Nová kniha
Hojivý proces při traumatu u dětí: Jak dítě přirozeně zbavit následků traumatu - Aletha Solter
„Klidné, nijak se neprojevující dítě je v pořádku.“ „Plačící a vztekající se dítě je rozhodně potřeba usměrnit.“ Známá americká vývojová psycholožka a zakladate... detail knihy
Populární knihy
/ všech 5 knihNové komentáře u knih Aletha Solter
Moudrost raného dětství
„Kniha plná mouder :-) Moc se mi líbila a určitě se k ní budu vracet.
Jediné, co se mi nelíbilo byla rada nechat vyplakat v náručí. Ale je pravda, že se u pláče taky snažím neodvádět pozornost a nechat malou prožít emoci, ale celkově mi tato rada v knize vůbec nesedla.“... celý text
— Mrs.Depp
Slzy raného dětství
„Kniha slibuje nový náhled na pláč a záchvaty vzteku (které jsou přirozenou a často jedinou možnou reakci dítěte na nějaký stres). Autorka popisuje nedorozumění ve společnosti o významu a podstatě dětského pláče. Zdůrazňuje potřebu rodiče zpracovat svá vlastní traumata a zkušenosti, aby nebyly předávány na další generaci.
Největší přínos vnímám v přístupu k pláči jako k regulačnímu mechanismu. Miminka prostě pláčou, rodiče by měli být s nimi a poskytnout jim bezpečné prostředí pro jejich pláč.
Co se mi líbilo:
+ Řádně ozdrojováno
+ Pláč má svůj důvod a není dobré jej brzdit a snažit se ho utišit
+ mluví o různých stresových situacích pro miminka o porodním traumatu o nenaplněných potřebách (především fyzického kontaktu), přílišné stimulaci podněty, vývojové frustraci, fyziologii bolesti a strachu
+ nikdy nenechávat plačící miminko samotné
+ Podporuje kojení, nošení v šátku, společné spaní
+ Úkolem pečovatele není pláč zastavit a ochránit dítě před veškerými těžkostmi a frustrace mi, ale spíše ukázat dětem, jak se s pocity vypořádat.
Jako největší problém vnímám špatné a zavádějící informace o kojení. Přestože prohlašuje, že kojení podporuje, následování jejího přístupu povede dost pravděpodobně k tomu, že „dojde mléko“, „dítě se samo odstaví před 1 rokem“, apod. Vůbec neřeší kojení jako potřebu pití. Očividně si není vědoma významu nenutritivního sání (pro dítě i pro matku), nebere v potaz přirozenost kojení jako uklidňujícího prostředku ani nezmiňuje výzkumy o těchto bodech.
Co se mi nelíbilo:
- občas mi některé body ve shrnutí nebo tabulce nedávaly smysl (špatná formulace nebo překlad?)
- některé příklady mi zní hodně uměle a trochu ezo
- jak vypadá chaotický a neorganizovaný pláč a jak pláč intenzivní a soustředěný?
- jak rodič pozná, že dítě nemá hlad nebo žízeň?
- nutí dítě se na rodiče dívat
- kapitola co dělat když miminko pláče vlastně nic moc neříká - držet v náručí, hladit, ujistit ho o své přítomnosti
- tvrdí, že děti od 6 měsíců už by mělo spát celou noc
- neřeší situaci, kdy dítě se večer kojí a usne u toho. Je to kontrolní mechanismus nebo ne? Mělo by se vzbudit odpojením, nechat brečet?
- tvrdí, že když se dítě ubrečí ke spánku je to dobře
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. 4 za důležité téma, 3 za to mrvení kojení.“... celý text
— Turmee
Hry šťastného dětství - Jak řešit problémové chování dětí hravě, s humorem a ve vzájemném napojení
„Díky této knize jsem mnohé pochopil. Dost mi to osvětlilo, proč ze mě vyrostl takový člověk, kterým jsem dnes. Měl jsem tvrdou výchovu založenou na fyzických trestech, když už se se mnou jednalo bez pohrůžek použití násilí, bylo to opravdu jen za nějakou povrchní odměnu, pozlátko. Výsledek? Dnes jsem naprosto nepoužitelný člověk, který na sobě musí hodně makat, aby vůbec zvládal běžné povinnosti. Mám výrazné narcistické a závislé rysy osobnosti, po přečtení knihy už vím proč...“... celý text
— abracadabra
Hry šťastného dětství - Jak řešit problémové chování dětí hravě, s humorem a ve vzájemném napojení
„O téhle knize moc nevím, co si myslet. V podstatě jsem si z ní nic neodnesla; žádné nové myšlenky nepředstavuje. Ani bych ji neřadila k výchovné literatuře. Jde spíš o psychologický rozbor všech možných traumat a her. Pro mě tedy jen nudné a zbytečné vědecké zkoumání něčeho, co snad dělají všichni rodiče - hrají si se svým potomkem. Většina knihy se dá shrnout do pár bodů, které selský rozum snadno odůvodní:
- nechte své děti řídit hru
- nelechtejte je
- zapojte je do běžných aktivit
- neodvádějte pozornost od pocitů
Běžně hry a interakce s dítětem jsou zde rozděleny do kategorií, popsány vzletnými slovy, je za nimi hledání milion traumat a psychologických pohnůtek a pak jsou většinou všechny doporučeny na léčbu traumat a "nevhodného" chování. Autorka příliš neřeší nutnost jistých situací dle vývojových stadií, často dítě manipuluje (i když hrou) a snaží se je přimět ke spolupráci. V úvodu se sice vyhrazuje proti vnější motivaci, sama ji ale ve spoustě případů využívá, stejně jako soutěžení. Celkově se text často opakuje a ani vsuvky s příklady z praxe to nijak nezachrání.
V textu jako takovém nejsou žádné citace, většina zdrojů je uvedena až v závěrečné kapitole, která rozebírá jednotlivé psychologické studie týkající se her.“... celý text
— Turmee
Bez trestů a odměn
„Je to již třetí kniha autorky, která se mi dostala do ruk, a opět velmi přínosná svým trošku jiným pohledem a přístupem k výchově malých dětí.“
— Varjohukka
Aletha Solter knihy
Žánry autora
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina Sociologie, společnost Vzdělávání, školství
Štítky z knih
péče o děti vývoj a výchova dětí kojenci uzdravování psychická traumata psychologie dítěte, pedopsychologie rodiče a děti
Solter je 1x v oblíbených.