Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543979/bmid_spalovac-mrtvol.jpg
4
4711
4711
Příběh Spalovač mrtvol o pražském zaměstnanci krematoria Karlu Kopfrkinglovi, který je často označován jako psychologický horor, se odehrává v období nástupu nacismu. Karel Kopfrkingl je slušný občan, vzorný otec a manžel, představuje se jako osoba jemná a útlocitná, a často nezapomene zmínit, že je abstinent a nekouří. Svou manželku oslovuje Lakmé, svou kočku nazývá čarokrásná, mnohokrát je zmíněno, že hovoří s úsměvem. Co se však skrývá v charakteru tohoto na první dojem „ušlechtilého“ člověka? Autor postupně, bravurním stylem plným ironie a černého humoru, odhaluje zrůdnou přeměnu a patologické jednání Karla Koprfkingla, který je fascinován smrtí a touhou, jak nebožtíkům ulehčit od tíhy jejich osudu a kremací je vysvobodit z jejich pozemského života. Příběh je metaforou k idejím rasové nesnášenlivosti a jejího řešení v průběhu okupace a nacismu.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2017
,
Audioteka
, Bookmedia
Interpreti: Miroslav Táborský
více info...
Přidat komentář
Před pár lety jsem knihu četl jako povinnou četbu k maturitě, nyní jsem se k ní vrátil. Mám z toho pořád stejné pocity - spalovač mrtvol je člověk se zásadami (na prvním místě rodina, nepije, nekouří, neuznává rozvody, je mu líto jiných lidí s nějakým nešťastným osudem a jiné), leč má mírně morbidní a depresivní pohnutky mysli. Je tam vidět profesní deformace, ale pořád se drží svých zásad. Pak se celá situace mění, zejména politická, ale i on sám. Na knize mi vadily 2 věci - že neustále opakuje jisté věci dokola (koho spaloval, co mu hráli, ...) a že všem vykládá vše o jiných lidech. Možná to tak bylo zvykem, ale nevím, jak by se tvářil kamarád, který přijede jednou za dlouhý čas na návštěvu a já mu vyprávěl životní osud prodavaček v pekárně, řidiče autobusu atd. Nicméně knihu doporučuji, film je taky dost dobrý, ponurý a pan Hrušínský tam byl naprosto úžasný!
Rád bych měl nějakou kouzelnou pilulku, po jejímž spolknutí bych zapomněl na Herzův film a mohl číst Spalovače mrtvol s čistou hlavou - jako bych o příběhu a jeho postavách nikdy předtím neslyšel.
Jaké by to asi bylo? Jak bych si Karla představoval, kdybych neměl v hlavě obraz Rudolfa Hrušinského? A v jaké fázi čtení bych si uvědomil, že Karl není jen upovídaný podivín, ale bezpáteřní zrůda?
Číst Spalovače mrtvol je jako pohybovat se v nějaké zakleté krajině - pokaždé když jsem se dostal do nové situace, zjistil jsem, že je to vlastně variace na již přečtené - nemohl jsem si nevzpomenout na poslední díl původního seriálu Twin Peaks, kde agent Cooper vstupoval do dalších a dalších dveří - aby v každých nalezl stále stejnou (jen jinak naaranžovanou) místnost.
U Spalovač cítíme, že vše má svůj význam: slova psaná tučně, slova psaná kurzívou, příjmení lidí ... ale já musím upřímně přiznat, že jsem ty významy často nerozklíčoval. Ale i tak jsem si tuhle novelu vychutnal - tu všudypřítomnou znejisťující atmosféru, ten pozvolný (nenápadný, ale nezvratný) rozpad osobnosti člověka. Člověka, který nemá dost vlastní integrity a tak se do něj otiskují silnější osobnosti z jeho okolí. No a když pak narazí na osobu velmi silnou a velmi zlou, tak se dostane na šikmou plochu, ze které vede cesta rovnou do pekla.
Děsivá a mrazivá četba, při které místy ani nedýcháte...jedna z mých nejoblíbenějších českých knih.
Mistrovsky psané dílo......téměř hororový román o zlu skrytém pod maskou dobrotivosti...ukázka, čeho je schopen člověk podlehne-li hrůzně pokřivené ideologii a pocitu velikášství.....kniha je groteskní, zároveň morbidní, děsivá, když ji přečtete, nezapomenete....
Kniha mě moc bavila a napasná je hezky, styl vyprávění se mi moc líbí. Dějové zvraty jsou opravdu nečekané. Některé pasáže jsem si musel přečíst víckrát, protože se mi ani nechtělo věřit.
