Smečka
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537435/bmid_smecka-662fe1294e27a.jpg
4
86
86
Horor si stále nese stigma jednotvárnosti a braku. Ve skutečnosti je jako malířská paleta s mnoha barvami a odstíny. Antologie Smečka má ambici tuto škálu vykreslit. Od romaneta přes bizarro, duchařskou historku, temnou fantasy nebo třeba body horor. Jiří Sivok nahnal autory publikující v nakladatelství Golden Dog do jednoho kotce a jako téma pro napsání povídek zvolil Psy. Na stránkách naleznete řadu zvučných jmen, která už od založení Golden Dogu přesvědčila čtenářskou obec, ať už knihou, povídkou či básní, že patří k tomu nejlepšímu, co česká hororová literatura nabízí. Antologii navíc doplňuje povídka od speciálního hosta a trojnásobného držitele Bram Stoker Award Morta Castlea. Smečka už se blíží. Už vám dýchá na krk. Kdo si pro vás připravil povídky? Tereza Kadečková Petr Boček Nelly Černohorská Ondřej Kocáb Ludmila Svozilová Miroslav Pech Karin Novotná Jiří Sivok a Martin Štefko Kateřina Malec Houfková Tomáš Marton Madla Pospíšilová Karasová Michal Březina Veronika Fiedlerová Lukáš Varečka a Přemysl Krejčík a jako vážený host Mort Castle!... celý text
Přidat komentář
"Afi, afi," volal a mimoděk jazykem obtáhl ještě dosud naběhlou horní dáseň, v níž mu chyběly dva zuby. Vyrazil mu je táta před několika dny, když k němu zase zavítal na návštěvu. Ležely na zemi, odraz netečně zářícího slunce na nich vykresloval odlesky ve všech barvách duhy a kapky krve se v tom svitu leskly jako malé rubíny...
Smečku jsem neměla v plánu kupovat. Znáš to - doma tři řiťky nepřečtěných knížek, na TBR listu další bambiliony titulů. Jenže pak jsem viděla, že Goldendog vydá perlu, v níž se mihnou jména jako Tereza Kadečková, Madla Pospíšilová, Karin Novotná, Martin Štefko, Ludmila Svozilova, Veronika Fiedlerová a spousta dalších jmen. Kdo to celé spunktoval? Jiří Sivok, to je on! Ukažme si na toho blázna co oslovil tolik rozdílných lidí, aby napsali povídku do jedné knihy. A víš co? Ono to kurva funguje!
Smečka je tak knižní formou švédského stolu. Vezmeš talíř a můžeš začít odkudkoliv. Hromada hororu, špetka dekadence, hrst emocí, naběračka plná tajemna, lžíce bizardností. Jako dezert si můžeš zvolit potoky krve, hrsti plné střev a jsi-li plný, s sebou domů si nech zabalit vyrvané končetiny z kloubů, či kýbl mletého masa, na původ se radši neptej!
Patnáct povídek, v nichž ústředním motivem je pes. Že by si byla dílka podobná? Tak to ani náhodou. U některých jsem kroutila očima neuvěřitelností, jiné mě znechutily, pár mě jich vyloženě nasralo. Protože může spadnout autobus plnej Peruánců ze srázu a se mnou to nehne, ale jak někdo sáhne na štěňátko, tak to se neznám! Karma zde sice úřaduje, ale jaksi pokřiveně a šťastné konce autoři jistě chtěli napsat, jen na to dozajista zapomněli. Takže po dočtení zůstává pocit frustrace, nespravedlnosti, hořké pachuti bezpráví na zvířatech i dětech.
Některé povídky byly skvělé, jiné průměrné a pár mě jich úplně neoslovilo. Slovy Foresta Gumpa - hororová antologie je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, kterou povídku si vybereš... Takže za cenu jedné knihy tu máme patnáct různých děl a jestli doteď nikdo nepochopil, zda a jak moc se mi Smečka líbila, tak marš rovnou pro tři výtisky! Hodnotím 4,5/5*.
