Použité duše
Christopher Moore
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342479/bmid_pouzite-duse-1Eu-342479.jpg
4
116
116
Špinavá práce série
< 2. díl
Charlie Asher je vetešník, lehce neurotický betasamec, otec a také obchodník se smrtí. A nyní navíc zmatený jako všichni ostatní. V San Francisku se totiž záhadně ztrácejí duše zemřelých. Někdo – nebo něco – je krade a nikdo neví, co se s nimi děje. Zdá se, že to nějak souvisí s oranžovým mostem… Parta nesourodých hrdinů se rozhodne záležitosti přijít na kloub. Kromě Charlieho k nim patří další obchodník se smrtí Mátomil Svěží, vysloužilý policista Alfons Rivera, bláznivý vládce San Franciska se svými pekelnými psisky Bummerem a Lazarem, bývalá gotička Lily, nyní poradce z linky pro sebevrahy. Volné pokračování humorné fantasy Špinavá práce o smolaři Charliem a jeho povedené dceři Sophii.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2017 , XYZ (ČR)Originální název:
Secondhand Souls, 2015
více info...
Přidat komentář
Podle mě byl první díl mnohem lepší, tady mi Charlieho situace začala brzy trochu vadit - nepřišla mi moc vtipná a přála jsem si aby se to brzy vyřešilo. Nicméně ani v tomto díle neztrácí autor na svém humoru a nešetří jím u nových ani starých postav. Ráda jsem si po čase zase přečetla nějakou tu ujetou srandu. :)
(SPOILER)
Kniha se mi hodnotí poměrně obtížně z důvodu nepříjemných výkyvů v kvalitě. Doslova se to potácelo ode zdi ke zdi.
Od chvíle, kdy jsem dočetla Špinavou práci, již uběhlo mnoho vody ve Vltavě. Tento díl jsem zkusmo otevřela několikrát, ale začátek mě pokaždé mírně znechutil. Nejen Charlie zakletý do ohavné salámové půl metru vysoké příšerky, ale hlavně nachlup stejný úvod jako minule (zase jste to podělali). Lehce otravné. Když jsem se vzchopila a překonala pár úvodních kapitol, příběh se přece jenom hezky rozběhl. Potom jsem si tak do půlky myslela, že je tento díl lepší než jednička, jenže… ne-e.
Klady: Kniha se nedala číst v tramvaji. Obzvlášť cestou do práce člověk svými výbuchy smíchu iritoval nevyspalé spoluobčany. Pak skvělé postavy a s tím související (pro mě) vtipné a živé dialogy. Svým způsobem mi byl sympatický i Citrus a překvapivě jsem želela ztráty pekelných psů, kteří si pochutnávali na skolených japonských vozidlech. Taky mě bavil kontrast mezi slušňákem Charliem a jeho prostořekou, odvážnou a nonkonformní dcerkou. A sexy bánší ve stylu hvězdy kapely symfonického metalu? Prostě super!
V té souvislosti chválím překlad a korektury, v této zemi kvality ojedinělé, ba přímo vzácné. Děkuji na stotisíckrát.
Tak trochu jsem očekávala zradu v akci Charlieho převtělení, a k brutálnímu překvapení nakonec došlo, protože bych v životě neuhodla, že se to podaří.
Jenže v půlce nastal – u tohoto autora zcela tradičně – propad. Děj, doposud nijak zběsilý, se beznadějně ztratil v zašmodrchaných uličkách různých překvapení a nedořešených událostí, které sice později byly vysvětleny, ovšem čtivost a plynulost vyprávění značně utrpěla. Navíc celý příběh začal nepříjemně připomínat dort pejska a kočičky – co se autorovi hodilo, to tam flákl. Skoro to vypadalo, že se vytasil s legendou o egyptských bozích jen proto, že už si sám nevěděl s celým propletencem rady.
