Spáčův hrad
Barbara Erskine
Děj dalšího románu oblíbené autorky se odehrává v 15. a zároveň v 21. století a jeho hrdinkami jsou dvě ženy – Catrin a Miranda. V roce 1400 se na velšských hranicích schyluje k válce. Catrinin otec je věštec a hraje nebezpečnou hru v centru zuřivého soupeření mezi velšskými knížaty a anglickými pány. Catrin se ocitne ve zdech hradu Sleeper a je vyzvána, aby předpověděla osud Walesu, ona však vidí jen blížící se válku a krev… V roce 2015 odjíždí Miranda na hrad Sleeper, aby unikla realitě a uspořádala si myšlenky. Pomalu cítí, že se v samotě hor probouzí k životu, ale pokaždé, když zavře oči, její sny ožívají. Setkává se v nich s mladou dívkou, která křičí a vztahuje k ní ruce. Zdá se, že jí může pomoct jen Miranda…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , BránaOriginální název:
Sleeper’s Castle, 2016
více info...
Přidat komentář
Od stránky 60 jsem si začala dělat čárky, kolikrát se naše dvě hrdinky probudily. A bylo to, opravdu, 41x. Hlavně Andy, ta spala skoro pořád, nebo jenom zavřela oči a snila... A potom se probrala. Andy se budila na mnoho způsobů: vyděšeně, zprudka, zčistajasna, zmatená, s pláčem, pomalu, lenivě, ale nejčastěji s leknutím či s trhnutím.
Nemám ráda, když je hlavní postava hloupá. A to Andy tedy byla. Ani závěr mě ničím neohromil, takže za mě NE.
Docela slabé, jsem celkem zklamaná. Kniha se mi moc nelíbila, musela jsem se jí tak trochu prokousat, proto dnes jen tři hvězdy. Na víc tentokrát moje jinak oblíbená spisovatelka nedosáhla, bohužel.
Tahle kniha byla pro mne spíše zklamáním. Rozvláčné a nudné. Druhá polovina byla lepší.
Nedočteno. Kniha na mne mne zapůsobila trochu absurdně. V souladu se svým názvem. Milí přátelé, pokud nad knihou usnete víc jak desetkrát, potom je název Spáčův hrad až kouzelně vhodný...
Zkusila jsem knihu i audioknihu, nic proti tomu nemám ale netuším, o co má v ději jít , upadám u toho do spánku, ne-li do mdlob, a vzdávám se.
Od této autorky mám přečteno témeř vše. Nebylo to úplně nejhorší, ale ani žádná pecka. Hlavní hrdinka pořád spala, byla neuvěřitelně líná a nevychovaná. Přesto doporučuji k přečtení tomu, kdo má rád tuto spisovatelku a její knihy.
Já si také nemohu pomoci a hodnotím to jako překombinovaná slátanina. Neubráním se dojmu, že šlo o ztrátu času. Ale byl to dárek, tak jsem to přelouskala. Asi pošlu dál...
Patetická pohádka ovčí babičky... můj dojem po přečtení 3/4 knihy. Ano, mluví ze mne cynik a desperát, což dokládá, že v tomto případě jde hodně o osobní vkus. Jsem toho názoru, že člověk by měl mít širší literární rozptyl a taky třeba apriori nezatracovat literaturu postrádající dnes tak oblíbené vulgární, lechtivé či obhroublé výrazy nebo násilné scény. Trochu mírnější pohled na svět je přece normální a je třeba jej tak chápat... co mě ale u této knihy vytáčelo do sáhodlouhých vývrtek byla naivita nebo hloupost Mirandy. Tam nejde o pozitivní, mírný přístup k životu, ale o absenci zdravého rozumu v tom, jak přijímala tzv. rány osudu, i jak se projevovala tzv. odvážně. Velmi mi tak připomínala Mirandou samotnou kritizovanou Catherine, jejíž příběh čtenáře zavádí do zcela jiné časové roviny. Kritizovanou právě za to, že i ona si nechá všechno líbit. Takže očividná nekonzistence autorky ve vytváření svých dvou hlavních hrdinek. Suma sumárum, zajímavý obsah v pro mě ne příliš lákavém hávu. Romantická duchařina. To druhé mi vyhovovalo mnohem víc :-).