Jedna taková neknižní zajímavost. Byla jsem na křtu knihy a byla nadšená. Celý ten koncept spojit tolik šílených lidiček, nadšených do psaní šílených věciček, to si zaslouží obdiv! Moc přeji GoldenDogu úspěch i v příštích letech, protože jen díky tomuto nakladatelství jsem objevila kouzlo českého hororu a zjistila, že horor píšou i jiní lidé, než King .
Zajímavá sbírka povídek na jedno téma. Čoklíci. I přes jednotné téma jde o povídky hodně odlišné ať už provedením, nebo uchopením zadání vůbec. Valná většina je zábavná, nechybí ovšem ani lehce nechutné či úchylné. Oboje k hororu samozřejmě patří.
Nejvíce zaujalo - Na konec cesty, Kříženec, Případ Čertovy rokle. Nejúchylnější a těžce čtenou pro mě byl Afík.
O tomhle bylo slyšet tak, až to už někomu mohlo začít lézt na nervy. Ale cesty propagace a reklamy jsou nevyzpytatelné. Normálně bych to asi nechal na později, ale… chápeme se. V rámci nakladatelství autorsky až reprezentativní záležitost. Kniha mnoha pozitiv, minima negativ. Za největší, nejpotěšující a nejuspokojivější pozitivum považuji její pestrost. Horror má mnoho tváří a tahle antologie nastavuje hned několik z nich. Opravdu, od až drsně nechutných věcí, po dojímavé mysteriózní věci. Jak už to tak u antologií bývá, některé povídky zaujmou více, než jiné, ale i ta (obsahově) nejslabší povídka tady je formálně dobře napsaná. Dvě povídky mě dokonce mile překvapily, rád jsem si konečně přečetl nějaký (a dobrý) horror od Terezy Kadečkové a poměrně vážný horror od věčného vtipkaře Michala Březiny. Nejvíc mě zaujaly povídky KŘÍŽENEC, AFÍK, PANOPTIKUM DOKTORA MARROWA, BENÁTSKÝ MOR, HERMANITO A BO, PŘÍPAD ČERTOVY ROKLE a V ŠERU SVÍTÁNÍ. I ty ostatní však jsou fajn. Dalším pozitivem je zpracování autorských medailonků. Fakt skvělý nápad. Obecně celé zpracování knihy je potěšující. Mizivým a bezvýznamným negativem je lesklá obálka. Při tmavém motivu se až moc leskne a odráží světlo. Hodila by se spíše na světlejší motiv. Ale na to sere Goro bílý pes…
Už dlouho jsem nebyla takhle překvapená! Tato kniha totálně rozbourala mé předsudky, co se hororu týká. Protože jsem očekávala strach a znechucení. Dostala jsem napětí, rozzuřila jsem se doběla a plakala, několikrát. Téměř každá povídka vyvolala velmi silné emoce a já jsem ráda, že jsem se odvážila po knize sáhnout. Vyzdvihla, abych povídku Afík, u ní jsem měla chuť řvát vzteky a zároveň jsem brečela nejvíc. Autorka jde na dřeň pocitů a ještě dál a nikdy jsem neměla takovou chuť obejmout fiktivní postavu jako zde. Rozhodně můžu doporučit všem, co tento žánr běžně nečtou, garantuji vám, že kniha ve vás dlouho zůstane.
Smečka je zbierka, v ktorej na nás čaká 15 poviedok od českých autorov a jedného zahraničného hosťa. Bola som na ňu veľmi zvedavá, pretože od viacerých z nich som už niečo čítala a kniha ma málokedy sklamala.
Poviedky sú naozaj rôznorodé, originálne a ústredným motívom každej je pes. Niekedy zohráva hlavnú úlohu, niekedy vedľajšiu. Nemám rada, keď sa v knihách ubližuje psom, ale tentokrát som vedela do čoho idem a našťastie sa to nedialo v každej. A niekedy sa vedeli psy aj pomstiť.
A to poriadne - čo ma tešilo najviac
Každá jedna poviedka má niečo do seba, no ak by som si mala vybrať tri, ktoré boli podľa mňa najlepšie, tak by to boli tieto:
"Azurit" od Karin Novotnej, fantasy poviedka, kde sa hlavná hrdinka dostane do iného sveta a tam stretáva zvláštneho modrého psa.
"Zpráva z Jirmanova" od Michal Březina, v ktorej ide o vyšetrovanie podivných zločinov.
