Soběstačný
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432843/bmid_sobestacny-uHU-432843.jpg
5
1044
1044
Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil – odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc – co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi čtivá, měla jsem přečteno za dva večery, nemohla jsem se odtrhnout. Na druhou stranu mi přijde, že hraje prvoplánově na city (viz. spoiler níže). Stylisticky je průměrná, některá vyjádření autorky se mi jevila jako neobratná, jiné současné české spisovatelky (Mornštajnová, Lednická, Dvořáková) jsou na tom se spisovatelským umem podle mého lépe.
SPOILER: Život Štěpána mi přišel nereálný, vymyšlený tak, abychom ho co nejvíce litovali. Jako rozumím tomu, že některému dítěti se stane to, že mu v dětství zemře sourozenec, jinému se rodiče rozvedou, dalšímu matka zemře na rakovinu, jiné má otce totálního deb.la neochotného se o dítě postarat. Ale že by se toto všechno přihodilo jednomu dítěti najednou? Možné to sice teoreticky je, ale je to silně nepravděpodobné. Navíc všechny tyto katastrofy zvládl dospívající Štěpán prakticky bez větších problémů, lépe než dospělí. Prostě jsem tomu nevěřila, byť uznávám, že příběh byl velmi sugestivní.
Za mě 65%.
(SPOILER)
Hezky nepřikrášleně napsané, vyprávěné malým Štěpánem. Smutné, někdo má život těžký už jako dítě. Rodiče se mu rozvedli, sestra se utopila, maminka onemocněla rakovinou, děda má stařeckou nemohoucnost. I jen jedno z toho by bylo až dost. Štěpán se ale díky tomu stává dříve vyspělý, zodpovědný, je "soběstačný".
Velmi silný příběh, hezky napsaný a čtivý. Doporučuji.
Hodně, hodně silná kniha. Velice smutný příběh, o nemoci, o chudobě, o lásce mateřské i milostné. Nedalo se přestat číst. Štěpán se se svým osudem vyrovnal na výbornou.
Zprvu jsem do knihy žádné naděje nevkládala, ale musím říct, že příběh je skvělý. Nemůže být nikdo, koho by nechytil za srdce.
Jako ze života, stačí se rozhlédnout kolem sebe a uvidím plno rodin, které jsou na tom jako ta Štěpánova. O to hůř, člověk si nemůže říct, "je to pouze příběh", ona je to krutá realita. Je smutné, když dítě musí dospět dříve než je nutné.
Nutno podotknout, že ne každé dítě by se se vším dokázalo poprat a vyrovnat tak jako Štěpa.
Kniha ve mně vzbudila plno emocí. Postavy jsou perfektně, reálně vykresleny. Za mě 6/5* :)
Knížku jsem si vyhledala kvůli čtenářské výzvě a nelituji.Velmi smutný příběh.Jedenactiletý Štěpán se musí poprat s rozchodem rodičů , nemocí matky a nedostatkem peněz.Bydlí střídavě u dědy a matky a musí řešit plno problémů.
Velmi čtivé, nemohla jsem se odtrhnout. Smutný příběh dospívajícího chlapce z rozvedené,sociálně slabé rodiny. Bohužel někde se toho neštěstí nakupí opravdu hodně. Nežijí mezi námi jen rozežrané děti,které mají všeho nadbytek a už neví co si k narozeninám přát,rodiče jim pořádají narozeninové párty a jezdí s nimi lyžovat do Alp a v létě k moři. Povzbudivé na příběhu bylo,jak se Štěpán s celou situací vyrovnává,nevzdává se,dospívá v dobrého člověka. Přece jen přes všechno zlé měl matku,otce i hodného dědu...někteří jsou na tom ještě hůř. Jenom důvod, pro který se matka se svým otcem nesmířila, se mi zdál těžko uvěřitelný. Lidé si přece odpouštějí daleko horší věci, čas obrousí hrany neuváženě vypuštěných slov.
Příběh Štěpána mi zlomil srdce. Ten kluk dostával kopance od života ze všech stran, přesto zůstával silný.
Pokud je člověk soběstačný, má život ve vlastních rukou. Samozřejmě ne úplně ve všech ohledech, protože život s oblibou háže lidem klacky pod nohy. Soběstačnost znamená, že člověk má sílu bez cizí pomoci tyto klacky přeskakovat, lámat, přerážet či odhazovat pryč. Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena, praví se v knize. Není člověka, aby si nějaké břemeno nenesl a nelze si myslet, že právě to naše je to nejtěžší.
Štěpán, jeho máma a jeho děda mají se soběstačností problémy. Štěpán pomalu dospívá, musí se k ní nejprve dopracovat. Máma bojuje s nemocí a děda se stářím. Všem se v životě dějí nehezké věci. Některé z nich to rozděluje, některé to nečekaně spojí a pomůže jim přes všechny ty zlé ztráty nalézt jeden druhého.
