Turmee
komentáře u knih
Buddhovy pohádky na dobrou noc
Nagaraja Dharmachari
Tyhle pohádky děti hodně bavily (4,5 a 2 roky). Jsou tak akorát dlouhé, ilustrace krásné (i když jen na začátku pohádky). Příběhy jsou sympatické, kouzelné i ze života. Občas je na konci jakýsi odstavec "navíc", který tam trochu na sílu tlačí vysvětlení hlubšího významu a trochu to kazí. Ale i bez něj si příběh zachová svou myšlenku.
Najdeš mě?: Tygr a jeho kamarádi
Tony Neal
Přestože se edice jmenuje Najdeš mě? o hledání zvířátek tady určitě nejde. Ilustrace jsou pěkné a doplněné o hmatové prvky. Těch by ale určitě mohlo být více. Text je krátký, přiměřený a obsahuje zajímavé a ne příliš známé informace o zvířatech (hroch, krokodýl, zebra, žirafa, chameleon).
Dobré ráno, červenko!
Agnese Baruzzi
Krátký příběh o malých červenkách. Oceňuji snahu rozšířit dětské povědomí o další druhy zvířat. Průřezy v knížce jsou pěkné, ilustrace milé. Text není nijak geniální, ale účel plní.
Nechci spinkat
Marion Cocklico
Knížka seznamuje děti s předspánkovou rutinou - vykoupat, zuby, pyžamo, pohádka a spát. Nijak vlastně neřeší, pokud se dítěti doopravdy nechce spát a v postýlce neusne.
Ale je hezky ilustrovaná, aktivních prvků je tam dostatek a dětem se celkem líbila.
O vlkovi, který moc rád mlsal sladkosti
Christine Beigel
Nevím, jestli hodnotit z pohledu rodiče nebo dítěte. Dětem se knížka dost líbila (4,5 a 2 roky). Já z ní nadšená nejsem. Nedává smysl (ani v rámci pohádky) a překlad mi přijde dost kostrbatý.
O kravičce, která chtěla zhasnout měsíc
Christine Beigel
Nevím, jestli hodnotit z pohledu rodiče nebo dítěte. Dětem se knížka dost líbila (4,5 a 2 roky). Já z ní nadšená nejsem. Nedává smysl (ani v rámci pohádky) a překlad mi přijde dost kostrbatý.
Červená Karkulka
Jacob Ludwig Carl Grimm
Klasická pohádka ve velkoformátové knize s originálními ilustracemi. Někteér obrázky jsem dětem musela vysvětlil (4,5 a 2 roky). Text pohádky je přiměřeně dlouhý, místy ale nedává moc smysl (zavřená okna, do kterých ale myslivec pak nakukuje, otevírání otevřených dveří apod.).
Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
Pipi čteme s docela malými dětmi (4,5 a 2 roky), ale obě ji zbožňují. Zábavná a nekonvenční Pipi si dokáže získat snad každého.
Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, celostránkových ilustrací tam není moc (což, ale chápu, protože to není asi primárně určeno pro takové malochy).
Na dnešní dobu je tam občas dost násilí a některé Pipiny kousky jsem dětem vysvětlovala horko těžko. Ale i tak se bavíme všichni a určitě se k ní budeme vracet i později.
Kam ses schoval, tučňáčku?
Sam Taplin
Zábavná knížka pro nejmenší. Okýnka skrz stránky pomáhají hledat malého tučňáka a seznamují přitom dítě s obyvateli zasněžené krajiny. Ilustrace hezké, text nijak objevný, ale vhodný. Stránky dost pevné.
K čemu je nočník?
Katie Daynes
Jedna z lepších knih o nočníku pro děti.
Obrázky jsou veselé, příjemné, přes celou stránku. Otevíracích okének je tam více než dost. Text je přiměřeně krátký, srozumitelný a dokonce i vtipný. Jen asi na dvou místech mi ta plynulost nějak nepasovala, ale nic zásadního.
Popletené barvy
Štěpánka Sekaninová
Příběh zajímavý, obrázky krásné, vysunovací prvky fajn (i když někdy jdou ztuha). Dětem se knížka líbí. Já mám trochu problém s plynulostí textu a podivným překladem. Některé části mi fakt nejdou přes pusu.
Andělské pohádky na dobrou noc
Karen Wallace
Dětem se tyto pohádky líbí (4,5 a 2 roky), mně jako rodiči většinou také.
