Snové písně 1.
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381323/mid_snove-pisne-1-fJy-381323.png
4
66
66
Snové písně série
1. díl >
George R. R. Martin je nejvýznamnějším autorem moderní podoby žánru fantasy a jedním z nejnadanějších vypravěčů současnosti. V objemné průřezové sbírce Snové písně nabízí čtenářům souhrn svých kratších prací, jenž ve dvou svazcích odkrývá autorovu vzrušující cestu od mladého spisovatele až po cenami zahrnovaného mistra. V prvním svazku se můžete těšit z raných prací George R. R. Martina včetně některých dosud nikdy nepublikovaných povídek, ale i z Hugem, Nebulou či Cenou Brama Stokera odměněných povídek a v neposlední řadě rovněž z novely Ledový drak, jejíž samostatné ilustrované vydání se stalo stále vyhledávaným bestsellerem mezi dětem určenými tituly. Okouzlující sborník zahrnuje rovněž autorovy obsáhlé komentáře, které z knihy dělají skvělou volbu pro Martinovy oddané čtenáře i pro novou generaci jeho příznivců.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi přišla poměrně nevyvážená. Některé povídky mě vážně bavily, ale většina bohužel ne, nechytly mě a přišlo mi, že se v nich pořádně nic neděje a měla jsem problém je dočíst a ovládala mě touha i přeskakovat. Hlavně mě překvapilo, jak moc mě nebaví scifi v jeho pojetí a víc mě bavily ty hororové. Sice to bylo vcelku vzato zajímavé, ale po druhé knize už asi nesáhnu.
První část monumentální povídkové sbírky George R. R. Martina. Na knihu jsem se tešil, ale bohužel mě kniha dost zklamala - i přesto že je v knize přes dvacet povídek, doopravdy se mi jich líbilo jen pět. Úvodní povídky ze začátků G.R.R.M. moc povedené nejsou. Povídky z druhé části jsou už o něco lepší - hlavně Mlha padá k ránu. Třetí scifi část mě bavila asi nejvíc (Píseň pro Lyu a Ve znamení kříže a draka). Čtvrtá část obsahuje jen tři povídky - jednu hroznou a dvě výborné (Ledový drak a Osamělé písně Larena Dorra). Poslední hororová část mě vůbec nebavila - některé povídky mě nudily tolik že jsem je měl problém dočíst.
Dva roky mi stála tato kniha v knihovně. Víte, nejsem nijakým fanoušek sci-fi. Jediné, které mám opravdu rád, je Warhammer 40K, ale u něho je otázka zda mu říkat sci-fi. Já bych skoro tvrdil, že nikoliv, pročež pro mne bylo čtení této převážně sci-fi knihy poněkud neobvyklým zážitkem.
Některé povídky jsem si užil více, jiné méně, ale musím uznat, že je to zajímavý průřez Martinovou tvorbou. Všechny povídky jsem hodnotil samostatně, takže se zde o nich nebudu více rozněžňovat. Mezi nejlepší podle mne určitě patří Chlap z masovny, Druhý stupeň osamění, Ledový drak, Mlha padá k ránu, Netopýři, Opičí kůra a v neposlední řadě Písečníci. Kdybych chtěl na druhou stranu zase říci která byla nejhorší, řekl bych Kamenné město, v závěsu s V pustinách.
Povídky jsou děleny do pěti okruhů, ke kterým má Martin pěkné předmluvy, které jedna poskytují jistý podklad pro čtení jednotlivých povídek, jednak ukazují vývoj samotného autora. Ač mě Martin neuvěřitelně, ale neuvěřitelně sere, musím uznat, že jeho sarkastické a cynické poznámky jsem silně oceňoval a celé mne to až podezřele bavilo.
První část – Čtyřbarevný fanouš – je taková rozpačitá, nemastná, neslaná, nepropracovaná. Ano, povídky z této části si moc neužijete, ale to se dá pochopit, proto je neřadím k těm nejhorším.
Druhá část – Nestydatý profík – začíná mít jakousi ucelenější formu,, povídky jsou mnohem lepší. Obzvláště dvě (Druhý stupeň osamění a Mlha padá k ránu) jsou mimořádně kvalitní.