"Pes se zlatými očima" od Tomáša Martona je poviedka, ktorá sa skončí úplne inak ako sa na začiatku mohlo zdať a radím ju tiež k tomu najlepšiemu.
Taktiež musím spomenúť poviedku "Psí život", ktorú spoločne napísali @martinstefko a Jiří Sivok. Tá sa točí okolo majiteľa jedného malého hororového vydavateľstva (to je dúfam posledný spoločný znak s autorom ), v ktorého koži by nechcel byť nikto. Je to absurdné, hororové a poriadne bizardné.
Celkovo túto hororovú zbierku hodnotím veľmi pozitívne a vidno, že si na nej v goldendogu dali záležať. Mimochodom každá jedna poviedka má aj svoju podarenú ilustráciu. Knihu si určite prečítajte, zahryzne sa do Vás ako smečka divokých psov a už Vás nepustí.
Hodnotila som na základe napísaných poviedok a nie na základe toho, že nemám rada príbehy, kde sa ubližuje psíkom.
Ještě než jsem vůbec tuto recenzi (čtenářský postřeh, komentář či jak tomu chcete říkat) začala psát, strhla se v mé mateřské FB skupině poměrně bouřlivá a obsáhlá diskuse, zda vůbec mohu o tomto žánru psát recenzi a pokud už ano, zda bych ji neměla označit jen jako komentář.
Proč to všechno? Inu, přiznala jsem se k tomu, že horor prakticky nevyhledávám. Přesto jsem chtěla tuto a právě tuto antologii vyzkoušet a přečíst si, co se v současnosti rozumí moderním hororem. Jak se někdo trefně vyjádřil ve zmíněné diskusi - vystoupila jsem pro tentokrát ze své komfortní zóny a Smečku přečetla.
Co o ní napsat? Jako člověk, jehož představa horroru uvízla kdesi mezi Psem baskervillským a Ptáky, jsem četla se zaujetím a zvědavostí. Je ovšem pravda, že jsem mnohdy měla co dělat, abych tu kterou povídku dočetla.
Patnáct povídek a každá úplně a dočista jiná. Všechny napsané zkušenou či přinejmenším zkušenější rukou. Horor ve všech svých podobách a úrovních - někdy děsivý, někdy černě humorný, někdy brutálně nechutný. To všechno je Smečka, antologie hororových povídek na téma PES.
Pojďme se podívat na jednotlivá dílka.
PANOPTIKUM DOKTORA MARROVA - Tereza Kadečková
Edinburgh kdesi v minulosti. Středověk? Snad. Není to důležité. Pouť, hadí ženy a cukrová vata. Ale také víly a podivné panoptikum. Colin a jeho ustaraná maminka. Má proč být ustaraná - Colin není zdravý chlapec. Když se jí nabídne možnost, jak syna snadno a rychle vyléčit, vynoří se otázka: jak daleko je matka schopná a ochotná zajít? Obětuje syna? Obětuje sebe? Nebo snad…?
Povídka s temnou erotikou, bizarními výjevy a neobvyklým závěrem. Z toho jsem byla poněkud paf a trochu rozladěná, nelze ale pochybovat o tom, že je působivý.
PŘÍCHOD VYVOLENÉHO - Petr Boček
Drsná, byť chvílemi mírně předvídatelná povídka na téma množíren (za což děkuji). Závěrečné zvíře (nechci spoilovat) mi tam poněkud nesedělo, jinak pointa správně překvapivá (ta předvídatelná tedy nebyla). Děj hodně drsný v okamžiku, kdy to nejméně čekáte. Takové to: No přece…to snad ne? A ono jo.
JÍZDA DUCHŮ - Nelly Černohorská
Příjemná krátká duchařinka, u které si čtenář vydechne.
LAJKA SE VRÁTILA - Ondřej Kocáb
Za mě až příliš drsné, zato v zajimavém prostředí a se zajímavou pointou. Doufám, že naznačená budoucnost ještě nepřijde tak brzo.
KŘÍŽENEC - Ludmila Svozilová
Tahle paní prostě umí. Děsivý příběh v duchu nejlepších tradic hororu se stupňující se hrůzou, strachem a krásně špatným koncem.
