Smutek poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512720/bmid_smutek-porucika-boruvky-mEi-512720.png
4
287
287
Poručík Borůvka série
1. díl >
Smutek poručíka Borůvky (1966) nebyl první detektivní knížkou, kterou Josef Škvorecký napsal, ale předcházející romány Vražda pro štěstí (1962) a Vražda se zárukou (1964), které vznikly v autorské dvojici s Janem Zábranou, podepsal v zájmu jejich snazší cesty mezi schvalovacími překážkami jen spoluautor. Povídkový soubor o smutném kriminalistovi, který nyní vychází již v pátém vydání, zahájil cyklus dalších Škvoreckého detektivek, pokračující sbírkami Hříchy pro pátera Knoxe (1973) a Konec poručíka Borůvky (1975) a uzavřený románem Návrat poručíka Borůvky (1981). Jednotlivé příběhy poručíka Borůvky zahrnuté do této knížky jsou sice pevně spjaty s dobou svého vzniku, avšak Škvoreckého vypravěčské kvality, jeho vskutku tvůrčí práce s jazykem a také přirozený půvab „soudružky s drdolem“ zajisté zaujmou i současné čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi hodila do letošní Výzvy a bylo to pohodové čtení. Příběhy jsou napsány s vtipem a důmyslnými zápletkami.
Styl psaní pana Škvoreckého mám moc ráda, takže jsem se na poručíka Borůvku těšila. A nezklamal. Pohodové čtení a hlavně zajímavé rozuzlení případů. Poslední kapitola byla celkem překvapivá...
Příjemné čtení, nic drastického, trocha humoru. Doslova se vnucuje srovnání s Čapkovými detektivními povídkami, a tady na databázi jsem zjistila, že nejsem sama, koho napadlo.
Velmi příjemné čtení,povídky jsou opravdu starosvětsky nasáklé melancholií poručíka,ale bez toho by kniha byla asi tuctovou . Ráda zalovím v knihovně po dalších příbězích s Borůvkou.
Stylem podobné jako Čapkovy kapesní povídky a i případy až na jednu výjimku fungují velmi dobře.
Revolúcia vo svete detektívok to nie je, ale do dopravného prostriedku dokonalé.
Velmi příjemné překvapení a nechápu, že jsem se s poručíkem Borůvkou nesetkala dřív. Moc příjemné čtení a vyplatí se číst, až do konce - do poslední kapitoly!
Poručík Borůvka je originální právě ve svém smutku, který přichází ve chvíli, kdy jiní vyšetřovatelé mají pocit zadostiučinění a uspokojení – a je to logické a velice lidské. Že bych ho ale ve všech ohledech přijala, to tvrdit nemůžu, ale takové autorovy postavy jsou, přijde mi: až tak lidské, že jim často rozumím a stejně často mě štvou. A tak to má být.
Případy mě zajímaly a bavily, nejvíc ty, k nimž je dobré mít aspoň základní speciální znalosti, např. horolezecké, jazzové, fyzikální,… - jež mám velmi omezené, takže pak k umu vyšetřovatele vzhlížím s obdivem :-). A tak to má taky být.
Z detektivek Škvoreckého mě Smutek poručíka Borůvky z uvedených důvodů zaujal nejvíc. Skvěle napsané dialogy u něho beru už jako samozřejmost.
Po jazykové stránce parádní čtení, precizně zde fungují dialogy i kulisy. Trochu to připomíná Čapkovy Povídky z jedné či druhé kapsy, opomeneme-li tedy portfolio různorodých existencí. V tomhle ohledu Josef Škvorecký příliš nápaditosti nepředvede. Sám poručík Borůvka je pak sice mužem sympatickým, ale nepříliš výrazným, takže čekáte-li někoho akčnějšího, budete si na jeho smutek zvykat dlouho. Prostě melancholický detektiv, který má vnitřní problém pobrat všechnu tu zkaženost lidí, jež vyšetřuje.
Zápletky jednotlivých případů jsou kvalitní, založené na těch nejlepších tradicích kriminální literatury, kdy je zločinec odhalen až v závěru, ovšem v průběhu čtení získáváte nenápadné indicie k jeho odhalení. Zlatým hřebem je pak Zločin v dívčí škole, kterýžto osobně považuji za nejlepší českou detektivní povídku vůbec. A třebaže mám raději spisovatelovu románovou tvorbu, kde má víc prostoru pro svou imaginaci, nemůžu přehlídnout profesionalitu a lásku k žánru, s jakou je tento soubor napsán.