A závěr? Kromě toho, že Citrus zjevně pokojně vyčkával, až se celá armáda sešikuje, to na úplný konec docela odsýpalo a překvapivě začalo dávat smysl. K nápravě dojmu ale došlo pozdě. Jo, samotný závěr stojí za to, aby člověk knihu dočetl, ovšem pachuť z toho, že si už půl dne po dočtení nepamatuju děj a nebyla bych knihu schopna odvyprávět, hodnocení hodně kazí.
Ovšem legrace to byla, to zase jo.
Opět a znovu...... SUPER!!!!!!! Je pravda, že tento díl je poměrně jiný než první , ale již teskně zmiňované pejsky z jiných komentářů mě plně nahradil Neposedný Charlie, kdy jsem se zatajeným dechem sledovala co bude a nakonec i zamáčkla slzu. Myslím, že si každý najde to své. Autor opět nezklamal, moc pěkná kniha.
Ach jo, tohle bylo velký zklamání. Zbytečně moc zápletek, zbytečnš moc odbíhání od hlavní linky příběhu. A pak do toho všeho nakonec zamotat egyptské božstvo? Uf. A na to, že veškeré ty příběhy duchů z mostu byly pro příběh vlastně úplně nepodstatné, jich tam bylo až až.
Malé bezvýznamné plus přidávám za pejsánky.
Od téhle knihy jsem čekala hodně, takže možná proto jsem zklamaná.
Ne že by to byla přímo špatná kniha, ale srovnání s Pratchettem nebo Adamsem je hodně mimo. Těšila jsem se na černý humor, sarkasmus, vtipné a originální nápady. Z toho mi kniha dala jen trošku toho posledního.
Kniha je na můj vkus příliš obyčejná a tuctová (což jsem vážně nečekala, vezmeme-li v úvahu téma). Úplně mi nesedl ani styl samotného textu, nečetlo se to vyloženě špatně, ale jako i příběh byl i styl takový nevýrazný, obyčejný.
Možná mi to zkrátka jen nesedlo, nevím. Celkově jsem neměla s přečtením problém, ale je to kniha, na kterou zapomenu ihned poté, co ji zavřu a vrátím do poličky.
Váhám mezi 2 a 3*.
No... No... Koncept Špinavé práce se mi zamlouval o hvězdičku více. Tady se děj rozpliznul mezi tolik postav, až to bylo na škodu. A hlavně, HLAVNĚ mi moc chyběli pejsánci! To je pro mě prostě to největší mínus. Jinak jsem se bavila typickým Mooreovským humorem - ve zkratce černota-sprostota- sexota. Ale takhle to u něj prostě funguje a funguje to dobře. Nečekejte žádné hluboké myšlenky, nechte se unášet vlnou vtipu a parodie na vážnost a budete se smát. Jen tak mimochodem, našla jsem shodu ve slovníku svojí dcery a N. C. - taky říká "čebuju" - což mi teď přijde ještě víc supél! :-) ***1/2
(SPOILER)
!!! LEHKÉ SPOILERY !!!
O ždibíček horší než první díl, ale pořád dobré. Zaujalo mne, že příběh Concepción Argüello nebyl vyfabulovaný, takže mne hned napadlo, jestli byly vymyšlené osudy dalších vypravěčů na mostě. Líbí se mi, jak autor rozvedl několik dějových linek a efektivně mezi nimi přepínal, jako když člověk kouká na film a ve správnou chvíli, kdy CHCE vědět, co bude dál, přijde střih.
Oceňuji Charlieho návrat, osudy Veverčího lidu (z těch jsem fakt měla husí kůži), egyptská zápletka byla na mne trochu moc a hvězdičku dolů dávám za to, jak dopadl Rivera, protože tenhle chlapík mne začal rajcovat a dělala jsem si na něj zálusk :-).
Mooreův styl humoru mi sedl a dost mne mrzí, že nevyšlo víc jeho knih. Přestože koncept obchodníků s dušemi tady tak trochu šel do kytek, přesto si autor nechal otevřená zadní vrátka pro možné pokračování. Pokud někdy bude, doufám, že si udrží laťku.