V ŠERU SVÍTÁNÍ - Miroslav Pech
Tahle povídka mi navozovala pocit jako u povídek Sheridana le Fanu a podobných klasiků. Příjemné čtení.
AZURIT - Karin Novotná
Tato povídka je v ostatních recenzích pravidelně vynášena. Přiznám se, že mně nesedla. Příliš mnoho motivů, modrý pes… nevím. Nějak jsem z toho nebyla moudrá.
PSÍ ŽIVOT - Jiří Sivok a Martin Štefko
Povídka bizarní a místy nechutná, ale plná úžasného zvráceného humoru, který zkrátka nelze neocenit. Jako bonus hlavní hrdina je majitelem hororového nakladatelství (jé, to je náhoda!) a můžeme tu najít některé méně radostné zážitky jednoho z autorů. To je ale jen bonbónek. Z povídky čiší na sto honů, že oba spoluautoři horor milují, znají a umějí. Skvělá.
NA KONEC CESTY - Kateřina Malec Houfková
O smutném závěru života. V mých očích povídka nejděsivější, protože reálná. Tak strašně reálná. Srdce se svíralo. Demence je ten nejstrašnější démon... Nad tou jsem si skoro poplakala.
PES SE ZLATÝMA OČIMA - Tomáš Marton
Hororu minimum, zaplaťpámbu. Oddychová, půvabná povídka, aby čtenáři ze všech těch nestvůr nehráblo.
AFÍK - Madla Pospíšilová Karasová
S přehledem nejbrutálnější povídka celé sbírky. Pro mě už moc. Týrané dítě - děkuji, ne. Po přečtení mi bylo špatně - což je pro hororovou povídku pravděpodobně pochvala, ale já už bych víc takových nesnesla. Pořád dumám nad tím, jak může autorka, růžovovlasá víla s andělským úsměvem, v sobě nosit právě takováto témata.
ZPRÁVA Z JIRMANOVA - Michal Březina
Tuhle povídku jsem si vychutnala. Jazykový a slovní humor, horůrku opravdu jen tak na dochucení. Paráda.
PŘÍPAD ČERTOVY ROKLE - Veronika Fiedlerová
Tajemno, démoni, zaříkávání a pointa, kterou pozorný čtenář začne asi ve dvou třetinách matně tušit, takže se cítí hrdě že na to přišel. Dobře napsaná povídka se vším, co v ní má být.
BENÁTSKÝ MOR - Lukáš Vavřečka a Přemysl Krejčík
Děj vyprávěný dvěma postavami - Karlem Gustavem a Giannou. Morový doktor v masce a plášti. Úkol, který má Gianna splnit. A není to jen pes, koho “dostala obyčejná honba za vlastnim potěšenim. Do této povídky jsem tak docela nepronikla.
HERMANITO A BO - Mort Castle
Na začátku krvavé jeviště psích zápasů, podivný pes Hermanito. Zkušeně napsaná povídka, kde je znát, že autor je nositelem (mimo jiné) Ceny Brama Stokera. Stylem mi hodně připomínala některá díla Stephena Kinga, přesto mě neohromila tolik, jak jsem čekala.
Shrnutí: Smečka je neobyčejným počinem na českém literárním trhu. Příznivec hororu jistě ocení její různorodost a kvalitu, pro nás ostatní zajímavá čtenářská zkušenost. Trochu mi tam chybělo víc takových těch klasických hororových atributů - tedy budování atmosféry strachu, neznámého děsu a pocitu nejasné hrozby. Přesto jsem přesvědčená, že pro milovníky hororu je to taková specialitka, kterou musí každý příznivec tohoto žánru mít ve své knihovně. Různorodost žánrů a zpracování z ní dělá opravdu poutavé čtení, kde si vlastně skoro každý - dokonce i já - může najít to, co mu nejvíc sedí.
Palec nahoru za úžasné ilustrace.
Haf!