Třetí část - Světlo vzdálených hvězd – je vcelku rozmanitá. Některé povídky rychle zapomenete, jiné jsou opravdu dobré. Vyzdvihnout si zaslouží obzvláště asi Píseň pro Lyu a Ve znamení kříže a draka.
Fantasy oddíl – Dědicové želvího hradu – má pouze tři povídky, z kterýchžto je jedna vysloveně špatná. V pustinách je, jak jsem už zmínil jednou u těch nejhorších. Zato drak, i Písně, ty jsou vynikající.
Poslední část – Hybridi a hrůzy – je jednoznačně nejzáživnější. Jedna skvělá povídka vedle druhé a povím vám, je to vážně jízda.
Skvela prilezitost vidiet vyvoj oblubeneho autora. Ja by som jednotlive poviedky neskatulkovala, ci je to sci fi alebo fantasy. Svet fantazie bohaty, sirokospektralny, prepracovany. Mnohe poviedky boli uchvacujuce, bajlepsie citanie za dlhu dobu, nieco bolo este neiste. Horor ja nemusim, ale okrem jednej poviedky to bolo v pohode. Urcite budem hladat aj druhy diel. Skvely pohlad na vyvoj spisovatela, vznik jeho svetov. Kazdy jeden by mohol byt rozpracovany do obrovskej sagy
Tak jsem zpátky ze svého půlročního výletu za fantasy od Ryana (nikdy víc! D:) zpátky u velmistra Martina.
Kniha se hodnotí dost obtížně, protože tu máme pět částí, které u mě svou poutavostí dost kolísaly... Přemýšlel jsem, zda těch pět hvězd si fakt zaslouží - vzhledem k tomu, že u některých jsem doslova a do písmene usnul a jindy to byly mé nejsilnější čtenářské zážitky v životě. Nicméně tu celý svazek s dovolením rozeberu podrobně. :)
spoiler
Čtyřbarevný fanouš 4/5
Na začátek to nebylo myslím vůbec špatné, navíc se všechny povídky četly dobře. Nejlepší byla asi hned první, -Tmy se bojí jenom děti- (4/5) díky skvělé atmosféře, popisu démonů a originálnímu hrdinovi... Na druhou stranu poslední povídka -A smrt je jeho odkazem- (3/5) byla slabší.. leč délka akorát a dobře napsaná, třebaže dějová linka (pro mě) nudná.
Nestydatý profík 4/5
O chlup lepší, než první část. :) V Hrdinovi (4/5) jsem se hezky seznámil s Martinovým Sci-Fi světem... Nemůžu říct, že by mi učaroval, ale přinejmenším mě zaujal. Druhý stupeň osamění (5/5) byla na dalších 200 stran mou nejoblíbenější Martinovou povídkou. Hl. hrdina mi mega sedl a ta atmosféra.. úžasný! Pozorovat, jak se pomalu hroutí do šílenství, to bylo.. úchvatné. Od Mlha padá k ránu (3/5) jsem popravdě čekal mnohem víc... atmoška supr, ale děj.. eh.
Světlo vzdálených hvězd 3/5
Tohle byl ten důvod, proč jsem tak dlouho váhal, jestli celému svazku neodebrat v hodnocení jednu (paradoxně) hvězdu. Píseň pro Lyu (4/5) nebyla vůbec špatná, leč.. zase, s tak velkým úspěchem u fanoušků čekal jsem víc. Filosofické řeči o lásce mě paradoxně bavili nejvíc... Celkový dojem byl dobrý, ale to čtení se prostě táhlo... Věž z popela a Oceloví andělé (2/5), byli fat dost slabí. :/ Už nikdy více medvídko-opičáky s nábojovými pásy kolem krku, který vede asiat s mačetou! Kamenné město (3/5) se táhlo asi nejvíc ze všech příběhů. Ale ok, oceňuji fantastický popis a cool konec. Krutinky (3/5) byly zhruba na stejné úrovni.. možná o chlup lepší story. Ve znamení kříže a draka (4/5) bylo jasně z celé třetí části nejlepší. Huhaha, co víc si přát než obrovitého červího slizáka s biskupskými insigniemi! Mňam! Trošku chaos na konci, ale dobrý. Pořád to ale na Druhý stupeň osamění ani zdaleka nestačilo...