Jedotlivé příběhy jsou krátké, ze života i fantazijní. Andělé do nich nejsou nijak násilně protlačeni. Pokud někdo tento náhled nesdílí, klidně může číst i bez tohoto prvku a nechat to prostě jen na náhodě/zvláštnosti.
Pár příběhů mi přijde nedotažených do konce, ale děti si nestěžovaly. Stučná poselství, která každý příběh ukončují, využíváme dle potřeby.
Líbí se mi i "teoretická" část, kde se vysvětluje práce s vizulaizacemi a důležitost příběhů v životě dítěte.
Ilustrace je vždy jedna velká před pohádkou, pak jen nějaké drobné ozdoby okolo textu. Obrázky jsou hezké, ale ocenila bych jiné uspořádání.
Příběhy o Prasátku Peppě
Neville Astley
U dětí velmi oblíbená knížka (4,5 a 2 roky). Čtyřti příběhy věrně kopírují televizní verzi. Obrázky jsou přes celou stránku, barevné a typické pro Peppu.
Text se dobře čte, je přiměřeně krátký, ale nic podstatného nevynechává.
Třídění odpadu vůbec nevnímáme jako problém. Prostě jsme si to s dětmi vyvsvětlili.
Les
Elsa Fouquier
Krásná kniha o lese, která jde o kousek dál, než ostatní. Obrázky jsou krásné, okýnek a aktivních prvků je dostatek, informace jsou fakticky správně (strakapoud je doopravdy strakapoud). Seznámí děti s částmi stromu, zvířaty v lese, lesními plody a na jedné dvoustránce představí i džungli (malpa, motýl Morpho, papoušek, pralesnička, orchidej). Text krátký, přiměřený.
Slzy raného dětství
Aletha Solter
Kniha slibuje nový náhled na pláč a záchvaty vzteku (které jsou přirozenou a často jedinou možnou reakci dítěte na nějaký stres). Autorka popisuje nedorozumění ve společnosti o významu a podstatě dětského pláče. Zdůrazňuje potřebu rodiče zpracovat svá vlastní traumata a zkušenosti, aby nebyly předávány na další generaci.
Největší přínos vnímám v přístupu k pláči jako k regulačnímu mechanismu. Miminka prostě pláčou, rodiče by měli být s nimi a poskytnout jim bezpečné prostředí pro jejich pláč.
Co se mi líbilo:
+ Řádně ozdrojováno
+ Pláč má svůj důvod a není dobré jej brzdit a snažit se ho utišit
+ mluví o různých stresových situacích pro miminka o porodním traumatu o nenaplněných potřebách (především fyzického kontaktu), přílišné stimulaci podněty, vývojové frustraci, fyziologii bolesti a strachu
+ nikdy nenechávat plačící miminko samotné
+ Podporuje kojení, nošení v šátku, společné spaní
+ Úkolem pečovatele není pláč zastavit a ochránit dítě před veškerými těžkostmi a frustrace mi, ale spíše ukázat dětem, jak se s pocity vypořádat.
Jako největší problém vnímám špatné a zavádějící informace o kojení. Přestože prohlašuje, že kojení podporuje, následování jejího přístupu povede dost pravděpodobně k tomu, že „dojde mléko“, „dítě se samo odstaví před 1 rokem“, apod. Vůbec neřeší kojení jako potřebu pití. Očividně si není vědoma významu nenutritivního sání (pro dítě i pro matku), nebere v potaz přirozenost kojení jako uklidňujícího prostředku ani nezmiňuje výzkumy o těchto bodech.
Co se mi nelíbilo:
- občas mi některé body ve shrnutí nebo tabulce nedávaly smysl (špatná formulace nebo překlad?)
- některé příklady mi zní hodně uměle a trochu ezo
- jak vypadá chaotický a neorganizovaný pláč a jak pláč intenzivní a soustředěný?
- jak rodič pozná, že dítě nemá hlad nebo žízeň?
- nutí dítě se na rodiče dívat
- kapitola co dělat když miminko pláče vlastně nic moc neříká - držet v náručí, hladit, ujistit ho o své přítomnosti
- tvrdí, že děti od 6 měsíců už by mělo spát celou noc
- neřeší situaci, kdy dítě se večer kojí a usne u toho. Je to kontrolní mechanismus nebo ne? Mělo by se vzbudit odpojením, nechat brečet?
- tvrdí, že když se dítě ubrečí ke spánku je to dobře
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. 4 za důležité téma, 3 za to mrvení kojení.
