Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47165/bmid_soumrak-dne-PBA-47165.jpg
4
715
715
Lze se celý život opájet iluzí o důstojnosti našeho úkolu? Majordomus Stevens si s ní bohatě vystačí. S buldočí zaslepeností si předsevzal sloužit svému pánovi do roztrhání těla, až tím neméně svědomitě promarnil i vlastní vyhlídky. Největší potíž je však v tom, že tento toporný lokaj není tak docela „mužem bez vlastností“. Když před zraky čtenářů bilancuje své předválečné působení na panství lorda Darlingtona, působí dojmem navýsost oddaného, předvídavého a za všech okolností delikátního sloužícího. Chybí mu nicméně to lidsky podstatné – osobitý názor, špetka hrdosti i schopnost projevit plnohodnotný cit –, a tak zasévá smutek a zkázu všude tam, kde by namísto kamenné tváře byly zapotřebí selský rozum či vlídné srdce. Ishigurův tragikomický, krutý, ale také nádherně stylově vycizelovaný příběh značně narušuje tradici ostrovního „komornického románu“, založenou zábavnými prózami Jane Austenové nebo P. G. Wodehouse. Nejslavnější kniha jednoho z nejpozoruhodnějších britských spisovatelů současnosti, jehož dílo vytrvale poukazuje na ostrovní snobismus a všeničící uzavřenost, byla roku 1989 odměněna Bookerovou cenou a patří k nejpůsobivějším psychologickým románům poslední čtvrtiny 20. století. Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Leda , RozmluvyOriginální název:
The Remains of the Day, 1989
více info...
Přidat komentář
Zvláštním způsobem smutná kniha. Prakticky žádný děj, jen vzpomínky, které připomínají rekapitulaci života pana Stevense, tělem i duší majordoma.
"Dal jsem mu to nejlepší, co ve mně bylo, a teď - totiž - asi mi toho na rozdávání už moc nezbývá."
Pokud čekáte na nějakou dokonalou audioknihu, je to tahle.
Soumrak dne je famózním koncertem Jana Vlasáka, který celou knihu posunul o několik příček výše.
Pan Stevens byl celý život majordomem na Darlingtonském panství. Službě zasvětil svůj život, a ač se jeho práci nedá nic vytknout, dá se položit otázka, co to měl vlastně za život?
Jen povinnost a ani kousek prostoru pro jakýkoliv cit…
Ač to může znít trochu nezáživně, celá kniha je opravdu bravurně zpracovaná a vystavěná. Není tu moc prostoru pro akci. Vyprávění je pomalé a celé ho víceméně trávíme ve vzpomínkách starého muže, ale to rozpracování psychologie postavy je dokonalé.
Sama nevím, jak by se mi to četlo v papíru, protože některé pasáže byly opravdu dlouhé, ale v audiu jsem si dokázala užít i ty pomalejší chvilky.
Samotnou mě to překvapuje, protože kdyby mi někdo řekl, jak moc se mi to bude líbit, nevěřila bych, ale tohle je opravdu velké doporučení!
Tak tohle jsem opravdu nečekala.
Trochu jsem se bála,že kniha bude nudná.Ale to teda rozhodně nee.Dokonce je i místy vtipná.
Krásný a čtivý příběh.
Nezapomenutelná kniha. Loajalita a oddanost ve službě na úkor vlastního štěstí. Krásný i film.
Ako prvý som videl skvelý film s Anthonym Hopkinsom a Emmou Thompson a až po rokoch sa ku mne dostala knižná predloha. Filmu dávam 4*, ale knihe nemôžem, hoc sa priznám, že som sa jej bál zbytočne. Bál som sa totiž, že ma čaká neskutočná politická nuda. Našťastie, okolo politiky sa autor motá skutočne len symbolicky. Áno, v dome, v ktorom Stevens slúži, sa možno dejú historicky dôležité udalosti, ale prechádzajú okolo neho ako rieka v koryte: ani on, ani ona si nič nevšíma, roky okolo nej plynú a ona je stále rovnaká. Stevens je natoľko „dôstojný“, až občas pripomína autistu. Chápem, že ak je človek zvyknutý na primitívne romance, tak ho Súmrak dňa neosloví, ale mne sa práveže páčilo, ako nenápadne na pozadí bublali city. „Len“ s tým „drobným“ rozdielom, že o nich nikto nahlas nehovorí. A tak roky utekajú a menia sa na desaťročia a zrazu je na všetko neskoro, čas sa nedá vrátiť. Kniha mi ušla rýchlo, bavila ma, ale nemôžem úprimne povedať, že by ma nejak zvlášť strhla. Ak by som si mal vybrať, či si ešte raz pozriem film alebo prečítam knihu, vybral by som si film.