Na začátku neškodný podivín, na konci někdo, kdo nemá problém vyvraždit svojí rodinu a s nimi klidně i celé národy. Je zajímavé porovnat knižní a filmovou verzi. Myslel jsem si, že se moc neliší ale zatímco z Hrušínského jde strach už od začátku, tak knižní Kopfrkingl je skoro až do konce jenom takový ňouma a až pak to "rozjede". Doporučuji obojí.
Na začátku mi pan Kopfrkingl připadal jako takový roztomilý, naivní človíček, který by nikomu nezkřivil ani vlásek... Který nade vše miloval svou rodinu, práci, který měl rád zvířata. Hrozně se mi líbilo, jak oslovoval svou manželku a děti... Nebeská, něžná, čarokrásná... Myslím, že ani jedno z těchto slov, ale nakonec nevyjadřovalo děj této knihy...
Jenže byl tak lehce ovlivnitelný... Stále opakoval, to co někde slyšel, to co si někde přečetl, jako by pořádně neměl svou vlastní hlavu... Proto mi připadaly neustále se opakující informace v knížce docela dosti vhodné...
Později snad již dočista zešílel a myslel si až do poslední chvíle, že někomu pomáhá, že někoho zbavuje utrpení, že spasil svět...
V některých částech knihy mi běhal mráz po zádech a asi nejznatelnější to bylo v tomto momentu: Pohladil jí lýtko a s něžným úsměvem pronesl: Co kdybych tě, drahá, pověsil? Usmála se na něho dolů...
Ale stejně bych tuto knihu nepovažovala vůbec za hororovou... Připadá mi to spíše jako smutný příběh o psychicky narušeném muži, který neunesl tlak z venčí, nechal se ovlivnit a jeho šílenství naplno promluvilo...
Kniha naprosto splnila svůj účel - jsem v rozpacích a sama nevím, jak se zachovat v hodnocení. Kniha je... jiná. Pan Kopfrkingl působí od začátku jako hodný člověk, který se snaží pomáhat lidem - živým i mrtvým. Je vlídný, hodný a vyrovnaný. Pokud ale čteme mezi řádky, vidíme nemocného člověka. Nehledě na přesné vystižení té doby nejenom. Jak se člověk snadno nechá ovlivnit, přitom mu to přijde jako jeho rozhodnutí. Kniha je psána nenuceným způsobem, přesto kdybych nevěděla co se stane, asi bych ji nedočetla. Příběh je naprosto úžasný, když se nad ním po dočtení zamyslíte, to je na něm tak geniální, ale samotná činnost čtení bohužel není tak zajímavá. Aby si knížka udržela moji pozornost jsem si ji během čtení pouštěla jako audioknihu.
Mistrovství psaného slova i zároven Fuksík v nejlepší formě.
Mluví sama,je to přeci ta známá,slavná ... Už téměř není co dodat ? A přeci ...
A přeci pro mnohé se muže stát nespravedlivě jenom jakýmsi hororem. Zdánlivě pomatenou fikcí,to snad určitě není. Škatulkovat je tak snadné. O čem tedy sakra tedy je ? Popis nálad,atmosféry doby před i během protektorátu ? Nebo spíše studií šílenství či zla jako takového podprahově číhajícího,nenápadně pobublávajícího pod povrchem ? Malost nás človíčku,přerostlá v jakousi pseudovíru až v pozdější fanatismus ? Přemýtání o smrti jako takové ? Tak by se dalo pokračovat,pro každého se něco najde,text je doslova nabušený.
Ta mnohoznačnost je fascinující,tak utlá knížečka,ale tučná obsahem i svojím silným významem. To opakování vět,ta Fuksovka pořád v jeho dílech dokola,cožpak každý den není právě tak stejně a dokola stejný se stejnými otravnými frázemi,pořád a pořád v hlavě i v ustech těch stejných prázdných ... to je šílenství rozkočhlav k zbláznění.
Na několika místech příběh spojuje komická dvojice muže s ženou. Vždy se objeví a vzápětí v mžiku mizí ze scény,ale jsou neméně zajímavými,nesmazatelně se vám vryjí do paměti,svým zpusobem možná dost zásadní. Je v tom taková opravdovost. Jen si vzpomente,určitě jste podobné potkali třeba v zoo nebo kdekoli třeba v obchodě.