Tajná kniha rodičovských triků
Ute Glaser
Knížka, která se na první pohled tváří jako jedna z respektujících a kontaktních příruček. Slibuje tipy a zkušenosti na usnadnění společného života s dětmi, ne jen strohé vědecké poznatky. Autorka upozorňuje na problematiku nukleárních rodin bez pomoci předchozích generací a zdůrazňuje, že si každý má vybrat to, co mu bude vyhovovat a fungovat.
Hned na začátku je uvedeno několik pravidel, jak pozitivně ovlivnit komunikaci s dětmi - vynechat zápory, využívat oční kontakt, být upřímný, ohlašovat činy a nemanipulovat dítětem jako věcí, nenálepkovat, vysvětlovat. Následuje část k důslednosti a o tom, jak je důležité dodržovat, co se řekne (sliby i výhrůžky).
Co se mi líbilo:
+ jednotlivé rady jsou krátké, přehledné i s příklady
+ uznávání emocí
+ důraz na trávení spolu kvalitního čas (včetně návodu jak na to)
+ nerušit děti u hry
+ zvonkohra jako svolávací zařízení
+ dovolit dítěti ať si sami určí velikost porce, nenutit ho do jídla, stačí ochutnat
+ spousta her a aktivit na cesty i doma (i když nic extra objeveného)
Autorka používá hodně manipulaci. Má velmi vyhraněný názor na spaní (preferuje samostatné spaní, plyšáky v posteli, v noci nemazlit dítě a nemluvit na něj, prohlašuje, že dítě potřebuje rodiče jako ochranu proti samotě, ale zároveň má být rodič na dítě nepříjemný a ignorovat ho, pokud přijde v noci za ním do obýváku) a všechno řeší režimem. Rodiče často nahrazuje věcmi, hlavně plyšáky.
Co se mi nelíbilo:
- nucení do omluvy
- příkazy a zákazy (jak přesně si představuje "přísně zakázat nadávky"?)
- tresty
- manipulace
- rady jak odcházet od dítěte v emocích nebo ho posílat pryč
- dodržovat minimálně 5 hodin mezi jídly
- tvrzení, že děti si neosvojí slušně chování a je potřeba je k tomu s námahou vytrénovat
- trochu mě mátly různobarevné nadpisy, které naznačovaly nějaké tematické celky, ale nepřišla jsem na to jaké
- o kočárku mluví skoro jako o speciálním vynálezu, ve kterém si dítě může dokonce zdřímnout . A prý je super nápad s sebou na výlet táhnout skládací kočárek (kromě batohů a všeho ostatního).
- hojně využívá odměny, převážně v podobě sladkostí
- na můj vkus hodně odkládá dítě (v roce klidně dvě noci u babičky, ale dva týdny by prý už bylo moc dlouho)
- tvrzení že školkové dítě má cit pro peníze
Devět tet jde na výlet
Daniela Fischerová
Super knížka. Jedná chytlavá básnička, kterou jsme s dětma uměli hned po pár přečteních. Obrázky krásné, básnička vtipná.
Minipohádky: Locika
Dan Taylor
Ilustrace krásné, knížka je bytelná. Pohyblivých prvků je málo, i když jsou celkem chytře udělané. Největší mínus je příběh - je tak krátký, že nedává vůbec smysl. Je tam jakási snaha o veršování, která ale vychází zcela naprázdno.
Ve sněhu - Velké objevy pro malé objevitele
Anne-Kathrin Behl
Moc hezká pohyblivá knížka. Ilustrace jsou krásné, velmi oceňuji hodně hýbacích prvků (na každé dvoustraně jsou dva). Zmiňovaná zvířátka nejsou z těch nejběžnějších, což mi ale vůbec nevadí (berneška, hranostaj).
Jediný problém mám s textem. Vůbec se to nerýmuje, i když se asi snažili. Tím pádem se to dost blbě čte.
Dobrodružství se zvířátky
Kerstin Schoene
Krásná kniha o zvířatech pro nejmenší děti. Rozkládací stránky jsou zase trochu jiný princip, než na jaký jsem zvyklá z ostatních pohyblivých knížek. Ale je to fakt super. Stránky jsou tvrdé a rozevírání jde snadno.
Text je krátký, dobře se čte. Po rozevření se občas obejví nějaká blbost/vtip. Některé informace nejsou biologicky správné, ale dá se jim to odpustit, protože ilustrace jsou opravdu hezké.
