Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296152/bmid_soumrak-dne-UbC-296152.jpg
4
743
743
Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , LedaOriginální název:
The Remains of the Day, 1989
více info...
Přidat komentář
Když mi na knize něco nesedí, něco v ději nebo charakteru postav drhne, většinou to jsem schopná pojmenovat. Vystihnout čím to je, že je kniha opravdu dobrá, mi přijde o hodně těžší. Po přečtení Soumraku dne jsem jen tiše seděla a mrzelo mě, že kniha už skončila. Nevím, jak přesně to autor udělal, ale vyprávění tak dokonale a dojemně vystihuje Stevensovu emocionální méněcennost a neobratnost. Na pozadí vcelku věcného vyprávění cítíme neschopnost komunikace s lidmi, před kterou utíká do své „profese“, a sám před sebou udržuje iluzi záslužnosti své práce. Jen jedenkrát, krátce si v jediné větě v závěru přizná „že mu to zlomilo srdce“, ale vzápětí hned opráší starou masku profesionála. Asi skoupím všechny romány od Kazua Ishigura, co jsou v češtině k mání.
"Večer je nejlepší část dne." Soumrak dne je vyprávěním životní cesty pana Stevense, majordoma v honosném panském sídle. Pan Stevens zasvětil celý, celičký život oddané a věrné službě svému pánovi. V zájmu odvedení dokonalého servisu ochotně obětuje vše, osobní štěstí, rodinné vztahy, vlastní názory, veškerý svůj čas, aniž by si vůbec i jen uvědomil, že mu život protéká mezi prsty. Tak moc prahne po zdvořilosti, důstojnosti, a profesionalitě, že vše ostatní jej docela míjí. Krásně napsaný, vznešený a vlastně hodně smutný příběh. Knížka je napsána docela stylovým jazykem, díky němu se mi o maličko hůř četla, ale zase mi vnesla do slovníku výrazy jako přičinlivý, mravní, příhodný, přináležející nebo vycizelovaný ????. 70%
Další Ishigurova kniha, kterou jsem přečetl. Jiné prostředí, jiný děj, jiný styl vyprávění. A přesto je to stále stejně fascinující Ishiguro. Kniha nemá žádný dramatický děj, ale všednost popisu je naprosto strhující. Hlavního hrdinu jsem si překřtil na "Anglického Saturnina". Ano, není tak zábavný, vtipný ani vynalézavý jako ten "náš", ale anglický humor je přece taky jiný. Majordomus nemusí být vtipný ve svých reakcích, aktivitách ani výrocích, humorná je již jeho upjatost, pedantství a sucharství. V dalším momentě si uvědomíte že na stejné okamžiky se můžete dívat z hlediska vtipnosti, ale stejně tak hledat i filozofickou rovinu, vypovídající o člověku, který je ve své pozici osamocený, neustále konfrontující své výkony s vlastními požadavky a i ve své dokonalosti stále nespokojený. A aby toho nebylo ještě dost, může čtenář přemýšlet, zda je loajalita něčím co vypravěč považuje za nutnou součást svého povolání a tudíž něco všedního, nebo naopak něco co ho z běžné společnosti vyděluje a dodává mu punc výjimečnosti a snobství, ve kterých si vlastně libuje.
Stevens je jedna z nejzajímavějších, ale i z nejsmutnějších literárních postav, s nimiž jsem se dosud při četbě setkala. Byl mi moc sympatický svým zabíhavým způsobem myšlení, které sama tak moc dobře znám, ale hrozně mě trápilo, jaký je to "citový pařez". Trochu jsem doufala v jiné zakončení, jenže to by vlastně vůbec neodpovídalo Stevensově charakteru, takže to vlastně dopadlo přesně tak, jak to dopadnout muselo.
Ishiguro je bezesporu výborný vypravěč a já už jsem rozhodnutá pořídit si i Pohřbeného obra jakožto třetí knihu tohoto autora. Myslím, že jsem našla svého nového oblíbence. =)
Mistrovsky vykreslená postava a vnitřní pochody anglického majordoma první poloviny dvacátého století. Odpovědi na otázky typu "co je v životě prioritní" nebo "kdy bychom měli odložit své masky a začít skutečně žít" si ale musíte najít sami.
Hrozně, hrozně dlouho jsem neměla v ruce knihu, kterou bych tak strašně toužila dočíst, abych se dozvěděla, jak to s hlavním hrdinou dopadne, a zároveň ji vlastně vůbec číst nechtěla, protože konec byl dopředu jasný. Ty nejsmutnější příběhy jsou vyprávěny beze slov a napsány mezi řádky.
Majordomovo vyprávění je trošku suché, zdlouhavé, zajímavý je však úhel pohledu jiných postav, případně zprostředkování skrze ně, na určitou naivitu, lpění na svém postavení, důstojnosti. Vypravěč je zčásti komický, nelze mu ale upřít snahu o to co nejlépe dělat svou práci, i když přehlédne důležitou cestu ve svém životě, a to lásku a rodinný život.
už druhá kniha od tohota autora,se kterou jsem se dosti natrápila :) na film se podívám ráda,ale kniha mě neoslovila ...
