Slyším padat sníh
Kim Si-sup
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36054/bmid_slysim-padat-snih.jpg
4
19
19
Výbor z poezie známého středověkého korejského literáta a buddhistického mnicha (1435-93), jehož verše udivují transcendentní hloubkou i obrazy nezvyklé krásy. Z čínských originálů vybrala, přeložila a předmluvu napsala Ivana M. Gruberová.
Přidat komentář
Snad poustevníka zahlédnu
s jeřábem se proletím
hmotě záda ukážu
a sníh padat uslyším...
Tohle je prostě čirá nádhera.
Až jednou zestárnu, pro co budu žít?
Má mysl bude svobodná jak otevřený prázdný dům.
Nenechám se znovu zotročit hmotou,
jedinou prací bude být sám sebou.
Nad stráň rozkvetlou zlatými dešti stoupá měsíc,
v bambusovém lese naříká vítr.
Vleču se o holi a donekonečna si recituji básně,
na východní stranu malého pavilonu dopadá stín květů.
Korejský básník plný skvělé imaginace!
Vhodil jsem Prut do modrého moře a ulovil želvu,
nebe a zemi, slunce a měsíc jsem schoval před světem.
Řídil jsem labuť, jež letí z nebe ven nad mraky
a velké hrdiny jsem lehce sevřel do dlaně.
Došel jsem na konec Buddhova světa všemi zrnky prachu
a spolknul jsem deset tisíc rozhněvaných velryb.
Pak jsem se vrátil a uviděl, jak malý je lidský svět,
až mne to rozesmálo: malinký v širém světě.
Už tenkrát, před šesti stoletími? Náš svět je také plný rozhněvaných velryb. Je stále tak malý a příliš mnoho hrdinů je možno lehce sevřít v dlani.
Až jednou zestárnu, pro co budu žít?
Má mysl bude svobodná jak otevřený prázdný dům.
Vydejte se s Kimem do korejských hor a pokud jste čichli alespoň trochu k dharmě, budete ještě víc rozumět. Chodíval jsem meditovat do školy Kwan-um a korejské mantry byly nekonečné, někteří je přesto uměli zpaměti...
Ostatně, i noví korejští básníci stojí za přečtení: Ko Un (To je, Květy okamžiku) je ověnčen literárními cenami.
Kwan seum bosal! Zpívejte! :-)
https://www.youtube.com/watch?v=vaciUbilNxM
Narozdiel od "mníšskych básnikov" bola táto kniha viac civilná (hoci aj Kim Si-sup bol chvíľu mníchom) a básne sa často zaoberali obyčajnými každodennými vecami a udalosťami, napríklad borovicami v lese alebo naberaním vody.
Niektoré však išli pekne hlboko, bolo v nich dosť trápenia a najmä v závere bolo cítiť beznádej, až pocit márnosti.
Slyším padat sníh
K této sbírce uvážlivých veršů se ještě vrátím .... a možná uslyším padat sníh ....
Jeden den
a zase další
kdy nastane konec ?
Nebe připomíná otáčení kola
země připomíná stavbu mraveniště ....
Dívám se dolů, vzhlížím k výšinám, konce nevidět
vznikání a zanikání bez začátku, bez konce.
A mezi tím vším člověk a světské starání :
kolikrát se musíme změnit a kolikrát musíme uspět ?