Konce bývají smutné a bolavé, ale téměř vždy je za nimi něco dalšího, nového, neobjeveného. Další začátek...
Čistá dávka ultra deprese. Ale i deprese může být krásná, alespoň v příběhu Štěpána Soběstačného.
Napoprvé mě tahle kniha minula, o to větší bylo mé překvapení, jaký krásný příběh skrývá. Radosti i strasti (ne)obyčejného malého, velkého kluka, plný odvahy, síly, humoru a laskavosti a na druhé straně také bolesti, smutku a strachu. Je to ten příběh, kde přesně víte, že se něco stane a že se "to" stane, jen nevíte kdy, a stejně pořád potají doufáte, že to tak nakonec nebude, jakkoliv je to nemožné. Člověk měl až pocit, že se to opravdu děje, že je to jeho rodina, až tak mi Štěpán s maminkou přirostli k srdci. Vyryla mi do srdce díru, ve které tepe, ale postupně ji vstřebávám. Bolí to, ne že ne, a chvíli ještě bude, ale zároveň je mi tak krásně.
Je to vlastně úplně jednoduchý, obyčejný, všední život, který se běžně děje kolem nás, jen o tom kolikrát nevíme, nevidíme, nebo spíš nechceme vidět . Lidské cesty, které jsou nevyzpytatelné a udeří najednou, bez varování. Můžu říct, že mám po těchto příbězích vždycky trochu takový tíživý a stísněný pocit. Je mi z toho úzko a těžko na srdci, ale vím, že to tak mělo být. Jsou to ty příběhy, které bolí, na které nezapomenete, které ve vás zanechají stopu, které se stanou vaší součástí, něco vám předají a donutí se zamyslet, jak nad sebou a svým životem, tak nad životem druhých. Jak je důležité vnímat i osudy jiných a nezapomínat být lidmi.
Dobře a lehce napsané, záživné, upřímné, vtipné i dojemné a s dětským nadhledem. Nehraje zbytečně na city, neždíme z vás emoce násilím, podává to lidsky, tak, jak to je. Vyprávění z obou stran, obou postav, bylo super a dodalo to tomu ještě větší hloubku. Číst tento příběh v předvánočním čase, kdy má být vše krásné, kouzelné a zalité sluncem, což tato kniha rozhodně není, navíc po vlastních rodinných zkušenostech, asi nebyl nejlepší nápad, ale možná tím víc jsem ji dokázala procítit a ocenit.
Českou literaturu nemám tolik načtenou, ale pomalu do ní pronikám, a když se najde takový výjimečný příběh, ráda po něm sáhnu. Je skvělé, že i u nás se píšou takové krásné knihy a bylo fajn číst něco vyloženě domácího. Děkuji autorce i Štěpánovi za tuto životní lekci a vždycky, když se náhodou ocitnu v Bille, tak si na ně vzpomenu.
"Když můžeš, tak dej."
Říkala jsem si,že mě nebude bavit kniha o 11ti letém klukovi, ale spletla jsem se. Je to naprosto skvělá kniha nejen o 11ti letém klukovi. Skvěle napsané , nutí vás to číst stále dál. Rozhodně doporučuji přečíst nemělo to žádné hluché místo.
To je pro mě letos už druhá kniha české autorky, která udělala z puberťáka strašně rozumného jedince (tou druhou knihou je Démon ze sídliště). Kde jsou všichni ti pomatení mladí lidé, co dělají průsery?
Malý Štěpán, jeho máma-samoživitelka, stárnoucí děda - všichni chtěli být soběstační. Až na tátu, ten to nepotřeboval, měl osobní loutkovodičku. Příjemné čtení na dva večery.
Četla jsem knihu jedním dechem. Jen chvílemi jsem si říkala, proč to čtu. Teď v tuto nepříznivou dobu… jako maminka dvou synů … Asi jsem to o to víc prožívala. Ale musím uznat, že je to moc pěkně napsané.
Příběh Štěpána, co stává v koutě, když máma neví, co s ním.
A tolik smutných bolestí.
Ale co má člověk dělat, když bůh dal ramena a tedy dává i břemena?
Proč člověk vyčítá to, co sám dělá?
Je život jedno velké loučení?
Ale i ve smutku je krása, jen se jí nebát.
Povstat jak Fénix z popela a být soběstačný.
V poslední den babího léta...
Velmi emotivní, ve své podstatě smutný příběh o dospívání, prvních láskách, o každodenních radostech i zklamáních.
Příběh selhání rodičovské odpovědnosti.