A právě s touto knihou napadají člověka jemné nebeské myšlenky. Jak vlastně vzniká příběh a poté samotná kniha? Nápad či snad zkušenosti ze vzpomínek ve spisovatelově samotném životě jako velká inspirace. Každopádně od všeho trochu dává tak nahlédnout do samotného nitra svého i jeho viděním okolního světa. A právě u Ladislava Fukse to plátí mnohonásobně s jeho strachy i uniky viděnými v snové divnotě i v samotných ironických refrénech pro něj tak typických.
Není už bohužel tak jako jednou každý mezi námi a přesto stále. Rozumíme i snažíme se naslouchat i pochopit jak to vlastně ten Pan člověk-spisovatel,co tím chtěl poodhalit i zároven zdělit,záměrně zahalovat v oparu mnoha významu. To je to mistrovství,to je to psaní což lze obdivovat,to je Láda a jeho Spalovač mrtvol.
Kniha čtenáře opravdu osloví, vtáhne, nepustí. Musím říct, že jsem ji četla poměrně dlouho, ovšem ne z důvodu, že by nebavila. Člověk se snaží chápat myšlení pana K., myšlení jeho známých i rodiny a hodně se mi líbí, jak mistrně ukazuje myšlení společnosti, do které se (bohužel) dostal. Bravurní knížka, jsem ráda, že nechybí v mé knihovně.
Mistrné psychologické dílo s nápaditými postavami a nejhutnější atmosférou, s jakou jsem se na české scéně kdy setkala. Doporučuji audio v podání Miroslava Táborského, který se na Karla Kopfrkingla skvěle hodí.
Opravdu jsem nečekala, že mě tento druh čtiva bude bavit. Šílené a zároveň poutajicí dílo.
Za mě české veledílo.
Takhle kniha začíná slovem něžná, děj je však pouhým opakem. Jde o dokonale vykreslenou změnu z citlivého a milujícího člověka, který má pevně dané mravní zásady v blázna, který si myslí, že spasí svět. Čím déle čtete, tím se stupňuje depresivní atmosféra, která se točí kolem smrti, až dojdete do oné osudné věty „Co abych tě, drahá, oběsil?“, která je přitom podána tak lehce. Co dodat? Je to rozhodně pozoruhodná kniha, která musí i největší tvrďáky položit na lopatky. Ps. Stále hledám záměr v tom, proč se většina pracovníků krematoria jmenovala zvířecím jménem? ;-)
Silná knížka. Nechci soudit dobu, ve které se to vše odehrálo, ale hlavní hrdina byl k všemu odhodlaný kariérista. Dojmy ve mě zůstanou dlouho a nevím, zda najdu odvahu podívat se na film, ikdyž jsem si v panu Karlov při čtení,i pana Hrušínského uměla dobře představit
Upřímně se mi kniha nečetla dobře. Ale příběh je to velmi silný a neskutečný. Kouknu na film, ten jsem ještě neviděla.
Pro mě bezkonkurenčně nejlepší české dílo. Ano, než jsem si zvykla na neustálé opakování frází, chvíli to trvalo. Poté jsem objevila TO kouzlo knihy a naprosto mě dostala. Na "růžolící dívku v černých šatech" už nejspíš nikdy nezapomenu.
Navíc málokdy je filmové zpracování stejně dobré jako kniha, ale Herzovi se to povedlo a s Hrušinským v hlavní roli.. zkrátka naprostá pecka!
Opakování je v knize ryze funkční. Karel Kopfrkingl papouškuje slyšené i přečtené. Přebírá cizí názory, jedinou jistotou je pro něj všudypřítomná smrt. Miluje svou práci, pravidla, jizdni řády (smrti). Neustále své okolí přesvědčuje o své bezúhonnosti - "jsem abstinent a nekouřím", jeho postupná proměna je předvídatelná. Nikdy nebyl "normální". Ventilátor mi napoprvé vyrazil dech, to přiznám. Tuhle knihu mám pod kůží a spolu s brilantnim filmovým ztvárněním mě nepřestává fascinovat.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a MoravaAutorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Pan Kopfrkingl , byl dle mého názoru psychopat, který neměl o citu jako takovém vůbec ponětí. Žil naučený život, tak jak si myslel že se život žít má. Na venek milý hodný člověk. Uvnitř prázdná schránka. Proto pro něj nebylo těžké zabít svou rodinu. Jelikož v jeho druhu myšlení jim dělal vlastně službu. Bez citu,pocitu, bez výčitek....posléze se u něj rozvine paranoia....knížka mě pohltila.