Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40482/smrt-je-mym-remeslem-40482.jpg
5
3877
3877
Kniha Smrt je mým řemeslem, která poprvé vyšla v roce 1953 popisuje život němce Rudolfa Langa v rozmezí let 1913-1945. jako syn bavorského obchodníka odmítl otcovy plány a vstoupil do armády. Sloužil jako dragoun v Turecku, po skončení války však nemůže najít práci, a tak vstoupí do Freikorps. V roce 1923 jako nacista je odsouzen do vezení na deset let za politickou vraždu, ale brzy je osvobozen, po propuštění jde pracovat na statek jednoho statkáře. Pro svoji nacistickou minulost je vyhledán aby organizoval bojůvky SS, a za tyto zásluhy se stane důstojníkem v Dachau, odkud je převelen do Osvětimi. O rok později, v roce 1942 je již velitelem tohoto tábora, a zde se podaří zvýšit novou metodou zplyňování, vyhlazování vězňů, kterých začíná bát v táboře přebytek. Kniha končí procesem v Norimberku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
La Mort est mon métier , 1952
více info...
Přidat komentář
Kniha, které sice dávám plný počet hvězdiček, ale současně ji nezařazuji do svých oblíbených. Je napsaná skvěle, to ano. Ale současně vyvolává jakýsi vnitřní blok, že bych ji měl číst znovu. Fakticky bych ji rozdělil na tři části - první, podle mne nejlepší, vykresluje situace, příčiny a způsoby, jak docházelo (a platí to stále) ke vzniku zfanatizovaných jedinců, kteří postupně tvoří zfanatizované skupiny. Na počátku není ideologie, ale potřeba - někam patřit, k někomu patřit....možná i něco vlastnit. Tady je hlavní "hrdina" vykreslen skvěle. Druhá část je dokonalá technicky, jednotlivé technologie a jejich užití jsou popisovány s naprostou přesností, až má člověk někdy pocit, že jde o návod k použití. A závěrečná, nejkratší, nastoluje otázku pro každého z nás. Kde je naše hranice? Kde je hranice, kterou bychom my nedokázali překročit za žádných okolností? Ale i otázky podobné, jen obecné - co je čest, co je věrnost, co je vlastenectví, co je odpovědnost, co je poslušnost, co je oddanost, co je loajalita. A kde je hranice, kdy tyhle vlastnosti mají ještě pozitivní charakter, a kde už začíná patologická vrstva jejich obsahu.
Díky, díky, povinna četbo.
Jsem vlastně rada, ze jsem si tento titul nevybrala v dobách puberty, ale sahla jsem po ni až v dospělosti, mohla jsem věci promyslet více do hloubky a obsáhleji.
I v těžkých dobách války byli nacisti taky jenom lidé (což je nikdy nikdy neomlouvá!) jen přináší i jiný pohled na věc
Přečíst tuhle knihu a potom navštívit Osvětim ... I samo jedno bez druhého je emocionálně silný zážitek, a když to spojíte ... a když si uvědomíte, že stejně zažíváte jen nepřímo zprostředkovaný pouhý zlomek toho ZLA, které zlikvidovalo milióny nevinných životů...
Četl jsem jako audioknihu v podání špičkového Norberta Lichého, tomu nelze nic vytknout. Od knihy jsem ale možná čekal něco jiného, životopis je dost podrobný a zvláště první polovina je dosti rozvláčná a nezáživná. Jinak v pohodě, poučné.
Příběh o zrůdnostech nacistů, vypravěný jedním z nich. Příběh o zaslepenosti, podlézavosti a bezhlavé oddanosti říši. Příběh, ze kterého mrazí víc než z nejhoršího hororu. Tento příběh se totiž stal. A staly se i miliony jiných příběhů, o kterých nikdo nevyprávěl. Všechny ty příběhy skončily stejně, v koncentračních táborech, v plynových komorách, v rukách nacistických zrůd...Zdá se to až neskutečné, bohužel je to pravda. Hodně drsná kniha. Pro hlavního "hrdinu" pochopení nemám. Prostě nemůžu mít.
