Turmee
komentáře u knih
Peppa Pig - Příběhy o prasátku Peppě
kolektiv autorů
Další čtyři příběhy i Peppě. Velké ilustrace přes celé dvojstrany, krátký text. Dobře se to čte a děti ji milují (4 a 2 roky).
Flandil ve školce
Barbora Hamblin
Úžasná kniha s laskavým přístupem. Malý šneček Flandil se potkává s nejrůznějšími problémy, které mohou ve školce nastat. Pro radu přichází nejčastěji za maminkou, která mu pomáhá situaci pochopit a nalézt možná řešení.
Tatínek zmiňován moc často není, stejně tak škoda, že se nedozvíme více o jejich rodinném fungování. Ale chápu, že je to zaměřeno konkrétně na školkové téma. Celkově je příběh zaměřen respektujícím a kontaktním směrem.
Kapitoly jsou krátké a moc dobře se čtou. Ilustrace sympatické, já bych jich ocenila o něco více.
Tlapková patrola: Pohádkové usínání s tlapkami
kolektiv autorů
Podle mě jedna z lepších verzí Tlapkové knihy. Celkem 6+1 příběhů, krásné velké animace (nejsou rozmazané jako v jiných knihách), text celkem věrně kopíruje jednotlivé pohádky. Což občas vyústí v podivný slovosled a časté opakování slov. Dá se to ale zvládnout (z pohledu dospělého), děti jsou nadšené.
Nejvíc mě štvala "Kočkostrofická četa" :D.
Botičky emošky
Ladislava Whitcroft
O kus jiná (za mě lepší) verze Kvídových příběhů. Díl Veselá chapadla byl spíše pro menší děti, hodně ilustrovaný, příběh nic moc.
Botičky emošky jsou úplně jinde. Jednotlivé kapitoly se věnují různým emocím, se kterými se Kvído postupně seznámí a učí se s nimi pracovat. Ukáže nám, že všechny emoce jsou v pořádku a představí nám způsoby, jak je bezpečně vyjádřit.
Na konci každé kapitoly je několik otázek k příběhu i k hlubšímu zamyšlení.
Veselá chapadla
Ladislava Whitcroft
Krátký příběh o chobotničákovi, který má jen šest chapadel a vydá se z moře na souš. Tam najde lidskou rodinu, se kterou se seznámí a začne s nimi bydlet.
Stránky jsou tvrdé, obrízky hezké. Příběh je milý, i když nedává moc smysl. Čte se to dobře.
Peppa a mašinka
Neville Astley
Jedno z mnoha Peppiných dobrodružství. Tentorkát jede s kamarády vláčkem na výlet. Stránky jsou tvrdé, obrázky barevné a přes celou stránku. Starší děti mohou trénovat počítání na vagoncích ve spodní části knížky.
Příběh je krátký a snadný, text se dobře čte.
Kocourkův den
Radek Malý
Roztomilá knížka pro malé prcky (2+). Ilustrace jsou originální a kouzelné, příběh snadný, věty krátké a srozumitelné. Za každou "kapitolou" následuje nějaká otázka pro posluchače, která navádí k dalšímu rozhovoru nebo navrhuje nějakou činnost.
Peppa ve vesmíru
Neville Astley
Další z Peppiných příběhů, které malí fanoušci ocení. Obrázky jsou přes celou stranu, textu je tak akorát. Některé věty mi přijdou příliš dlouhé a některá slova/koncepty ne příliš vhodně popsány (antigravitační popruhy).
Mezi hvězdami
Cathy Hopkins
Většina děje je prozrazena v popisku. A závěr si není těžké domyslet.
Čte se to dobře, postavy se chovají na svůj věk přiměřeně, některé dialogy zní uměle, ale dá se to.
Takový jednoduchý pubertální román bez větší zápletky nebo hloubky.
Děti a pět jazyků lásky
Gary Chapman
Velmi záleží, jestli tuto knihu čtete jako první ze série Pěti jazyků lásky, nebo jestli již o tématu něco víte.
