Sonety
William Shakespeare
Ve své lyrice proměňuje velký anglický dramatik tradiční sonetový námět zmarněné lásky k nedostupné milence v dramatický vztah mezi dvěma muži, bolestně zkoušenými společnou láskou k tajemné černé paní. Každý ze sonetů představuje koncentraci básnických obrazů, slovních hříček, zvukových vzorců i citových metamorfóz, které čtenáře vyzývají ke stále hlubšímu pronikání do všech odstínů i významů básně. Toto přebásnění bylo provedeno u příležitosti 400. výročí narození Williama Shakespeara a jako vzpomínka na překladatele E. A. Saudka. Vydáno jako příloha programu koncertu.... celý text
Literatura světová Poezie Historie
Vydáno: 1973 , Supraphon (Editio Supraphon)Originální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944
více info...
Přidat komentář
Poslechnuto v podání Milana Friedla. Poezie k přemýšlení, vážné... Opravdu psané krásným jazykem. Téma lásky, stáří, pomíjivosti....
Knížečka je malá, ale vůbec mě nebavila, min. čtrt knihy je o stáří a o tom, že je sobecké nezanechat potomka, o kráse a pomíjivosti a zase ten čas, jak letí atd. Podle informace na obalu jsem čekala něco jiného. Možná nemám správnou náladu a asi ani nejsem cílová skupina.
Pozdrav z gauče
Na okna tluče bestie,
Na všechna i ta střešní.
Nebe tu bolest neskryje,
Nesmyje z šatů slzy třešní.
Nazdařbůh nebe stříhá,
Kam patří možná netuší.
Kulatá jako kniha,
Koulí se tiše po duši.
-----
Omlouvám se, ale jak jinak okomentovat Šejkspíra než básní ? .-)
No čtení hezké, líbezné leč i znepokojující, při čtení jsem přemýšlela, zda sonet věnuje muži a nebo ženě...z 90% to psal muži a chytala mě myšlenka,zda byl Shakespeare gay a nebo bisexuál...dílo krásné, ale spíš analytické a nutí vás přemýšlet,rozhodně to není odpočinková kniha...
Asi nebudem jediný čitateľ, ktorý siahol po tejto zbierke sonetov iba preto, že ide o texty Williama Shakespearea - a nie preto, že by sa zaujímal o sonety alebo dokonca o samotnú poéziu. Ja sa bez mučenia priznávam a práve preto je moje výsledné hodnotenie také aké je. Udržalo si to moju pozornosť, hoci naivné zaláskované rými už na mňa nemajú taký efekt ako keď som bol mladší. Ale ešte stále dokážem na text pozerať tou optikou nekritického milenca. Žánrovo to však ide mimo mňa.
Krásné čtení o lásce v mnoha podobách a nejen o ní. Bylo to příjemné čtení.
Mám moc rada hry od Williama Shakespeara. Proto jsem šáhla po sonetech, přestože nejsem velká fanynka poezie. Četly se dobře.
Asi ze mě nebude milovník básní a zvláště pana Shakespeara. Pro mě to bylo dlouhé, ale občas jsem se začetla. Možná zkusím příště něco zase lehčího.
Neříkám, že sonety jsou špatné. Myslím, že naopak jsou velmi skvělé, ale nejsou pro mě. Tudíž pokud máte rádi rýmy a vychutnávate si tuto četbu tak vřele do toho. Já zůstanu u jiného žánru....
Jelikož se jedná o barokní literaturu, nemůžeme jo posuzovat podle dnešních měřítek. Mě sonety nic neřekly, jsou plné metafor a naznačených skutečnosti… Ale je to klasika, kterou by měl znát každý.
Sonety jsem četla v překladu Jana Vladislava a přeložené a přebásněné byly moc hezky. Toto ale není poezie určená k souvislému čtení, většina sonetů se totiž podobá jako vejce vejci, takže když je čtete za sebou, začne to být, co se týká obsahu, dost nuda. Co jsem z nich ale vyčetla, bylo, že Shakespeare byl rozhodně... otevřená mysl.
Nádhera. Sonety jsem četla v originále paralelně s překlady Jiřího Joska a Martina Hilského. Bavilo mě jak si každý z překladatelů s básní vyhrál po svém. Více se mi líbily překlady Hilského. Kniha je bezesporu jednou z nejhezčích básnických sbírek nejen o lásce a vztazích.
Sem tam člověk na nějaký ten sonet od Shakespeara narazí, ale až nyní jsem si konečně přečetl celou sbírku. A upřímně nevím jak ji hodnotit. Nějaká snaha o hvězdičkové vyjádření, na to jsem už rezignoval. Já nevím ani jak sonety hodnotit písemně.
Víte, ony jsou krásné. Ale také jich je 154. A to je moc, i když přihlédneme k jejich dělení. Prostě a jednoduše je většina z nich tak o tom samém, že je to skoro únavné. Krása, čas, láska, nesmrtelnost. Ale přes to jsou všechny krásné, to je nutné zdůraznit. A pro úplnost, četl jsem je v překladu Jana Vladislava a ty obzvláštně krásné i v překladu pana profesora Martina Hilského.
