Spát v moři hvězd. Kniha II.

21.08.2024

V druhé knize se příběh posouvá ze sci-fi do fantazy. Asi mi to nevadilo, příběh mne stále bavil, nicméně rozjezd první knihy byl lepší ;-)

03.07.2024

Obě knížky se mi líbily. Ale. U Tlamy jsem přimhuřovala oči a nakonec si řekla budiž. Ale konce Paolini prostě psát neumí a kazí to veškerý prožitek. Neměly by právě konce být nejlepší?

05.05.2024

Na pokračování jsem se docela těšila, ale zklamalo mě.
Rihatama na to má názor, s nímž bych se ztotožnila.

30.04.2024

Kopíruju od 1 dílu, protože to beru jako jeden kus:
Pro mě po dlouhé době "opravdové sci-fi" se souboji mimozemšťanů. Užila jsem si to. U toho 2 dílného vydání se slovníkem jen na konci 2 dílu (a ještě ve formě eknihy) to nebylo úplně šťastné. Člověk si spoustu věcí musel domyslet.

20.02.2024

Závěr Fractalversu byl dechberoucí. Až mě mrzí, že příběh skončil. Ačkoliv bych byla radši, aby to skončilo malinko jinak, v hloubi duše jsem tušila, kam to směřuje a smířila jsem se s tím. Posádka Šneka byla skvělá, stejně jako celej příběh. Ráda bych si přečetla další a další knihy, i když dál už série nejspíš pokračovat nebude. Díky za skvělou jízdu.

10.02.2024

Když by jste měli nějaké tipy na podobné knihy napište mi prosím budu rád za každou knihu doporučenou

10.02.2024

Jako první část knihy naprosto úchvatné čtení. Detailně popsané vesmírné putování Škoda ze nemám až takovou představivost bylo by ještě lepší. Doufám že se autor pustí ještě no nějaké scifi- vesmíru . Myslím ze mu to jde lépe než fantasy

20.01.2024

Rozhodla jsem se, že první a druhý díl zrecenzuji jako jednu knížku, protože co jsem našla na internetu v originále se jedná pouze o jednu knihu. U knihy Spát v moři hvězd se dočkáte opravdu skvělého vesmírného dobrodružství! Na tuto sérii jsem se těšila, protože jsem jako mladší milovala filmy s tématikou vesmírných lodí, objevování nových planet a boji proti mimozemšťanům. Knížky tedy do určité míry naplnily má očekávání. Děj měl propracované postavy, celkově i chápání vesmíru a mimozemských bytostí bylo do detailu popsané. Nechyběla ani spousta akce, napětí a zvratů. Autorova představivost je naprosto dechberoucí a musím ocenit propracovanost samotného díla do nejmenších detailů. Vytkla bych ale, že všechny poznámky a dodatky se vyskytují až v druhé knize. Hodně mi tedy v té první chyběly vysvětlivky, které bych ocenila třeba jen jako nějakou poznámku pod čarou. Dělá to nejspíše ale fakt, že v originále se jedná pouze o jednu knihu. V knize se vyskytuje spoustu postav, ale mezi mé nejoblíbenější rozhodně patří posádka Šneka. Jejich odhodlanost a sounáležitost bylo opravdu radost sledovat. Párkrát jsem se u knížek také zasmála, díky sarkastickým poznámkán lodního mozku Gregoroviče. Závěrečná bitva za mě byla dosti zdlouhavá, ale musím ocenit samotný konec, který jsem rozhodně nečekala a v úžasu jsem jenom dočítala poslední stránky a loučila se s posádkou Šneka. Rozhodně knížky můžu doporučit. Já přesto že jsem do poslední doby moc sci-fi knih nečetla, jsem si toto putování vesmírem zamilovala a trochu mě i mrzí, že už nejsou další díly.

Moc děkuji @humbook_blogeri za možnost si knížky přečíst!

31.12.2023

Pokračování první části, které tento příběh zakončí. Mě se čtení líbilo, užívala jsem si Vesmírné dobrodružství. doporučuji :)

10.12.2023

První kniha byla o něco lepší, ale stále skvělé počtení. Doporučuji. :)

04.11.2023

Druhý díl byl stejně čtivý jako ten první, i když některé části mi přišly až moc zdlouhavé jako popisy boje atd., ale to je prostě Paolini. Souhlasím, že se zde objevují až moc sentimentální chvíle, ale konec je zase skvělý, dokážu si představit i třetí díl, i když Kira už není ta Kira, jak ji známe z prvního dílu. Opět obdivuju schopnost autorovi rešerše a znalostí technologie, která se pojí s jeho neskutečnou představivostí.