Příběh o smrti a odcházení, o návratech a odpuštění.
Příběh o strachu.
Příběh k zamyšlení.
Pro mě příběh jednoho absurdního sporu dcery se svým otcem, což zbytečně zkomplikovalo život hlavně Štěpánovi. Nepochopila jsem.
Ještě že Štěpán se z toho nepo*ral i díky svému dědečkovi.
P.S.: Co tě nezabije, to tě posílí.
Audiokniha: Lukáš Hejlík, Zuzana Kajnarová čtou osobitě, vcítěně.
Úžasná knížka, přečetla jsem na jeden zátah, brecela jsem u ni jako želva, to se mi stalo naposledy někdy před dvaceti lety u Steinbecka. Bylo super, ze konec je optimistický. Přinutilo me to víc přemýšlet o pokladních v supermarketu, dávám si pozor, abych se k nim chovala zdvořile a příjemně, nemají to jednoduché.
Och, ako som tomu chlapcovi drzala palce. Miestami mi bolo poradne uzko. Vyborne napisane, je nad cim premyslat...
Štěpán je obyčejný 11letý kluk, má želvu, rodinu, kamarády a touží po novém telefonu. Ale život se s ním nemazlí a hází mu pod nohy jeden klacek za druhým. A postupně se ukazuje, že není obyčejný kluk a musí / umí / chce se porvat s úplně jinými situacemi než jeho vrstevníci. Moc jsem mu fandila a četla místy se zatajeným dechem. Jako máma stejně starého syna jsem to prožívala o to intenzivněji. A z knihy odcházím s otázkou k přemýšlení: jak v sobě najde takový kluk TOLIK síly?
Nevěděla jsem, co čekat a nakonec knížka mile překvapila. Vlastně to není žádný strhující příběh, ale tak nějak jsem pořád cítila, že potřebuju číst dál a dozvědět se, jak se Štěpánovi vede. Takže nakonec se z toho vyklubalo poutavé čtení o nečekaně silném mladém klukovi, kterého si prostě oblíbíte.
(SPOILER)
Možná jsem měla jenom velká očekávání, možná jsem málo empatická, možná jenom nemám ráda deprese, nevím...
Do první třetiny autorka stihla zakomponovat smrt dítěte, rozvod, deprese a alkoholismus, smrt domácího mazlíčka, holocaust, samoživitelku a chudobu a pár dalších drobností. Prostě na co sáhne, to je špatně. Trochu mi to připomínalo Řadu nešťastných příhod.
Předvídatelnost knížky byla na lvl milion, až do vztahu Štěpána s ošetřovatelkou nebo k tomu, že otec svolil se samostatným bydlením.
Lidi vyzdvihují, že se jich knížka úzce dotýkala. Ono se není čemu divit, přeci jenom máme 50% rozvodovost, 0,5mil lidí s rakovinou ročně, první lásku zažil někdy skoro každý z nás, věrnostními programy jsme u nás posedlí a předvánoční obchody zažíváme šestinu roku.
Kdyby aspoň knížka přinesla něco nového: podnět k zamyšlení, nový náhled na cokoli z obsahu, hezkou vzpomínku... Ne, je to jenom portfolio životních ztroskotání bez jakéhokoli resumé.
Postavy jsou buď bezpodmínečně pašáci nebo bezpodmínečně blbci.
Plusové body jsou za obálku a vystihnutí toho, jak Štěpán nad věcmi přemýšlel během svého dospívání.
Štítky knihy
stáří nemoci dospívání rozvod rodinné vztahy psychologické romány matky a synové dědeček macecha otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Velmi emotivní kniha. Jak jsme malí, tak říkáme "Já sama". Jak člověk stárně, pomalu se tato věta mění na "To ještě zvládnu, ještě nejsem tak stará." To vše životem přijímáme lépe, když máme krásné dětství a milující rodinu. Jen málo z toho bylo dáno do vínku jedenáctiletému Štěpkovi. Rodiče se rozvedli, s tátou a jeho novou rodinou si přestává rozumět, máma řeší peníze, nechce říct, proč se nebaví s dědou a následně vážně onemocní. Tím vším nás provází sympatický Štěpka. Nachází pochopení u svého stárnoucího, milujícího dědečka, ke kterému se nastěhoval. Jsou spolu, mluví spolu, řeší problémy, navzájem si pomáhají. Jsou tu jeden pro druhého a každý chce být "soběstačný" právě pro toho druhého, přes všechny překážky nastražené životem.
Dobře jsou v knize popsány pocity rozvedené maminky i Štěpovy lásky. Mít rád někoho, kdo je trochu jiný.
Líbilo by se mi pokračování této knihy, jak se sympatický Štěpa dál rve se svým životem.