Začátek se mi líbil víc než Špinavá práce. Pak se tam ale začaly vyskytovat nějaké nudnější pasáže, například zbytečně dlouhá část o baseballu, což je příliš americké na můj vkus.
Jinak je to ale opět vtipné a zábavné čtení.
... a teď už jen "Čebuju sejr!"
Pokračování Špinavé práce začíná tam, kde skončil předchozí příběh. Je poněkud slabší než první díl, ale zase je čemu se smát a nad čím nevěřícně kroutit hlavou. Nejlepší je, že příběh je popisován tak, že by se podobné věci mohly dít vlastně komukoliv z nás...
Charlie Asher to ani v druhém dílu nemá jednoduché. To aby člověk v jednom kuse střídal těla (Neposedný Charlie je super), a u toho je potřeba zachraňovat ztracené duše i svět jak ho známe, spát s buddhistickou mniškou a tak dál. A aby toho nebylo málo, dcera už vám chodí do kroužku pro pokročilé čtenáře. To aby člověk lítal jako medvěd.
Navíc se tu objeví sympatická bánší a zažijete i vzpouru veverčího lidu. Je to prostě fofr, nudit se nebudete.
Škoda že v tom fofru trošku trpí příběh a není prostor na to trochu rozvést některé zajímavé postavy. Třeba Císař si o to vyloženě říká.
Nečetli jste první díl a neznáte autorovu tvorbu? Tento odstavec vám naznačí, co od knihy můžete očekávat:
"Je tam moje dcera, inspektore. Opravdu si myslíte, že jsem svedl bitvu s kanálovými harpyjemi, nechal se otrávit a zemřel, byl vzkříšen a žil jako masová panenka, pak nechal někoho skočit z Golden Gate Bridge a získal jeho tělo jen proto, abych teď zůstal dřepět v zasraným autě?"
Přesně tak, Christopher Moore na běžnou realitu zvysoka flatuluje, zaplnil svět bizarními charaktery, svéráznými božstvy a dušemi v různých podobách. Proto není nutno hledat v příběhu nějakou logiku, jde o guláš praštěných námětů a švihlých situací, jejichž hlavním účelem je pozvednout koutky úst, pobavit, možná i vyloudit z vaší bránice občasné uchechtnutí.
V mém případě měly "Použité duše" smůlu, trefily se mi do složitějšího životního období, nedokázaly rozbít krustu všedních starostí, četla jsem po kouskách a humor pana spisovatele tentokrát úplně nezabíral, neřehtala jsem se jako u "Špinavé práce". Nebo je druhý díl opravdu slabší, ničím výrazněji nepřekvapil, nezklamal, nenadchnul, byl však příjemným návratem mezi všechny ty pošahané postavy.
Jedno je jisté: nejste-li příznivci absurdity, "Použité duše" vás pravděpodobně neosloví. Pokud se nebojíte ujeté, ničím neomezované fantazie s trochou vulgarismů, pak směle do toho (začněte se "Špinavou prací", jinak budete poněkud mimo). 70%
Trochu mírnější než první díl, nebo jsem si třeba už na autorovy excesy zvykla. ;-) Ale znova jsem se pobavila a pořád žasnu nad střelenými nápady a zběsilým mixem pověr a náboženství všeho druhu. Čekala jsem, že Císař bude mít nějakou větší roli, ale jinak zklamaná nejsem.
Na počátku jsem byl lehce zmatený množstvím postav. To však bylo způsobeno tím, že jsme nečetl první díl. Rychle jsem se však zorientoval a velice brzy jsem tomuto absolutnímu úletu přišel na chuť. Skvěle se to četlo. Vše, ať už se to týká postav, či samotného příběhu, je tak absurdní, že mi nečinilo problém to přijímat tak, jak to je. Bavil jsem se skvěle a první díl si musím rozhodně sehnat. A vůbec, "čebuju sejr", takže dobrou vespolek.