Antologie umožňují setkání s autory, které čtenář více nebo méně zná, nebo nezná vůbec. Tahle smečka je složena z různorodých plemen a dohromady tvoří parádní knihu. Povídky, jejichž společným jmenovatelem je pes v mnoha podobách, jsou dílem strašidelné, dílem smutné, řeší lidské vztahy, bolesti a touhy a dokážou vyvolat neklidné spaní (že, Madlo?) nebo úsměv na tváři. Pejsci jsou tu opravdu různých ras - třeba mops, retrívr, čivava, labrador..., ale rovněž psi přízrační, démoničtí, pekelní. Je třeba zmínit i parádní obálku, ořízku s hřbitovním motivem a ilustrace Pavla Pavelky. Úplně top je ilustrace u povídky Michala Březiny Zpráva z Jirmanova, směju se ještě teď. Každopádně mohu tento zdařilý počin nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog jen a jen doporučit!
„Antologie se jménem Smečka, s povídkami o psech a navíc horor? To bude samý vlkodlak vyjící na měsíc a mordující po nocích své oběti,“ bude si zřejmě říkat nejeden čtenář zvažující čtení. A bude pěkně na omylu!
Smečka v sobě skrývá 15 povídek od 17 autorů, ve kterých hraje hlavní (i vedlejší) roli pes, ovšem pravý nefalšovaný vlkodlak tu není ani jeden. A se škatulkou horor bych taky byla na pozoru, protože hned v úvodních slovech editora Jirky Sivoka se dozvíte, že: „...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popiskem nedáte.“
Cílem antologie bylo ukázat rozmanitost hororu, pestrost a všechny barvy a odstíny tohoto žánru, který je stále tak trochu opomíjený. Přitom jak vám tato antologie ukáže, opravdu nemusí jít jen o litry krve nebo strašidelné baráky. Horor se tu prolíná a mísí například s tolik populární fantasy, některé povídky jsou spíše thrillerem a detektivkou s hororovými prvky. Najdete tu duchařinu a dokonce i ti, co mají rádi sci-fi si tu najdou to své. I kapku historického příběhu s příměsí strašidelna a tajemna. Ale nenechte se ošálit! Ta pravá hororová atmosféra s krví a brutalitou se tu taky najde.
Že by byl některý čtenář přece jen skeptický? Pojďme si přímo rozebrat povídky.
Co všechno je matka ochotná udělat pro zdraví svého dítěte? Panoptikum doktora Marrowa od Terezy Kadečkové napoví. Barvitě popsané prostředí kočovníků a kejklířů. Magii a nadpřirozeno Panoptika střídá Příchod vyvoleného od Petra Bočka. Zprvu nevinná rodinná pohoda a příchod nového člena rodiny se mění v brutální napínavý příběh o záchraně a přežití ne jen čtyřnohých hrdinů. Nelly Černohorská po krvavé jízdě přispěchá se svou duchařinou Jízda duchů. S velmi originálním námětem z prostředí lékařských experimentů s velmi působivou pointou na konci, přichází Ondřej Kocáb s fenkou Lajkou v povídce Lajka se vrátila. O nespravedlnosti a těžkostech života píše Ludmila Svozilová v Kříženci. Tato povídka by mohla některým čtenářům přijít těžší na čtení, ale kdo už s autorkou měl tu čest třeba v sérii Zemři, Kaine asi tuší, co může čekat. V šeru svítání od Miroslava Pecha si přijdou na své milovníci tajemství a strašidelné atmosféry hřbitovů. Povídka se četla jedním dechem. Autor je známý tím, že k popisu atmosféry mu stačí pár slov a zde své pověsti opět dostál.
Jestli je v antologii povídka, kterou bych ráda viděla rozpracovanou klidně do celé knihy, je to Azurit Karin Novotné, jejíž povídka jistě zaujme všechny fandy Stephena Kinga, na kterého jsem si hned vzpomněla. Úplnou neznámou pro mě byla autorka Kateřina Malec Houfková, jejíž povídka Na konec cesty je děsivá svou realističností. Takovým milým horůrkem, před neskutečně brutální jízdou Madly Pospíšilové Karasové, byl Pes se zlatýma očima od Tomáše Martona. S jeho tvorbou jsem se setkala taktéž poprvé. Bylo to velmi čtivé a i pro strašpytli skvělé hororové čtení. No a pak přišla bomba v podání Afíka od již zmíněné Madly. Řeknu vám, nic brutálnějšího než Afíka ve Smečce nenajdete. A stojí to za to! O tom, že ani před malou čivavou si člověk nemůže být jistý vlastním životem, ví své Michal Březina, autor Zprávy z Jirmanova, své. Velkou radost mi udělala Veronika Fiedlerová, která ve své povídce Případ Čertovy rokle opět přivedla na scénu našeho oblíbeného pojišťováka, který komunikuje s druhou stranou.