Některé sonety se však člověku zaryjí do srdce. 66, 128, 130, 12, abych zmínil některé. Témata? Různá. Sebevražda, slepá žárlivost, nepovrchní láska, čas. Nesmím nezmínit také fantastickou dvacítku, o které člověk opravdu neví co si myslet, která svým rozechvívá. Samozřejmě jedním z nejpůsobivějších je 66. Tento sonet je živý, aktuální. Člověk se nemá čemu divit, že je snad nejznámější. Pro sebe jej kladu vedle Stepního vlka od Hesseho, jako jakousi motivaci. 128 člověku poskytuje fantastický pohled na muže žárlícího na hudební nástroj, protože se ho dotýká ona… ona.
K té dvacítce… Je fascinující, že většina těchto skvostných milostných sonetů je adresována muži. Stejně fascinující je, že mnohem působivěji působí těch pár ke konci adresované černé dámě sonetů, posměchu všem těch 120 či kolika sonetům předcházejícím. Pro sonety je běžná bílá dáma, symbol dokonalosti a najednou tu máme kulhavou dámu s černou tváří. Ovšem stejně, ba dokonce mnohem více milovanou. Skutečnou. Nepovrchní. I sonety adresované černé dámě jsou mnoho, ale rozhodně ne povrchní.
Některé sonety se člověku rozhodně nemohou zdát nové, neznámé. Lze je spojit s některými hrami jakoby spolu byly spojené. 66 s Timonem a Hamletem, 128 s Večerem tříkrálovým, 130 s Othellem, jen abych zůstal u výše jmenovaných. Celé Shakespearovo dílo je fantastickým, kouzelným způsobem propojené. A fantastické.
Od sonetů jsem asi trochu naivně čekala něco víc, doufala jsem v trochu rozmanitější pohledy, když už ne motivy. Úvodní sonety o plození potomků mě většinově bavily, pozdější opěvování lásky už jsem si musela dávkovat, to na mě bylo přeslazené a příliš úpěnlivé. Závěrečné sonety mi připadaly krapet temnější, což jsem ocenila, přesto už jsem byla tak přesycena opakováním motivů v každém sonetu, že jsem si čtení příliš neužila. Sám Shakespeare v sonetu 76 píše:
...Proč píšu o jednom jediném stále znova
a dávám myšlenkám týž dávno známý šat,...
Na druhou stranu, úmorné opakování občas prorazily zajímavé myšlenky a nádherné verše:
... Ale co krásného na světě nemá stín?...
... Váš pomník je můj verš, jejž budou pročítati
oči těch, kteří jsou přikryti dosud tmou,
a tak vám jazyky budoucích život vrátí. ...
...A jestli spatříte jedenkrát tato slova
(to ze mne bude už možná jen prach a zem)
ani mé jméno pak nevyslovujte znova
a nechte láskou svou skončit s mým životem ...
...A Dobro, dojatě otročí Zlu - ...
Oblíbila jsem si sonety: 14, 18, 22, 27, 43, 59, 65, 66, 71, 74, 76, 81,92, 127, 129, 130.
Sbírky plné básní a sonetů sice nevyhledávám, ale jelikož mám ráda knihy od Shakespeara, tak jsem tomu dala šanci a nelituji toho! Jediné co, tak i přesto, že kniha není tlustá, tak mi chvíli trvalo se jí přelouskat.
I když normálně nečtu knihu celou složenou z básní (tuto jsem musela kvůli maturitě)....bylo mnoho básní, které se mi líbily :)
Tahle sbírka básní se mi moc líbila, i když jsem jí teda četla delší dobu, než jsem si původně plánovala. Mám moc ráda Shakespearův styl psaní, protože je opravdu krásný a hladí vás po duši. Zároveň mám pocit, že jeho textům jde velmi dobře porozumět. Obsahují spoustu témat - neúprosnost času, plození dětí, krása, stáří/mládí, ne/šťastná láska, smutek, odpuštění,... zkrátka každý si tu najde to své. Myšlenky jsou to opravdu skvělé a jejich nadčasovost vás nejednou zaskočí (a také třeba to, v kolika se najdete). Za mě tedy velké doporučení. Netroufám si hodnotit *.
Hm, Shakespearove Sonety mi nesadli. Ťažko sa mi čítali, zmysel často unikal. Na začiatku to bolo celkom vtipné, lebo veľa sonetov bolo venovaných tomu, aby človek splodil potomka. Potom mi to išlo ťažšie.
S pokorou priznávam, že problém je vo mne, nie v Shakespearovi :).
Štítky knihy
anglická literatura sonety milostná poezie William Shakespeare, 1564-1616 renesance (literatura) klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
V sonetech od Shakespeara, bych se moc nešťourala... Byla to jiná doba, ve které tento velikán žil a psal, takže skrze myšlení, písemné vyjadřování... jsme v 21. století, jaksi už dál...
Každopádně jeho texty - sonety jsou zde opravdu zdařilé. Vlastně v mnohých případech nadčasové..., melancholické, dramaticky a i ironicky výsměšné....
Krásně to vystihuje sonet 91.
Za mě parádní dílko a parádní překlad Jana Vladislava.