Slzy raného dětství
Aletha Solter
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292921/bmid_slzy-raneho-detstvi-blt-292921.jpg
4
18
18
Cítíte se pláčem a záchvaty vzteku svého dítěte zaskočeni? Nevíte, jak se k němu postavit, nemáte k jeho řešení potřebnou trpělivost nebo vás rozčiluje? Máte problém zorientovat se v záplavě rad, které si navzájem protiřečí? Tato kniha vám dodá potřebnou sebedůvěru a pomůže vám zůstat s dítětem i během náročnějších okamžiků v citovém spojení. Slzy raného dětství, dosud přeloženy do jedenácti jazyků, popisují nový způsob zacházení s dětským pláčem od okamžiku narození až do osmi let věku. Tento ohleduplný a revoluční přístup má mnoho výhod, mezi něž patří například následující: - pomáhá dětem prospat celou noc - předchází kázeňským problémům - pomáhá dětem udržet déle pozornost - redukuje agresivitu a hyperaktivitu - pomáhá dětem vyrovnat se s traumatem... celý text
Přidat komentář
Po narození dcery mi tato kniha hodně pomohla získat úplně jiný pohled nejen na dětský pláč.
Uplně nevím co si o této knížce mám myslet. Pláč je určitě důležitý pro zpracování pocitů smutku, lítosti a zlosti. Na druhou stranu kojení jako způsob uklidnění mi nepříjde vyloženě špatné. Nejvíce na knize vnímám to, že v ní nelze přenechat čtenáři všechny zkušenosti autorky tak jako na přednášce nebo kurzu.
Kniha slibuje nový náhled na pláč a záchvaty vzteku (které jsou přirozenou a často jedinou možnou reakci dítěte na nějaký stres). Autorka popisuje nedorozumění ve společnosti o významu a podstatě dětského pláče. Zdůrazňuje potřebu rodiče zpracovat svá vlastní traumata a zkušenosti, aby nebyly předávány na další generaci.
Největší přínos vnímám v přístupu k pláči jako k regulačnímu mechanismu. Miminka prostě pláčou, rodiče by měli být s nimi a poskytnout jim bezpečné prostředí pro jejich pláč.
Co se mi líbilo:
+ Řádně ozdrojováno
+ Pláč má svůj důvod a není dobré jej brzdit a snažit se ho utišit
+ mluví o různých stresových situacích pro miminka o porodním traumatu o nenaplněných potřebách (především fyzického kontaktu), přílišné stimulaci podněty, vývojové frustraci, fyziologii bolesti a strachu
+ nikdy nenechávat plačící miminko samotné
+ Podporuje kojení, nošení v šátku, společné spaní
+ Úkolem pečovatele není pláč zastavit a ochránit dítě před veškerými těžkostmi a frustrace mi, ale spíše ukázat dětem, jak se s pocity vypořádat.
Jako největší problém vnímám špatné a zavádějící informace o kojení. Přestože prohlašuje, že kojení podporuje, následování jejího přístupu povede dost pravděpodobně k tomu, že „dojde mléko“, „dítě se samo odstaví před 1 rokem“, apod. Vůbec neřeší kojení jako potřebu pití. Očividně si není vědoma významu nenutritivního sání (pro dítě i pro matku), nebere v potaz přirozenost kojení jako uklidňujícího prostředku ani nezmiňuje výzkumy o těchto bodech.
Co se mi nelíbilo:
- občas mi některé body ve shrnutí nebo tabulce nedávaly smysl (špatná formulace nebo překlad?)
- některé příklady mi zní hodně uměle a trochu ezo
- jak vypadá chaotický a neorganizovaný pláč a jak pláč intenzivní a soustředěný?
- jak rodič pozná, že dítě nemá hlad nebo žízeň?
- nutí dítě se na rodiče dívat
- kapitola co dělat když miminko pláče vlastně nic moc neříká - držet v náručí, hladit, ujistit ho o své přítomnosti
- tvrdí, že děti od 6 měsíců už by mělo spát celou noc
- neřeší situaci, kdy dítě se večer kojí a usne u toho. Je to kontrolní mechanismus nebo ne? Mělo by se vzbudit odpojením, nechat brečet?
- tvrdí, že když se dítě ubrečí ke spánku je to dobře
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. 4 za důležité téma, 3 za to mrvení kojení.