Sonety

V jedné knize tolik inspirace přesahující čtyři století...

Můj nejoblíbenější: (17)

Uvěřil by mým veršům příští věk,
kdybych tě chválil nejlíp na světě?
Vždyť nebe ví, že jsou jak náhrobek,
jenž skrývá život, napůl zastře tě.
Kdybych však o kráse tvých očí psal,
a svěží barvou vybarvil tvou záři,
příští věk tvrdil by: "Ten básník lhal,
tak božské rysy nejsou v lidské tváři!"
Tak i mým listům, zežloutlým už stářím,
se budou smát jak starcům, kteří žvaní,
a pro svět nebudeš víc, ač se snažím,
než písnička a básníkovo lhaní.
Ale když pochlubíš se potomkem,
máš dvakrát žít, v mých verších a pak v něm.

Krásné

Shakespeare nenapsal vždy úplně nejkvalitnější díla (třeba Král Jan), ale na druhou stranu pak napsal hry a básně, které jsou prostě geniální, jako například Král Lear, Hamlet, Kupec... a pak ty skvělé Sonety. Sonety s mladým přítelem, černou dámou, Časem, i ty poslední dva alegorické sonety. Všechny jsou nádherné a geniální. Jedny z nejlepších básní vůbec.
Shakespeara jsem četl půl roku a asi si ho budu muset ještě někdy přečíst. Určitě.

"...lilie v rozkladu čpí hůř než blín."

38

Jak mohl bych mít nouzi o námět,
když jsi tu ty a plníš verše mé
svým sladkým bytím, o němž vyprávět
je pro papír až příliš vznešené?
Jen díky tobě objeví se snad
v mých básních něco, co mne přežije;
vždyť o tobě i hlupák může psát,
když světlo tvé mu inspirací je.
Desátou múzou buď, jež vyváží
těch dávných devět, uctívaných věrně,
kdo se pak tebe vzývat odváží,
tomu dej stvořit verše nesmrtelné.
Vyhovím-li pak této přísné době,
námaha patří mně, však sláva tobě.

(Yorickův překlad)

Kdyby to nenapsal Shakespear, tak bych s komentářem k Sonetům moc neváhala, ale teď si marně lámu hlavu nad tím, jak diplomaticky napsat "básněmi neoslovena".
Neoslovena, protože jsem měla pocit, že půlka z nich je o tom, že člověk je krásný, když je mladý.
Neoslovena, protože jsem měla pocit (a asi zcela oprávněný), že autor neznal ten klasický český rým "Kdo říká, že láska nebolí, nemiloval lidi, ale mrtvoly."
(a tak na to nebyl připraven)

Zůstávám tedy neoslovena. Ale pokud budou chtít Chinaski nebo Ebeni zase nějaký ten sonet přezpívat, volám ano, ano ano!
(To jsem pak oslovena)

Shakespearovy sonety považuji za jedno z jeho nejlepších děl. Nejsou to plytké, zamilované básničky, jakých je všude plno, ale "mluví do duše", přimějí čtenáře zamyslet se nad nimi a na chvilku sdílet štěstí toho, komu byly určeny.

Překlad Jana Vladislava jsem dlouho považovala za nedostižný, ale nový překlad Jiřího Joska z roku 2008 si mě získal ještě víc

38

Copak mi může chybět inspirace,
když vidím tebe, poezii,
která se nedá popsat verši veršotepce,
a přece sama prýští z mého pera?
Poděkuj sobě, pokud se v mé básni
objeví něco tobě rovnocenné,
vždyť sama ošklivost dík tobě krásní,
jakmile si tvůj půvab připomene.
Mou Múzou jsi, cennější desetkrát
než oněch devět, které opěvují.
Kdo o tobě své verše bude psát,
tomu já věčnou slávu prorokuji.
A přežijí-li čas i tato slova,
pak proto, že jsem tebe oslavoval.

Moc pěkné sonety, které vzbuzují otázky ohledně Shakespearova života. Sonety jsou mnohdy velmi podobné, ale napsaný je každý jinak.
"I krásná růže krásnější se zdá, když sladká vůně žije v jejím květu." - William Shakespeare, str. 60, překlad od Martina Hilského, nakladatelství Atlantis.

Dalo by se možná říct, že jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih. Četla jsem překlad od pana Hilského, nezněl sice tak pohádkově jako některé ostatní, ale je potřeba přihlédnout i k faktu, že on je na Shakespeara největší odborník. Čili překlad byl defakto nejpřesnější, takže jsem četla skutečného Shakespeara :)

Nuž... áno, sú to akosi... tak trochu... verše (vyznania), ktoré adresuje starší muž mladšiemu mužovi. To však Sonetom neuberá na kvalite a nadčasovej výpovednej hodnote. Prekypujú citom, sú hlboké a bohaté, občas rozmarné, často smutné a pochmúrne, ale stále láskyplné, a to je podstatné. ... Avšak, odhliadnuc od mužského rodu a pri všetkej úcte – nebolo to presne to, čo mám rada. :-)

Čo mi prekážalo: vo vydaní, ktoré som čítala (MF, edícia Máj, 1970), sa na jednej strane nachádzalo vždy jeden a pol sonetu – teda každý tretí sonet bol rozdelený presne v polovici.
A to nie je všetko: prvé slovko (prípadne dve) z ôsmeho verša bolo vždy napísané dolu a zarovnané napravo pod siedmym veršom, potom sa samozrejme opakovalo na začiatku verša na ďalšej strane. Ja naozaj neviem, aké boli dôvody pre zvolenie tejto vcelku nešťastnej formálnej úpravy, ale keď mám byť úprimná, dosť ma to rozčuľovalo.