Mimoradne znepokojiva zpoved cloveka, ktery se domniva, ze jeho existence je skutecna. Namisto toho ale zasveti svuj zivot dustojnosti a klamne iluzi. Az do konce jsem neustale cekala na projevenou vuli k vlastnimu zivotu. Nedostavila se.
Pozoruhodná kniha o tom, jak se lze rozpustit. Necítit, neprojevovat se, nemít názor, nebýt. A dokonalosti této formy zasvětit celý život. Zvenčí a z pohledu 21.století to tedy nutně nemusí působit jako dobrá volba, ale ani nyní není snadné vymanit se z pout otcovského vzoru. Text je to lahodný, podmanivý a okouzující.
Velmi pěkná kniha o životě oddaného komorníka, který obětoval svůj život službě svému pánu a vlastně si toho ani nevšiml. V touze po tom být nejlepším a hlavně důstojným komorníkem a dělat všechno nejlépe mu život v podstatě protekl mezi prsty. Propásl svoji osudovou lásku, nebyl u smrti svého otce, neuměl projevit obyčejnou lidskost a pochopení... zároveň si však snažil namlouvat, že jeho role je významná, že měl vliv na události světových dějin, ale je to spíš sebeklam.
Příběh plyne pomalu, má krásný jazyk, ovšem dělalo mi zpočátku trochu problém se do knihy pořádně začíst. Kniha má čtenáři určitě co dát, ať už poučení, že každý je strůjcem svého štěstí a nebo zjištění, že obětovat svůj život práci nemusí být vždy to nejlepší a nejšťastnější řešení.
Za mna 3*. Najskôr som čítal knihu Pohřbený obr a z tej som bol nadšený.
Táto kniha ma príliš nezaujala a nechápem ako za ňu autor mohol odstať Nobelovú cenu. Smutný príbeh komorníka, ktorý kôli svojej práci prišiel o možno osudovú lásku a aj o posledné minúty života svojho otca.
Hlavný hrdina mi bol od začiatku nesympatický a vlastne som sa aj tešil z toho ako skončil - tak mu treba !!
Každý sme si strojcom svojho šťastia - v tomto prípade svojho nešťastia.
Kdysi jsem viděla film, teď konečně došlo na knihu. A je to pořád jeden z nejlepších příběhů o sebeklamu, co se mi kdy dostal do ruky...
Zvláštny príbeh človeka, ktorého jediným zyslom života bola služba niekomu druhému. Pre mňa to bolo celkom smutné čítanie o komorníkovi, ktorý obetoval celý svoj život a ani si to nevšimol.
Štylizácia viet bola fascinujúca, veľmi príjemne sa čítali no napriek tomu tej Nobelovej cene nerozumiem, keďže toto nie je príbeh ktorý vo mne ostane dlhšie ako deň po jeho dočítaní.
Skvěle napsaná kniha. I když téma sluhů a šlechty mě nijak nezajímá, tak mě kniha docela nadchla svým jazykem. Starý majordomus se vydává na cestu za bývalou služebnou. Popisuje cestu a vzpomíná na svůj život. Ukazuje se, jak promarnil svůj život v honbě za "důstojností" a jak neúspěšná byla jeho snaha sehrát aspoň malou roli ve velkých dějinách. Není to nijak optimistická kniha spíše naopak.
Skutečně zajímavá kniha s originálním námětem, která potěší všechny anglofily a milovníky starých časů. Ukazuje, že i na první pohled nedůstojné zaměstnání sloužícího mohlo být pro někoho absolutním životním posláním.
Nádherná kniha o pomalém konci staré Anglie a starých časů, které po II. světové válce již jen dožívají. Vzpomínky "muže bez vlastností" na idylické časy 20. a 30. let 20. století.
Nádherně napsané okno do života jednoho důstojného majordóma, které má ze začátku svým monologovým pojetím potíže rychle zaujmout, ovšem postupem času se do knihy ponoříte naplno, neboť jde o jedno z těch děl, které zraje s každou další stranou. Časem si zvyknete na zpočátku zvláštní odbočkovitou ukecanost hlavního představitele a zvědavostí budete pokračovat dál ve snaze zjistit, kam to celé směřuje a jakého vyvrcholení se kniha dočká, abyste zjistili, že.....vlastně nic. Zakončení je sice v rámci charakterových vlastností postav logické a celkem poetické, ovšem nelze zakrýt zklamání z konce, který vyšumí do ztracena a působí značně antiklimaticky a místo aby ztvrdil kvality knihy, tak je na závěr lehce zkazí. Kromě nepříliš povedeného konce se ovšem jedná o mistrovsky napsané dílo, které se čte úplně samo a i přes výtky zanechá pozitivní stopu.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
"KI kouzlo" se příběhu nedá upřít, ale mé já se s tím Stevensovým bohužel jaksi nesešlo... možná je na vině ta jeho odosobněná rezervovanost či moje poobrová nenažranost, že jsem nedokázala řádně docenit to krutě pomalé civilní vyprávění o všem a vlastně o ničem... škoda!