Pokud je to první setkání s tímto přístupem, určtě bude obsah knihy velmi užitečný. Autoři představují pět různých způsobů, jak vyjadřovat dětem lásku. Upozoňují na to, že je důležité, jestli se děti cítí milované (ať už se snažíme jakkoli). Každý jazyk lásky je podrobně vysvětlen, uvedeny příklady z praxe a nápady pro rodiče, jak daný jazyk používat.
Samozřejmě všechny uvedené příběhy mají happyend, protože správný jazyk lásky všechno spasí.
Nicméně tématu je věnována jen polovina knihy a to ještě s hustou omáčkou a častým opakováním se.
Druhá část knihy se věnuje kázni, učení, hněvu, samoživitelům a manželům. Osobně si myslím, že do výchovných témat už autoři zabředávat neměli. Rozhodně nejde o respektující a kontaktní přístup. Vše je jen velmi povrchně nakousnuto a rady a řešení se stále opakují.
Pokud čtenář zná Pět jazyků lásky, tady se toho moc nového nedozví. Omáčka, opakování se a zase omáčka.
Ve školce: Chováš se k ostatním ohleduplně?
Radka Píro
Kniha pro děti o tom, jak se chovat ve školce.
Moc se mi líbí formát, kdy je nejdřív ukázáno jak to NEdělat a po odklopení stránky se ukáže vhodnější varianta chování i s nějakým tím textem. Ilustrace jsou hezké, knížka útlá.
Doporučený věk je od 4 let, nicméně text tomu naprosto neodpovídá. Vypadá to, jakoby to čtyřleté dítě překládalo. Dlouhá souvětí, podivná slovní spojení a občas i pro mě zvláštní myšlenky (svět se poznává až ve školce, učitelka může dítě ignorovat...).
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Dnes (2024) snad už všem známá kniha i s jejími principy. Každému asi musí být jasné, že vnímání lásky a její projevování je individuální.
Autor představuje 5 základních přístupů k lásce a v podstatě i k životu. Teorii dokládá příklad s praxe, přičemž všechny (překvapivě) končí happy endem. Včetně Anny, která žije v toxickému vztahu, ale rozhodne se ho zachránit na základě víry v Boha.
Křesťanství se nenápadně prolíná celou knihou, a přestože mě nijak extra nerušilo, obešlo by se to i bez toho. Ostatně...vynechat by se dala velká spousta omáčky. Autor se často opakuje , zdroje některých tvrzení uvedeny nejsou.
Přesto je kniha čtivá a přehledná.
Osobně bych ocenila ještě nějaký test na určení jatka lásky, protože třeba kontaktně ten můj se mi stále rozklíčovat nedaří.
Dar volby
Edith Eva Eger
Zajímavá kniha, která určitě přinese některým lidem užitek v cestě za štěstím.
Autorka se vyjadřuje stručně a jasně, bez omáčky a okecávání (alespoň v první půlce knihy, ve druhé už se trochu opakuje). Jednotlivé principy doplňuje příklady z praxe a vlastní zkušenosti. Povzbuzuje k bezpodmínečné lásce a laskavosti k sobě samému. Líbí se mi, že klade důraz na to odlišit pocity a myšlenky a uvádí pár základních tipů jak mluvit (neříkat "nemůžu").
Přes veškerý respekt k autorčině životnímu příběhu, je jesnou zmnoha terapeutů, které mám ve škatulce"Já jsem vymyslela naprosto nový přístup, je jediný správný a ostatní nejsou dost dobré." Text neobsahuje žádné zdroje předložených tvrzení.
Celkově jde spíše o filosofické úvahy než o praktické návody. Rady jsou typu: Odpusťte, věřte, přestaňte, začněte, rozhodněte se důvěřovat...což teda nepokládám za příliš užitečné.
Tlapková patrola - Od pohádky k pohádce
kolektiv autorů
Dětem se knížka líbí, obsahuje přepis tří seriálových příběhů.
Jako dospělý milovník literatury pláču. Text vypadá, jako by ho překládal žák páté třídy. Šílený slovosled, volba slov i sloh jako takový. Opravdu jde o hrubý, zjednodušený a občas nedostatečný přepis seriálu.