43
...
Ach, jak by blažené byly mé oči tím,
kdyby tě vídaly též za bílého dne,
když celou temnou noc už jen tvůj matný stín
s nich ani na chvilku ve spánku nesejde.
Všechny dny pro mne jsou noc, když tě nevidím,
a nocí jasný den, když tě v snách spatřit smím.

55
Přetrvá mramory, přetrvá zlaté věže
a hrobky vladařů tento můj mocný rým:
zatímco s kamene čas písmo dávno smaže,
můj verš zde bude dál plápolat – a vy s ním.
Až sochy rozkotá běs válkou rozpoutaný
a sváry obrátí paláce v prach a rum,
má báseň, letopis na vaši paměť psaný,
bude dál vzdorovat meči a plamenům.
Půjdete pevně vstříc smrti a zapomnění,
jemuž vše propadá, a chvála vaší krásy
bude mít věčně stan v očích všech pokolení,
jež má nést tato zem po všechny příští časy.
Tak až po soudný den, kdy z mrtvých vstaneme,
budete stále žít v čtenářích básně mé.

Setkala jsem se s odsuzováním těchto sonetů jako homosexuálních, ale i s jejich glorifikací. Osobně mi je jedno, zda byly psány pro muže či ženu. Důležitá je pro mne jejich výpověď a hra se slovy. Byť mám raději anglický originál, tak mě nejvíc oslovil Yorikův překlad na internetu.

Shakespearovy sonety považuji za nejromantičtější vyznání, jaká jsem kdy četla a nemohu jinak než plný počet hvězd.

Shakespeare je pro mě záhada záhad. Jsou díla i hry co miluji a také ty, co mě naopak velmi zklamaly. Pravdou však je, že jeho Sonety mě přivedly k poezii a lásce ke psaní i četbě. Doporučuji sehnat to nejstarší české vydání zároveň s anglickou verzí, porovnat, začíst se a zasnít společně s Williamem. Upravuji ještě popisek dostal se mi do rukou výtisk z roku 1970 je přenádherný vzhledem, bohužel překlad je velice strohý a dle síly slov Shakespeara nedostačující. Přesto je to nejlepší kniha mé knihovny at už v jakémkoliv vydání.

Ach ne, tak silně neplane tvůj cit,
to moje láska nenechá mne spát,
má věrná láska nedbá na můj klid,
jak noční hlídka u tebe chce stát.
Tak držím stráž a ty též někde bdíš,
mě vzdálená, však k jiným víc než blíž.
(Sonet LXI. úryvek)

Užasné zamilované sonety prostě ze života krása.

Nesmrtelná knížečka. A díky Hilskému dvojnásobně. Ale mně přišel skvělý taky překlad jistého Yoricka na internetu. Některé moje oblíbené kousky se mu moc povedly: 18, 29, 66, 120, 150 i spousta dalších. Ale mám rád vlastně všechny překlady, je to pokaždé jiný, nový zážitek...

Shakespeare mi vždy přišel strašně přeceňován. Pro mě (i přes to, že to byla uzoučká knížečka) naprosto úmorná záležitost, plná stále se opakujících milostných blábolů. Laciný kýč. Nic záživného, není o co stát.

Někdy mi už přišly zdlouhavé, ale uznávám, že napsat 154 poutavých sonetů je obtížné. Přesto je William Shakespeare úžasný autor a tento nelehký úkol se mu podařilo splnit na výbornou.

Sonety jsou mým vůbec nejoblíbenějším dílem od W. Shakespeara, poté je to především sonet číslo ( tuším) 92 - ten patří mezi ty nejlepší a nejniternější. Sonety vlastním právě v překladu Jana Vladislava a dlouho jsem je hledal, jelikož se mi tento překlad líbí nejvíc.

Můj nejoblíbenější je sonet číslo 66 v překladu pana Hilského. Není to nic menšího než dokonalost sama!

Stálice na mém nočním stolku, už mám doma tři vydání. V sonetech je hodně moudrosti a jsou stále aktuální. Moje oblíbené jsou 61, 66, 94, 129...

zatím jsem od W. S. nic jiného nečetla, ale Sonety byly naprosto nádherné. Nikdy mi poezie moc neříkala, ale k některým jsem se vracela znovu a znovu dokud jsem si je nevryla do paměti. Je to tak krásné, naprosto okouzlující. neznám dost superlativ abych mohla napsat jak mě tato kniha nadchla.