Dědicové želvího hradu 5/5
Tady jsem byl ve svém živlu! Vždy mě totiž víc bralo staré dobré středověké fantasy, než scifi. Osamělá píseň Larena Dorra (5/5) je úžasně napsané story - v pasáži, kdy hl. hrdinka vyhlédla z okna a spatřila "sedmičku démonů" jsem měl úplně husí kůži. :3 Druhý stupeň osamění však překonal až Ledový drak (5/5). Hl. hrdinka byla k sežrání a ledový drak.. ledový drak!!! Úžasná bytost... Bitka s rudými draky byla fantastická a celý ten svět by si zasloužil vlastní pěti set stránkový román. V pustinách (4/5).. pravda, asi nejslabší, ale i tak se to četlo jedním dechem. Magie byla úžasně podaná.. jen jí mohlo být ještě o chlup víc.
Hybridy a hrůzy 5/5
co dodat... tohle je prostě MARTIN!!! Chlap z masovny (4/5) mi teda dal zabrat.. ale jo, napsané fantasticky a poutavě, ale asi byl problém ve mě :'D No, kdo četl, pochopí. Nezapomenutelná melodie (4/5) mě děsila už jen představou, že takto dopadnu já za pět deset let. D: Ale jo, supr se to četlo... Písečníci (5/5).. tak tohle nechalo všechny předchozí povídky daleko za sebou (ne na dlouho!!!). Pozorovat ty malý bestiáky, jak se masakrují, vyvíjejí.. psychický stav hl. hrdiny... tajemno... skvělé! Pak ale přišli Netopýři (5!/5) a to bylo zase něco úplně jiného a ve výsledku se z toho vyklubal asi fakt ten největší čtenářský zážitek, co jsem kdy měl. :333 Nic bych nevytkl, vše šlapalo nejlépe, jak mohlo. Skvěle zpracované charaktery, pořádný nášup tajemného hororu.. osudy, kde jsem musel zamáčknout slzu. Všichni povinně přečíst! :) Opičí kůra a Hruškovitý byli přece jen už o úroveň níž, ale taky dost dobré. Takové.. "divné", ale v dobrém slova smyslu divné. :)
Za mě paráda a těším se na další díl. :)
Výborná povídková sbírka zahrnující tvorbu již od začátku Martinovi literární činnosti. Skvěle namixováno sci-fi, fantasy i horor. Působivá atmosféra povídek, pestré náměty (drak, cizí planety, hubnutí,...), zápletky. Napínavé čtení.
Píseň pro Lyu mne přiměla k zamyšlení, Ledový drak zase k zasnění a Písečníci k obezřetnosti před hmyzem :)
Hodně jsem ocenil rozčlenění povídek do několika oddílů a průvodní povídání k nim (kdy, jak a proč vznikly, pozadí Martinova života).
Na Martinových povídkách zejména ze scifistického ranku jsem začínal dávno předtím, než jsem zjistil, že vůbec existuje nějaká Píseň ledu a ohně. Takže řadu povídek už jsem znal, ale není od věci si je přečíst znovu a tentokrát s komentářem páně autorovým (zejména líčení hipiestické doby, kdy cony byly v zásadě srazy podivných vlasáčů s životními problémy, mě dost zaujalo.
Pochopitelně ty první "jalové" povídky nejsou nijak zářné, ale pak už to GRRM začíná sázet plnou lopatou. Pro mě za zmínku nejvíce stojí následující kusy:
Ve znamení kříže a draka - mám rád církevní sci-fi, tahle povídka mi dala rozpomenout na pozdější Simmonsovy díly Endymionu s podobným naladěním. Zde se ale jde ještě více do bizarnosti - obrovský šupinatý biskup povalující se ve svém bazénku s teplou vodou je toho důkazem. A ten jidášismus!
Ledový drak - naivní fantasy, trochu kýčovitá, ale velmi emocionální tím, kterak zobrazuje válku z pohledu obyčejného obyvatele, kterému je vlastně jedno, jak se vyvíjí situace na frontě
Chlap z masovny - občas fakt divná povídka se společenským využíváním mrtvol jak k práci, tak i k .... No, přečtěte si to raději sami.
Písečníci - kvůli příslušnému dílu Krajních mezí z 90. let jsem vlastně začal GRRM číst poté, co jsem jeho jméno viděl v titulcích. Akorát jsem po těch letech zapomněl, že ti povídkoví písečníci mají na rozdíl od těch televizních mimozemské kulisy.