(SPOILER)
Velmi silný prožitek autor přichystal pro svého čtenáře.
Klademe si otázky a hledáme vlastní odpovědi, ať patříme to té či oné společenské třídy.
Každý ví, že nemůže tvrdit, že se ho netýká, co se právě děje ...
Nezáleží, jak dlouho spokojeně či nespokojeně žijeme, ale jak se projeví laskavost v našem rozhodnutí.
Jak projevit svou lidskou podstatu , tedy žít a nechat druhého taky žít, aby i on si mohl svobodně utvořit vlastní názor a vnímal odpovědnost za svůj život i svojich potomků.
Autor odhaluje rozmařilost elit, naprostou vyprázdněnost a odtženost od
reality, kde pro soucit s druhým, místa není. Fašismus je slepý.
/PS:Opět "elitářům" hákové kříže nevadí...? opět nevadí ani bezpočet zbytečně mrtvých... pro elitářský život ?
Umí elita rozeznat humanitní pomoc od útočných zbraní? Pro mnohé tragická ztráta a pro několik vyvolených zisky?
Promění elita jedním klikem občany ve vojáky? Dopis odeslaný do datové schránky je považován za doručený...?!/
Kniha splňuje mrazivé téma čtenářské výzvy.
Přečteno: 871, hodnoceno: 82% - 669krát, komentováno: 169, nejvíce palců: 119 alef.
Doporučuji.
Doporučení výstižně vyjádřila v závěru svého komentíře: cérka 30.3.2024.
Audiokniha
Čte Jan Vlasák a čte opravdu bravurně.
Hodnotím 5*
Kniha je bravurně zpracována. Celý příběh je vystavěn pouze na vyprávění, vzpomínkách a popisech pana Stevense, majordoma, který celý svůj život věnoval službě. Oddaně slouží svému pánovi, je vždy stoprocentně loajální, profesionální a nikdy, nikdy neprojevuje své city. Ve skutečnosti je to, ale velmi citlivý člověk.
Vyprávění je opravdu "hutné", první čtyři kapitoly jsem si musela pustit několikrát a poslouchat opravdu pozorně, jinak jsem se okamžitě ztratila. A to by byla opravdu škoda, protože pak jsem konečně pochopila autorovu genialitu. On se totiž dokonale a skvěle vcítil do světa "pod schodištěm" a včlenil do něj podstatnou část historický události od 20 let do 50 let minulého století.
Až při psaní tohoto komentáře si naplno uvědomuji, jak velká škoda by to byla si tuto knihu nepřečíst.
Kazuo Ishiguro se obecně řadí mezi mé oblíbence, ale musím se přiznat, že tato kniha mi úplně nesedla a dočíst ji byl pro mne jeden velký boj. Po Neopouštěj mě a Klára a Slaunce jsem čekala něco úplně jiného, což zahrnovalo rozhodně i více akce, jíž je zde opravdu poskrovnu. Veškeré dění se v podstatě odehrává ve vzpomínkách majordoma, který se svému pánovi a tedy i své práci oddal natolik, že mu jeho vlastní život zcela protéká mezi prsty. Musím ovšem vyzdvhnout vynikající psychologické vykreslení a vývoj hlavní postavy, což zcela jistě pohání příběh dopředu. Příběh, do jehož hloubi se však čtenář musí pracně propracovat tak trochu oklikou a číst mezi řádky; a především překonat to dlouhosáhlé, někdy téměř nekonečné vzpomínání na dění v panství. To zahrnovalo nejen povídání o důležitých hostech a politickém dění, ale i každodenních okolnostech v životě majordoma, jako např. záležitost leštění stříbra, a tak dále - což není zrovna něco, o čem by mě bavilo číst.
Naprosto rozumím tomu, proč má román tak vysoké hodnocení; rozhodně se jedná o kvalitní četbu, která je ve své podstatě geniální (svým jednoduchým námětem, rozvíjejícím se na základě dokonale zpracované psychologie hlavní postavy), pro níž jsem prostě jen nebyla to správné cílové publikum.
Nedočteno. Dvakrát jsem se ke knize vrátila. Jak naivní jsme byli před Mnichovem. Připadala jsem si jak zavřená v některém sídle z detektivek Agáty Christie. Příliš depresivní. Rekapitulace dosavadního života Majordoma věrně sloužícího svému pánu.
Jedna z takových těch knih, kdy od prvních pár vět víte, že čtěte jednu z Těch Knih. Mistrovsky napsáno. Vrstva na vrstvě na vrstvě.
Pan Stevens se nejspíš už narodil v livreji, s mateřským mlékem sál i důstojnost majordoma panského sídla a výchovou pozbyl veškeré emoce a schopnost elementárních projevů citu ve chvílích, kdy je potřeba vystoupit z role a jednat empaticky.