Obrázky jsou pěkné, malované.
Svobodná hra
Petr Daniš
Originální téma a skvělé zpracování. O hře, jejím významu a důležitosti se u nás moc nemluví ani v respektujících a kontaktních kruzích. Děti často neví, jak se zabavit bez animačního programu, který rodiče ve snaze o Montessori/Waldorf/whatev neustále předhazují. A učitelé by tohle měli dostat jako povinnou četbu stoprocentně.
Velmi mě zaujaly teoretické části, které se věnují historii a "vývoji" hry u různých kultur a napříč všemi možnými světovými událostmi. Autoři zmiňují i hru u zvířat, řeší samotnou definici hry a její podoby. Předkládají i otázku herní deprivace v dnešní digitální době, kdy se o děti neustále bojíme a povolíme jim máloco. Samozřejmě je pořád potřeba myslet na individualitu dětí a jejich odlišné potřeby, tak jak jsem zvyklí z respektující výchovy.
Poslední část nabízí spoustu "nápověd" a inspirací ke hrám. Většina z nich vyžaduje volný prostor, víceméně čistou přírodu a zkušené děti. Nicméně věřím, že si zde vybere opravdu každý a dokáže načerpat potřebné informace.
Moc se mi líbí formát knihy, která je sice těžká a neskladná (takže na výlet si ji nevezmete), ale obsahuje spoustu fotek, osobních příběhů a citátů. Text je čtivý, poutavý a přehledný. Všechny podstatné věci jsou řádně ozdrojovány (i když osobně preferuji poznámky pod čarou namísto seznamu na konci knihy).
Bezpodmínečné rodičovství
Alfie Kohn
"Moderní" kniha o výchově a přístupu k dětem. V originále vydána už v roce 2005, přičemž v té době šlo nejspíš o dost novátorský text. Dnes (2023, vydáno v češtině 2019) se už o nic extrémního nejedná a na trhu najdeme mnoho vhodnějších knih (čtivějších, praktičtějších, přehlednějších). Autor slibuje nový pohled na kázeň, vztahy a praktické alternativy.
Hlavní myšlenkou knihy je v podstatě respektující přístup k dětem. Jde o to ctít děti jako lidi, stejně jako to děláme u dospělých. Autor poukazuje na celospolečenské nastavení PROTI dětem, které by měly být "poslušné" (= tiché, neotravujicí dospělé). Přičemž sami jako rodiče opakujeme ty vzorce výchovy, které na nás používali naši rodiče. Ať už vědomě, nebo nevědomě.
Většina knihy se věnuje teoretické rozpravě o podmíněnosti lásky/pozornosti. Je ukázáno (a řádně ozdrojováno a vysvětleno), že odměny a pochvaly nevedou k vyšší úspěšnosti; že tresty nefungují a proč; že podmíněné rodičovství je nezdravé a neefektivní.
Ke konci je vypsáno 13 zásad bezpodmínečneho rodičovství.
Co si z knihy odnést:
+ Ignorování dítěte je trest v podobě odpírání lásky
+ Často máme na děti nerealistické nároky
+ Zkusit přehodnotit nutnost a oprávněnost rodičovských požadavků
+ Povzbudit lze bez hodnocení
+ Zkusit pobízet děti k zájmu o druhé (Jak se asi cítí/bude cítit, když udělám tohle.)
Na můj vkus je ale kniha málo praktická. Hodně prostoru je věnováno teoretické debatě, text je hutný a často se opakuje (skoro žádné odstavce, odrážky). Zdroje a poznámky jsou vypsány až na samém konci, navíc pro každou kapitolu zvlášť, což je pro mě náročnější na sledování, než kdyby byly na stránce pod čarou.
Odkazy na stránky a kapitoly občas nesedí.
Autor vůbec neřeší co dělat, když sice situaci chápeme z pohledu dítěte, a víme proč se vzteká, ale nemůžeme s tím nic dělat nebo nechceme. Odmítá hranice ale nijak dál to nerozvádí. Nebere v potaz respekt k rodiči a jeho potřebám.
