Snídaně šampiónů
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57542/bmid_snidane-sampionu-LY3-57542.jpg
4
409
409
Tahle knížka je mým dárkem sobě k padesátinám, říká autor v úvodu svého románu, v němž se kříží sci-fi se současnou historií. Děj tu hraje až druhořadou roli: rafinovaně naivními a komickými definicemi banálních předmětů či skutečností chce moralista Vonnegut především satirizovat všemožné neduhy novodobé Ameriky – válku ve Vietnamu, ekologický marasmus, narkomanii, nacionalismus, kriminalitu, rasismus, komercializaci umění, sexuální revoluci a pornografii s její redukcí těla na pouhé zboží. Absurdnost konvenčního světa a nedostatky Ameriky jsou umocněny autorovými dráždivě neumělými obrázky. Vonnegutova osobitá, mnohovrstevná próza je nejen břitkou politickou satirou a parodií, ale i důvtipným společenskokritickým komentářem o přecivilizované Americe.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1981 , OdeonOriginální název:
Breakfast of Champions, 1973
více info...
Přidat komentář
Můj nejmilovanější Vonnegut junior. Jen se člověk nesmí nechat odradit nepovedeným filmovým zpracováním s Brucem Willisem (který za to ale samozřejmě nemůže).
“Roses are red,
And ready for plucking,
You're sixteen,
And ready for high school.”
Už len toto som tu musel dať.
Obecně se mi romány K. Vonneguta čtou poněkud těžce. Zaujalo mě ovšem propojení s knihou o E. Rosewaterovi.
Nejzábavnější kniha co jsem četl. Kurt Vonnegut si zde dělá srandu ze všeho - nic nebere vážně a nic není svaté. Různými historkami hlavní postavy baví a zároveň poukazuje na to, jak absurdně se lidé chovají a přemýšlí.
Skvělá satira doplněná obrázky, které knize dávají ještě další plus navíc. Při jejím čtení jsem se výborně bavil ( a stále bavím, protože se k ní dost často vracím).
Byla to oblíbená kniha mého tatínka. Bohužel styl vyprávění, typ humoru a vlastně celá kniha šla tak nějak úplně mimo mě. Celé je to hrozně divné. Nepochopil jsem, mrzí mě to.
Tato Vonnegutova kniha mě zaujala zejména svou hravostí. Autor si hraje se slovy a obrázky, hraje si se svými již známými postavami a samozřejmě si velmi úspěšně hraje se čtenářem. A v tom lehkém plynutí grotesknosti a absurdit vyplouvají na povrch neduhy americké společnosti, nebo společnosti vůbec a autor je záměrně přehání, tak aby si toho čtenář všiml, směje se jim, směje se lidem a směje se sám sobě. Je to zábavné i k zamyšlení. A tak dále.
Je to úžasná kniha, včetně jejího geniálního českého překladu. Mám ji už od r. 1981 a mohu se k ní kdykoliv vrátit, abych něco objevil. Děj a zápletka tu jsou druhořadé, ústřední je sdělení o "tragické lidské neschopnosti komunikovat" podané tak, aby se čtenář bavil. Dnes je toto sdělení ještě naléhavější, než v době vydání knihy.
Kravina na entou. Tady jsem se s autorem a jeho uměleckým záměrem nesetkal ani trochu. Možná to ve své době bylo nějaké přelomové dílo, ale dnes už je to nečitelné a co je nejhorší, je to úplně zbytečné. Před chvílí jsem dočetl a vůbec nevím, co jsem vlastně přečetl. Tu jednu hvězdu dávám snad jen za občasnou ironickou poznámku o současné či dřívější Americe.
Pohodové a nenáročné čtení. Kombinace "fantaskních" povídek, satirických postřehů a absurdních situací dotváří zajímavou komičnost celé knihy. Jen konec mně příliš nezaujal.
Opravdu zvláštní kniha. Satirický příběh, podivné ilustrace, zajímavé vpády autora do příběhu.
Asi to nebude zrovna kniha, ke které bych se vracela, ačkoliv jsem se místy i zasmála, tak celkově mě kniha spíše nebavila. Neustále jsem čekala na to, jak se celý příběh semele, ale výsledek nebyl tak šokující, jako bylo celé pojetí knihy, takže mi přišlo, že to vyznělo do ztracena.
Kdybych to nečetla, nikdy bych nevěřila, že je možné o tak závažných a někdy i strašných věcech (Jatka č. 5) psát s takovým odstupem, tak jasně nazírat jejich grotesknost. Před užaslýma očima čtenáře se odkrývá pravda: pravda o tom, že groteska je vlastně nejlidštější pohled na život. Po všech peripetiích literárních postav i jejich autora, končí román slzou.
Také Kundera píše o slze:"co je to vlastně slza?","co všechno může znamenat?"
Vonnegut mi říká toto: potoky slz jsou sentiment, jsou to dojemné televizní příběhy. Slza, to je pravda o nás.
"Sbohem, modré pondělí"
ETC.
Tentokrát nám to s Kurtem nějak nevyšlo. Od začátku mi to přišlo, že se s poetikou knihy míjím, a zůstalo to až do konce. Chvílemi zábavné, ale až moc roztříštěné. Může být, že chyba je u mne. Ale jen kvůli tomu na Vonneguta nezanevřu.
Neuvěřitelná práce s jazykem, dějovými liniemi, časem i samotnou postavou autora. A hlavně čistá satira, výsměch okolí, uměleckému světu, vlastní tvorbě i čtenáři. Stačí číst a přemýšlet.
Jedinečný a skvělý Vonnegut. Úžasný styl a příběh poukazující, že vlastně celý život, a svět vůbec, je jedna velká fraška. Inteligentní humor, který se dá srovnávat tak možná s W. Allenem. Příběh napsaný člověkem, který si svoje "prožil" a tak ví o čem mluví. Kniha, kterou už čtu po několikáté a nikdy nezklame. Vždy mne trochu ale zaráží, že to "rudí" dovolili vydat za jejich éry v roce 1981.
Já jsem to prostě nepochopila, ale možná že to tak má být. Dvě hvězdičky za obrázky..
"Mám dojem, že jediným vhodným zakončením jakéhokoliv příběhu o lidech - neboť život je dnes polymer, jímž je těsně obalena Země, by měla být táž zkratka, kterou teď píšu velkými písmeny, poněvadž mi to připadá na místě: ETC.... "Je to všechno jako oceán!" křičel Dostojevskij. Já říkám, že je to všechno jako celofán,"
"Už je mi líp.
Čestné slovo: už je mi líp."
úžasná knížka, milé ilustrace, úžasné vstupy autora, jeho styl se mi dostává pod kůži...
Abych se přiznala, tak mě autorův styl psaní vůbec nesedl a nijak nezaujal. Trpěla jsem. Hvězdičky dávám za vtipné obrázky.
Pro někoho možná nepochopitelné, ale pravda je prostá - autor si prostě hrál. A mě to bavilo a hodně.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Kniha mi vůbec neplynula. Hledala jsem děj, který tam asi nebyl. Vykreslení postav mě vůbec nezaujalo. Autorovy malůvky mi přišly zbytečné.