Smrť Ivana Iľjiča

29.03.2024

Knížka by šla asi přečíst za jediný den, 100 stran není moc a nejde o nic hutného ani krkolomného.
Tolstoj je uváděn jako spisovatel a filosof, tvořil v 2.polovině 19.století jakožto představitel realismu. A právě tak knížka tohle všechno promítá. Za prvé scenérie a poměry jsou výpovědí doby, byla fascinující, v jakém stavu a jaké úrovni bylo lékařství. Za druhé, druhá polovina knížky byla výrazně filosofičtější - jak se vyrovnávat se smrtí svou nebo příbuzného, jak vnímá umírající zpětně svoje žití a prožitky, jak se mu mění vnímaní hodnot a svého okolí.

07.11.2021

Vyslechla jsem jako audio dramatizaci ve slovenštině a skvělé. https://www.youtube.com/watch?v=t10YsmNzJgI
Díky dokonalému zpracování jste tam s nimi. Slyšíte klapot na schodech, lékařovo náčiní, dech Iljiče.... Příběh připomíná, že na smrt se připravujeme celý život.

13.10.2021

Moc nevím, co přesně dodat. Skvělé dílo. Kniha v člověku zanechá silné pocity a mnoho otázek na vlastní osobu. Některé otázky nejsou příjemné, ale je dobré se nad nimi zamyslet.

08.04.2021

Tohle šlo hodně do hloubky...
Mistrovské dílo. Geniální ve své jednoduchosti. Tolstoj tu bravurně a nemilosrdně probírá rozpaky lidí kolem umírajícího Ivana Iljiče a zejména myšlenky samotného umírajícího na smrt, myšlenky, které přicházejí plíživě a neodbytně a s kterými nevyhnutelně zůstává sám.
---
„Co Ivana Iljiče nejvíc trápilo, byla lež. Totiž ta z neznámých důvodů všeobecně uznávaná lež, že to je u něho pouze nemoc, a nikoli umírání, a že stačí, aby měl klid a léčil se, a všechno bude zas v nejlepším pořádku.“
„Bylo třeba nějak přerušit tohle mlčení. Nikdo k tomu neměl odvahu a na všechny padala hrůza, že se najednou nějak roztříští ta zdvořilá lež a všem bude jasné, jak to doopravdy je.“
„Kromě této lži, či vlastně následkem této lži, nejvíc trápilo Ivana Iljiče to, že ho nikdo nepolitoval, a to tak, jak toužil, aby ho litovali. V některých okamžicích po dlouhém utrpení toužíval nade všecko po tom — jakkoli si to styděl přiznat, — aby ho někdo politoval jako nemocné dítě. Toužil, aby se s ním někdo pomazlil, zulíbal ho, poplakal nad ním, tak jako dospělí laskají a utěšují děti. Byl si vědom, že je důstojným členem soudu, že mu šediví bradka, přesto však po tom toužil.“

31.10.2020

Ruská klasika, chudák trpěl až do konce a sám.

18.11.2018

Kniha se doporučuje pro budoucí psychoterapeuty a to především pro ty, kteří se zabývají existenciální psychologií. Jejíž hlavní témata jsou smrt, izolace, nicota. A jak sem zjistil vlastní smrt stále ještě vyřešenou nemám. :)

03.09.2017

„Co chci? Netrpět. Žít.“ odpověděl. A opět se všecek proměnil v pozornost tak napjatou, že ho ani bolest nevytrhovala. „Žít? Jak žít?“ zeptal se hlas duše. „Ano, žít tak, jako jsem žil dříve - dobře, příjemně.“ „Tak ty jsi žil dříve dobře a příjemně?“ zeptal se hlas. A Ivan Iljič začne v představách probírat nejlepší chvíle svého příjemného života. Jenomže divná věc - všechny ty nejlepší chvíle příjemného života se mu teď zdaleka nezdály tím, čím kdysi. Žádné kromě prvních vzpomínek z dětství. Tam, v dětství bylo cosi skutečně příjemného, čím by bylo možno žít, kdyby se to vrátilo. Ale ten člověk, který ty příjemné chvíle prožíval, už neexistoval; bylo to jako vzpomínání na kohosi jiného.“

27.12.2016

Skvěle napsáno a vzhledem ke své délce i rychle přečteno. Ruský realismus ve své typické podobě. Boj člověka se svým nitrem a osudem a skvělá symbolika v zapříčinění této nelehké skutečnosti.

12.05.2013

Velmi dobrá a zajímavá kniha napsaná krásným a srozumitelným jazykem, kniha mě od samotného začátku zatáhla do děje ani na jedné stránce jsem se nenudil. Vnímám jí jako Tolstého poselství, a myslím si, že by si tuto knihu měl přečíst každý. Doporučuji.