Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436372/bmid_spanek-od5-436372.jpg
4
1348
1348
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Útlé knihy se podle mého hodnotí trochu jinak, než obtloustlé romány. Přečíst sedmdesáti stránkovou novelu není problém, ikdyž je to brak. Nemáte autorovi tolik za zlé, že Vás svými bláboly připravil o čas tak, jako když odložíte v polovině Vojnu a mír. Spánek vás o čas většinou připraví, ne však ten Murakamiho. Lze souhlasit s tím, že je zde trochu znát autorova nevyzrálost a kostrbatost jak myšlenková, tak stylistická, ale na druhou stranu je zde i jedinečná atmosféra typická pro Murakamiho pozdější díla. Výborná povídka s onou posmutnělou a trochu záhadnou atmosférou. Víte co se stává mně, když týden v kuse nespím? Říkají tomu mánie a cpou do mně všechno možný, abych zase spal i když jak říká Murakami - je to výhoda. Máte třetinu času navíc pro sebe a já ho stejně jako hlavní hrdinka trávil nad knihami, sice ne nad Annou kareninou, ale nad Singrem. Jenže Murakami se také zmiňuje o vyúčtování " má dáti, dal," to už je pak horší.
Povídka o vytržení ze stereotypního života, zamyšlení nad nesmyslem bytí, znechucení z nudné a nepochopitelné reality, nedosažitelnosti smysluplného pohybu - to všechno jsem našel na těch několika málo stránkách této útlé knížečky. A to pro mne jistě není málo.
Příběh jako zažitý. Krásné ilustrace. Bohužel bez určitého konce, což mne velmi zklamalo. Ale i tak se v budoucnu ke knize ráda vrátím.
Mne se pribeh libil fakt hodne. A bavil mne az do konce. Ze zacatku jsem byl trosku zaverem knihy zklamany, ale pak jsem si vlastne rekl, ze si ho muzu dokoncit sam podle sve fantazie. POdle mne je ta kniha paradni.
Skvěle vystihnuté pocity ženy, která "nezdravým" způsobem získala čas navíc, čas pro sebe. Ten je důležitý pro každého, musíme o něj bojovat a dopřát si ho. Okolí si možná ani nevšimne a my najednou budeme žít další život, nejen ten původní stereotyp.
Kniha mě na první pohled zaujala svým grafickým provedením, jinak bych si ji, přiznám se, asi nepořídila. Než jsem se přesvědčila, že to za těch přibližně 250 Kč stojí, v knihkupectví jsem asi půl hodiny listovala, prohlížela ilustrace a pročítala náhodné odstavce... Musím uznat, že ilustrace jsou většinou dobře provedené, působivé a zapamatovatelné, což je pro toto vydání opravdovou výhrou, zejména marketingovou.
Ohledně povídky samotné, nápad je nádherný. Jen mě zamrzelo, že neproběhl žádný konflikt mezi postavami; celou dobu jsem čekala, kdy se do protagonistčina nového "prodlouženého" života vloží její poněkud pedantský manžel, ale ono nic. Co však hodnotím velmi pozitivně, je styl vyprávění. S protagonistkou je možné cítit, prožívat tajné noční chvilky, její podivný životní zvrat. Skutečně jako by to čtenáři sama vyprávěla.
Tomuto vydání však dle mého názoru mírně ubral překlad. Jurkovič není špatný překladatel, spíš naopak, ale některé věci mě praštily do očí. Nebylo toho mnoho, ale trošku to zkazilo dojem z Murakamiho vyprávění, které jsem v předchozím odstavci tak chválila. Třeba věta "V té době jsem byla ještě studující." ... Řekli byste to tak někdo? Možná. Já ale rozhodně ne, nezní mi to česky... Co takhle radši "V té době jsem ještě studovala / ještě byla studentkou," nebo něco podobného? Naneštěstí neovládám japonštinu, ale přemýšlím, že si povídku pořídím třeba v anglickém překladu. Možná mi tak vyzní ještě lépe.
Fantastická grafická podoba, ale neméně zajímavý obsah. V čem mě Murakami uchvacuje, je popis pocitů hlavní hrdinky. Ty vzpomínky na jakoby minulý styl života jsou velice intenzivní. A nutící k zamyšlení. Nežiji snad také tak?
Příběh se zdaleka nevyrovná ostatním Murakamiho dílům, což se vzhledem k tomu, že je to povídka patnáct let stará, dalo očekávat.
Murakami zpracoval dobrý námět nepříliš zdařilým způsobem. Usiluje o čtenářsky přívětivé "lehké" podání informací tak důkladně, až povídka na první pohled vypadá jaksi odfláknutě. Lze v ní ale pozorovat rodící se typický Murakamiho vypravěčský styl.
