Soukromá tajemství
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452113/bmid_soukroma-tajemstvi-23a-452113.jpg
3
195
195
Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala, ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic. Pan Gruss zase trvá na tom, že mezi půlnocí a jednou hodinou ranní musí být vrátnice Šternberského paláce zamčená a tedy mimo provoz, kdežto Milada odmítá kohokoliv do zámecké školní kaple pustit už bůhvíkolik let. Pro vypravěče povídky Jaroslava Rudiše je záhadou, co se dělo včera večer a proč má na balkóně na keříku navěšená rajčata z nedaleké večerky, zatímco pro Tomáše Marka Epsteina je to jeho nový telefon. A jak spolu souvisí mikulovský židovský hřbitov s prvním mléčným zubem malé Ester?... celý text
Přidat komentář
Povídky byly zajímavé, některé me bavily více, jiné méně. Nejvíce se mi líbila povídka Milada, ta byla opravdu velice napínavá. Povídka Marka Epsteina nezklamala, jeho tvorba mě baví. Byla jsem překvapená povídkou Jaroslava Rudiše, nejdříve mi jeho styl přišel takový divný, ale vlastně me to bavilo.
Osm krátkých povídek současných autorů na téma tajených přání, pocitů, myšlenek, úmyslů a jejich případná realizace se čte velmi dobře a ještě pobaví.
Soubor povídek ideální, když chcete něco nenáročného a rychlého. Navíc po každé povídce můžete odběhnout a neodbíháte od rozečteného příběhu. Za mě super. Pohádky, Milada, Telefon mě zaujaly nejvíc, ale celkově všechny víc než povedené.
Když jsem na seznamu autorů uviděla jména jako Alena Mornštajnová a Petra Dvořáková, musela jsem knihu mít. Ačkoliv povídky od výše jmenovaných byly kvalitní, top u mě získal Jaroslav Rudiš se svým Samochlapským večerem, protože tento druh humoru je prostě něco pro mě :-)) Jako fajn oddechovku doporučuji a těším se, až si přečtu i další knihy z této edice.
Nejvíce se mi líbila povídka Milada, některé povídky naopak vůbec. Celkově fajn knížka.
Lepší i horší povídky, asi jako v každé knize povídek. Ideální pro kratší časové úseky, celkově taková jednohubka.
Příjemný poslech 8mi povídek. První povídka, nejdelší, "Pohádky" velmi zajímavá, ale drsná. O šikaně ze strany manžela.
Mně se nejvíce líbíla povídka Milada a Telefon.
Mám ráda tyto povídkové knížky, je to lahůdka na odpoledne. V této se mi moc líbili povídky pánské skupiny přispěvatelů - Šabacha, Epštajna a Rudiše.
Knížka mě moc nenadchla. Z této edice antologie jsem četla už lepší - např. V bílém plášti. Knížku pošlu dál.
Chtěla jsem změnit svůj pohled na povídky. Takový byl plán. No, bohužel.
Tady tyto nejsou špatné, ale.
Ani jeden z autorů nešel do hloubky, čemuž se nedivím. Na pěti stránkách prostě Annu Kareninu nenapíšete. A tak je výsledek ten, že všechny povídky vyzněly jenom plytce. Nic víc. Nebudu se rozepisovat o každé zvlášť, protože, zcela upřímně, k většině nemám co říct. Po obrácení stránky jsem zapomněla, o čem byly. Přemýšlím jen nad povídkou Hany Mornštajnové, takže i přes to, že ji nehodnotím kladně, myslím, že je nejlepší. Zanechala totiž ve mě aspoň něco, i když to není pozitivní.
Povídka Hany Mornštajnové nebyla špatná, ale téma psychicky týrané ženy by si zasloužilo obsáhlejší formát. Měla jsem pocit, že autorka dostala zadání, do hodiny něco napsala a poslala. Šmitec. Nic hlubokého, i když téma je skvělé. Mohl z toho být román a mrzí mě, že není. Taky mě mrzí, jak k tématu přistoupila. Prvoplánové hraní na city, šokovat a konec. Co bylo za tím? Proč se to dělo? Jaké byly ty plíživé nenápadné náznaky? Odkud to celé, na obou stranách, pramenilo? Autorka, jak už je zvykem, jenom popsala smutný příběh. A já se ptám, nešlo by to lépe?
Pestrá směsice tajností v různých podobách. V první povídce je tajemství palčivě bolestné, ve druhé trpí pod tíhou prokletí, ve třetí se hrbí pod nánosem dávné křivdy, ve čtvrté má vážně pech, v páté přináší smíření, v šesté se mísí s nespokojeností, v sedmé je zahaleno v nadpřirozenu a v poslední osmé touží po přátelství a obyčejném lidském přijetí. Některé povídky jsou lepší, jiné horší. Mě se nejvíc líbily ty od Ani Geislerové a Jaroslava Rudiše.
Kniha osmi povídek ze života. Některé dobré jiné slabší jak už to tak bývá. Moc se mi líbila ta od Anny Geislerové.
Neurazí, nenadchne.. Asi tak. První povídka od Aleny Mornštajnové se mi moc líbila, ostatní byly pro mě průměr nebo podprůměr.
Krátké povídky, takové jednohubky. Nenadchnou a ani neurazí. Osobně mi pod kůží zůstala nejvíc první povídka od Aleny Mornštajnové Pohádky. Nezklamala ani Petra Dvořáková. Zbytek průměr, dvě povídky mi nesedly vůbec.
Některé povídky byly až geniální - prostě perfektní na zamyšlení se zajímavým koncem. Ale některé byly velice slabé.
Nevíce se mi líbila povídka: pohádky a milada.
V pohádkách se jedná o psychickou šikanu ze strany manžela. Ačkoliv ženu nebije, tak jí všechno vyčítá. Nechce od něj odejít kvůli finančnímu zázemí - prostě klasický příběh ze života. Obdivuji co udělala a jak to udělala. Víc prozrazovat nebudu.
Milada - tam je to jiná... Milada má svá soukromá tajemství, které si střeží ve školní kapli. Ke konci, ale zpanikaří a...
"Honza se rozčílil, že mám toho spratka hlídat... To byla poslední kapka. Ríša přece není žádný spratek, je to malé dítě."
"Napadlo mě, jak dlouho bude trvat, než začne řvát i na něj, a v tu chvíli jsem věděla, že musím odejít. Hned. Dřív než z toho Ríša bude mít rozum."
"Teď už je to hotové, mami. M"
Povídky mě nezaujaly, ač jde o zvučná jména, kolikrát jsem byla ráda, když jsem příběh dočetla..... Možná mi nesedí ta krátká forma.... nevím.
Některé povídky mě zaujaly, některé o něco méně. Celkově se mi nejvíce líbily povídky od Aleny Mornštajnové a Petry Dvořákové.
Část díla
Co by děti neměly vědět
Jak jsem hledal bránu
Milada
Pohádky
2020
Prokletí rodu Grussů
2011
Autorovy další knížky
| 2009 | Thriller |
| 2008 | Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Přiznávám, že povídky moc nečtu, ani nevím, proč. A přitom když se nějaká povede, je to jako malý, sladký bonbónek...A pár takových bonbónků jsem v knížce objevila. Třeba od Jaroslava Rudiše nebo Ani Geislerové....
Přečtěte si je, třeba vám taky zachutnají...