Přirozené důsledky řadí k trestům a odsuzuje je (podle popisu v knize je buď vůbec nepochopil nebo ke schválně prezentuje nesprávně). Také tvrdí, že by rodiče měli učitele zásobovat zdroji a literaturou na téma výchovy.
Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat
Jiří Halda
Od knihy jsem čekala něco naprosto jiného - očekávala jsem maličkosti, na které bychom neměli jako rodiče zapomínat. Místo toho se kniha snaží pokrýt všechny výchovné problémy a nadiktovat rodiči správný postup řešení.
První část řešeí všechny možné otázky okolo dítěte od těhotenství, porodu a bondingu, přes kojení a důležitost a´vazby dítěte na matku až po pubertu a osamostňování se.
Autor sice v podstatě popisuje myšlenky respektující a kontaktní výchovy, ale jeho způsob mi přijde nevhodný. Samotný jazyk je velmi stručný, bez metafr a příkras, občas velmi zjednodušený.
Co se mi líbilo:
+ zůstat emočně neutrální při záchvatu dítěte
+ školka je společensky tolerovaná pohodlnost a výhoda pro dospělé, v zájmu dítěte to ale není
+ zdůraznění nebezpečí střídavé péče
+ v noci se dítě nevychovává
+ proti násilí na dětech
+ příklady rituálů na začátku puberty
+ vazba s mámou je vrozená, s otcem získaná
+ rodiče by měli využívat svou mentální převahu, ne fyzickou
+ koncept dospělého dítěte
+ vztah k sourozenci (je důležité se prát a není nutné se dělit o své věci)
+ strach není respekt
+ není nutné davat všem stejně, ale všem tolik, kolik potřebují
Naprosto schází jakékoli odkazy na odborné zdroje, ze kterých myšlenky prý vycházejí. Některá tvrzení mi přijdou extrémní a zkratkovitá (např prohlášení, že pokud matka nemá systém v domácích pracech, tak z dítěte vyroste nevzdělný jedinec bez vůle).
Autor obecně není moc podporující. Vyjmenovává, co všechno je špatně a co nedělat, ale návodů, jak sitace řešit je v knize pomálu (rady tipu Naučte děti neplýtvat, Otec musí být skutečnou autoritou, Děti mají chapat rozdíl mezi chutí a hladem...). Docela pochybuji, že má autor nějaké vlastní děti. Nebo že nějaké dítě viděl (prý stačí jednou, max dvakrát, něco vysvětlit a dítě pochopí a nebude to už opakovat). Celkově se text často opakuje.
S čím nesouhlasím:
- neobejmout dítě v afektu, dokud se samo neuklidní (jak se má asi uklidnit?)
- odsuzuje rodiče, pokud si přejí nějaké pohlaví
- nevěří v gender a tvrdí že orientaci si můžeme rozumově zvolit
- vůbec nebere v potaz, že někdy nemusí povaha dítěte pasovt s povahou rodiče
- naivně se ptá, proč děti nechodí více ven - není o tom snad už dost informací?
- rozlišuje dívčí a chlapecké aktivity, ale nijak nespcifikuje, které to jsou a jak se odlišují, přičemž nesprávně zvolená aktivita dítě prý velmi do budoucna poznamená
Knih s podobným obsahem je dnes na trhu už dostatek a většina z nich je psána lépe, přehledněji a čitelněji.
Tajemství přirozené výchovy: Co nás tradiční kultury učí o výchově šťastných dětí
Michaeleen Doucleff
Knížka slibuje porozmět univerzálnímu přístupu k výchově. Předkládá názor, že "moderní" výchova v euroamerické společnosti je divná a špatná a z toho důvodu je lepší inspirovat se u "tradičních" kultur (Inuité, Mayové, Hadzabové).
Řekla bych, že základní myšlenky jsou v souladu s respektující a kontaktní moderní výchovou. Největším problémem je ale srovnávání naprosto odlišných systémů života - nukleární rodiny vs komunity, vesnice vs byt, lovení ryb vs práce na PC apod.