Příjemné čtení, ovšem při tom všem, jak mám Škvoreckého rád, musím říct, že některé povídky dosahují kvalit Čapkových obou kapes, některé jsou možná i o kousek lepší, ale jsou zde i povídky, které jsou slabší (třeba ty z Itálie...). Při dalším čtení, které bude, už budu vynechávat. Osobně mě nejvíc uchvátila ta s tím otráveným prokurátorem - tady se Josefu Škvoreckému podařilo napálit leckterého čtenáře asi nejvíc. Každý čekal nějakou "politickou" záležitost a ejhle (pozor spoiler) ona to byla léty týraná manželka...jinak mě nesmírně baví, jak i zde se dokonale ztotožňuje Josef Škvorecký se svým hlavním hrdinou a protože díky Databázi knih čtu Mirákl jako e-knihu, potěšilo mně třeba, jak je zde poslední povídka jakoby vystřižená ze začátku Miráklu, kdy Danny přichází učit do Kostelce na Hospodářskou školu. Přesto (zcela výjimečně a pouze v rámci Josefa Škvoreckého) 89%...
Ale jo. Kapitán Exner to není, ale laskavý mistr pera rozhodně. Celé je to takové pohádkově starosvětské, ale asi to úplně nevadí. Je spíš naší chybou, že necháváme svět tolik běžet úprkem :o)
Škvorecký je skvělý vypravěč a příčiny poručíkova smutku by samy vydaly na román. Jenže když vidím vodítka, jakmile se objeví, a všichni podezřelí přestanou být podezřelí dlouho před odhalením, tak to detektivce marná sláva ubírá na kráse.
Pokud je detektivka zajímavá i tehdy, když už jste ji četli, a víte tedy, který zahradník je vrahem a jak to celé proběhlo, svědčí to o její kvalitě. To je pro mě případ i téhle povídkové knížky. Co naplat, Škvorecký to s perem uměl. Jen mi bylo při čtení nějak víc a víc smutno...
I po nějakých pětadvaceti letech, co uplynuly od chvíle, kdy jsem Borůvku četla poprvé, kniha neztratila nic ze svého půvabu a (dů)vtipu.
Výborná sbírka povídek, pan poručík je takový sympatický český človíček. Jen některé zápletky jsou tak nějak až absurdně zapletené... Jen teď uvažuji, jestli se pustit i do dalších případů - co jsem zatím o nich slyšel tak jsou postižené politizací a velmi vzdáleným odstupem - oboje dané autorovou emigrací. Uvidíme.
Jeden z mála detektivů zrozených za totáče, za kterého se česká literatura nemusí stydět.
Soubor, který začíná dvěma podprůměrnými příběhy, první detektivka Nadpřirozené schopnosti poručíka Borůvky je nudně táhlá a plánovaná, leč otravná ukecanost ubíjí i dobrou absurdní pointu. Pak už se téměř rytmicky střídají lepší a slabší příběhy. Borůvka je postavou v kriminálním prostředí sympatickou. Nedokonalý, poctivý policista, místy zahnaný autorem do bažin trapné nerozhodnosti a dementního chování. Kniha nezklamala, k některým povídkách se ráda vrátím.
Ještě dodám, že detektivní příběhy Vědecká metoda a Smrt na Jehle patří k těm nejlepším ve sbírce.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno detektivní a krimi povídky české detektivky a krimi
Část díla
- Aristotelská logika 1966
- Čí dedukce? 1966
- Dobrá stará daktyloskopie 1966
- Horizontální vražda 1966
- Jeho nejlehčí případ 1966
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Krásná květnatá čeština...Čtení mi ale ztežovala velice dlouhá souvětí, která vyžadovala velkou dávku mého soustředění.
Řešení jednotlivých případů se zakládá na dedukci poručíka Borůvky. Vysvětlení však není v příbězích explicitně řečeno, čtenář si díky vodítkům má v mnohých případech domyslet přesný závěr sám.
Některé příběhy jsou doplněny náčrtky a plány míst činu, které ve čtečce nejsou dobře viditelné a přitom jsou velmi důležité jako podklad pro řešení daného případu.