Nádherný ,vytříbený text, skvěle hlavně působí to nevyřčené. Moje první setkání s autorem a určitě ne poslední.
Chce to nejen umění takový příběh napsat, ale i ho přečíst.
Ačkoli chápu sdělení, jeho vzpomínky mě nebavily.
Jenomže jinak to napsat nešlo, takže je to spíš moje chyba.
Kniha je výborná byť není úplně pro čtenáře, kteří si u knih potrpí na takové zhýralosti jako je akce a dějovost. Odehrává se v podstatě během několika dní, během nichž se hlavní hrdina majordomus Stevens každou chvíli zamyslí, zahledí kamsi do prázdna a zavzpomíná na událost před dvaceti lety a dá nám nahlédnout do svých pocitú? No..., spíš je to tak, že i ty pocity musíte luštit trochu mezi řádky, jelikož Stevens je takový ten anglický majordomus ze staré školy, oddaný, s kameným ksichtem, dokonale zpúsobilým podávat čaj o páté a znalým toho, kde přesně má ležet lžička na dezert. Vyrústal ve světě, kde jeho otec byl majordomus, otec jeho otce byl majordomus i otec otce jeho otce byl majordomus. Dává nám čtenářúm nahlédnou do světa, kde největší pocity štěstí a uznání zpúsobí profesionálně zvládnutá situace a drobný kompliment lordstva na vyleštěnou sadu stříbrných příború. Což většina z nás odsoudí jako promarněný život z nevědomosti. Problém je, že Stevens není tak úplně nevědomý a mezi řádky, teď myslím ještě víc mezi řádky než co jsem psal předtím, jsou cítit pochybnosti o smyslu toho všeho. Nebyl by Stevens šťastnější, kdyby zbouchnul tu žábu co se tam kolem něho motala? Všichni přece víme, že rodina a hypotéka jsou univerzálním receptem na štěstí nebo ne? Na tomto příběhu se mi líbí právě ta balance na pomezí dvou světú aniž by autor nějak tlačil na jednu nebo druhou stranu a je na čtenáři aby hodnotil, posuzoval, ...a myslel.
Čistá melancholie. Majordomus, který vzpomíná na staré dobré časy a jakoby mimochodem tak odhaluje bezútěšnost osudu sluhy, který dbá hlavně na "důstojnost". Ponuré. Výborně vykreslené.
Audiokniha
Knížka se mi moc líbila. Celá kniha je vyprávění majordoma Stevense, dovedu si představit jak se svými zásadami a stylem jednání, dokáže tato postava jít na nervy. Ale já jsem pro něj měla pochopení a snad mi ho bylo i líto. Jaký by prožil život, kdyby dokázal pustit své pocity ven? V knize se nic "velkého" neděje a přesto se tam děje všechno.
Krásně se to poslouchalo, hlas pana Vlasáka se skvěle hodil.
(SPOILER) Krasosmutnění ruměnců pod prachovkou salonní oddanosti. Livrej = roucho, všechno. Komorní bytí. V klopě šero. Tam není žádné místo pro vonný šeřík.
Já jsem stejnej trotl jako Stevens, tak jsem pro něj měla pochopení. Navíc, výchova dělá ranec, takže když jste vychován jako sluha, tak jako sluha taky myslíte. Dneska samozřejmě všichni hrozně víme, že osobní zodpovědnost bejt musí, přes to vlak nejede, ale šáhněme si na nos - kolik z nás dělá ve firmě, kde nám nejde úplně všechno pod nos, a přece neodejdeme... Každopádně ale úžasný psychologický náhled.
(taky si myslíte, že byl do slečny Kentonové přece jen trochu zabouchnutej??
Bála jsem se, že to nedám. Zbytečně. Dokonalý jazyk a vyjadřovací styl autora (a překladatelky) mě vtáhly na první dobrou.
Jemné popisy krajiny, vnitřní svět osamělého majordoma z něhož postupně plasticky vystoupí souzvuk japonského a britského ostrovního pokrytectví a strachu o "ztrátu tváře".
Bublá to ve vás nesympatií, ale i díky mnohým životním zkušenostem s rudým pokrytectvím a pokřivenostmi různými lidskými 'systémy' naleznete snad i soucit s mužem, co se tolik snaží ze svojí škrobenosti a až falešné poslušnosti nevystoupit?
Ale, kde je hranice mezi loajalitou a přisluhování zlu?
Skvěle vystavěný děj. Nastavené zrcadlo.
6/6
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Na druhé čtení zvyšuji na plný počet. Tohle je fakt dobře napsané a výborně to vystihuje mentalitu této společenské vrstvy.