Jestli správně počítám, ještě chybí tři povídky a s nimi pět autorů. Proč pět? Dvě dvojice psali společně a to Jirka Sivok s Martinem Štefkem a Lukáš Vavrečka s Přemyslem Krejčíkem. Nemůžu se zbavit pocitu, že tyto dvě povídky trochu vybočovaly - nejspíš právě tím, že obě měli dva autory. Psí život trochu využívá toho, že jeden z autorů je majitel nakladatelství a vtipně tuto skutečnost vykresluje na svých stránkách. Zkrátka a dobře, nápadům a inspiraci se meze nekladou a v tomto případě se trochu zasvěcený čtenář náramně pobaví všemi narážkami.
Benátský mor druhé autorské dvojice se, jak už název napovídá, odehrává v Benátkách. Autoři si tu hezky hrají se zdejší historií, rozmachem turismu a nezabíhají do žádných extrémů a brutalit, což by čtenář strašpytel opět mohl náležitě ocenit a v noci dobře spát.
Velkého finále se zhostil jediný zahraniční autor a to Mort Castle. Trocha lekce španělštiny, prostředí psích zápasů a podivné magično na pozadí. Skvělý závěr už tak našlapané antologie.
Představení všech podob hororu dopadlo na výbornou! Všechny povídky mají osobité atmosféry, originální zápletky i pointy na konci a navíc jsou doplněny nádhernými ilustracemi Pavla Pavelky. Některé příjemně zamrazí, z jiných vám budou stát všechny chlupy v pozoru a u zbývajících zalezete pod peřinu a nebudete chtít opustit její bezpečí! Jestliže měl editor sbírky za cíl představit skvělý český horor a jeho autory, může být pyšný na to, jakou sbírku dal dohromady. Tady totiž není o čem.
Co vy a horor přátele? Upřímně, já se mu vyhýbám jako čert kříži, nekoukám na něj ani v televizi. Vážně, poslední skousnutelná hranice je pro mě Ať žijí duchové, nebo krotitelé duchů.
A přesto mi Jiří Sivok se svoji antologii Smečka hodil rukavici.
...horor není jen maniak v masce. Horor není jen krev na stěně. Ne, ne a třikrát ne! Je to paleta, ze které si vybere každý…
No a já tuhle rukavici zvedla.
Sborník obsahuje celkem 15 povídek, ale já vám dám jen malou ochutnávku, důvod, proč byste měli otevřít dveře i do tohoto žánru. Protože po tom, co jsem Smečku dočetla si sakra myslím, že český horor si zaslouží renesanci a to ve velkém. A kde jinde ji odstartovat než tady, ve skupině čtenářů!
Čtete Chrise Cartera, fantasy o vílách, psychologické thrillery? Baví vás cestování do jiných světů a realit? Pak zvládnete i horor. Některé povídky, pokud by nebyly v téhle sbírce, bych klidně označila za temnou fantasy, nebo romaneto, protože:
...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popisem nedáte.
Tereza Kadečková – Panoptikum doktora Marrowa
Hned první povídka mě posadila na zadek. Víly, cirkus, podivný doktor, a hlavně absolutně překvapivý zvrat. Kromě toho, že jste celou dobu čtení ve střehu, si odnese znepokojivý pocit prozření, že ne vždy je všechno tak, jak se zdá. A že láska není vždy bezpodmínečná a předem daná, a to nikomu.
Petr Boček – Příchod vyvoleného
Většina povídek, má v sobě i hluboké poselství, které se váže ke zvířatům, protože povídky spojuje téma psa. Petr je neskutečně zákeřný v tom, že vás na první stránce postaví do idylické rodinné atmosféry, které vás zahřeje u srdíčka a pak… Musíte si počíst, ale krásně ukazuje, co jsou lidé ochotní udělat pro peníze, jaké morální principy, či prosté lidské soucítění jsou schopni potlačit, ať se jedná o ztroskotanou existenci, nebo spořádaného tatínka od rodiny. V podstatě nám nastavuje zrcadlo v tom, že zvířata a děti jsou ti poslední, kteří nemají bankovky na první místě.