Text je řádně ozdrojován, tón knihy je většinou milý a podporující (autorka se snaží ukázat, že většinu chyb sama dělala). Pokud vás zajímá sonda do života jiných národů, je kniha skvělá. Pokud chcete tipy a návody na výchovu, stačí si přečíst shrnutí na konci každé kapitoly.
Autorka zmiňuje i izolovanost a osamělost v mateřství, nedostatek sociální podpory a přehnaná očekávání bez předchozích praktických zkušeností s dětmi a výchovou. Na začátku také tvrdí, že věda nám nedokáže poskytnout řešení na výchovné situace. Sama se ale na výzkum odvolává velmi často.
Zaujalo mě popisování rozdílu mezi nezávilostí a autonomií. Hodně zajímavý mi přijde experiment tří pokynů za hodinu (i když se u nás doma ukázal jako naprosto nereálný - děti 1 a 4 roky). K zamyšlní mě přivedl i koncept allorodičovství, který se mi zdá v opozici s teorií bezpečé vazby na jednu klíčovou osobu.
Co se mi líbilo:
+ rodiče nejsou animátoři, děti se mohou přidat k běžnému životu (dělejte s dětmi všechny činnosti, odpočívejte, když děti spí)
+ nechte děti nudit se
+ nevyžadujte po dětech samostatnost a pomozte jim, když o to požádají - očekáváme toho od děřá moc (když nejsou schopny toho, co po nich chceme, nazýváme to zlobení)
+ když na děti křičíme, přestanou poslouchat, co říkáme
+ i my můžeme dětem jít na nervy
+ dětem příliš často říkáme, co mají dělat, co mají říkat, jak se mají cítit
+ křik na děti je nedůstojný
+ nechválit, netrestat
Ve všech třech kulturách autorka popisuje jev, kdy je povinností starších dětí starat se o mladší sourzence. Osobně mi to moc nesedí - děti byly volbou rodičů, tak proš by za ně měly mít zodpovědnost jiné děti, které do toho neměly co mluvit? Nicméně učení dětí od sebe navzájem ve věkově smíšené skupině je nepochybně přínosné.
Text na můj vkus obsahuje příliš omáčky a hodně často se opakuje. Taky v knize nacházím velké množství paradoxů a oslích můstků (autorka je proti trestům ale klidně věci zakazuje). Kapitoly obsahují příliš mnoho struktury - odrážky, body, rámečky a vsuvky - pro mě nepřehledné. Často mi chybí reálné dořešení situací. Většina ukázkových dětí poslechne napoprvé nebo na podruhé. Co kdyby ale někdo opravdu nechtěl vstávat? Naprosto schází i nejčastější konfliktní situace (čištění zubů, jídlo, školka).
S čím nesouhlasím:
- ignorace jako řešení nevhodného chování
- vyhazování hraček
- nereálnost situací (úplně vidím tříleté dítě, jak vedle mě dvě hodiny sedí, když pracuji na PC)
- fenomém "Velký kluk/Velká holka"
- odsuzování dětských aktivit (byt by měl být bez hraček, bez dětských knih, aktivity by se měly řídit dospělými)
Myslím, že by bylo zajímavé podívat se na výchovné styly v Japonsku/Číně/Slovanských národech.
Tlapková patrola - Dobrou noc, tlapky!
kolektiv autorů
Milovníci patroly si tyto příběhy určitě užijí. Jednotlivé pohádky mají cca 10 minut, jsou doplněné o mnoho krásných a velkých ilustrací. Text je v podstatě přepisem seriálu, což občas působí těžkopádně, ale zkušený rodič si s tím poradí a syn (4 roky) rozhodně nemá problém s pochopením.
V příbězích je pár chyb/odchylek, ale to se dá snadno napravit :)
Polární pohádka
Daniela Krolupperová
Milý příběh pro menší děti, který zaujme i starší čtenáře. Krátké kapitoly, které na sebe navazují, ale jdou číst i samostatně. Krásné ilustrace a dost velká písmenka. Skvělá knížka na zimní čas.