Netopýři - Klasická space opera s notnou dávkou erotiky (ach ti akademici), která mi z novějších dílek připomněla Dlouho cestu na malou rozzlobenou planetu.
Celkově se to těžko hodnotí, ale zásadní pecky tu jsou a jak píšu výše, autorovy komentáře této knize dávají rozměr, jako byste si ho byli poslechnout na přednášce na conu. 80%
Myslím, že kdyby to nebyl Martin asi by to moc lidí nepřečetlo. Já jsem se přes první dvě třetiny prokousal jenom proto, že patří k mým nejoblíbenějším autorům. Ale většina povídek je dost průměrná a na mě až přespříliš sci-fi. (Ale to je moje chyba.)
Zlom nastává zhruba na posledních 200 stránkách kde už převažují ty povedené povídky. Podle mně by klidně stačilo vybrat jen ty lepší i kdyby ta kniha měla být nakonec jen tenká (přitom tohle je teprve první díl), protože na některých povídkách je znát, že to tehdy ještě nebyl ten Martin, který v několika posledních dekádách dokáže strhnout ke čtení desítky milionů lidí, co by jinak knihu nevzali do ruky.
TOP 3 povídky: Písečníci, Netopýři, Nezapomenutelná Melodie
Kvalita povidek dost kolisa. Tech opravdu dobrych je maximalne 5. Predmluvy jednotlivych casti na me pusobily trochu nafoukane a rozhodne zbytecne. Z meho pohledu kniha vyhradne pro fanousky spisovatele. Zboznujete Martina? Jdete do toho! Uz vas stve, ze je podepsanej pod kazdou treti fantasy knizkou a to, na co vsichni cekaji, ne a ne dopsat? Nectete to. Nastve vas to jeste o trochu vic.
Snové písně bych brala jako obyčejnou žďímačku peněz, ale ze sobeckých důvodu nemohu. Ano, dost povídek je i někde jinde. A já některé z nich už četla. Jenže třeba ke sbírce Písečníci a Písním mrtvých se nedostanu, takže sem se Snovými písněmi.
Víc o jednotlivých povídkách u jednotlivých povídek.
Do hodnocení nejsou zahrnuty povídky, které jsem četla už v jiných sbírkách. Čili: hodnocení je matematický průměr povídek, které jsem ve sbírce četla poprvé. Plus automaticky jedna navíc kvůli stavbě knihy (tentokrát výjimka, protože v případě Snových písní nejde hodnotit jenom povídky). Ale nebudu lhát. Na Mlha padá k ránu, Píseň pro Lyu a Ledového draka, jsem se na opětovné čtení těšila. Moc. Jednu povídku jsem ale nehodnotila, protože jsem jí nepochopila: Nezapomenutelná melodie.
Kniha je rozdělena na pět částí.
(Čtyřbarevný fanouš, Nestydatý profík, Světlo vzdálených hvězd, Dědicové Želvího hradu, Hybridi a hrůzy.)
Před každou částí má autor trochu času pro trochu slova. Mě to přišlo milý. Protože v ten moment vám dojde, že je to možná trochu víc osobní, než jenom pár povídek zase v další knize, než jinde, kde byly předtím.
Takže ono rozdělení a jeho obsah je vždy v kontextu doby, kdy to napsal, takže to dává dílu plusové body. A vážně se na něj může někdo zlobit, že je ta povídka slabší? Když se přizná k tomu, že to byla první, kterou napsal? Čtete povídky zasazené do kontextu, jak šel Martinův život a spisovatelsky se rozvíjel. Takže se toho vlastně dost dozvíte i o jeho životě. Taková hodně originálním způsobem pojatá autobiografie, řekla bych. A jak jsem psala k jeho jiné sbírce, "že v té době musel mít smutný období", on to tady v té knize píše. Hele, já to řeknu na plnou hubu. Tohle si přečtěte! Dozvíte se fakt hodně věcí.
("Ano, je to smutné, ale zatímco všichni moji kamarádi byli na Floridě a chlastali pivo s holkami v bikinách někde na plážích u Fort Lauderdale, já trčel doma v Bayonne a psal jsem."...ha! Ale kam to dotáhl von a kam voni!)
Jo, a taky moc hezký ilustrace.
