, k nimž jsem si vztah nenašel. Celkově jsem si knihu oblíbil a ohodnotil ji čtyřmi hvezdičkami.
Nicméně s odstupem času musím ještě jednu hvězdičku přidat. Už nějaký čas nežiju ve Slezsku a k téhle sbírce sahám vždy, když mě přepadne stesk po rodišti. Pokaždé ve mě vyvolá vzpomínky na místa a lidi, které jsem opustil. Je to úžasná kniha a Bezruč (ať už to byl kdokoliv) musel tenhle kraj skutečně chápat a milovat.
Nejoblíbenější básně: Maryčka Magdonová, Kdo na moje místo a Domaslovice.
Příjemné básně víceméně všech typů od romantických balad až po poetické popisy slezské přírody. Některé jsou méně povedené, některé více. A některé, především pak ty společensko kritické jsou geniální.
"Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce,
z krve mé a z mého potu.
(...)
Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!"
Též nejsem velký milovník básní, ač leckteré nám toho o životě řeknou více několika verši než kniha o tisíce stránkách. Básně od pana Bezruče se mi četly dobře, opět to byla jedna z "povinných" knih, o kterých mohu říct, že jsem je ráda četla (a není to kvůli tomu, že jsou krátké). Jednoduše a hlavně srozumitelně napsáno, krása.
Strašlivý Markýz Géro ve skutečnosti byl měkký chlapík a zdaleka neměl tolik luk a polí, jak to viděl P. bezruč ve své nepřátelské básni vůči obyčejnému kapitalistovi.
Pokaždé, když je mi smutno, sahám po téhle sbírce. Je nedostižitelná. Jazyk básní je velice přímý, srozumitelný, a přitom jsou to básně velice krásné...
Pro mě silně srdeční záležitost, protože z toho kraje pocházím a při čtení některých básní se mi před očima zjevuje realistický obraz popisovaného. Na rozdíl od mnoha jiných básníků, Bezruč se nesnaží, aby jeho básně vypadaly dobře napohled, ale chce jimi něco říci, popsat, vyjádřit. A to mu jde velice dobře.
Štítky knihy
Ostrava chudoba, bída Opava poezie česká poezie Slezská Ostrava
Autorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Jedna z mála sbírek, ve které se mi líbili jen ty „profláknuté“ básně. Těšila jsem se na Maryčku Magdonovu, ale ta byla bohužell vytržená…