Soupravy
Petr Nikl
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504723/bmid_soupravy-p5Z-504723.jpg
4
4
4
Výtvarník Petr Nikl vedle svého talentu výtvarného má i mimořádný dar literární. Jeho knihy vždy kombinují stránku literární a výtvarnou. Nejinak je tomu i v knize Soupravy, v níž stránka literární poprvé zcela převažuje. Právem je ji možno považovat za první autorovu knihu čistě prozaickou, v níž je výtvarná složka jen doprovodem. Jde o "psané obrazy" z prostředků městské hromadné dopravy. Autor z všednodennosti vytěžil maximum. Je skvělý pozorovatel, vidí a slyší tam, kde většina lidí jen unaveně cestuje. Jeho momentky mají sílu malých básní v próze, působivých miniatur. Jeho psaní má velkou básnickou sílu, přesnost a estetickou působivost. Učí nás nově vidět a slyšet.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá knížka, už když ji vezmete do ruky a hledáte, kde je hřbet. Pak můžete obdivovat precizní knihařskou práci (alespoň na exempláři z naší knihovny). Text na titulní straně zasahuje do obrázku očí, pod tím prázdná půlka plochy, asi to má nějaký význam, ale nelíbí se mi to. Stejně tak minimalistické okraje textu a názvy jednotlivých "zírání" jakoby v záhlaví. Zpočátku jsem bývala zmatená, že už na další stránce čtu o něčem jiném.
Komentář Snoopi je velmi trefný, jazykové hrátky pana Nikla jsou obdivuhodné, nicméně metafory některých "zírání" pro mne byly hůře uchopitelné. Lingvistické pohádky mi sedly lépe. Doprovodné (?) portréty jsem se nejdříve snažila přiřazovat k textům, chvilku mne bavilo odhadovat, kdo je kdo, což zaujalo i dcery a jeden večer jsme si je prohlédly všechny, ovšem více bych ocenila, kdyby kresby k textu přiřadil sám autor, pro mne by to fungovalo jako obohacení, i když někdo tu jistě namítne, že by to omezovalo fantazii, to je věc gusta.
Je to knížka na vychutnávání, neplánujte zhltnutí za nocovku, ale každodenní těšení na zákusek. Nebo bych ji doporučila umístit do čajovny-kavárny, kam bude labužníky lákat vracet se pro další kousek. Já jsem si ji v knihovně musela prodlužovat.
Z toho, co se mi líbilo, vybírám:
"Noví příchozí na Queensboro Bridge soupravu rozmočili, přitom jsem vyrážel za prudkého slunce.... Vzduch ve voze ztěžknul. Podrážky popiskují. Šustivé zvuky se rozmlaskaly a smotky vlasů zaleskly. Mazlavost se potkala s vyschlým klidem. Dva břehy na sebe nechápavě hledí."
"...Vtlačuji se do podzemky jihokorejské metropole. ... Z nadhledu kloužu po černých kšticích....Pěšinky vlasů kličkují mezi slehlými a zježenými. Vpravo se houpe v temném moři červeně pletená bójka a kdesi na konci proudu - lysý ostrov. Z hladiny roste les rukou, hlásících se o úchyt."
Každý si jistě najde svůj oblíbený kousek, nenechte se odradit mými třemi hvězdičkami (70%).
Velice zvláštní kniha. Umíme se vůbec dívat kolem sebe, doopravdy vypnout své myšlení, naprogramované na problémy, a jen tak pozorovat, aniž bychom se ocitli v roli voyerů? Jen velmi, velmi těžko... Autor se o to pokusil více než zdařile - baví se pozorováním svých spolupasažérů, užívá si ho s nadšením sobě vlastním: přemítá o lidech, kteří s ním sdílejí cestu, svým úvahám dává formu jakýchsi krátkých, skvěle propracovaných črt. Vychází z konkrétních situací, k čemuž využívá bohatých básnických prostředků, metafor a hravého jazyka. Jeho vidění se mnohdy překlopí až do jakéhosi surreálna, vize na hranici skutečnosti a snu, z něhož se v závěru probírá - a nechává nás na pochybách, co je pravda a co si vymýšlí.
Čerpá ze svých bohatých zážitků z cestování MHD, metrem, vlakem, či letadlem převážně v Americe - místo samotné není důležité, ale důležití jsou lidé. Většina záznamů je z roku 2018, tedy z doby ještě před covidem. Rozhodně nezapře skvělý pozorovací talent - tematicky jsem s ním naprosto souzněla, neboť i já ráda cestuji nejen prostředky MHD a občas se podobným "decentním sledováním" ostatních pasažérů nesmírně bavím :-) Autorovi nechybí ani humor či lehká ironie, a skrze jeho pozorování se dozvídáme i něco málo o něm. Texty se však nečtou lehce: je dobré si na ně udělat čas, najít klid a vychutnat si jejich atmosféru, většinou bez děje.
Za zmínku stojí i jeho překrásné černobílé realistické portréty, jimiž knihu doprovodil. Čtení jsem si opravdu užívala.
"Cestuje v ní dvojice kabátů, pečlivě usazených na lavici vedle sebe, jako by dál chtěly držet utržené stíny svých nosičů."
"Zkameněl jsem ve výstražném postavení střevlíka."
"Prosmekává se mezi přístroji jako kuna."
"Jsem zase tu. Jinde. V podhrabaném městě napumpovaném děním. Vynoření hadi třeští bulvy na svislé stély z betonů a skel. Soptící plechové housenky vyměšují lidskou mízu. Tváře rozpíjejí zrak do nekonečna. Čekám na červa, který se se mnou zaryje pod zem. Starý bluesman žmoulá kytaru, brousí pražce. Je mu jedno, jestli ho někdo poslouchá."
"Vnikli každý jinými dveřmi souběžně. Ten vlevo na samohybném vozítku, ta vpravo pomocí bílých holí. Vlevo došlo k zaparkování, vpravo k vymrštění vstřícného mladíka z místa."
Autorovy další knížky
| 2007 |  Záhádky |
| 2015 | Lingvistické pohádky |
| 2008 | Pohádka o Rybitince |
| 2008 | Jělěňovití |
| 2002 | O Rybabě a Mořské duši |
Úžasné. Ta poetika, to výtvarnické vidění, ta pohotovost ve vyjádření! Takové démantky, políčka v krasohledu...