23.09.2023

Druhý svazek této knihy byl o poznání náročnější na představivost a autor popustil fantazii ještě více. Kira, měnící se s xenoorganismem, nakažená na planetě, kterou zkoumala se dostane k problému, jehož vyřešení má zachránit veškerý život v Galaxii a odvrátit nebezpečí mezi civilizacemi, které se střetly. Bylo to moc fajn čtení, přesto jsem již vyhlížel konec a závěr, možná autora napadl, když věděl, že se blíží příběh ke konci. Ale je to povedené sci-fi, dodržující finesy plné emzáků, lidí a tajemství po němž všichni pasou i za cenu vesmírných bitev a obětí. Stojí za přečtení.

18.07.2023

(SPOILER) Až na ten složitý a překombinovaný konec to bylo dost dobré! V něčem je Paolini vskutku originál, některé věci mi přišly hodně klišé (dary pro posádku šneka, a tak). Celkově jsem si ale oba díly moc užil.

10.05.2023

...nebyl jsem strhnut ...

27.04.2023

Dodatky měli být už v první knize !! A ideálně i v textu označeny hvězdičkou, když se tam prvně objevili... Nebo aspoň já bych to uvítala, takhle jsem je už nečetla, proč taky? Už mi neměli co dát, když příběh skončil.

02.03.2023

Návrat do vesmírné lodi Šnek a k jeho posádce obskurního složení, spíše partičce odlišných planetárních druhů, mi neposkytl identický prožitek, jako jeho první část, která byla podstatně nápaditější (když odhlédnu od inspirace Vetřelcem) a obsahově členitější. Paolini přesunul téměř veškerý děj na Šneka a jeho posádku, či kontakty s dřívějšími členy jiných útvarů. Absenci nového tak, zdá se mi, nahradil zvýšenou melodramatičností úvah a činů hlavních postav, až patetičností, zejména Kiry Alvarez, nebo lodního mozku. Ale abych nekřivdila, minimálně symbióza Kiry a Měkkého ostří alias Osévače se dále a zajímavě vyvíjí... Přece mi však nevyhovovalo, že se Paolini uchýlil k dvoubarevnému popisu událostí a chování, který sám o sobě má nést žádoucí morální apel na to, co je správné a co ne, taková pohádka plná správňáků typu Káji Maříka zapadajících do mustru dnešního globalizovaného světa. Je evidentní, že samotná slova označující správné a špatné ani přehnaná expresivita pojmů citového zabarvení nemusí probudit emoce shodného označení ani vyvolat účast. Pokračování objevování tajemné mimozemské civilizace u mě bohužel nevzbudilo míru očekávaného zájmu ani emocí.

27.02.2023

(SPOILER) Hrůza. Všechny nešvary prvního dílu se ještě prohloubily. Opravdu každá postava tam brečí do náruče hlavní hrdinky, která se jí chápavě ujímá. Tragédie. A tragédie je to i stylisticky. Objevují se tam neskutečné bláboly typu: "Úsměv se stával její nejoblíbenější emocí." Nebo: "Oba protivníci čekali na chybu toho druhého, ale žádný z nich ji nechtěl udělat." WTF? Ta kniha je taky neskutečně patetická a strašně se bere vážně, i když je to obyčejná marvellovka. Možná jako film by to fungovalo víc. Jo a taky se tam drtí kosti v chapadlech (sic!), nemluvě o tom, že tam po sobě postavy střílí raketovým motorem a na to, aby se udržely na místě, když ten zapnutý raketový motor běží, jim stačí držet se právě tím chapadlem. Asi proto, že v něm jsou ty kosti, je tak silný... A ten závěr, kdy zlo (které pramení z nás) je přemoženo jeho pochopením, to je tak na úrovni young adult literatury (styl Čaroděj Zeměmoří). A tomu odpovídá i pohádkový závěr, kdy hlavní hrdinka rozdává dárky jako dvanáct měsíčků svejm Maruškám... Postupně se rozpadá celý koncept knihy. To, co na začátku vypadalo promyšleně, dostává díry. Proč se vůbec vede ta válka normálníma zbraněma a střílí se osoba proti osobě. To fakt nechápu... Líbilo se mi, jak autor ten svět propracovává postupně. Třeba ty nové sociální skupiny, které rozkreslil až později. Trochu mi to připomínalo Metro. Jenže nakonec to bylo prostě takové k ničemu. Všechno to vyšumělo. Skvělý začátek, ale až v půlce první knihy to ztratilo a závěr to bohužel pro mě nezachránil.

23.02.2023

Příběh měkkého ostří míří do grandiózního finále a my si můžeme vychutnat trošku akčnější závěr, ve kterém není o zajímavé skutečnosti nouze.

Pokud bude autor v tvorbě pokračovat. Mohl by se svými hlavními hrdiny v závěru naložit jiným způsobem.