Pěkná kniha. Dobře se četla a bylo zajímavé sledovat dvě dějové linky a hlavně zjistit, jak to celé dopadlo s Catrin. Autorka prostě umí zaujmout :)
Na postprázdninovou četbu celkem ucházející příběh, jen jsem se téměř až do konce ztrácela, kdo se vlastně komu zdá a kdo koho kde vidí... ale jinak nechyběl snad žádný typický autorčin motiv. Přiznávám ale, že ale mám i oblíbenější tituly a k tomuhle se nejspíš nevrátím.
Ušlo to, taková oddychovka; napínavé to bylo méně než jiné romány od autorky (možná proto, že už jsem na ten její styl psaní zvyklá). Opět to ale bylo zbytečné roztahané, a co mi vadilo ještě víc, bylo, že hlavní hrdinka Andy se chovala chvílemi dost nelogicky.
Autorku mám rada - vyhovuje mi mix současnosti a historie - Velšsko, Skotsko, Anglie, druidové ... Tentokrat poprvé jsem ale knihu 2x odložila. Docetla jsem ji po dvou letech od zakoupení, což se mi nestává. Nakonec to hodnotim dobre, druhá polovina knihy splnila mě očekávání. Jen kniha celá mi tentokrat připadala rozvláčná.
(SPOILER)
Občas mám chuť na nějakou duchařinu z Británie. Ale čím víc knih od Erskinové čtu, tím víc mi vadí, jaké jsou její hrdinky slepice. Jasně, v každé nenáročné romantice musí mít dotyčná nějaký problém, aby se ho mohla postupně zbavit, a i když mi od začátku ten problém může přijít zbytečně rozmazanej, někdy to tak prostě je - pro někoho blbost, pro jiného nepřekonatelný problém. Ale tady to bylo prostě tak šablonovité a nesmyslné... "Uteču s tebou! Ne to nejde, nejsem pro tebe dost dobrej. Střih: Uteč se mnou! Ne, to nejde, nemůžu opustit svého krkavčího otce!" Aby se nakonec shodli na tom, že spolu utéct můžou a chtějí, že. A hrdinka v současnosti? "Jsem sice podělaná strachy a nevím, co bych si počala, kdybyste kolem mě všichni tak neskákali, ale nehnu se odtud, i kdyby vás to mělo zabít." Báječná osůbka, fakt. Že by děj nějak napomáhal vývoji postav, to se říct nedá, prostě najednou skokově měnili názory nebo se dál chovali jako jelita podle toho, aby to zapadalo do eskalujícího napětí.
Když zavřu všechny oči a tohle všechno si odmyslím, má to atmosféru a člověka to zabaví. Jen u toho nesmí přemýšlet. Bohužel, přemýšlení u knihy počítám k základu, i u odpočinkové četby.
Další duchařina od Erskinové se mi líbila,dvě ženy,dva věky a magické místo.Je to odpočinkový román kde jsem oboum hrdinkám držela palce a kocourek Pepper byl skvělí.
Kniha se mi četla moc příjemné. Od této autorky to není můj první kousek a tak jsem věděla co čekat. Malinko mě v knize vytacela Rhona, ale dalo se to vydržet.
Začátek slabší, popisy minulosti mě moc nebavily. Od půlky knihy se mi začalo číst lépe a ke konci to šlo úplně samo. Hlavní hrdinka mi byla celkem sympatická a Rhona dávala ději správný říz. Poslední vize Meryna na konci knihy mě spíš rozesmála, takové zbytečné klišé...
Autorovy další knížky
2005 | Žila jsem již před staletími |
2008 | Dům ozvěn |
2019 | Strom duchů |
2014 | Nejtemnější hodina |
2017 | Spáčův hrad |
Hezký příběh, který nebyl tak psychicky náročný, jak to u Erskinové obvykle znám z předchozích knih. Obě dějové linie mě zaujaly, ale ne natolik, abych dala plný počet hvězdiček. Nejvíc mě oslovil popis domu a okolí. Jako bych byla součástí příběhu.