PS: neskutečně mě pobavily první dva odstavce čtvrté části. Jak ale hezky Martin popsal své čtenáře, že jo? :D
PS2: Netopýři=Nightflyers
Exkurze do Martinova života mě příliš nezajímala. Je to mimořádně talentovaný spisovatel, není to ale osobnost typu Tolkiena. Navíc mě jako fanouška Písně ledu a ohně v posledních letech nesmírně zklamal. Většinu povídek jsem znal z předchozích knih. To ale nevadí, rád jsem si je připomenul. Kvalita povídek je velice rozdílná. Já osobně mám nejraději povídky Netopýři a Píseň pro Lyu.
Výpověď spisovatele o tom, jak se stal zručným vypravěčem, je vždy pozoruhodná, v tomto případě dvojnásob - Martin líčí, v jakém období a proč to či ono dílko napsal, a vzápětí ho předkládá ke čtení; evidentně rád a vytrvale objevuje nové světy, příběhy i techniky a ještě mu za to časem začali proklatě dobře platit... Tyto Snové písně jsou prvním, úvodním dílem jeho osobní výběrové antologie, což se projevuje tu a tam tím, že některé povídky zapomenete, sotva otočíte jejich poslední stránku - a ve výjimečných případech i v průběhu jejich čtení... Na druhé straně autor přehledně rozděluje své kratší útvary nejen časově, ale i žánrově, tím pádem čtenář ví, co může čekat, a když se i tak pustí do něčeho, co mu nesedí, může nadávat jen sám sobě, protože ano - osobní preference tady hrají obrovskou roli. Jedna: Čtyřbarevný fanouš - "učednické kousky" čili mainstreamové, komiksy inspirované a krátké sci fi povídky. Dvě - Nestydatý profík: to, co se podařilo prodat, hrdinské, duchařinou říznuté minipříběhy (Odbočka do San Brety je údajně klasika, ale osobně mne víc bavil Druhý stupeň osamění). Tři - Světlo vzdálených hvězd: "cestovatelské"; parádní Věž z popela a pozoruhodní Oceloví andělé. Čtyři - Dědicové Želvího hradu: trojí fantasy, jedna lepší než druhá, Osamělé písně Larena Dorra, Ledový drak a V pustinách. Pět - Hybridi a hrůzy: pro mne nejlepší, protože nejrozmanitější část, povídky kombinující snovou atmosféru, mýtus, sci fi a fantasy s hororem, ale paradoxně i humorem; parádní hyperrealistický Chlap z masovny, úžasně znepokojiví a inspirativní a údajně nejslavnější Písečníci, komická Opičí kúra a hitchcockovský Hruškovitý; dokonce i Nezapomenutelná melodie, kombinující duchařinu s kingovským rodinným hororem, a Netopýři, nekonečně dlouhá kosmická variace, mají něco do sebe... Druhý díl Snových písní si nepochybně přečtu - a pak se možná pustím i do jeho epičtějších děl; Hry o trůny zatím neznám, a přitom se zdá, že (a je vlastně jedno, z jakého důvodu) začínají patřit k všeobecnému vzdělání...
Část díla
A smrt je jeho odkazem
2003
Chlap z masovny
1976
Druhý stupeň osamění
1972
Hrdina
1971
Hruškovitý
1987
Autorovy další knížky
| 2000 | Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Tak povídky asi nejsou moje krevní skupina. Knihu mi půjčila maminka, která naopak povídky miluje a moc se jí to líbilo, takže jsem byla zvědavá. Jde o sondu do Martinova života, do jeho dětství, začátků psaní. Autobiografie protkaná více či méně povedenými povídkami. U povídek mám problém s tím, že jsou příliš krátké na to, abych si s postavami vytvořila vztah a začalo mi na nich záležet, a to i když je povídka sebenápaditější. Proto mi většina z nich nesedla. Ale nebudu lhát, po týdnu od přečtení ve mně některé stále silně rezonují. Především právem opěvovaná Píseň pro Lyu, Mlha padá k ránu, V pustinách, a v neposlední řadě i Ledový drak, kterého mám i v samostatném vydání. Bohužel jsem si ale opravdu užila jen tyto čtyři povídky, což mi na takovou bichli, kde jich je minimálně dvacet, přijde málo. To však nic nemění na tom, že pan Martin je Pan Spisovatel a moc mě mrzí, že si nikdy nedočtu dokončenou Píseň ledu a ohně.