Jak koukám, budu první, který nebude vyzvedávat vizuální stránku (ilustrace, obálku) před samotným obsahem knížky. Protože obrázky jsou příšerné a z přebalu nadšený rovněž nejsem. A tak vyvstává otázka, jestli tato kniha není trochu zbytečná. Rozhodně se nejedná o žádnou samostatně vydanou povídku, ale součást povídkové sbírky „The Elephant Vanishes“ (vyšla v roce 1991), a ta si k českému čtenáři najde místo tak jako tak, neboť Odeon plánuje vydat celé Murakamiho dílo. A tak zatímco bychom mohli mít celou výše zmíněnou sbírku v polici (a třeba jen o pár desítek korun dráž než těch 249 Kč za cca padesát stran textu a několik zbytečných ilustrací), máme v knihovně podivnost, zavánějí tak trochu pohodlným pocitem „vždyť lidé si to stejně koupí“. A kniha se prodává velmi dobře, stejně jako se bude za pár let prodávat i Elephant Vanishes.
Odhlédnu-li od této mé deziluze, je samotný text dobrý. Problémem je, že na samostatně vydanou povídku se z logiky věci koukáme jiným prizmatem než na tu stejnou věc v povídkovém souboru. A jestliže v druhém případě můžeme Spánek vnímat v kontextu jiných příběhů a čistě jako povídku, vydání od Odeonu je již knihou. Knihou, obsahující pouhý výsek mnohem bohatšího celku, který pravděpodobně ani samotný autor neplánoval vydat takovýmto způsobem. Dostal jsem se tak k dilematu, jak celý výtvor hodnotit: jako kvalitní povídku, v níž si nespavost užívající žena čte ruskou klasiku, konfrontována se zvláštním světem okolo, který ne náhodou připomíná atmosféru Kafkových prací (ať neukončeností, nezájmem vysvětlovat apod.)? Protože – s klidem to přiznávám – Spánek není natolik výrazná, svébytná a nezapomenutelná práce, aby si zasloužila toto výsadní vydání.
Odeonu nezbývá než poděkovat, že českému čtenáři představil jednoho z nejvýraznějších a nejzajímavějších autorů současnosti, že již více než deset let pravidelně ve výborném překladu Tomáše Jurkoviče přináší nová i stará díla tohoto velikána japonské literatury, byl bych ale rád, kdyby pro příště pokračoval v dříve započatém trendu, a než vydáváním takovýchto knih zpestřil naše dny něčím, co bude důstojně doplňovat mou sbírku Murakamiho knih a nebude v ní razit jako pěst na oko.
Hodnocení: 70%
Přečteno 8. ledna 2014.
Velmi krátká povídka se zajímavým námětem a pro Murakamiho velmi typickou atmosférou, bohužel příběh ani myšlenky nejsou dotaženy do konce a moc čtenáře neobohatí. Vydání je opravdu krásné.
Co číst? Můj oblíbený autor!
Příběh jakoby prostý, ale silně pocitový, psychologický a nakonec hororový!
Čtenář: žena, která zakusila těžkou nespavost!
Teprve po několika dnech jsem schopna napsat nějaký komentář... Osmdesát stran a bylo řečeno vše...
Geniální kniha, ilustrace a autor!
Pěkně ilustrovaná kniha . Příběh je zajímavý , ale něco mu chybí. Možná je to tím , že je povídka velmi krátká a s otevřeným koncem.
Hubená knížečka na nudné odpoledne. Nezajímavě podaný příběh, téma by se podle mě dalo zpracovat mnohem lépe. Konec nekonec. Smutné je, že nejzajímavější na celé knize byly ilustrace.
Zklamání. Úžasné ilustrace, ale příběh byl nezajímavý, nedotažený do konce, málo prostoru na to, aby Murakami zaujal.
Úžasný, propracovaný příběh. Je ale fakt, že je to spíše vánoční tip, bo 250,- za 80 stran, to by asi než na vánoce jen tak nevydali.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
"Spánek" je povídka o ženě v domácnosti, která naráz bez zjevné příčiny nemůže spát, a jak s tímto svým problémem a "získaným" časem naloží. Tolik zjednodušeně obsah povídky, chci se vyhnout spoilerům :). Souhlasím s tím, že každý potřebuje svůj prostor, čas, který má jen sám pro sebe. To, čemu moc nerozumím je skutečnost, že paradoxně tato žena, vzhledem k náplni svého dne, tak, jak je v povídce popsán, měla (dle mého názoru) možnost vytvořit si tento čas i během dne...a přitom uvažuje tak, jakoby neměla minutu volnou a tímto svým nespáním získala čas, "kdy si může dělat, co se jí zlíbí, aniž by to koho sebeméně obtěžovalo, aniž by tím na koho kladla jakékoli nároky." Chápu narušení stereotypu, ale myslím, že v určitém stereotypu žije většina běžné populace... Nicméně povídka je zajímavá, a to zejména pro vlastní představy, jak bych se získaným časem naložila já sama :))