"Špinavá práce", tedy 1. díl, patří mezi mé objevy letošního roku. "Použité duše" jsou důstojným pokračovatelem - a to "důstojným" tady sedí doslova.
Autor si přistřihl křidýlka a udělal to i s motivy a postavami: smrt mě až tak nezasáhla, mamlas Charlie nebyl ve své podobě zrůdičky až takový mamlas, Lily trochu zmoudřela... Ale jsou to pořád oni - a já se bavila, především díky tomu, co fungovalo i minule: něco posvátného (nejen v náboženském slova smyslu, ale často) je vzápětí shozeno. Výbornou ukázku vybrala Jizi, já přihodím ještě přisprostlejší:
Klepla ho vidličkou přes hlavičku masivního ptáka, což nepovažoval za příliš buddhistické a svůj názor jí také sdělil. "Buddhističtí mniši vynalezli kung-fu, Charlie. Tak moc neser."
"Špinavá práce" je ohromně vtipná, "Použité duše" jsou vtipné. Stojí za to si obě přečíst.
Vtipné, Svěží ( ͡° ͜ʖ ͡°), originální čtení, které neomrzí. Stránky tak nějak nenuceně ubíhají, zatímco se v metru jako blbec usmíváte nad čtenými řádky a když je konec, tak se Vám nechce opustit všechny ty sympatické postavy.
čebuju sejr...
...jak moc pořebuješ sýr?
...jako medvěd :D
Myslím, že to vystihuje celou knížku. Pokračování mý milovaný Špinavý práce mi přineslo přesně to, co jsem očekával, naprosto nesmyslně debilní úchylnou knížku, která mě bavila, jako už dlouho nic! Doufám, že mi u ucha zakvílí Bánší, že mi pekelní psi sežerou moje psy a že malá Velká Smrt spolu s Veverčím lidem budou dál čekat, jestli slovo "Koťátko" zabere. :)
Paralela, která se ke konci knihy objevila, byla možná trochu přitažená za vlasy. Celá problematika sbírání duší se objevila a s koncem druhé knihy zmizela jako pára nad hrncem. Škody na hlavních postavách žádné, vlastně všechno dobře dopadlo, jen malá smrtička mluví jako dlaždič. Knize by pomohla kapku větší svižnost, autor se nakonec neubránil unesení z vlastních slov...
Podstatně umírněnější pokračování Špinavé práce, které – v mých očích – na svou umírněnost trochu doplácí. Nemá to ten švih, ten spád, tu slinu - prostě už to není ta flitry posetá kosatka. Mytologií se mísí dohromady až příliš, takže koktejl trošku ztrácí na výraznosti, ale i tak je to furt fajn, oddechové čtení, které rozhodně ani v nejmenší neuráží inteligenci a toho si já cením.
"Ty jsi jeptiška?" zeptala se Sophie.
"Ale zajisté, drahoušku, my všechny," odpověděla sestra.
"Jeptišky v mojí škole jsou protivné."
"Já jsem trochu jiná jeptiška."
"Létající?"
"Ne, ale díky za optání." Sestra zamávala křidélky.
"Tak rajcovní?"
"Nevím sice, co to je, zlato, ale líbí se mi, kam tím míříš. Ne, my jsme spíš jako - jako víly."
"Víly?" Otevřela pusu dokořán a ukázala na prázdné místo ve spodní řadě zubů. "Tak to mi, svině, ještě pořád dlužíte prašule za tohle." (s. 205)
Autorovy další knížky
| 2007 |  Špinavá práce |
| 2006 | Nejhloupější anděl |
| 2017 | Použité duše |
| 1998 |  Ostrov lásky |
| 1998 | Kojotí stesk |
Sranda to opět byla, to každopádně. Ale nevím, jestli to bylo tím, že jsem knihu četl déle než čtu normálně, ale trochu jsem se do děje zamotával. První díl se mi líbil víc, ale tohle taky nebylo špatné.