Smrt krásných srnců
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347208/bmid_smrt-krasnych-srncu-utg-347208.jpg
4
3022
3022
Soubor nostalgicky humorných, tragikomických povídek o židovském tatínkovi a jeho rodině, jimiž autor výborných sportovních knih vstupuje do tzv. vážné literatury. Příběhy se odehrávají v době předválečně, válečné i poválečné a různá doba jejich situace pozměňuje v nich i poměr humoru a trpké vážnosti, komiky a tragiky.... celý text
Přidat komentář
Svět očima dospívajícího kluka. Příbehy se odehrávají před vojnou, počas ní a krátce po. Postavy nevyčnívají, jsou běžnými lidmi, s chybama, chutí žít, humorem a nelehkým osudem zvládaným s nadhledem. Byla to hodně těžká doba, která mlela lidské osudy a přitom je popisováná lehce a bez dnes hodně nadužívaného dramatizování a snahou za každou cenu přinést senzace.
To si takhle jdu po ulici a vzpomenu si na větu, že spisovatele, i když moc jídla do balíčku pro svoje bratry od lidí nevyprosil, maminka pohladila po vlasech a řekla mu "Ty můj malý obchodníčku.", a už začínám brečet.
Skvěle napsané. Postava otce a jeho příhody se mi líbili nejvíce... super knížka z českého prostředí.
Nádherné čtení které pohladí po duši.K této knížce se člověk může vracet neustále dokola a nikdy se neočte.
Kniha mi byla zadaná jako povinná četba, líbil se mi popis děje a jazyk. Konec mě dojal.
Možná i tuto knihu ocením postupně až více s věkem.
Tato kniha je prostě krásná. Je plná příběhů ze života, které jsou buď úsměvné nebo smutné, celé je to protkané úžasným popisem krajiny. Autor to prostě celé napsal tak lidsky, že se to velmi dobře četlo. Navíc je tam dobře vyjádřená ta doba a postavení židů ve společnosti, od období před protektorátem do začátku a následného průběhu komunismu. Tato doba nebyla vůbec lehká, vypravěč ji však vyjádřil nadlehčeně, že na člověka vůbec nedolehne tíživost této doby. Avšak i přesto mi tato knížka pomohla tuto dobu více pochopit.
Poměrně chytlavá sbírka povídek, mrzí mě, že i když každá povídka obsahovala i hezké vzpomínky, vždy byly přebity něčím bolestným a smutným.
Milé a čtivé.
Psáno s takovou lehkostí, že na nás dnes už moc nedolehne tíživost té doby...
První jsem četla povídku "Jak jsem potkal ryby" a líbila se mi. Tak jsem se rozhodla, že si přečtu také slavnou povídku Smrt krásných srnců. Poprvé jsem na Smrt krásných srnců narazila v patnácti letech, kdy jsem ji nedokázala ocenit. Nelíbila se mi. Jen tak jsem ji prolítla a dál jsem se o příběh nezajímala. Po čtyřech letech jsem si ji vybrala k maturitě, protože jsem jí chtěla dát ještě jednu šanci. Je to skvělý příběh. Nejvíce se mi líbila kapitola o mucholapkách, která je i vtipná. :)
V podstatě všemi povídkami Oty Pavla přestupuje poetika, která je pro autora tak charakteristická. Nejinak je tomu i ve sbírce Smrt krásných srnců.
Ota Pavel měl dar vykreslit na malé ploše příběhy, které doslova"berou za srdce", aniž by přitom sklouzával do přemíry sentimentality a patetičnosti.
Věřím, že se mi tahle kniha bude s odstupem času líbit víc a víc.
Je to zcela nepochybně jedno z nejlepšícj českých děl, mně jen vadila ta přilišná jednoduchost. Jal rychle jsem se do toho začetl, tak rychle jsem k tomu začal cítit mírný odpor.
Těším se, až si knihu přečtu za 20 let a docením ji.
Při dočtení knihy se ve mně mísily různé pocity a dojmy. Především se mi líbilo, jak autor popsal krajinu, kde byl s tatínkem Leem rybařit, už jenom to je zamyšlení hodné uvědomění, že naše země je krásná. Úsměv na tváři mi i vykouzlily situace, do kterých se hlavně tatínek dostával, a jak s humorem a vztyčenou hlavou, je obstál.
Krásná kniha. Ota Pavel psal jednoduchým jazykem, bez příkras. Tím umocňuje atmosféru díla. Příběhy jsou smutné, veselé, tragické, ale ze života. Ota Pavel si na nic nehraje, píše tak, že se čtenář do díla vžije. Je to psané jako prosté vyprávění obyčejného člověka, ne s cílem napsat knihu a z knihy tak prýští za upřímnost, se kterou dřív lidé vše prožívali.
Jedna z nejlepších knih, které jsem si přečetla kvůli povinné literatuře na gymnáziu. Ráda se k povídkám Ota Pavly vracím :)
Už mockrát jsem si lámal hlavu nad tím, proč na mě tyto příběhy Oty Pavla z jeho vlastního života tak působí, proč se k nim vracím znova a znova a proč nejspíš neexistuje žádná jiná kniha, kterou bych měl rád tak bez výhrad a nekriticky. Na žádnou fundovanou odpověď jsem ale nepřišel.
Jazyk i styl jsou až dětsky prosté, ale Ota Pavel z té krystalické jednoduchosti kouzlí něco neobyčejně silného a krása některých pasáží až dojímá ("oči psa a člověka se střetly..."). Úsměvné, vážnější i tragické momenty se tu střídají naprosto přirozeně, chybí tu jakákoliv póza či "autorský záměr", Ota Pavel chce jen říct svůj příběh a to tak, aby v něm nebyla jediná falešná emoce, jediná manýra, jediné zbytečné slovo. Vlastně mě až tak nepřekvapuje, že ho psaní stálo tolik sil, protože to, o co se snažil, je snad to nejtěžší, o co se spisovatel může pokusit. Zaplatil za to vysokou cenu, ale zanechal tu české literatuře skutečný klenot.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno psychologie rodina řeky, říčky, potoky gestapo pracovní tábory mezilidské vztahy rybolov, rybářství, rybaření české povídky Ota Pavel, 1930-1973 klasická literaturaČást díla
 |
Běh Prahou 1971 |
 |
Jak jsme se střetli s Vlky 1971 |
|
Kapři pro wehrmacht 1971 |
|
Králíci s moudrýma očima 1971 |
|
Nejdražší ve střední Evropě 1971 |
Autorovy další knížky
| 2007 | Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
super čtení