Není co říct víc, už to bylo napsané...čte se samo, je až fascinující, s jakým klidem je popsán vědecký přístup a řešení "problému"...
Kniha, na kterou jen tak nezapomenete. Aneb jak lze splnit jakýkoli úkol, jak lze z masové likvidace lidí učinit efektivní proces, jako by šlo o výrobu šroubků. Mrazí z toho, tím víc, že se to opravdu stalo. Rozhodně doporučuji ke čtení.
Dost silný příběh, který by si měl přečíst každý, jakožto součást naší minulosti. Po celou dobu čtení jsem měla nepříjemný pocit, husí kůži. Neuvěřitelné co dokáže člověk udělat jinému člověku. Nejhorší opravdu je, že se Rudolf na Židy díval na jakési jednotky, bez kouska citu, je dokázal hromadně likvidovat. Šílené.
Robert Merle se mistrně zhostil úkolu vykreslit životní příběh Rudolfa Hoesse, vedoucího koncentračního tábora Osvětim. Atmosféra, kterou autor vytvořil, mě nenechala ani na chvíli chladnou – všechno bylo vykreslené do velkých detailů a tak živé. Oceňuji možnost nahlédnout na holocaust a celkově na období první poloviny 20. století očima důstojníka SS a člověka, jenž byl ze srdce oddaný Německu.
Po formální stránce se dílo četlo bez problémů; nevyskytovaly se zde žádné archaismy nebo něco podobného, jen tu autor v hojném množství používal německé výrazy – různá zvolání nebo názvy hodností, ve kterých jsem se ztrácela, protože jsem nevěděla, co která hodnost přesně znamená, což mi připadalo jako škoda a snížilo to můj celkový požitek z knihy.
Rudolfova povaha je z mého pohledu hodně komplikovaná – už od svého dětství byl vychováván přísně a tvrdě a žil v rodině, kde musel plnit všechny rozkazy, které mu byly dány. To na něj samozřejmě mělo dopad a takový zůstal po celý život. Neexistovalo, aby neuposlechl rozkaz, takže by se nezdráhal ani v tom zabít člena své rodiny, kdyby mu to bylo rozkázáno. Stal se věrným občanem své země a byl na to hrdý. Německo se pro něj stalo vším a když vypadalo, že je s ním konec, ani on nechtěl žít dál. Vyvražďování Židů bral také jako další rozkaz, který musel splnit. Bylo vidět, že je nepovažoval za normální lidské bytosti, které mají právo na život stejně jako on, ale za jednotky, kterých je třeba zničit co největší počet. Všechno vykonával znamenitě a vždy byl na něj spoleh, proto se dostával do stále vyšších pozic. Rudolfovu ženu jsem litovala – žila v nevědomí toho, co její muž provádí za práci a když to zjistila, byla zhrozená a znechucená. Nepřispělo tomu ani zjištění, že by Rudolf zabil vlastního syna, kdyby k tomu dostal příkaz.
Občas mi ze čtení běhal mráz po zádech, protože některé části byly opravdu nanejvýš silné. Nejvíc na mě zapůsobila první kapitola, ve které je popisování Rudolfovo dětství. Jeho rozhovory s otcem mi nebyly vůbec příjemné a ta atmosféra katolické rodiny, ve níž má hlavní slovo fanaticky věřící otec, na mě padala v plném rozsahu a já se potom cítila velmi deprimovaně a sklíčeně. Neuměla bych si představit, že bych musela každý den žít podle pravidel a přesně zavedeného pořádku. Také na mě zapůsobila atmosféra v Osvětimi a dalších koncentračních táborech, které Rudolf navštívil. Vše tam bylo popsáno do největších detailů, o kterých bych radši nevěděla.
Je neskutečné, když si člověk uvědomí, že se jedná o příběh napsaný podle skutečných událostí a že se tyto hrůzy skutečně děly. Je to jedno z nejsilnějších děl, které jsem zatím přečetla. Určitě bych doporučila těm, kteří se zajímají o období druhé světové války, holocaustu apod. Kniha rozhodně stojí za přečtení a obohatí vás.