Ondřej Kocáb – Lajka se vrátila
Já nevěděla, jestli se mám smát nebo se bát! Tohle mělo všechno, smutek, obavy, pocit zadostiučinění z pomsty a silný konec. Každopádně zvířata se nemají týrat a Ondřej vám ukáže proč. Mám takový pocit, že tuhle povídku díky lehce bizardnímu podtónu už nikdy nedostanu z hlavy.
Ludmila Svozilová – Kříženec
Ach, ta hra se slovy, podměty a obrazy. Ludmila je mistryně formátu Moneta, která pracuje s příběhy. Měli jste někdy na někoho vztek? Víte o tom, že šikana je špatná, že? Jenže ono nikdy není kouře bez ohně. V této povídce je mrazivé očekávání, co magického na nás ze stránek skočí. Je tam beznaděj, lidské utrpení, každodenní bolest nešťastného bytí, a hlavně malé soukromé peklo, které si může vystavět každý z nás a peklo, které nám mohou připravit ostatní. O konci ani nemluvím, podobně jako u Moneta vidíte celé plátno, ale jednotlivé linie nejsou ostré a přechází jedna v druhou, a tak každý může vidět něco jiného.
Miroslav Pech – V šeru svítání
Pro mě první setkání s tímto autorem a musím říct, že jsem při čtení pociťovala velkou nostalgii. Jeho styl psaní a doba, kterou si pro příběh zvolil, mi připomněla mého oblíbence, kterého jsem hltala na střední. Émila Zolu. I zde se jedná o příběh, který je hlavně vystavený na lidech, jejich emocích, jejich tužbách, jejich bolesti, která pramení z toho, z jakého světa přišli. Malebné, ohromující, svírající a naprosto dokonalé. Plné temnoty a malé špetky naděje podobně jako Bestie.
U některých povídek jsem celou dobu nezavřela pusu, protože jsem byla prostě v šoku a některé mě zase upřímně pobavily. Ano, paleta pocitů, které při čtení budete mít, je opravdu pestrá, a není to právě to, co u čtení hledáme?
Víc psát nebudu, myslím, že z těch mini recenzí je jasné, že mě to nadchlo. Mimochodem, všimli jste si, že bych tam někde psala o tom, že bych byla vyděšená, nebo že bych nad nechutnostmi protáčela oči?
Ne, ne a třikrát ne.
Smečka je podle mě ta nejlepší volba, po které sáhnout, pokud chcete objevit žánr horor, a co to skutečně znamená! A podle mě by měl každý správný čtenář občas sáhnout po knize mimo svoji komfortní zónu, protože čtení má přece rozšiřovat obzory.
Na závěr, obrovská, upřímná gratulace dámám a pánům z Golden dogu. Věřím, že když jste uchvátili takového strašpytla, jako jsem já, další čtenáři si vás brzy najdou.
DÁTE SMEČCE ŠANCI?
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Smečka
Ke knize jsem se dostala náhodou, jsem čtenář, který by jí běžně přešel. Jak už bylo napsáno v několika recenzích, byla by to škoda. Potvrdilo se mi, že každý žánr má opravdu mnoho vrstev a Smečka jich pokrývá většinu z nich.
Za mě velmi super setkání jednak s tímto žánrem, tak s českými autory až na jednu výjimku z ciziny. Jsem nadšená, kolik talentovaných autorů u nás máme. Nejvíc mě nadchla první povídka od Terezy Kadečkové, kterou jsem měla štěstí potkat už ve sborníku Na nevěčné časy.
Povídky byly většinou krátké, střídaly se ve vyváženém tempu. Asi dvě mi nesedly, ale to je u sborníků normální. Za to ostatní ve mně asi ještě dlouho zůstanou. To je totiž hlavní přednost této sbírky. Hloubka pocitů a příběhů, které obsahuje. Donutí vás nad nimi přemýšlet i potom, co dočtete. A není to kvůli strachu, ale tomu, jak skvěle jsou zpracované.