Tak jsem si po 20ti letech dal opáčko a znovu přečetl román Smrt je mým řemeslem, jenž ve svém názvu trefně vyjadřuje podstatu tohoto příběhu. Ten sledujeme očima Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolf Höss), jenž je prototypem člověka, jako stvořeného stát se jedním z členů zločinecké SS. Dětství strávené pod tvrdou rukou despotického otce, potřeba seberealizace, slepá poslušnost a nejspíš i nízká inteligence. To vše jsou ingredience, které při "správné" kombinaci v člověku probouzí vraždící bestii... Robert Merle už pár let po 2.SV napsal velmi sugestivní román, jehož hlavní síla není ani tak ve vyobrazení průmyslového plánování a řízení Konečného řešení, jako v jisté morální nejednoznačnosti osoby velitele pekla zvané Osvětim. Jsou okamžiky, kdy může Rudolf Lang vyznívat trošku jako oběť, načež však je jasné, že prostě byl obyčejná nacistická svině, která by z rozkazu klidně nechala popravit celou svou rodinu. Tuhle dualitu Robert Merle zvládl na výbornou, stejně jako celkový popis celé té nacistické mašinérie zla... Knihu jsem četl poprvé v době, kdy jsem knížky a příběhy o Holocaustu vyhledával mnohem víc a častěji než dnes. Tohle téma pro mne bylo takřka posedlostí. A mimo dalších knih na mě tehdy tato kniha měla takový dopad, že jsem několikrát navštívil Osvětim, abych ta temná místa viděl na vlastní oči. Dnes už tolik o Holocaustu nečtu, přesto mi ty vzpomínky už nikdo nevezme. Jsou pořád velmi silné a smutné, stejně jako tahle knížka, která je pro mne i po těch 20ti letech pořád neuvěřitelně intenzivní.
"Byl to rozkaz." a proto zabil JEN 2,5 milionů osob... To číslo je neskutečné a nedokážu si představit, jak s tím ten člověk mohl žít.
Kniha se mi četla kupodivu velice dobře a přečtení mohu jen doporučit. Moc pěkné zpracování.
chápete ho...a zároveň nemůžete pochopit, jak se to mohlo stát, že jste schopni to chápat...a pak nad tím dlouze přemýšlíte...a klidně se i pohádáte s kamarády
(a zase se stejně nejvíc dozvíme o sobě)
"Německo není poraženo. Německo zvítězí. Válka neskončila..."
Přečteno jedním dechem.
Nejděsivější na této knížce je uvědomění si, jak lehce se dá sklouznout v podstatě k čemukoli... Stačí plnit rozkazy...
Rudolf "Lang" je snem každého vojenského velitele. Vždy bezpodmínečně uposlechne rozkaz. Jako voják za sebe nechává myslet a rozhodovat své nadřízené. Neklade si otázky, odpovědnost necítí, jen plní přidělený úkol. Ale od toho vojáci jsou, nicht wahr?
Befehl ist Befehl!
Musím říct, že když jsem celý příběh viděla Rudolfovýma očima, tak jsem pochopila, jak může být někdo schopný zabít dva a půl milionů lidí a shrnout to větou "Byla to protivná práce." Prostě plnil svědomitě rozkazy a problémy měl pouze technické a ne mravní.
Hodně, hodně zajímavá kniha, která umožňuje nahlédnout do duše masového vraha. Paradoxně nejzajímavější mi přijde část, kde se popisuje jeho dětství a dospívání, díky čemuž se dají alespoň částečně pochopit některá jeho jednání v budoucnu.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Silný odvar, jinak to ani nelze napsat. Až neuvěřitelné, čeho je jedinec schopen pod "tíhou rozkazu"! V dětství je chlapec pod silným vlivem svého otce-fanatika, chlapcova jinakost se rozvíjí až právě do dospělácké hrůzy. Vždyť jen plnil rozkazy, nenese odpovědnost...neuvěřitelné takové přesvědčení.